AVmania.e15.cz

Zlatý podraz: recenze filmu

Příběh o basketbalu, osudové lásce, rozdělené železnou oponou a životu ve stínu nacismu a komunismu. Režisér Radim Špaček ve výpravném filmu připomíná poválečný úspěch našich basketbalistů.

Režisér Radim Špaček (filmy Mladí muži poznávají svět a Rychlé pohyby očí, seriály Život a doba soudce A. K. a Svět pod hlavou, dokumentární cyklus Příběhy 20. Století), který ve filmu Pouta tak sugestivně evokoval dobu normalizačního bezčasí počátku osmdesátých let, se nyní vrací ještě hlouběji do minulosti.

Kniha sportovních novinářů

Neopírá se přitom, tak jako v případě předešlých dvou filmů Pouta a Místa a seriálu Svět pod hlavou, o scénář novináře a spisovatele Ondřeje Štindla, ale o knižní publikaci dvojice novinářů Jakuba Bažanta a Jakuba Závozdy s názvem Nebáli se své odvahy - Československý basketbal v příbězích a faktech (2014).

Na základě ní se rozhodl vyprávět příběh největšího poválečného úspěchu československých basketbalistů, kteří se v roce 1946 stali v Ženevě mistry Evropy. Protože jde ale o knihu nebeletristickou, která encyklopedickým způsobem shrnuje více než stoletou historii československého basketbalu, bylo třeba ji adaptovat do podoby filmového scénáře, který sleduje nějaký dramatický oblouk.

Její autoři Jiří Závozda a Jakub Bažant, který léta komentuje pro Českou televizi sportovní přenosy, se pro tento účel spojili se scenáristkou několika krátkometrážních filmů Kristinou Nedvědovou, která tímto filmem celovečerně debutuje. Ještě letos by pak měla představit svou autorskou režijní prvotinu Sněží!.

Z časově obsáhlého záběru knižní publikace (1897 - 1993) se tato trojice rozhodla zaměřit na léta 1938 až 1951, aby na pozadí dvou totalitních režimů, nacismu a komunismu, vyprávěla příběh o basketbalu, vášnivé lásce, rozdělené železnou oponou a životu ve stínu politiky.

Trenér jako morální vzor

Historické sportovní drama přitom vychází ze skutečných, ale ne až tak známých osudů našeho basketbalového týmu. Příběh začíná v dramatickém roce 1938. Mladí Čechoslováci se na mezinárodním táboře YMCA učí od amerických mormonů, vedených trenérem Johnem Trusilem, hrát basketbal. Toto soustředění jim domluví trenér národního týmu a tajemník české pobočky YMCA Jaroslav Valenta (Stanislav Majer).

Mezi hráči svým talentem vyniká František Prokeš (Filip Březina), který žije v honosné vile u Prahy. Jeho otec (Jan Hartl), ministr prvorepublikové vlády, počítá s tím, že se stane právníkem jako on. Franta má ale raději sport, což vede k jejich častým konfliktům.

Pouta: recenze filmu

Pouta: recenze filmu

Drama z období normalizace zvedá hozenou kritickou rukavici, vyčítající českému filmu přílišnou smířlivost a „pelíškovské“ obrušování ostrých hran.

Za okupace zatkne gestapo trenéra Valentu (Stanislav Majer) za jeho odbojovou činnost. Než aby z něj gestapo dalším mučením něco dostalo, rozhodne se skočit hlavou proti zdi. Ještě před zatčením Valenta Frantovi sdělí, že vedení týmu a tréninků bude muset převzít on. Od té doby už ho hráči neuvidí.

Po osvobození jde Franta se svým spoluhráčem a nejlepším kamarádem Honzou Sedlákem (Zdeněk Piškula) do vězení, kde jejich trenér zemřel, nabere zde hrst země a dá ji do ozdobné krabičky, kterou převáže trikolorou. Hráči si pak slavnostně slíbí, že všechna poválečná vítězství budou pro Valentu.

Osudová láska

A hned na jaře roku 1946 tým pod vedením hrajícího trenéra Prokeše jede do švýcarské Ženevy na první poválečné Mistrovství Evropy basketbalistů. Kvůli úsporám nákladů na cestu jsou ubytováni v nevěstinci, kde Franta potkává svou osudovou lásku.

