26
Fotogalerie

Yamaha MCR-N570D a MCR-N470D: dva síťové Hi-Fi mikrosysystémy [test]

Kapitoly článku:


Jak to hraje

Ačkoliv rozdíl v průměrech měničů i velikostech ozvučnic je u obou sad minimální, podobně jako rozdíl v pojetí, o kousek lepší součástky u MCR-N570D udělají až neočekávaně zřetelný rozdíl; třeba u kontrabasu v Davisově "So What" ("Kind of Blue" | 2005 | Columbia | CK 64935) bylo u nižšího modelu jasné, že bedny se snaží jít hluboko, ale produkují spíše nafouklý a efektní vyšší bas s měkkými a ne úplně jistými konturami, což je charakter, který dobře poslouží rockové pompéznosti, ale ne akustickému nástroji. MCR-N470D hrají nadýchaně, tlačí se dopředu, ale trochu gumově. Vyšší model je zřetelný krok kupředu, objemu ubude, ale zato se basová brouknutí zkonkrétní a objeví se impuls - objemově je basu pro kontrabas samozřejmě málo a chtělo by to subwoofer, nicméně zvolna se dá už trochu vyznat ve struktuře.

2016-12-01-TST-Yamaha-MCR-N570D-12.JPG

Střední pásmo má rozdíly ještě o kousek větší - systém MCR-N470D odprezentoval vokál Katie Melua v "God on the drum, devil on the bass" ("The House" | 2010 | Dramatico | DRAMCD0061) trochu syrově (ne nepříjemně, ale jaksi naprosto přímo), poměrně čistě, byť bez hloubky a plasticity. Hlas byl také hlavně nedílnou součástí hudebního celku, nicméně působil rozumně zaostřeně, ne nesrozumitelně, pokud nepřišlo na velmi tichý nebo naopak velmi hlasitý poslech. Právě tohle pak vyřeší posun na MCR-N570D, opět se vokál zaostří a přidá se kolem něj i cosi jako vzduch, hlavně ale hlas vystoupí o půl krůčku kupředu, což bohatě stačí k lepší srozumitelnosti potichu. Samozřejmě, že ona určitá obyčejnost tu zůstává, ale u tu není žádná deka a zahuhlanost, což je rozhodně fajn.

Největší rozdíl pak byl v nejvyšším pásmu - činely v "That slavic smile" od The Modern Jazz Quartet (1987 | Pablo | 00025218014229) byly přes MCR-N470D hodně opatrné a posunuté dozadu a scházel jim objem, zbylo vlastně jen ťuknutí bez nějakého komplexnějšího podání tónu. Alespoň ale nejde přednes obvinit z nacinkanosti, je to jemné a velmi klidné. Přehození na MCR-N570D přinese rozkvět zejména v oblasti objemu, byl tu lehounce patrný i jakýsi dozvuk, byť ani tady nejsou výšky kdovíjak velké a energické, ladění na klid a trošičku sametovou jemnost je jasné i zde.

Když jsme jen maličko více otočili hlasitost doprava při reprodukci Musorgského "Velké brány kyjevské" ("Obrázky z výstavy" | 1995 | Denon | CO-78827), reprosoustavy ze setu MCR-N470D byly přeci jen dost měkké a bylo znát, že tahle sestava na velkou klasiku rozhodně nepatří. MCR-N570D sice také postrádá zátah odspodu, ale v dané ceně "za pár tisíc" jde o základní řešení, porovnatelné ale už i s jinými hi-fi základními reprosoustavami, tj. Yamaha se tu nemusí stydět a zvuk byl o něco pevnější a zejména ve středech už začínající trochu žít.

2016-12-01-TST-Yamaha-MCR-N570D-2.JPG

Asi si nebudete chtít kupovat MCR-N470D ani MCR-N570D kvůli analýze svých nahrávek, pokud však náhodou ano, tak třeba "Indigo Dreamscapes" od DeJohnetta, Methenyho, Hancocka a Hollanda ("Parallel Realities" | 1993 | Zaiks | JD 1251/52) si rozhodně více užijete na vyšší sestavě (ostatně ta prostě funguje lépe ve všech ohledech); v nižším modelu bylo znát, že Yamaha tak akorát zvládá udržet základní přehled nad nahrávkou, teprve vyšší model vám ale ukáže oddělené linky nástrojů a teprve tam cítíte, že skladba je komplexní a víte, že se děje i něco v dalších vrstvách (která sice nutně nemusíte jasně slyšet, ale víte, že tam jsou - na nižší sestavě vnímáte prostě jen celek).

