Z vašich domovů: hifista slyší to, co vidí

Seriál „Z vašich domovů“ přináší rozhovory s lidmi různého vzdělání, různého věku a různých názorů. Jedna věc ale všechny spojuje – láska k audio nebo video přístrojům. Tentokrát nahlédneme do poslechové místnosti Zdeňka, na hi-fi diskuzních fórech známého také pod sympatickou přezdívkou Křeček.

Z vašich domovů: sluchátkový nadšenec

Z vašich domovů: hůře vidí, lépe slyší

Zdeňku, jak ses dostal k poslechu kvalitního aparátu? Aneb kde se v tobě vzala touha po trochu lepším zvuku?

První začátky se datují někam do mých 13 - 14 let. Folkové koncerty a jejich amatérské nahrávání na kazeťák Sencor; první gramofon s integrovaným zesilovačem a příklopným dřevěným reproduktorem. Na VŠ se dalo brigádami vydělat víc peněz, tak to začalo dostávat větší obrátky. Postupně lepší gramofony, větší bedny, kolejní hifi klub, burzy desek (dodnes nechápu, jak jsem mohl při studentských příjmech kupovat takovou spoustu LP za tehdejších cca 300,- Kč/ks). Ale živě si pamatuji na to blaho z prvních úlovků vysněných Bohů. U2 - The War, Jethro Tull – Stormwatch, Pink Floyde – The dark side,… S tímhle se daly docela dobře přežít i jinak temné časy. A navíc se na to skvěle balily holky. Kdo kdy bydlel na koleji ví, že tam moc prostoru není a míst s ideálním stereo poslechem ve dvou už vůbec ne. Za těch 6 let toho člověk stihnul vystřídat dost - i v hifi. Transiwat, Tesla AZS, kolejní DIY, AU/RA, první CDP TESLA, první DENONy.

Pak následovalo několik let v podnájmech a pronájmech, omezených na malou věž Grundig. Priority byly jinde. Teprve po finálním vyřešení vlastního bydlení mělo smysl něco lepšího. Rád poslouchám soustředěně a nahlas, rodinný dům s nejbližším sousedem 20 m daleko je ideálním řešením. Pravda, spolubydlící manželka trochu koriguje výhodnost této investice, ale ani tak si nestěžuji.

Nová sestava – Cambridge Audio Azur 640 a QLN 601, vše od pana Holcnera. Velká spokojenost. Teprve kontakt s DPA a nezištná pomoc dvou kamarádů mě posunula k dnešní sestavě – DPA 380 + DISPRE 2. Velké poděkovaní samozřejmě patří i pánům Dudkovi a Macurovi za to, že takovéto pecky vůbec pustili mezi lidi. K tomu jako vedlejší větev - vlastní DIY gramo, postavené na bázi dílů Pro-ject RPM 9. No a k úplné spokojenosti mi chybí jen adekvátní sloupové 3-p (trojpásmové, Jirky pozn.) bedny, ideálně také česko-slovenské provenience. Uvidíme, zdroje jsou limitované a spěch bývá špatným rádcem.

Je mi sympatické, že se neřadíš k ortodoxním hifistům, ale dokážeš mít hudbu rád, aniž by ses hnal neustálým vyměňováním komponentů za fiktivním reprodukčním vrcholem (i když částečně výměně se nevyhne asi nikdo). Jak se stavíš k honbě za tzv. dokonalým zvukem?

Předně, já nejsem hifista. Mám rád primárně muziku a pitvání nuancí ve zvuku mě dost míjí. Velká část mé oblíbené hudby je stejně stará jako já a kvalita nahrávek tomu odpovídá. A právě kvalita nahrávek a akustika poslechového prostoru jsou podle mě hlavními limity. To ostatní je hlavně klukovská hravost a touha po prestižních hračkách, logicky vhodně podporovaná výrobci/obchodníky. Tím určitě nechci říct, že vše hraje stejně. Ale rozdíly jsou myslím často mnohem menší, než vliv moderních nezatlumených interiérů a sluchové limity mnohých kolegů. Navíc po dosažení určitého standardu je každé další zlepšení velice, velice drahé.

Kromě repro poslechové sestavy máš rád také sluchátka, proč tomu tak je?

V okamžiku, kdy sdílíš prostor s tichomilnou Paní a navíc přes den není čas, je večerní sluchátková pohoda u krbu často jedinou možností, jak poslouchat. Navíc mi, na rozdíl od mnoha kolegů, detailní soustředěný sluchátkový vjem docela vyhovuje. Nedávno jsem zásadně upgradoval (předcházely např. Edgar SH-1, GTH, Sennheiser 595, 600, 650) na DISPRE II + AKG 701, což mým preferencím (světlý, detailní, neutrální zvuk) maximálně vyhovuje. Hodně se mi líbil i headamp s prostorovou korekcí ZAMA, rád bych si ho časem znovu poslechl v přímém porovnání s DISPRE. Hodně zajímavý projev pro mé uši mají i sluchátka STAX. U obojího je ale problém cena.

Vím o tobě, že nejsi „pouze“ pasivní digitální posluchač, ale i aktivní analogový nadšenec. Málokdo si doma postaví gramofon, nicméně ty ses k tomu odhodlal. Co tě k tomu vedlo, jaký byl postup a v jaké je to nyní fázi?