Frantova vyvolená Michelle (Patrycja Volny) ale ve vykřičeném domě nepracuje jako prostitutka, nýbrž v kuchyni a na baru. Osudem pronásledovaná polská Židovka a tanečnice se zde ocitla, protože musela prchnout s rodiči z ukrajinského Lvova před bolševiky a posléze z Paříže před Hitlerem.

Československý výběr na ženevském šampionátu nepatří z deseti evropských týmů zrovna k favoritům. Přesto své tažení turnajem dovede až do finálového duelu se silnými Italy. Zvlášť druhý poločas s infarktovým závěrem se pak promění v pravé sportovní drama. Českoslovenští reprezentanti nakonec zvítězí 34:32 a stanou se národními hrdiny. Jejich zlatá medaile znamená velké povzbuzení pro sebevědomí osvobozeného národa.

V sevření komunistické moci

Trvá pak více než rok, než Michelle přijede za Frantou. Představí ji svým rodičům, ale brzy přijde únor 1948. Když Michelle vidí pochodující milicionáře, okamžitě odjíždí. V atmosféře strachu nastupujícího komunistického režimu mužstvo odjíždí na letní olympijské hry v Londýně.

Michelle tam přijede také, ale Frantu k emigraci nepřesvědčí. S podobnou nabídkou neuspěje ani kamarád Johny Trusil. Franta nechce nechat doma stárnoucí rodiče, otce a matku (Alena Mihulová), jimž vláda proletariátu ukazuje svou sílu.

Po čem muži touží: recenze filmu

Po čem muži touží: recenze filmu

Variace na komediální hit Po čem ženy touží, která stojí a padá na fyzické klauniádě Anny Polívkové. Nohy jí podráží stereotypní nahlížení na role mužů a žen ve společnosti i v partnerských vztazích.

Přestože by v Americe získal angažmá, nechce to ve své zemi vzdát a uprchnout. Riskuje tím budoucnost jak sportovní, tak tu osobní ve vztahu s Michelle. A pocítí to záhy po návratu. Někdo ho udá za jeho styky v Londýně a on je po návratu předvolán na STB. Propustí ho odsud až na přímluvu předsedy sportovního svazu Hrabala (Ondřej Malý). Ten dá Frantovi ale najevo, že odteď je mu zavázán.

Sporná prohra se Sovětským svazem

Se startem mistrů Evropy na dalším šampionátu v Paříži se nepočítá. Na jaře 1951 se ale stane zázrak. Basketbalisté SSSR se rozhodnou na mistrovství Evropy jet a nechtějí hrát proti týmům z kapitalistických zemí sami. Komunisté proto poslušně schválí start československé basketbalové reprezentace.

Pro Frantu a jeho tým je to velká šance, musí ale na podnět Hrabala a po rozhodnutí prezidenta Zápotockého (Jaromír Dulava) sepsat socialistický závazek a najít do týmu dva dělníky. Hráči Frantu přesvědčí, že formální ústupek za účast na ME stojí.

Sportovní i milostný příběh v Paříži na šampionátu vrcholí. Československý tým se zde ve finále utká se Sovětským svazem a sporným způsobem prohraje. Franta se tu má znovu potkat s Michelle. Ale může jejich láska ve světě, rozděleném železnou oponou a ovlivňovaném všudypřítomnými fízly, skončit happy endem?

Lámání páteře

Ve Zlatém podrazu se prolíná láska, dějiny a sport, což film činí atraktivní pro širokou škálu diváků. Někdo upřednostní linii milostnou, jiný tu sportovní, další nastínění historického pozadí let 1938 - 1951, kdy Československo zachvátil nejprve nacismus a poté komunismus.

Film ukazuje, jak se politika snažila hráčům, jejich trenérům i sportovním funkcionářům lámat páteř. Vytváří jasné paralely mezi nacistickým a komunistickým režimem v míře ochoty s těmito zločinnými režimy kolaborovat. A to na příkladu trenéra Valenty a funkcionáře Hrabala, ale i Frantovy neochoty donášet na hráče v jeho týmu.

Jan Palach: recenze filmu

Jan Palach: recenze filmu

Nadčasové memento, apelující na každého z nás. Režisér Robert Sedláček zkoumá osobnost Jana Palacha a společenské a politické okolnosti, které jej přivedly k jeho meznímu činu sebeobětování.

