AVmania.e15.cz

Věc: Počátek – recenze filmu

Jak dopadl prequel skvělé hororové klasiky Johna Carpentera? Až příliš v intencích svého předobrazu, který jen věrně a s úctou kopíruje.

Předělávky hororových klasik, například v produkci Michaela Baye, se díky své kvalitě nepotýkají s dobrými referencemi ani u ctitelů originálů ani u současných žánrových fanoušků, kteří už jsou zvyklí na jiný a rychlejší vyprávěcí rytmus. Mnoho se proto nečekalo ani od Věci: Počátku debutujícího režiséra Matthijse van Heijningena Jr..

Remake nebo prequel?

Podle povídky Johna W. Campbella Jr. Who Goes There? už totiž dva filmy vznikly. Snímek The Thing from Another World Howarda Hawkse z roku 1951 a především kultovní hororová sci-fi Johna Carpentera z roku 1982 s nezapomenutelnou hudbou Ennia Morriconeho. Zde je.

 

Proč se tedy do třetice pokoušet o něco, co minimálně v druhém případu zafungovalo skvěle? A v této otázce zároveň leží i odpověď, neboť Věc z roku 2011 svůj ctěný předobraz významně nedoplňuje, ale přináší jen jeho jemnou variaci.

Sice českým distribučním podtitulem Počátek dává fanouškům této klasiky najevo, že spíše než o remake by mohlo jít o prequel známé látky, ale skutečnost samotná není tak jednoznačná, neboť v nové Věci se spojují oba adaptační přístupy.

Na začátku předchozího děje

Věc: Počátek se odehrává na norské základně, jejíž konec jsme mohli vidět v Carpenterově filmu. Navazuje nebo předbíhá se tedy přesně v momentě, kde se minule vyprávění rozjíždělo. A my se hned v úvodu dozvídáme odpovědi na otázky z předchozího filmu, které zůstaly neobjasněné.

 

Jako například proč se hned na začátku snímku snažili norští vědci zabít prchajícího psa. Ukáže se, že nešlo jen o obyčejného psa, ale o nebezpečného tvora, infikovaného mimozemským virem. Takový vetřelec potřebuje pro své sebezdokonalování lidskou nebo zvířecí tělesnou schránku a bere na sebe při té příležitosti podobu hostitele, kterého napadne.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

S utíkajícím psem je svázán osud právě norské posádky. Na Antarktidě zachytí skupina Norů vysílačkou S.O.S.. Cestou ke zdroji signálu se pod nimi prolomí led. Pod ním objeví něco, co jim vyrazí dech. Tohle přeci nemůže pocházet ze Země. Ke konzultaci k prozkoumání svého objevu obří kosmické lodi a opodál ležícího zmrzlého těla proto přivolají skupinu zkušených amerických vědců.

Nikdo z nich zatím netuší, že zkoumaná „věc“ je živá a návštěvník z vesmíru čeká jen na příležitost probudit se. Po úspěchu i poznání prahnoucí vědci mu to umožní a spustí tak lavinu událostí, jež kopírují boj polárníků pod vedením Kurta Russella s mimozemským organismem z doby předcházející jejich misi.

Jednodušeji a přímočařeji

Russellovo potýkání s mimozemšťany z doby před takřka třiceti lety a to dnešní jsou ale dvě odlišné záležitosti co do způsobu vyprávění. Na něm je dobře vidět, jak moc se změnil samotný hororový žánr. Zatímco John Carpenter staví na postavách a nepříjemné atmosféře vzájemné nedůvěry a paranoie, která obestírá jejich konání, nová Věc je mnohem přímočařejší a méně psychologicky komplikovaná. Více efektní, ale málo atmosférická. Tam kde Carpenter skvěle pracoval se střihem, hudbou, zvukem a celkovou gradací, se jeho následník spokojí s prvoplánovými lekačkami.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
 

Na místo aby scenárista novinky Eric Heisserer představil po vzoru Vetřelce jednotlivé členy mise, udělá z nich rovnou součást menu mimozemského hnusáka. S postavami nemáme čas se sžít a bát se momentu, kdy ten náš oblíbený přijde na řadu. Atmosféra vzájemného podezřívání a s ním spojené testování, kdo je Věc, která přestala být člověkem a kdo vás před ní ochrání tak vyznívá trochu do ztracena.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Chybí zde věrohodně vyobrazené znepokojení a nebezpečí, ztvárněné hereckými prostředky. Napětí v uzavřené skupině zprostředkovává dosud převážně reklamní nizozemský režisér Matthijs van Heijningen Jr. za pomocí násilných scén, postavených na digitálních efektech. V tricích jsou sice kombinovány rukodělné latexové modely a masky s CGI zpracováním, ale jejich úloha je především lacině šokovat nebo znechutit, ne přinutit se vnitřně bát.

