Neznámá nemoc zachvátila drtivou většinu obyvatel planety Země a proměnila je v oslizlé netvory, prahnoucí po lidském mase, nezasaženém nákazou. Zombie apokalypsa se nevyhnula ani Spojeným státům. Dálnice jsou plné opuštěných rozmlácených aut s lidskými schránkami, na nichž zombíci jak novodobí piráti silnic dokonávají krkavčí dílo zkázy. Poznat mozkožrouta od neinfikovaného je čím dál obtížnější, čímž se schopnost obstát se zdravou kůží v tomto změněném světě mění v nebezpečím zavánějící adrenalinový sport.
Spojené státy zombické
Zakřiknutý mladík, jenž toho jako správný geek prožil víc před obrazovkou počítače než ve skutečném světě, si v tomto nerovnému zápolení určí vlastní systém pravidel, které ho drží vždy o krok dál před soupeřem. Ze své bázlivosti, držící ho v permanentní úzkostlivé opatrnosti, učiní přednost, jež mu při dodržování všech směrnic sice neumožňuje prožívat skutečnost, jakou by si přál, ale drží ho stále mezi živými.
Na dálnici míří autem za rodinou, již doufá, že nalezne. Náhoda ho svede dohromady s jeho pravým opakem, jenž je zvyklý stavět se nepříjemným výzvám čelem. Z Columbuse (Jesse Eisenberg) a Tallahasseeho (Woody Harrelson) se stávají spolucestující. Odcizený dospívající ve starším parťákovi poznává samotáře, který své trauma ze ztráty rodiny projektuje do donkichotské honby za oblíbenými cukrovinkami, jež mu připomínají stav, kdy byl svět ještě v normálu. S minimálními požadavky na krátkodobé ukojení svého štěstí, zabalené do oblíbené čokoládové tyčinky Twinkie, se drsně vyhlížející muž stává hrozbou pro každou zombie, která by mu chtěla zabránit v naplnění i toho posledního požitku, jenž mu zbyl.
Ve dvou sice cesta dobře ubíhá, ale ve čtyřech už získává na barvitosti. Narušení čistě pánské režie přinese duo mazaně vypočítavých sester, které dovedou každou situaci využít a obrátit ve svůj prospěch. Po záludných naschválech a tahanicích nasměrují dívky nesourodou sestavu do Los Angeles, kde se má údajně nacházet zóna, již zatím virus nemrtvých nepojal.
Absurdní cíle čtyřlístku, jenž se navzájem oslovuje jmény destinací, odkud pocházejí, se začínají protínat a hledat společné výslednice ve snaze nezešílet a nenechat se zaživa naservírovat jako jídelní chod kráčejících mrtvol. Že jich při tom, ať už v obraně nebo jen tak pro zábavu, pár sprovodí z povrchu zemského je nasnadě, stejně jako že hormony věkově spřízněných se dostanou do akcelerace. Krátká zastávka v pohádkové rezidenci hollywoodské legendy, která ve snaze nepozorovaně splynout s okolím začne připomínat dvojníka Eddieho Van Halena, sice nabere poněkud absurdnější vyústění, než zainteresovaní čekali, ale ani to jim neubere energii v úmyslu svou cestu završit.
Atypický model rodiny
Původní scénář Paula Wernicka a Rhetta Reese se nenuceně pohybuje se na hranici hned několika subžánrů. Černou komedií a zombie hororem počínaje a road movie s iniciačním příběhem o přechodu k dospělosti s příměsí teenagerovské romantiky konče. Tato hybridní směs chce především pobavit. Nezabývá se proto nějakým sáhodlouhým vysvětlováním příčin, které vedly ke stávajícímu módu společnosti.
Úvodní slow motion titulková sekvence v hutné zkratce nastíní příčinu konce našeho lidského světa a vznik státu zombií. Milovníkům hovězího, mezi něž známý veganský propagátor Woody Harrelson určitě nepatří, asi zaskočí sousto, neboť v něm nemá prsty ani George Bush ani globální oteplování, ale skot, označovaný často jako šílený.