Dobovou absurditou je pak požadavek prezidenta Zápotockého na hráče, aby na evropském šampionátu v Paříži v žádném případě nezvítězili nad týmem Sovětského svazu. Na jedné straně tu tak stojí pevný charakter hráčů, stmelených smrtí svého trenéra, na té druhé slabošská devótnost jejich svazového vedení, které se rozhodlo přizpůsobit poměrům komunistického režimu. Jak pro hráče, tak pro tuto zemi, to bylo jen krátké poválečné nadechnutí, než Československo znovu upadlo do nesvobody.

Neošizená výpravná podívaná

Politika výrazně ovlivňuje i romantickou linii, podobně jako v nedávné Studené válce režiséra Pawlikowského. Oproti ní ale tato působí méně osudově a emotivně, což je zřejmě dáno tím, že trojice scenáristů nemá s psaním velkých melodramatických příběhů zkušenosti.

Dobře je to vidět i na stavbě vyprávění, které působí z hlediska skoků v čase trochu překotně a uspěchaně. Tvůrci rozehráli několik motivů, které ne vždy adekvátně uměli rozvinout. Ale to opravdu přičtěme na vrub tomu, že scénář měla na starost debutující Kristina Nedvědová a dvojice sportovních novinářů.

Jinak si ale producent Jaroslav Bouček pohlídal, aby film působil co nejlepším dojmem. Režisér Radim Špaček v rozhovoru pro Seznam přiznal, že jeho rozpočet byl 100 milionů, které jsou na plátně ve výpravné i realizační stránce snímku vidět.

Úsměvy smutných mužů: recenze filmu

Úsměvy smutných mužů: recenze filmu

Přes dno lahve na samé dno života. David Švehlík v hořké tragikomedii, stojící na dobrých hereckých výkonech, autentickém prostředí a upřímném a tedy syrovém podání toho, co představuje boj s démonem alkoholu.

Jde o dobovou podívanou, na níž se podíleli zkušení profesionálové jako kameraman Vladimír Smutný, kostýmní návrhářka Simona Rybáková nebo architekt Jiřího Sternwald. Kamera sedminásobného držitele Českého lva Vladimíra Smutného nese dobovou retro patinu a při snímání zápasů dovede být elegantní a za pomoci střihu i dynamická. Střihu se ve scénách zápasů daří zakrýt to, že na place nejsou hráči, ale herci. Ti před natáčením půl roku trénovali, aby jejich hra působila věrohodně. Což se jim povedlo.

Autenticky vypadají i kostýmy, účesy a sportovní úbory, o něž se starala Simona Rybáková. Jiří Sternwald pak na pražském Výstavišti nechal zbudovat historické haly s tribunami, jež jsou kopiemi těch, v nichž se odehrálo jak ženevské, tak pařížské mistrovství Evropy. Zápasům přihlíželo na 600 komparsistů, takže co do výpravnosti film působí opravdu neošizeně.

Hrdost na sportovce

K povedené dobové stylizaci se pak přidává hudba slovenského skladatele Jakuba Kudláče, který dělá scénickou hudbu jak pro film (Modrý tygr), tak pro divadlo, včetně toho Národního. Dobovou swingovou hudbu tu míchá s elektronickými, tepavě ambientními plochami nápaditým způsobem, který si určitě zapamatujete. Včetně toho, jak se vypořádal při závěrečných titulcích se státní hymnou, které dal rovněž elektronický kabátek.

Nejde přitom o žádné znesvěcení, spíš o snahu přitáhnout k této látce mladou generaci diváků, což by se mu i díky převážně mladému hereckému obsazení mohlo podařit. Radim Špaček v hereckém obsazení zkombinoval mladé herce (Filip Březina, Zdeněk Piškula, Simona Lewandowská) s těmi zavedenými (Jan Hartl, Alena Mihulová, Ondřej Malý, Stanislav Majer), přizval i skutečné basketbalové hráče Jiřího Welsche nebo Tomáše Satoranského a pro úlohu femme fatale si z Polska pozval Patrycju Volny, jež si udělala jméno na snímku Agnieszky Holland Přes kosti mrtvých.