Celé téma „Křečkovo zelené DIY gramo“ vzniklo původně jako recese. Hrozně si vážím pana Dudka. Ale současně mě štvou všichni ti šakali a hyeny, kteří mu vyčůraně pochlebují, doufajíce, že lev zanechá po hostině i nějaké kosti pro ně. Jako ironickou protiváhu nejdelšího tématu na hifislovanetu jsem tehdy založil toto téma na starých hifinázorech. K mému překvapení to dost lidí vzalo vážně, no a mě nezbylo než to nakonec vzít vážně také.

To, že výsledek nakonec vůbec není špatný, je hlavně zásluhou laskavých rad analogového guru Renowna a nezištné práce kolegy Rowinga (šablony, atd.). Bez něj bych dnes provozoval designově možná zajímavý, leč funkčně nepoužitelný nesmysl. Mě hlavně baví používat levné, běžně dostupné věci třeba z OBI. Hrozně jsem se nasmál, když mi do mailu chodily dotazy na technologii výroby toho „sendviče“. Celé to přitom bylo dílem okamžiku – šel jsme před Vánoci původně koupit do OBI žárovky na stromek. Hříbečky neměly, ale ve zbytcích na truhlárně ležel kousek bukové pracovní desky (spárovka), kterou mi na míru přiřízli (cca 200,- Kč). Proto je základna dvoustupňová – na stejnou velikost obou půlek ten zbytek nestačil… K tomuduralová lištička z vedlejšího regálu (20,- Kč/m). Stravitelné nábytkové nožky – asi 50,- Kč/ks. Talíř - duralový polotovar, vlastnoručně vyleštěný venku pod zahradní hadicí na špalku.

Celé to nehraje špatně, je znát zcela oddělený motor (RPM 9) od základny, 8 kilový talíř, bytelná základna. A samozřejmě špičkové karbonové raménka Pro-ject Evolution, jediná úlitba skutečnému high-endu (i já jsem jen normální hravý, ješitný kluk).

Momentálně jsem ale zamilován do leštěného hliníku. Už se pracuje na novém, celoduralovém gramofonu, s odděleným blokem motoru a jeho regulací. Největší dilema je jako vždy design. Rozhodnout se např. pro tvar nožky mi trvá 20x déle, než ji pak fyzicky udělat. Zlatá totalita a direktivní řízení.

Představ si, že máš k dispozici samostatnou místnost a neomezené finanční prostředky. Zůstal bys věrný své současné sestavě nebo bys něco měnil? Jak se stavíš k zatlumení místnosti dostupnými prostředky (koberec, knihovna,…)?

Jak jsem psal výše – akustika je základ. U mě bohužel tvrdě limitováno alergií na roztoče (žádné koberce, záclony, závěsy) a nábytkovým minimalismem manželky (žádný nábytek – dobrý nábytek). Postupně jsem ale do pokoje vpašoval několik otevřených knihoven a další budou následovat. Hodně se dá pomoci i poslechem v blízkém poli (momentálně mám bedny cca 1,6 m od sebe a sedím stejně daleko.

Mít neomezené prostředky, začal bych stěhováním. Nastěhoval bych si na pár dnů domů věhlasného hifidruida, známého v komunitě pod jménem Little Bobeeck (RNDr. Bohumil Sýkora, další Jirky pozn.). Jeho návrh akustických úprav a aktivní třípásmové řešení (preamp PMA + 3x konec DPA + např. repro BVaF3B) by mi ke štěstí stačilo. Na zesilovače bych si samozřejmě vlastnoručně vyleštil čelní panely a za ušetřené peníze poslat manželku s dětmi na 3 měsíční plavbu kolem světa. Pak by byla hifi nirvána dokonalá…

Možná, že nás čtou i nějaké ženy. Dovolíš sáhnout svému protějšku, dětem, popř. návštěvě na svůj aparát nebo trpíš potřebou sterility – žádné cizí ruce, žádné květiny na reprobedně atp.?

Já jsem hrozně hodný a tolerantní člověk. Jinak bych neměl doma manželku, která vedle nástěnných květináčů pravidelně zalévá i pod nimi stojící aparaturu, zato bych měl neomezené zdroje a klid na poslech muziky. Součástí pokoje je i velká klec, do které chytám a zavírám volně pobíhající škodnou. Návštěvy, které by se snad tímto konáním cítily být pohoršeny, nejsou u nás zvány. Krom toho manželku samozřejmě pravidelně přezkušuji ze znalosti manuálu „Pořadí zapínání jednotlivých přístrojů“ a kontroluji, zda má čistě umyté ruce, prosté prstenů a dalších mým leštěným knoflíkům nebezpečných ozdob.

V audiofilní sféře se často diskutuje o vlivu síťových praček, signálových a výkonových kabelů. Jak se k této problematice stavíš ty?

V tomto ohledu jsem, řečeno slovy pana presidenta, kobelorealista. Spíš než audiofílií trpím láskou ke svým dětem a snahou podporovat jejich nákladné koníčky, což se vzájemně vylučuje. Byly časy, kdy jsem psal nadšené poémy na téma „Zásadní přínos signálového kabelu RG 62 Mk III“. No což, i pánové Kundera nebo Kohout v mládí holdovali socialistickému realismu. Čas a několik slepých testů mě z toho vyléčilo. Opakovaně jsem si poslechem i na mnohem dražších aparaturách potvrdil, že hifista slyší to, co vidí. Co slyší když nevidí, nechť si laskavý čtenář doplní sám… Ale brát dětem jejich milované hračky je nečestné, nesportovní a v čase ekonomické recese i asociální. I naši woodoo producenti jsou lidé a mají právo na důstojný život bez existenčních starostí.

Zdeňku, děkuji za odvážné a místy i velice vtipné odpovědi! Ať se ti splní životní i hifi sny.