Kapitoly článku:
Mant! Brouk v hlavě
1962. Studená válka frčí na plné obrátky. Přichází tzv. kubánská krize. V zemi revolucionářské rodiny Castrů a šťavnatých doutníků jsou rozmístěny sovětské rakety, USA na oplátku vyhlašuje blokádu. Ve vzduchu visí hrozba jaderné války. Totální nejistota, chaos, nervozita. A z celkové paniky se rozhodne těžit Lawrence Woolsey.
Filmový producent béčkových hororů, jenž se do speciální sítě kin rozhodne v pravý čas uvést svůj nejnovější spektákl, příběh o tom, kterak radioaktivní záření člověka rázem přetvoří v přerostlého… mravence. Užaslí i znechucení diváci nevěřícně zírají, tržby mohou vesele narůstat.
Takový je ve stručnosti děj filmu Matinee (u nás coby Matiné, r. 1993) režiséra Joea Danta, tvůrce dětské akčňárny Malí válečníci či trikového koktejlu Looney Tunes – zpět v akci. Oním potencionálním trhákem, jehož premiéru snaživý producent chystá, je právě Mant! („m“ jako man-člověk, ant-mravenec). Béčková jízda, od níž se vyvíjí děj, jednání postav v samotném „opravdovém“ příběhu. Na jedné straně zábavná maličkost v pozadí, na té druhé hlavní motor celé podívané.
Puntičkář Joe Dante nenechal nic odfláknuté a v rámci propagace své komedie dokonce pro „Manta“ nechal vytvořit právoplatný trailer, jež je pak v pozadí k vidění i v hlavním celovečeráku. A samotná upoutávka? Vytříbený, vtipný černobílý brak ve stylu trailerové éry 50.-60. let. „Atomová bomba je vskutku hrozná věc, ale mnohem, mnohem horší jsou následky radioaktivního záření,“ tvrdí v klasickém „vysvětlujícím“ a sebereprezentativním úvodu smrtelně vážný produkční Woolsey (v podání Johna Goodmana) s mohutným kubánským doutníkem v ústech. Od počátku do finále jde o parodii a zároveň také o neskrývanou poctu všem rádoby bombastickým „opusům“ své doby. „Natolik děsivé! Jedině výkřik to dokáže popsat!“ anoncují stylizované „šokující“ titulky, jež vzápětí střídají vystrašené tváře, hysterické davy, chlupatá cvakající kusadla i tykadla.
Gigantický mravenec se šine městskou ulicí, připravená armáda do něho pálí z děl i raket. „Napůl člověk, napůl mravenec,“ rozesmívají další obří slogany, po nichž přichází nejlepší číslo celé šou. Na scéně se objevuje opět Woolsey, tentokrát se štosem jakýchsi odborných magazínů o vědě. „Náš příběh stojí na vědecky doložených faktech,“ pronáší hrdě a sebevědomě do kamery. Získává si vás kouzelně braková atmosféra i příjemný celkový retro nádech.
Divácký úspěch výjimečného traileru ostatně dovedl tvůrce k tomu, aby na jeho základě natočili skutečný sedmnáctiminutový kraťas, který se pak stal součástí bonusové výbavy pro pozdější vydání snímku Matiné na DVD. Z původně nenápadného propagačního „materiálu“ se záhy nečekaně stává oblíbená odrhovačka a Mant! je díky své ojedinělosti paradoxně mnohem profláknutější než Danteho komedie sama.
Werewolf women of the SS zombie
Další přírůstek do rozsáhlé grindhousové rodiny*. Sex, násilí a hákové kříže. Režisér Rob Zombie vzdává poctu „naziploitation“- tedy hlubokému podžánru, jehož kořeny byly zasazeny na přelomu 60. a 70. let a který na filmová plátna cpal extrémní násilí, sex, hnus, ponižování všeho druhu a především pak latexové oblečky, pouta, bičíky a fašistické uniformy. Rádoby děje filmů samotných se totiž povětšinou odehrávaly v nejrůznějších nacistických nevěstincích či rovnou v koncentračních táborech, kde zvrhlí skalní fandové Führera podnikali ta nejšílenější sadistická zvěrstva.
Roba Zombieho pro natočení traileru inspirovala jedna z nejzásadnějších nazi-perel – snímek Ilsa, She Wolf of the SS režiséra Dona Edmondse z roku 1974. Téměř pornografický brak vypráví o Ilse, dominantní dozorkyni (v hlavní roli populární modelka z Playboye Dyanne Thorne) jednoho z táborů, kde krom týrání na svých vězenkyních i vězních praktikuje nejrůznější biologické pokusy. Zombie tuto rovinu pak ve svém výtvoru rozvíjí a jeho „Vlkodlačí ženy SS“ zacházejí ještě o krok dál. Hitler se ve finále 2. světové války chystá přijít s novým, mnohem údernějším nápadem. Zvrácení vědci ve službách Třetí říše jsou zmobilizováni a tvorba armády vlkodlačích superžen může být zahájena. Zombie nešetřil na ničem a je to vidět.
Zatímco Edgar Wright strávil natáčením svého kousku necelé dva dny, Rob obětoval celý týden a při finálním střihu měl k dispozici více jak půlhodinový materiál. Ani razantní sestřih traileru neubírá na síle. Fetišistické chvilky střídají ty krvavé, slizké vědce střídají nekompromisní mučednice v přiléhavém latexu, černý humor střídá mrazivá atmosféra, které dopomáhá tmavomodrý, chladný, ponurý obraz. Zombie má bezesporu nakoukáno a do detailu si pohrává s formou.
Dýchají na vás braková 60. léta a klasické trailery na tehdejší děsuplná béčka, udivuje vás skutečná výpravnost celého několikaminutového počinu. Je to nízkorozpočtový, přesto značně rozmáchlý válečný spektákl, zvrácené porno, rádoby horor i úsměvná sci-fi. Zombie a krátký stručný „the best of“ jeho nejtajnějších choutek, koníčků, zálib. Zhulená černočerná zábava se smrtelnou vážností i nadhledem.