Kapitoly článku:
Vetřelec 3
David Fincher, USA 1992
Třetí díl, respektive Vetřelec na třetí, je režijním debutem trikového zaměstnance Lucasovy ILM a slavného reklamního a videoklipového (Aerosmith, Madonna) režiséra Davida Finchera. Jeho vznik ale provázely režisérovy neshody s vedením studia Fox, které vyústily do jeho odstoupení od projektu. Film byl tak dokončen nakonec bez jeho účasti. Později si režiséra producenti chtěli udobřit o takřka třicet minut delším režisérským sestřihem, který byl připraven dle jeho poznámek a měl být bližší jeho vizi. Fincher ale při jeho přípravě odmítl spolupráci.
Čerstvý třicátník dostal na počátku devadesátých let rozpočet 50 milionů dolarů, ale i scénář, který byl několikrát přepisován. Na scénáři se vystřídalo množství autorů, včetně cyberpunkového průkopníka Williama Gibsona, známého románem Neuromancer. Jeho návrh byl ale producenty odmítnut, údajně proto že se odehrával na vesmírné stanici ve stylu Sovětského svazu. Zamítnutý scénář Davida N. Twohyho si autor sám zas přepracoval pro potřeby svého filmu Černočerná tma.
Od studia dostal Fincher dle jeho slov zadání, že chtějí temné chodby, křik, krev a kyselinu. Tedy ingredience, jež fungovaly v předchozích dílech. On se ale chtěl vrátit na začátek a zamyslet se nad tím, kým vetřelec vlastně je a jaké jsou jeho myšlenkové pochody.
V trestanecké kolonii
Nakonec byla zvolena varianta, že se děj bude odehrávat na planetě Fiorina 161, která dřív sloužila jako skladiště odpadu. Teď se zde nachází trestanecká kolonie. S těžkými sexuálními devianty, kteří zde zůstali na vlastní žádost, neboť si byli vědomi, že jejich začlenění do běžné společnosti je takřka nemožné. Vládne zde postapokalyptický křesťanský fundamentalismus, jenž je vězni respektován.
Právě na povrch této zpustošené planety dopadne záchranný modul, v němž se před vetřelčí královnou zachránila posádka lodi Sulaco. Při pádu umírají Newt i Hicks. Android Bishop je zdecimován na torzo svého ustrojení. Ripleyová se jako jediná zachrání. Její předtucha, že se na palubě vyskytoval ještě vetřelec, se vyplňuje. A začíná nový boj o život, při němž se musí vězni spojit v boji proti nepředvídatelnému nepříteli. Nepříteli, jehož zárodek nosí nová obyvatelka kolonie v sobě.
Chamtivá těžební společnost Weyland-Yutani vyšle na planetu své zástupce a vojáky, kteří mají za úkol získat vetřelce pro využití coby biologické zbraně. Ripleyová jejich plán ale prokoukne a skokem do lázně s vařícím olovem jejich záměry zhatí.
Komorní drama
Ti, kdo očekávali, že po dvojce přijde Fincher s ještě velkolepějším akčním sci-fi nářezem, museli být zklamáni. Namísto něho nabídl komorní psychologické drama, které chtěl původně točit černobíle.
V několika vzájemně se prolínajících dějových liniích se dostává do popředí téma v odloučení od civilizace držených lidí, mezi nimiž panuje nedůvěra a paranoia. V uzavřených a stísněných podmínkách jsou nuceni čelit často protichůdnému prosazování vlastních zájmů, aniž by si uvědomovali, že tu, kterou obviňují, že jim přinesla neštěstí, jim může jako jediná pomoci.
Psychologicky podbarvenému námětu vyprávění odpovídá i styl jeho převedení. Ten využívá klaustrofobního kontrastu mezi z pohledu monstra snímanými dynamickými záběry úzkých uliček vězeňských chodeb a šachet a v detailech a polodetailech přibližovanými a zkoumanými lidskými tvářemi vězňů.
Film vyniká bezútěšnou atmosférou a dovoluje si na hollywoodské poměry nevídané - špatný konec. Ten souvisí s vývojem postavy Ripleyové, která je v každém díle trochu jinou osobou než posledně. Zde je unavenou, realistickou, poučenou ženu bez iluzí, která už ví, co může od monstra čekat. Pohybuje se mezi samými muži a v hrudi se jí zvolna líhne malý vetřelec, k němuž získá láskyplně-nenávistný vztah.
Výsledná podoba díla Sigourney Weaverové, která nebyla u Cameronových Vetřelců spokojená s jejich militantním laděním, údajně velmi konvenovala. Jako ko-producentka si vymohla na tu dobu rekordní pětimiliónový honorář i možnost zasahovat do scénáře a pojetí své role.
Snímku, který získal jednu nominaci na Oscara za vizuální efekty, nechybí typicky fincherovská depresivní atmosféra a vizuální kouzlení s objektivy kamery. Zajímavě rozehraná psychologická hra v kosmickém kriminále s úchylnými vězni, kteří hledají boží odpuštění v místě, které ho nemůže nabídnout, se v druhé půli změní v celkem standardní vyvražďovačku, jíž chybí atmosféra a nápaditost. Ale nakročení k režisérovým následujícím (Sedm) mistrovským opusům je zde zcela patrné.