S autíčky, proměňujícími se během mžiku v roboty a naopak, zaujal v osmdesátých letech dětské uživatele hračkářský koncern Hasbro. Po rozšíření působnosti nápadu na oblast animovaných seriálů a komiksů se rozhodl pro jeho celuloidové znovuoživení Michael Bay. V roce 2007 přišel s jednoduchým iniciačním příběhem o klukovi ze sousedství, který jen tak mimochodem v ohlušující vřavě bitvy mnohatunových robotů zachrání svět.
Vstoupíš dvakrát do stejné řeky
Přitakání rodinným hodnotám, jež je tak typické pro tvůrce E.T.- Mimozemšťana, který film producentsky zaštítil, si podalo ruce s megalomanskou vizuální představivostí páně režiséra a výsledkem byla rodinná podívaná, u níž se dobře bavili děti menší i odrostlejší. Účetní čísla jedničky byly více než příznivé a tak se nelze divit, že popkulturní šarlatán, poučený na efektní videoklipové skladbě, nadělil tomuto fenoménu k pětadvacátému výročí dárek v podobě pokračování.
Zápletka nového vyprávění navazuje na předchozí příběh a odehrává se dva roky po událostech, jichž jsme byli naposledy svědky. Mladík Sam Witwicky (Shia LaBeouf) odmaturoval a chystá se na univerzitu. Při odchodu na koleje zanechává doma nejen věrného robotického souputníka a ochránce Bumblebeeho, který se umí přetransformovat v nadupaný Chevrolet, ale především přítelkyni, půvabnou automechaničku Mikaelu (Megan Foxová), jež na studia nemá prostředky.
Vstup na univerzitní půdu je oslnivý. Party, jak vystřižená z hudebních klipů hip-hopových umělců a po kampusu se pohybující studentky, které snad ani nevypadají jinak než jako ke všemu svolné sexy modelky a tanečnice. Tady by se Samovi mohlo líbit. Kdyby…
Jeho studijní plány naruší nález úlomku z mystické matérie, jenž zůstal (na konci první části jistě zcela „náhodou“ ponechaný pro potřeby pokračování) v jeho staré bundě. Pouhým dotekem na hledaný artefakt se mu začnou zjevovat důležité informace v podobě symbolů, vedoucí v jeho hlavě jako prstem po mapě k tajemnému místu, o jehož lokaci se záhy přihlásí hned několik zájemců. Mladík tím na sebe opět přitáhne pozornost mechanických zabijáků, kteří mu začnou jít po krku.
Vláda Spojených Států má také starosti. Snaží se, aby se zapomnělo na ničivý střet dvou znepřátelených frakcí mluvících plecháčů v ulicích Mission City a zbytky mytické Prajiskry, dodávající inteligentním robotům energii, střeží na tajné vojenské základně. Vůdce zlých robotů, toužících si podmanit a zotročit vesmírné planety, včetně té naší, dlí zrezivělý na dně oceánu. Zbylé pohrobky z party Decepticona Megatrona nahání v součinnosti se speciální jednotkou majora Lennoxe (Josh Duhamel) hrdinný ochránce lidí, Autobot Optimus Prime. Mimozemský spojenec ale správně tuší, že Decepticoni v čele s takřka nezničitelným „Padlým“ Fallenem ve svém úsilí přivést k zániku celou sluneční soustavu nepoleví a že vzkříšení a osvobození jejich soukmenovce bude jen prvním krokem na cestě k tomuto cíli.
Pejsek s kočičkou
Scenáristé trio Ehren Kruger a Alex Kurtzman s Robertem Orcim, jež stojí v osobě posledních dvou výše jmenovaných za letošním zdařilým restartem star trekovského universa, se snaží dále rozvinout a posunout transformeří mytologii směrem k osudové epičnosti a ukotvit ji v prostoru, jež skýtá útočiště pro případná další pokračování. Počínají si přitom ale jako nestřídmí protagonisté Čapkovy pohádky o pejskovi a kočičce.
Výsledný dějový dort je upečen z mnoha rozmanitých ingrediencí, které nejsou vždy zcela původní. Scenáristé si vypůjčují motivy u spřízněných tvůrců a recyklují i vlastní nápady. Hledání tajemného předmětu neznámé moci upomene na Indiana Jonese, vztah Fallena a Megatrona na Star Wars, na jejichž svět odkazuje i podobnost některých figurek. Nechybí ani parodie na třetího Terminátora, spjatá s postavou morfující Alice v podání Isabel Lucasové.
Namísto ironické komiksové nadsázky směřují tvůrci vyprávění vstříc dobrodružným šestákovým báchorkám typu snaživých napodobitelů Indiana Jonese (Lovci pokladů, Mumie), přičemž v rozplétání zápletky se pouští na půdu dänikenovských teorií, známých z nejednoho televizního sci-fi seriálu.