Film, zamýšlený také jako další příspěvek k 100. výročí vzniku Československa, připomíná sportovní momenty z jeho historie, na něž můžeme být právem hrdi. A sportovce, kteří navzdory panujícím poměrům neztratili svou tvář.

Radim Špaček se pro realizaci těchto látek, vztahujících se k naší nedávné minulosti, ukázal a ukazuje být vhodným tvůrcem. Jeho veřejnými postoji i tím, že s Post Bellum spolupracuje na cyklu Příběhy 20. století, dává najevo, že se o tuto minulost zajímá a umí ji zprostředkovat prostřednictvím filmového vyprávění. Ve Zlatém podrazu se mu tu chuť do života a touhu vyhrávat, navzdory dějinnému sevření, podařilo zachytit.

AVmania.cz
Zlatý podraz   7

Zlatý podraz

  • Žánr: historické sportovní drama
  • www.zlatypodrazfilm.cz
  • Česko, 2018
  • Scénář: Jakub Bažant, Kristina Nedvědová, Jiří Závozda
  • Režie: Radim Špaček
  • Hrají: Filip Březina, Ondřej Malý, Stanislav Majer, Patrycja Volny, Zdeněk Piškula, Jiří Roskot, Jaromír Dulava, Jan Hartl, Alena Mihulová, Simona Lewandovská
  • Distribuce: Falcon
  • Distribuční premiéra v ČR: 25. 10. 2018
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku Přidat příspěvek

Další podobné články

Ten, kdo tě miloval – recenze filmu

Ten, kdo tě miloval – recenze filmu

Duchařská komedie se potkává s detektivkou v rodinné vánoční podívané režiséra Jana Pachla podle předlohy Marie Poledňákové, v níž se režisér snaží být víc „poledňákovský“ než ona sama.

Horáček, Putin a Gorbačov na festivalu dokumentárních filmů v Ji.hlavě

Horáček, Putin a Gorbačov na festivalu dokumentárních filmů v Ji.hlavě

Reflexe 22. ročníku festivalu dokumentárních filmů, který se na týden promění v místo, kde je nejen radost Myslet filmem, ale i vnímat všechny ty přesahy, které festival nabízí směrem k dění nejen v naší společnosti.

Sony KD-65ZF9: prémiový 4K UHD LCD televizor z řady MASTER Series [test]

Sony KD-65ZF9: prémiový 4K UHD LCD televizor z řady MASTER Series [test]

Televizory pro nejnáročnějšího diváka od Sony, to má být řada 4K HDR MASTER Series. Nově má svého LCD zástupce v modelu Sony KD-65ZF9. Nový procesor doplňuje nové zadní podsvícení. Jak si vedou?

Bohemian Rhapsody: recenze filmu

Bohemian Rhapsody: recenze filmu

Oslava hudebního génia skupiny Queen a jejího frontmana Freddieho Mercuryho, jehož divokému, hédonistickému způsobu života tvůrci staví až příliš uhlazený a nekontroverzní pomník.

Climax: recenze filmu

Climax: recenze filmu

Halucinogenní peklo, v němž účastníci tanečního soustředění pod vlivem negativních emocí a kolektivní paranoie odhazují civilizační návyky a zábrany. Ve filmu provokatéra Gaspara Noého, režiséra filmu Zvrácený.

Nebezpečná laskavost: recenze filmu

Nebezpečná laskavost: recenze filmu

Důvěrná tajemství, která se mohou obrátit proti vám. Paul Feig z rozkrývání třináctých komnat vytěžil napínavý a současně zábavný thriller, plný nečekaných zvratů, který jde ve stopách filmů Zmizelá a Dívka ve vlaku.

Q Acoustics 3020i: výborné levné, malé Hi-Fi reprobedny [test]

Q Acoustics 3020i: výborné levné, malé Hi-Fi reprobedny [test]

S Q Acoustics 3020i si můžete nekonfliktně pustit prakticky cokoliv, ačkoliv jejich klidnějšímu ladění vyhovuje i jednodušší a klidnější hudba, za dané peníze jen stěží najdete takhle pohledné a podobně příjemně znějící reprosoustavy.

Řbitov zvířátek: první trailer na očekávaný horor dle románu Stephena Kinga

Řbitov zvířátek: první trailer na očekávaný horor dle románu Stephena Kinga