Zpovědi
Roberto Andò, Itálie / Francie, 2016
„Jsou bohatí, vypasení a uhlazení. Nejsou schopni rozlišit dobro od zla. Nepečují o sirotky, nebrání práva těch nejchudších.“ Takto popisuje finančníky a bankéře, klíčové hybatele globálního dění, kartuziánský mnich Roberto Salus (Toni Servillo), který se na pozvání šéfa Mezinárodního měnového fondu Daniela Rochého (Daniel Auteuil) účastní zasedání ministrů a ministryň financí zemí G8.
Nacházíme se na baltském pobřeží v majestátně vyhlížejícím luxusním hotelu, kde se státní pokladníci během několikadenního setkání chystají uvést do praxe radikální ekonomickou reformu, která bude mít nezvratně ničivé důsledky na méně rozvinuté země. Ty budou obětovány v zájmu růstu celku.
Sebejistá arogance ekonomických lídrů však vezme za své v okamžiku, kdy je Roché nalezen mrtev ve svém hotelovém pokoji. Salus byl poslední, kdo s ním mluvil, ale před vyšetřovateli odmítá vypovídat. Roché se mu prý chtěl jen vyzpovídat. A ostatní se začínají bát. Co všechno Salus ví? A nemůže ohrozit jejich zájmy?
Roberto Andò (1959) začínal jako spisovatel a scenárista. Jako filmový režisér debutoval snímkem Deník bez dat (1995), v němž mísil reportáž a fikci s rozhovory s osobnostmi kultury. Následoval celovečerní hraný portrét autora románu Gepard pod názvem Manuskript knížete (1999). A dále pak mysteriózní melodrama Pod falešným jménem (2004) a rodinné drama Tajná cesta (2006).
U nás si vydobyl pozornost svým pátým celovečerním filmem Ať žije svoboda, který byl uveden s velkým úspěchem v Hlavní soutěži MFF KV 2013 a poté v distribuci. Toni Servillo v této satirické komedii z prostředí italské politiky ztvárnil v dvojroli vyhaslého politika a jeho lehkomyslného bratra.
Ve svém novém filmu, který je svého druhu filozofickou detektivkou, režisér dokazuje, že vybraná elegance stylu a myšlenková hloubka se nemusí vylučovat. Prostřednictvím svého hrdiny, ztělesněného opět nenapodobitelným Tonim Servillem (Božský, Velká nádhera) s kultivovanou grácií a jemnou ironií mimo jiné připomíná, že plýtvání časem dosud nikoho nezabilo.
Zpovědi zároveň představují obžalobou bezbřehého pragmatismu, kterému je jedno, co se děje lidem a zemím na okraji, důležité je, aby celek vykazoval plusová čísla. Toto poselství ocenila i Ekumenická porota, která filmu přiřkla svou cenu.