Jistá informační skoupost a snaha hrát spíše na velikost zvuku a jistou nadýchanost u MCR-N470D se projevuje i v podání prostoru, kde se ve "Spirit of the air" Pata Methenyho ("Orchestrion" | 2010 | Nonesuch | 759-79847-3) chyběla třetí dimenze, byť dvoupásmová kompaktní koncepce zajistila alespoň slušnou pravolevou šířku, byť bez možnosti přesněji lokalizovat a oddělit jednotlivé nástroje. A opět, MCR-N570D je prostě už rozumná základní regálovka, která dokáže udělat ten malý krůček a naznačit separaci nástrojů, stejně jako přidat jakýsi ne úplně určitý, ale přesto slyšitelný vjem hloubky, hlavně tu ale nástroje dostaly výrazně větší, realističtější proporce.

Na ne úplně dokonalé nahrávce jako třeba "Ashes to ashes" od Faith No More ("The very best definitive ultimate greatest hits collection" | 2009 | Rhino | 5186544012) ale paradoxně lépe fungovaly nižší, ale jaksi efektnější, nabubřelejší a více maskující MCR-N470D, takže i když tu chyběl rockový bas, hladkost a celistovost projevu zcela zakryla chyba a ostrost nahrávky, byť za cenu měkkosti a menší konkrétnosti. Naopak reprosoustavy v MCR-N570D se ale chovaly jako slušná malá regálovka základní třídy - čistě, bez sofistikovanosti, ale zato už relativně pevně a čitelně. To ale na druhou stranu nebylo ku prospěchu zvukové úrovni nahrávky, která funguje právě buď na maskujících, nebo naopak high end sestach...

Verdikt

Sety Yamaha MCR-N470D a MCR-N570D jsou ideálními všeuměly pro ozvučení "hluchých" prostor typu kanceláře, kuchyně, pokojíčku dětí nebo hostů, případně pro ty, kteří hledají za velmi rozumné peníze poměrně dost funkcí v kompaktních rozměrech. Za dané peníze by snad mohly mít jen o kousek hlubší basy, jinak se ale chovají pragmaticky - zvuk je přímý, čistý, snad až trochu syrový, za dané peníze ale sotva poskládáte lepší a přehlednější. To se týká MCR-N570D, která ze nevelký příplatek přináší zvukový rozdíl, který je naprosto nepoměrný.

2016-12-01-TST-Yamaha-MCR-N570D-16.JPG

Respektive je tak velký, že MCR-N470D připadá v úvahu jen tehdy, pokud posloucháte výhradně vzduchem šířené rádio nebo velmi, ale opravdu velmi nekvalitně nahrané skladby, u nichž toužíte zamaskovat hrany a ostrosti. Pokud ale chcete "věž" s dobrou konektivitou, minimálními rozměry a zvukem, který splňuje alespoň ty úplně základní nároky high fidelity, pak MCR-N570D funguje prostě a jednoduše dobře po stránce vzhledu, výbavy i zvuku a v segmentu komerčních kompaktních systémů této ceny s přehledem patří mezi TOP řešení.

Klady 

+ férové vybavení i pojetí (zejména u MCR-N570D)
+ MusicCast systém
+ podpora vysokého rozlišení
+ funkční výbava

Zápory

- N470D se v zásadě nevyplatí

Yamaha MCR-N470D

Cena orientační 13 990 Kč

Yamaha MCR-N570D

Cena orientační 15 990 Kč

Zapůjčil: K+B Expert,  www.yamaha-hifi.cz

Web výrobce: Yamaha


Poznámka redakce: Autor je šéfredaktor magazínu HiFi Voice, článek byl převzat z HiFi Voice

Určitě si přečtěte

Články odjinud