Logika je používána zcela účelově, ale na to už jsme v robotím vesmíru Bayova střihu zvyklí. Zpustošené vybavení domu se po vyřizování účtů oživlých robotů před hasiči svede na výbuch kuchyňského spotřebiče. Armádní technika je k dispozici civilistům takřka na zavolání a pěší vojenské jednotky stále pálí do robotů, i když si je jejich velení vědomo, že proti nim můžou uspět pouze tanky a rakety.
Khaki nábor
Bay se těmito klišé a logickými lapsy ale netrápí. Spíše naopak. Držíc se osvědčené formulky, že pokračování musí vždy nabídnout víc explozí, výpravných lokací a vtipných hlášek, nadbíhá s odzbrojující bezelstností diváckým očekáváním. Atrakce vytahuje jako kouzelník králíky z klobouku. Vhodí je do hry a už přichází s dalšími, aniž by těm předešlým dal prostor pro rozehrání jejich partu. Zapomíná přitom, že rodinné kouzlo prvních Transformerů plynulo právě z mile bezprostředních, ale přesto dotažených scén, popírajících fyzikální zákony, jako je ta na zahradě před domem, kde se kolosální roboti po vzoru žijícího čísla 5 schovávají.
Dětskou hravost teď nahrazuje lascivnějšími vtipy, určenými spíš do studentských hormonálních komedií „prcičkového“ ražení. Dítka budou asi překvapena, až po souložících krysách z Mizerů 2 uvidí kopulující čivavu se stejné pohlaví preferujícím černobílým buldočkem, jako pejsek dovádějícího malého robůtka, kterému se líbí Megan Foxová natolik, že jedna noha nezůstane suchá nebo obnažená ocelová varlata z různých stavebních strojů složeného robota Devastatora. Posun ke komediální rovině je zřejmou snahou přitáhnout širší pole obecenstva, jen si nejsem jistý, zda se toto zacílení neobrátí proti tvůrcům a příště už se nedočkáme spíš parodie než rovnocenné součásti robotí mytologie.
Obrazové uchopení děje je sázkou na jistotu a ti kdo mají Bayův styl rádi, budou vrnět blahem. Dočkáme se jak klasického rotujícího kroužení kamerou kolem ústředních hrdinů, tak vlajících vlajek i efektně zpomalených záběrů. Posun je znatelný spíš v důrazu na kauzální umístění konkrétních scén. Sytě oranžová záře zapadajícího slunce už neslouží toliko jako pozadí pro splynutí milenců, ale vynořují se z ní helikoptéry a další bojová technika, snímaná prostřednictvím technofetišistických záběrů. Ve spojení s testosteronovým chlapáctvím, jež lze nalézt pouze v prostředí vycvičených armádních jednotek, se nelze ubránit dojmu khaki náboru, ne nepodobnému tomu z Top Gunu. Nakonec není se co divit, Michael Bay před lety u producenta letecké agitky s Tomem Cruisem Jerryho Bruckheimera začínal.
Opulentní záběry se staly režisérovým poznávacím trademarkem, stejně vzývaným a napodobovaným, jako zatracovaným a vysmívaným. V Pomstě poražených ale není tento kýčovitě přemrštěný styl vložen do služeb vyprávěného příběhu, ale stává se samostatnou hodnotou, na niž se vsází a spoléhá. Zde nastává chyba lávky. Bay jakoby nechápal, že nablýskané bouráky a letadla jsou pořád jen neživé stroje, které ani v sebepodmanivější demonstraci možností jejich vizuálního uchopení nemohou nahradit lidský faktor.
Divák se jimi rád pokochá, ale mnohem víc ho baví rozvíjení charakterů, byť omezené žánrovými mantinely. Ať už jde o špičkování mezi nesourodou dvojicí černošských policistů, charismatického uprchlíka z Alcatrazu, těžaře, jenž nemá rád, když někdo nadbíhá jeho dceři nebo teenagera, který chce mít auťák stejně luxusní jako přítelkyni, vždy ho budou zajímat víc postavy než výpravná stránka filmu. Příkladem opačného přístupu budiž Pearl Harbor, který se spíše než na sladkobolnou romanci spolehl na efektní ukázku digitálních triků a pohořel.
Ve stínu robotů
V sequelu se vyvážené proporce lidského a fantaskního příběhu, jimiž v duchu humánního hračičkovství Stevena Spielberga oplývala jednička, vychýlily na stranu apokalyptické ságy a ústřední dvojice Shia a Megan díky tomu stojí v robotickém stínu. Ze Sama v podání Shii LaBeoufa se stává symbolog amatér, který po vzoru svého slavnějšího a profesionálnějšího předchůdce Roberta Langdona z adaptací Brownových románů pořád někam běží. Neví přitom, jestli se má tvářit jako neohrožený spasitel nebo nasadit výraz vyjukaného kluka, který je účastníkem událostí, do nichž byl zatažen proti své vůli.