Stejně bezprostředně jako jsme vtaženi do děje jakoby už probíhajícího, na nějž je třeba navázat, je nakládáno i motivací postav. Columbus je loser, u něhož se v zemi, kde vnadné slečny více než výše konta mužů zajímá chuť jejich masa, zvyšuje šance na seznámení s atraktivní dívkou. Nemůže si ale moc vybírat, protože toho co zombie nestrávili, není až tolik. Pokud tedy nechce do konce bytí dovádět jen u pánských magazínů, ale i v reálu, musí něco slevit ze svých nároků, odhodit závoj ostychu a otevřít se výzvám, jež se mu nabízejí.
Tallahassee je pohodář, který si dětskou hru na zbojníky přenesl i do přítomného života. Ze všeho nejradši střílí kulovnicí a pro krémovou buchtičku by určitě i vraždil. Sladkosti, jak známo, dovedou v našem mozku zapůsobit jako účinná náhražka jiných slastí a vyvolat podobně příjemné pocity. Z vyřčeného je zřejmé, že pistolníkův sexuální život nebude asi o moc bohatší než jeho spolujezdce.
U pánů už zmínka padla, v případě něžného pohlaví je to ještě horší, neboť přiblížení jejich usilování je vyvedeno tak lehkým perem, že každou chvíli hrozí, že se mu ztupí hrot. Sestry Wichita (Emma Stoneová) a Little Rock (Abigail Breslinová) slouží v příběhu především k zahuštění vzájemného pnutí uvnitř skupinky, již stmeluje i rozděluje panující situace ohrožení nemrtvými. Ta nakonec vede rozdílné individualisty k poznání nutnosti spoléhat se jeden na druhého a vytvoření modelu netypické rodiny.
Oč méně jsou postavy prokresleny co do stránky charakterizační, o to šťavnatějším podáním je vybavují jejich protagonisté. Že je Woody Harrelson v postavách frajerských zabijáků dobře usazen, dokázal již v Coenovic oscarové zemi, která není pro starý. V Zombielandu se posunul k ještě parodičtější poloze, díky němuž jeho figura vypadá jak vypadlá z reklamy na Marlboro z doby, kdy správný drsňák neodkládal cigaretu ani při čištění zubů. V komunikaci a navazování kontaktů sice neprojevuje přílišné známky sociální inteligence, ale o to víc rozumí zbraním. V tom ho potěší zastávka v maloměstském zapadákově, která vyjeví, že místní obyvatelé se na horší časy umí vybavit i jiným artiklem než je zásoba kompotů. Hummer s pytlem plným zbraní impulzivního ranaře, jenž svou osobitostí film výrazně táhne dopředu, zahřeje podobně jako obdivně zapálený rozhovor s jeho idolem, sestoupivším ze stříbrného plátna.
Jesse Eisenberg má letos na zábavné parky štěstí a již podruhé v nich se sympatickou jiskrou v oku nalézá své štěstí i identitu. Abigail Breslinová od Malé Miss Sunshine trochu povyrostla a více než soutěže krásy ji zajímají lekce střílení, jež jí udílí sniper v kovbojském klobouku. A Emma Stoneová se ukazuje jako svébytný protějšek, s nímž kudrnatý panic, jak zbloudilý z komediální stáje Judda Apatowa, může zažívat chvíle prvních nesmělých dotyků.
I cesta může být cíl
Zábavnou atmosféru, k níž vrchovatou měrou přispívají herečtí aktéři, na nichž je vidět jak moc si tuhle jízdu užívají, netvoří ale jen jednotlivé gagy a popkulturní odkazy pro zasvěcené. Zde se odhaluje největší slabina snímku, jíž je nevyrovnané tempo, prozrazující režijní nezkušenost celovečerně debutujícího Rubena Fleischera. Ten sice přichází s originálními nápady, jako jsou výtvarně nápaditě pojaté popisky rad pro přežití, ilustrující dramatické sekvence, ale poté už zabrouzdá do mnohem očekávatelnějších vod.
