Koncertní alba mají oproti klasickým studiovým nahrávkám své výhody i nevýhody. Přinášejí posluchači alespoň vzdálený odraz energie, kterou interpreti rozdávají na svých vystoupeních.
Koncertní nahrávky nabízejí alternativní verze písní, často s delšími instrumentálními sóly či jinými zpestřeními. Daní však bývá nižší zvuková kvalita, kterou ani dodatečné vylepšení ve studiu nezachrání, a také chudší aranže písní, neboť na koncert si interpret zpravidla nepozve tolik hostů jako do studia. Dnes vám představím tři české koncertní nahrávky, při jejichž poslechu jsem si výše uvedená pravidla uvědomoval. Přesto jde ve všech případech o alba výjimečná.
Jaromír Nohavica - Ikarus
Koncertní CD přináší nejčastěji výběr největších hitů interpreta, případně zachycuje jeho momentální repertoár. Jaromír Nohavica něco takového nabídl na albech Koncert (1998 – s kapelou) a Doma (2006 – sólově). Později na projektu Pražská pálená představil sice dosud nevydané, avšak archivní nahrávky. Úplně jinak pojal své nejnovější – také koncertní – album Ikarus, které vzniklo během několika koncertů v písničkářově rodné Ostravě. Jedná se totiž o de facto řadový disk s novými písněmi, které však autor natočil téměř bez hostů (s výjimkou dva dalších muzikantů v celkem třech skladbách) a živě. Můžeme se jen dohadovat, zda si chtěl zjednodušit práci a netrápit se s aranžemi a prací ve studiu, nebo jestli je pro Nohavicu životně důležitá účast věrného publika, které jej po každé písni odmění bouřlivým potleskem. Ikarus obsahuje momenty velmi silné (titulní Ikarus, závěrečná Mám jizvu na rtu, poetické Sloní hřbitovy) i diskutabilní (především písně, kterými Nohavica reaguje na pozdvižení kolem své osoby v souvislosti s jeho spoluprací s StB – Já si to pamatuju, On se oběsil; a také Pro Martinu, pamflet s velmi nepovedenou kritkou Evropské unie). Pokud jde o kvalitu textů a nápaditost rýmů a metafor, převažuje dobrý dojem. Úsporné aranže pro jednu akustickou kytaru také nevadí. Pouze jsem si uvědomil, že na nejsilnějších Nohavicových deskách (Divné století, Mikymauzoleum) hrály důležitou roli i mrazivé pauzy mezi písněmi. A těm se silný potlesk vyrovnat nemůže.
Koncertní album natočily letos v březnu také Mejerovky, dříve Majerovy brzdové tabulky. Kapela v čele s písničkářem Petrem Linhartem bývala kdysi plně akustická, dnes staví na souzvuku Linhartova mandocella a saxofonů Víta Kahleho s bicími a s baskytarou (Antonín Bernard, který už pouze v menšině písní hraje na violoncello), případně s Linhartovou elektrickou kytarou. Protože Kahle ani Linhart nejsou příliš dobří zpěváci, kapela velmi utrpěla před několika lety odchodem své zpěvačky Andrey Landovské. Po delším období tápání se nyní zdá, že Majerovky našly řešení. Na brněnském koncertě s nimi totiž vystoupila – prozatím v roli stálého hosta – Alice Holubová z Hradišťanu, technicky výborná zpěvačka sytého hlasu. Na albu Noc ozvěn ukazuje, že si velmi dobře umí poradit i s nehradišťanovým, alternativnějším repertoárem. Skvěle a naléhavě v jejím podání zní klidnější písně Kotys nebo Gabréta i svižná a krátká Červená tma. Skladby v podání jejích mužských kolegů zdaleka nezní tak naléhavě, avšak v tomto případě má živé CD Majerovek smysl i jako připomínka starších hitů, zahraných tentokrát syrověji a rockověji.
Výjimečné je i koncertní CD Blue Effectu v čele s kytaristou Radimem Hladíkem. Jedná se o záznam z pražského koncertu z března 2007, který se však finálních zvukových úprav dočkal až o téměř rok později. V tomto případě jde o dlouho očekávanou událost, protože CD Live je první dostupná nahrávka současné sestavy Blue Effectu, ve které se Hladík obklopil o generaci mladšími hudebníky (Jan Křížek – zpěv, kytara, Wojttech Říha – baskytara, Václav Zima – bicí). Nahrávka je však zajímavá i z jiného hlediska. Vedle přehlídky starších hitů i novějších písní legendární kapely zde najdeme i vzpomínku na Hladíkovo dávné angažmá v ještě legendárnějších Matadors. V třípísňovém bloku tak svého bývalého kolegu přišli podpořil bývalí členové Matadors Viktor Sodoma a Jan F. Obermayer, v dalších hitech pak pro změnu hostují Vladimír Mišík (Slunečný hrob), Lešek Semelka nebo Oldřich Veselý. CD Live se tak stává jakousi historií českého rocku v kostce – od dřevního bigbítu přes hledání vlastního zvuku na přelomu 60. a 70. let až po pompézní artrockové kompozice roků pozdějších. V tomto případě je koncertní verze zcela na místě, protože tak poctivý bigbít, plný energie, ve studiu vyčarujete jen zřídka.
- Jaromír Nohavica: Ikarus. Vydáno vlastním nákladem 2008, celkový čas 43:30
- Majerovky brzdové tabulky: Noc ozvěn. Indies MG Records 2008, celkový čas: 60:09
- Radim Hladík & Blue Effect: Live. Supraphon 2008, celkový čas: 71:24