AVmania.e15.cz

Už je tady zas: recenze filmu

Seznam kapitol
Hitler v alternativní realitě současného Německa. Mrazivá politická, mediální a společenská satira, která poukazuje na „hnědnutí“ Evropy a nástup populistických lídrů v ní.

Německým filmařům se daří to, co českým zatím ne. Nejbolestnější místa své novodobé historie dovedou zpracovat tak, že přitáhnou velký zájem nejen domácího publika, ale i toho mezinárodního. To je příklad filmů Pád Třetí říše, Baader Meinhof Komplex a Životy těch druhých. Všechny tři kromě množství jiných cen byly nominovány na Oscara za nejlepší zahraniční film, Životy těch druhých ho získal.

Soumrak nacistické říše, činnost západoněmecké teroristické skupiny Frakce Rudé armády (RAF) na konci šedesátých a v sedmdesátých letech minulého století, i způsob, jakým východoněmecká tajná služba Stasi ničila soukromé i profesní životy těch druhých, to vše jsou témata, k nimž je třeba se v rámci vyrovnávání se s minulostí opakovaně vracet. Už proto, aby se historie v některých jejích nejnebezpečnějších projevech nemohla opakovat.

Populisté všech zemí, spojte se!

Že to hrozí, ukazuje současné „hnědnutí“ Evropy i populismus předvolební kampaně Donalda Trumpa v USA. Nezvládnutá nebo obtížně zvladatelná migrační a uprchlické krize nahání body populistům, kteří využívají lidského strachu k permanentní mobilizaci svého voličského elektorátu.

Tito politici mluví o obraně národních zájmů, ale jde jim jen o jejich vlastní moc, pro jejíž získání či udržení jsou ochotní tolerovat i projevy, jež vzbuzují neblahé resentimenty k nástupu nacismu v Německu. Šibenice na demonstracích, výhružky názorovým oponentům a jejich zatím verbální vylučování z národa, na jehož straně údajně nestojí. A to zůstáváme jen na domácím hřišti.

Klepněte pro větší obrázek

Politici tohoto ražení mají některé společné znaky. Zpochybňování euroatlantických vazeb, obdiv k autoritářskému vládci Ruska, orientace na Východ, kritika liberálního kapitalismu, podrývání základů právního státu, snaha o ovládnutí médií, včetně těch veřejnoprávních.

Ať nechodíme moc daleko v příkladu těchto politických formací a politiků. Na Slovensku se dostala do parlamentu antisystémová neonacistická strana Mariana Kotleby. V Německu posiluje euroskeptická Alternativa pro Německo AfD. V Česku prezident republiky na své pečlivě zrežírované estrádní tour, plné opakujících se bonmotů, jimž se směje jen on a jeho věrná klaka, objíždí kraje a straší obyvatelstvo přílivem uprchlíků, kteří zde nejsou. Místo aby vnášel do společnosti klid a rozvahu, tak jak to dělá jeho slovenský protějšek Kiska nebo německý Gauck.

Onen tekutý hněv lidí, který je politiky podněcován nebo mistrně využíván, zachvacuje Evropu a snadno se může stát podhoubím pro vznik nového Hitlera nebo jiného charismatického vůdce, přicházejícího se snadnými a rychlými řešeními složitých a vlekoucích se problémů.

Knižní i filmový trhák

V této společenské atmosféře se odehrává i děj filmu Už je tady zas, jenž vychází ze stejnojmenného knižního bestselleru Timura Vermese (1967). Ten vystudoval historii a politologii a živil se jako novinář. Jeho debutový román vyšel v roce 2012 a v Německu se stal senzací. Prodalo se ho 2, 3 milionů exemplářů, statisíce audionahrávek a byl přeložen do 41 jazyků. Před filmovým zpracováním se dočkal mnoha těch divadelních.

Filmové adaptace se chopil David Wnendt (1977), který má za sebou dva velmi úspěšné filmy. Prvním bylo drama Bojovnice (2011) o dvacetileté dívce z neonacistického gangu, která obdivuje Adolfa Hitlera a nenávidí cizince, Židy a každého, koho shledává vinným za úpadek země. Druhým pak erotická komedie Vlhká místa (2013), kterou vidělo milion diváků.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek

Jeho třetí a nejprovokativnější titul se vrací k tématu jeho debutu a zpracovává ho komediální nebo přesněji satirickou formou. Od satiry na mediální a politickou scénu, jež byla předmětem knižní předlohy, se režisér a scenárista v jedné osobě posouvá ve filmovém zpracování k mnohem širší úvaze o současné německé společnosti, která je náchylná k populistickému ovlivňování.

Vůdcova perspektiva v alternativním historickém rámci

Vyprávění pracuje s mystifikačním fenoménem alternativní historie a rozvíjí tezi, co by se stalo, kdyby se Adolf Hitler v roce 1945 nezabil, ale záhadně se dostal do roku 2014. V knize je to rok 2011, těch změn oproti předloze je ostatně více.

Adolf Hitler (Oliver Masuccise) tedy nezemřel a po dlouhém spánku se v uniformě probouzí v současném Berlíně. Na místě, kde stál jeho bunkr, se nyní nachází park a kousek odtud památník holokaustu. Poslední vzpomínky má na události krátce před svou sebevraždou na konci druhé světové války.