V úvodní expozici tak ve snaze zaujmout a vtáhnout diváky do děje vystřílí s hravostí nadšeného začátečníka mnoho z nápadů, které si mohl dovolit dávkovat mnohem střídměji. Ve střední pasáži pak sundává nohu z plynu a druhou půli nechává doběhnout na volnoběh. Z volně řazených scének, spjatých jen velmi volnou linkou, v ní vystupuje do popředí sebeironické cameo „krotitele duchů“, který v posledních letech okouzluje svým „frigovským“ šarmem coby stoicky nehybný lamač ženských srdcí (Ztraceno v překladu, Zlomené květiny). Závěr v lunaparku, kde na sebe lstivé sestry uvedením vnitřního zařízení atrakce do pohybu přitáhnou pozornost nemrtvých, ocení žánroví znalci i ti hnisavým zápachem nedotčení, pro něž tvůrci přichystali korektní přídomek v podobě obhajoby tradičních rodinných hodnot.
V hororové roadmovie, jež stvrzuje žánrové pravidlo, že i cesta může být cíl, si připadáte jak na horské dráze dobrých, lepších a skvělých nápadů. Režisér vás na ní zbavuje strachu ujištěním, že hnisající nejsou tak nebezpeční, jak se vám snažili vsugerovat žánroví příbuzní, do jejichž společnosti Zombieland vstupuje. Stačí jen mít rychlé nohy a dobrou fyzičkou, k níž určitě nepřispívá stravování ve fastfoodech (Tlouštíci mívají často smůlu a ocitají se na přední pozici potravního řetězce zombíků). Rovněž je třeba se pořádně zamykat na veřejných záchodech a dávat pozor na svůdné sousedky z bytu 406 (Amber Heardová), získání jejichž skalpu už jste chtěli oslavovat u táborových ohňů.
Radujte se z maličkostí!
Pak se vám snadno stane, že se srdcem vysněné dívky, náhle doceňující vaši statečnost, dostanete i pozvání do exkluzivního filmového klubu, který už čtyřicet let obývá Romerova klasika Noc oživlých mrtvol, spolu s jejími novodobými variacemi v režii Dannyho Boylea (28 dní poté) nebo Zacka Snydera (romerovský remake Úsvitu mrtvých). A vy budete zmateni přemýšlet, jestli si to zasloužíte a zda se váš svěží parodický vítr, jimž se snažíte konkurovat tomu, jenž vás před pěti lety ofoukl z britských ostrovů v o něco sofistikovanějším Soumraku mrtvých Edgara Wrighta, vyrovná bizarní poetice, definované v osmdesátých letech Samem Raimim v Evil Dead (Smrtelné zlo) nebo na počátku devadesátých let Peterem Jacksonem v Braindead (Živí mrtví).
Spokojené ohlasy i recenze ze zámoří a tržby, blížící se celosvětově ke stu milionů dolarů, už vystavují tvůrcům účet a proto je jen na vás, abyste se přesvědčili, jak moc je chvála nafouknutá. Bublina splaskává a nám zůstává příjemná oddechová jednohubka, která s přímočarou lehkostí posouvá naše koutky úst směrem vzhůru. Nečekejte žádnou ironizující alegorii, s krvavou zběsilostí odrážející noční můry společenského a hospodářského stavu konzumní civilizace, ale spíše kompromisně uhlazenou zábavu (chtělo by se říci) až rodinného charakteru, která vás v zábavním parku Zombieland v předvánočním čase příjemně naladí. Po jejím zhlédnutí si určitě mnohokrát vzpomenete na jedno z Columbových pravidel přežití, jimž je schopnost radovat se z maličkostí, či chcete-li jednotlivostí.
Zombieland
- Žánr: zombie komedie
- Původní název: Zombieland
- www.zombieland.com
- USA 2009
- Scénář: Rhett Reese, Paul Wernick
- Režie: Ruben Fleischer
- Hrají: Woody Harrelson, Jesse Eisenberg, Emma Stoneová, Abigail Breslinová, Bill Murray, Amber Heardová, Derek Graf
- Distribuce: Falcon
- Distribuční premiéra v ČR: 03. 12. 2009
| AVmania.cz hodnotí |
| film |    | 7/10 |