Megan Foxová, již po druhé za sebou označená magazínem FHM za nejpřitažlivější ženu roku, dráždivě kroutí zadečkem v bílých obepnutých kalhotách a smyslně otevírá ústa. Záběry sklouzávající po jejích křivkách odsouvají probíhající děj do pozadí a bezděky odhalují pravou povahu jejího dekorativního angažmá, které je zaměnitelné s prezentací na titulní stránce Esquieru nebo jiného trendy pánského časopisu.
Sympaticky oprsklá holka s prořízlou pusu, jež se v první části nebojácně stavěla k řešení konfliktních a nebezpečím zavánějících situací, je nyní postavena do mnohem trpnějšího módu čekatelky na vyjádření lásky ze strany jejího milého. Maniakální ex-agent Simmons v podání Johna Turturra přebírá komické otěže, jež v Bayových filmech zastupoval jiný herec, vzešlý z prostředí amerického nezávislého filmu - Steve Buscemi (Armageddon, Ostrov) a přesvědčen o vlastní dokonalosti hláškuje o sto šest.
Chatrnou lidskou linii se spíše reklamně působícím emočním nasazením jednotlivých protagonistů se snaží vynahradit přímočarý atak akčních soubojů. Práce počítačových mágů z ILM vypadá opravdu draze a velkolepě. Triková a technická stránka snímku je zase o něco dokonalejší než minule a režisér vyslyšel i volání fanoušků po větší přehlednosti akčních scén. Snímání, jež v jedničce díky užití ruční kamery znepřehlednilo finální řežbu mezi mrakodrapy, sice pomohlo v dynamických sekvencích přemístění do jednoduššího exteriéru egyptské pouště, je ale stále s podivem proč se Bay při choreografii adrenalinových momentů nevrátí k oblíbeným zpomalovačkám a náročnějším kamerovým jízdám. Že umí vystavět opravdu napínavou scénu, dokazuje v části odehrávající se v lese, kde Decepticoni za zvuku heroické hudby nahánějí Optima Primea.
Prvosignální ztráta citu pro míru
Chaotickou ztrátu orientace teď ale zase způsobuje množství ocelových monster, jejichž řady se na obou stranách barikády rozrostly natolik, že nestačíme nejen vstřebat jejich individualitu, ale ani si k nim vytvořit jakoukoliv náklonnost, která by nám dovolovala jim fandit nebo smutnit nad jejich ztrátou. Bayovi chybí cit pro míru, kovových bojovníků je opravdu přehršel a jejich vzájemné mlácení vyznívá s přibývající stopáží samoúčelně, mechanicky a bez momentu překvapení.
Místo pocitu dětinského nadšení, že létá nejen vše co má peří, se dostavuje lehká apatie. Z ní se nás snaží vytrhnout závěr v egyptských ruinách, kde vzduchem proudí stíhačky a bombardéry, z moře útočí křižníky a v záplavě ohnivých plamenů a výbuchů si roboti s armádní technikou pohazují jak s žonglérskými míčky. Anonymitu ústředních lákadel, o jejichž historii a osobitosti se takřka nic nedozvíme, oživuje jen robotické duo Mudflap a Skids, žvatlavě infantilní obdoba Lucasova Jar Jar Binkse hned v dvojím provedení.
Michael Bay stál před těžkým úkolem překonat úspěch prvního dílu robotí ságy. Zvolil k tomu nepříliš šťastnou, ale sobě blízkou cestu megalomanského předimenzování vlastního stylu. Nejočekávanější blockbuster letošního léta se díky tomu proměnil v poněkud samoúčelnou přehlídku bojové techniky, nezpochybnitelných vnadů Megan Foxové a nepřehledného množství desítek zaměnitelných stoupenců znesvářených stran železných kolosů.
Marketingová strategie nabídnout všeho dvakrát více je využita bezezbytku, smyslové orgány jsou v neustálé pozornosti a prvosignální soustava pracuje naplno. Méně už ta duševní, ale to stejně nikdo neočekával. Formální obžerství slaví své hody a mě nezbývá, s přihlédnutím k hodnocení mnohem méně zábavného a vizuálně chudšího čtvrtého Terminátora, dát známku vyšší, než by se z recenze mohlo zdát. Ale je to o fous.
Transformers: Pomsta poražených
- Žánr: akční blockbuster
- Původní název: Transformers: Revenge of the Fallen
- www.transformersmovie.com
- USA 2009
- Scénář: Ehren Kruger, Alex Kurtzman, Roberto Orci
- Režie: Michael Bay
- Hrají: Shia LaBeouf, Megan Foxová, John Turturro, Josh Duhamel, Hugo Weaving, Josh Duhamel, Rainn Wilson, Tyrese Gibson, Ramon Rodriguez,Matthew Marsden
- Distribuce: Bontonfilm
- Distribuční premiéra v ČR: 25. 6. 2009
| AVmania.cz hodnotí |
| film |    | 7/10 |