Bez snahy překvapit

Možná se celovečerně debutující nizozemský režisér filmového předobrazu z Carpenterovy dílny až příliš zalekl, možná měl dobrou vůli a chtěl mu především sloužit. Neboť na prequel neobsahuje příběh žádný motiv, který by nám sdělil něco nového o původu mimozemšťanů. Jsou si klony vědomy svého původu? Neobohacuje jejich mytologii, která je nám i nadále zcela záhadnou. Snaží se, aby seděla časová kontinuita navazujících příběhů, ale samotná dějová konstrukce variuje již viděné.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Scenárista Eric Heisserer se ani nesnaží přijít s něčím novým a sází radši na tradiční hororové postupy a klišé. Skupinka lidí v klaustrofobicky uzavřených prostorech a něco, co po nich jde a má to pořádně odporná kusadla. A vy můžete hádat, která postava bude mít jakou délku životnosti, v jakém pořadí se odebere do slizských věčných lovišť a jak moc nechutným způsobem se to odehraje. Na překvapení se zde nehraje a plamenomet má silnější moc než dialogy. Lekačky, krev a sliz mají přednost před poctivým budováním napětí, na němž byl postaven první Vetřelec.

Pramalý smysl

Odhlédnuto od toho, zda jde o remake, prequel nebo prostě třetí adaptaci povídky Johna W. Campbella Jr., největší problém tohoto zpracování je v jeho naprosté zbytečnosti.

Přehledně natočené akční scény se střídají s těmi dramatickými a celé je to zabalené do retro vizuálního kabátku, k němuž patří i oprášeno logo Universalu z osmdesátých let a spiklenecké pomrkávání na konkrétní scény z Carpenterova filmu. K nim je pak zacílena i poslední sekvence, prostříhávaná do závěrečných titulků. Ta nás plynule navrací na začátek Věci z roku 1982.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Řemeslně slušně zvládnutý kousek totiž bude dle mne jen obtížně hledat svého diváka a zalíbení v něm nenajdou jak nadšení příznivci staré verze, tak ti látky zcela neznalí. Není vyprávěn špatně, ani mu nic zásadního nechybí, ale nepřináší nic víc než starosvětskou variaci již jednou ozkoušeného modelu, k němuž není přidáno nic, co by nás přinutilo obhájit jeho existenci. Režiséra, jenž nic nepokazil, ale měl jen tu smůlu, že vložil svou energii do projektu, který má pramalý smysl, je mi v té chvíli trochu líto.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Věc: Počátek

  • Žánr: horor
  • Původní název: The Thing
  • www.thethingmovie.net
  • USA/Kanada 2011
  • Scénář: Eric Heisserer (podle povídky Johna W. Campbella Jr.)
  • Režie: Matthijs van Heijningen Jr.
  • Hrají: Mary Elizabeth Winsteadová, Eric Christian Olsen, Joel Edgerton, Ulrich Thomsen
  • Distribuce: EEAP Film Distr.
  • Distribuční premiéra v ČR: 08. 12. 2011

AVmania hodnotí
Film 5

 

 

Další článek




celkem 7 komentářů

Nejnovější komentáře

:-D A umře černoch jako první ? .... To by p… Xspy 14. 12. 2011, 10:32
ženská a černoch ... ani proti jednějm nic… xxx 6. 12. 2011, 06:19
Zvláštny trend... bez ohladu na to ako je ne… tdtdtd 5. 12. 2011, 17:57
Váš postřeh o mém hodnocení je správný, film… Marek Čech 5. 12. 2011, 13:26
Jako například proč se hned na začátku snímk… Wikan 5. 12. 2011, 13:14
Zobrazit diskuzi Přidat příspěvek

Další podobné články

KZ AS10 – deset měničů táhne za jeden provaz (test sluchátek)

KZ AS10 – deset měničů táhne za jeden provaz (test sluchátek)

Čínský výrobce nabízející víceměničová sluchátka za směšné peníze, nám doslova učaroval. Po dvou měničích, nabídl tři měniče, čtyři měniče, a dokonce nyní i pět měničů ve sluchátku. Znamená to ale zákonitě lepší zvuk?

Captain Marvel: první oficiální trailer na očekávaný komiksový hit

Captain Marvel: první oficiální trailer na očekávaný komiksový hit

50 sex symbolů filmové Francie

50 sex symbolů filmové Francie

Brigitte Bardot, Catherine Deneuve, Isabelle Adjani, Sophie Marceau, Emmanuelle Béart či Eva Green. Stvořil Bůh ženu opravdu ve Francii?

Predátor: Evoluce – recenze filmu

Predátor: Evoluce – recenze filmu

Scenárista Posledního skauta Shane Black přichází s osmdesátkovým pojetím predátorské látky. Krvavá gore brutalita se zde mísí s hláškami a nekorektním humorem, ale napětí se z toho nějak vytratilo.

Marvel

Marvel's Spider-Man: nejlepší pavouk, kterého si můžete zahrát (galerie)

Všechno bude: recenze filmu

Všechno bude: recenze filmu

Cesta autem dvou nezletilých chlapců jako hledání prchavého pocitu svobody, nelimitovaného světem dospělých. Zimní road movie režiséra Olma Omerzua si pohrává s hranicí mezi realitou a klukovskou fantazií.

Důvěrný nepřítel: recenze filmu

Důvěrný nepřítel: recenze filmu

Dům, který se zamiloval do Gabriely Marcinkové. Režisér Karel Janák téma nebezpečí autonomní umělé inteligence míchá s freudovskými výklady o podvědomí, ale český Black Mirror z toho bohužel nevznikl.

Upgrade: recenze filmu

Upgrade: recenze filmu

Pomsta za pomocí umělé inteligence v žánrovém překvapení z Austrálie. Akční revenge thriller se v příběhu z blízké budoucnosti potkává s cyberpunkovou sci-fi a body hororem cronenbergovského ražení.