Kapitoly článku:
Vetřelci
James Cameron, USA/VB 1986
James Cameron napínavý horor změnil v adrenalinovou akční řežbu, jejíž styl předznamenal stavební model pozdějších počítačových her a komiksů z filmu vycházejících. Cameron ve svém třetím režijním počinu, z nichž Piraňa 2 na rozdíl od prvního Terminátora nestojí moc za zmínku, představil unikátní a silnou akční ženskou ikonu, která vnesla do sci-fi žánru feministický podtext.
Oproti předešlému filmu je Ripleyová mnohem samostatnější a odvážnější figurou, která stojí nejen proti nepříteli v podobě vetřelce, ale i v opozici vůči nelítostné mašinérii armádní stádnosti. Je zároveň i osobou ženštější a citlivější než minule, což se projevuje ve vztahu k malé Newt, k níž přimkne mateřskými city. Není tak zbavena atributů ženství, na rozdíl od až machisticky brutální Vasquezové.
Mateřské instinkty v akční jízdě
Motivace jejího jednání má vůbec hodně společného s mateřskými instinkty. Ať už je interpretujeme jako metaforu strachu z těhotenství nebo coby náhražku mateřských citů. Toto vyznění ještě umocňuje speciální edice filmu z roku 1992, která obsazuje 17 původně vystřižených minut. V nich je rozvinuta v kinoverzi pouze zmíněná skutečnost, že Ripleyová měla dceru Amandu, která dospěla, zestárla a dva roky před jejím objevením zemřela ve věku 66 let. Ripleyová si prohlíží její fotku, na které je podoba skutečné matky hlavní představitelky. Je zde také přiblíženo dění na základně před příletem posádky.
Ellen Ripleyová jako jediná přeživší z posádky kosmické lodi Nostromo je po 57 letech bloudění vesmírem nalezena v hyperspánku ve svém únikovém modulu. Svět zestárl o celá desetiletí, ona ne. Nechvalně proslulá společnost Weyland-Yutani jejímu výkladu o existenci vetřelce, který zapříčinil zničení nákladní lodi, moc nevěří. Když ale ztratí spojení s planetou LV-426 (nyní pojmenované Acheron), kde žije několik kolonistů, rozhodne se směrem k ní vyslat loď Sulaco.
Nočními můrami stíhaná Ripleyová překoná svůj strach a v posádce zaujme místo odborné konzultantky. K lidským členům vojenské výpravy se přidává i android Bishop (Lance Henriksen), k němuž Ellen po zkušenostech s robotem Ashem z Nostroma chová značnou nedůvěru.
Na opuštěné a zdevastované základně objevuje tým po příletu traumatizovanou dívku Newt, která tvrdí, že všichni ostatní obyvatelé z řad planetárních inženýrů s rodinami jsou mrtví. Výprava při průzkumu zjišťuje, že skutečnost je ještě horší. Lidem, obaleným v kokonech, začínají praskat hrudní koše a z nich vylézají desítky alienů s kyselinou místo krve v žilách.
Militantní peklo, v němž se Ripleyová střetne se svou nemesis, může vypuknout. A s ním i rozvíjení metaforické linie příběhu, v níž je ukázáno, že vetřelecká královna není jen parazitické mostrum, ale i bytost, jež sdílí s hlavní hrdinkou identické mateřské smysly. Vše vrcholí neodvratnou explozí a netvorem, končícím v kosmu.
Neviditelná hrůza získává jasnou podobu
První hodina se nese ještě v atmosféricky tajemném a hutném duchu Scottova originálu, kdy není odhaleno samotné monstrum, ale stopy jeho konání. Pak ale přijde ke slovu otevřený střet mariňáků s vetřelci a rychlopalný titánový samopal, vybavený granátometem. Neviditelná hrůza získává zcela zřetelnou a jasnou podobu a odzbrojující plíživý horor se mění v adrenalinovou akční jízdu, která má výtečné technické zpracování (zvuk, střih). V masakru vojenského komanda cítíme ozvuk tématu vietnamského syndromu, kdy skvěle vyzbrojení vojáci podlehnou podceňovanému nepříteli.
Film s rozpočtem 20 milionů dolarů vydělal více jak šestinásobek této sumy. Byl nominován na sedm Oscarů, včetně toho za nejlepší ženský herecký výkon pro Sigourney Weaverovou. Nakonec zvítězil v kategoriích Nejlepší střih zvukových efektůaNejlepší vizuální efekty. Pro výpravu kolonie byly nalezeny prostory opuštěné anglické továrny a kulisy v Pinewood Studios. Ty byly o tři roky později použity v prvním Burtonově Batmanovi ve scéně, kdy Joker spadne do nádrže s kyselinou. Na trikových scénách se podílel mistr tohoto oboru Stan Winston, jenž velel pomocnému režijnímu štábu.
Množství hlášek z filmu zkultovnělo. Připomeňme si: „Možná jsem umělý, ale ne blbý“. „Nechcete nějaké léky na spaní?“ „Už jsem spala dost“. „Vasquezová, už si tě někdo spletl s chlapem?“ „Ne - a tebe?“.
O co víc zaostává dvojka za jedničkou v ponurosti a dramatičnosti, o to víc přidává na nekompromisní akci a režisérově perfekcionistickém provedení. Dynamická hudba Jamese Hornera, odlišná od Goldsmithových temných tónů, tento vjem jen podtrhuje. Preference, kterému z prvních dvou filmů dáváte přednost, můžete vyjádřit v anketě k vetřeleckému speciálu. Osobně se přikláním ke Scottově vizionářství.