Netuší, co se stalo, ale záhy zjišťuje, že svět vypadá trochu jinak, než si představoval. Němci nevyhráli válku a vede je „matróna, co vypadá jak smuteční vrba“. Polsko pořád existuje a v trafikách je možné koupit turecké noviny, z čehož usuzuje, že Osmanská říše se hodně vzchopila. A lidi okolo něj ustavičně mluví a ťukají do malinkých krabiček.

Klepněte pro větší obrázek

Film přebírá z knihy ich-formu vyprávění, takže na všechny události a jevy nahlížíme vůdcovou perspektivou, kterou určitě nemůžeme považovat za politicky korektní. Jeho glosy k dnešní realitě zasahují všechny oblasti života společnosti. Od architektury, etnického složení obyvatelstva, médií a politiky až po komentování módy.

Boratovská metoda

Hitler po probuzení zprvu přebývá v novinovém stánku, ale pak se ho chopí loserovský filmař-dokumentarista Fabian Sawatzki (Fabian Busch) ze soukromé televizní stanice MyTV, který byl právě vyhozen ze zaměstnání. Chce se vrátit zpět do sedla a využije k tomu Hitlera, kterého považuje za vůdcova neuvěřitelně věrohodného imitátora.

Rozhodne se s ním objet Německo a natočit o tom reportáž. Hitler při společném putování zpovídá lidi a ptá se jich, co je trápí nebo co jim nevyhovuje na dnešním Německu. Oni na nějak reagují, a videa z těchto setkání trhají rekordy na YouTube.

Klepněte pro větší obrázek

Režisér v těchto scénách používá stejnou metodu, již známe z komedií se Sachou Baronem Cohenem Borat a Brüno. Tedy onu kvazidokumentární formu, při níž se rozostřuje hranice mezi autentickými reakcemi přihlížejícími a nahranými scénami s komparzem.

Wnendt tuto hranici mezi dokumentárním a improvizovaným na jedné straně a hraným a aranžovaným na té druhé schválně stírá, aby poukázal na to, jaké skryté obavy se v lidech nacházejí, jaké předsudky jsou schopni vyslovit a kolik je v nich xenofobie. Jeden neonacista herci říká: „Já chápu demokracii tak, že člověk souzní s dobou," a Hitler mu odpovídá: „Tak já chápu demokracii také".

Další kapitola
Seznam kapitol


celkem 50 komentářů

Nejnovější komentáře

Je tu vyžadovaná registrace? není. Až budu m… Hater007 15. 3. 2016, 20:33
A co jako, blbecku?B-] Áda 15. 3. 2016, 10:06
dobra prace autore, nenchte se vynervovat, p… Petr Lunak 15. 3. 2016, 00:53
Pane Urbane, zkuste definovat, v čem jsou mé… Marek Čech 14. 3. 2016, 22:45
Ahoj Marku máš ode mě velký plus, jdeš proti… Petr Urban - Cnews.cz 14. 3. 2016, 22:13

Další podobné články

Americký zabiják: recenze filmu

Americký zabiják: recenze filmu

Příběh zrození agenta Mitche Rappa ze špionážních románů Vince Flynna je pokusem o nastartování série, jež pošilhává po té bourneovské i ryanovské. Pomsta je silná motivace, ale na dobrý film někdy nestačí.

Projekt 100: pět nejslavnějších sci-fi filmů jde do kin [video]

Projekt 100: pět nejslavnějších sci-fi filmů jde do kin [video]

Cesta na Měsíc, Cesta do pravěku, Planeta opic, Brazil, Matrix a dokument Podivuhodná cesta. Klasická díla světové i domácí sci-fi na velkých plátnech kin i ve školních projekcích.

The Shape of Water: nový trailer na očekávaný fantasy film [video]

The Shape of Water: nový trailer na očekávaný fantasy film [video]

To: kultovní horor mistra tiché hrůzy přichází [recenze filmu]

To: kultovní horor mistra tiché hrůzy přichází [recenze filmu]

V krátké době již druhá adaptace Stephena Kinga v našich kinech, která ukazuje zlo v jeho démonické i realistické podobě, kdy ta druhá se jeví být děsivější než ta první s tváří vraždícího klauna.

40 sex symbolů sedmdesátých let

40 sex symbolů sedmdesátých let

Ornella Muti, Laura Antonelli, Jane Birkin, Jacqueline Bisset, Farrah Fawcett, Maria Schneider a Sylvia Kristel aneb Bože, jak hluboko klesly Emmanuelly při Posledním tangu v Paříži. Odhalené scény slavných hereček.

Loganovi parťáci: recenze filmu

Loganovi parťáci: recenze filmu

Steven Soderbergh a jeho „vidlácká“ anti-teze Dannyho parťáků, která vrací ztracenou důstojnost těm, kteří se v dnešní Americe cítí jako „zapomenutí“.

Killing Gunther:  Arnold Schwarzenegger s vrací jako nejlepší zabiják [video]

Killing Gunther: Arnold Schwarzenegger s vrací jako nejlepší zabiják [video]

Barry Seal: Nebeský gauner – recenze filmu

Barry Seal: Nebeský gauner – recenze filmu

CIA, povstalečtí Contras, kolumbijská narkomafie, DEA. Barry Seal stihne pracovat pro všechny v živelné biografické jízdě, které Tom Cruise dodává zábavnou rozjívenost.