AVmania.e15.cz

Toman: recenze filmu

Muž mnoha jmen, šéf zahraniční rozvědky, komunistický šmelinář a šedá eminence v pozadí politického dění tzv. Třetí republiky. Režisér Ondřej Trojan odkrývá osud muže, o němž se dosud příliš nemluvilo.

Na Wikipedii jeho heslo nenajdete, v učebnicích se o něm neučí a jeho jméno i osud dosud široká laická veřejnost vůbec neznala. Historici zřejmě ano, stejně jako australská scenáristka českého původu Zdeňka Šimandlová, která se obrátila na režiséra (Pějme píseň dohola, Želary, Občanský průkaz) a producenta Ondřeje Trojana s tímto zajímavým a neokoukaným námětem. Společně pak napsali scénář o vzestupu a pádu člověka, který kšeftoval, s čím se dalo, včetně osudů lidí, v době, kdy komunistická strana postupně přebírala moc ve státě.

Šéf zahraniční rozvědky

Zdeněk Toman (1909 - 1997) se narodil do chudé židovské rodiny v tehdy uherských Sobrancích jako Asher Zelig Goldberger. Tento syn maďarských Židů za svého života několikrát změnil jméno, snad aby se alespoň de iure distancoval od svého židovského původu. Jako by právě ten považoval za břímě, které by mu v životě mohlo bránit v kariéře.

Do Prahy se vydal po užhorodské střední škole studovat práva. Stal se tady z něj Zoltán Toman a propadl komunismu. Studia ukončil jako doktor, poté pracoval na Slovensku. To již byl ženatý s Peslou Gutmanovou. Po okupaci Československa utekl spolu se svou ženou do Londýna, kde pracoval jako úředník pro exilovou vládu Edvarda Beneše.

Svých dobrých kontaktů s demokraty i komunisty využil po válce, kdy se přes krátké období repatriačního úředníka na Zakarpatské Rusi dostal na ministerstvu vnitra až na pozici šéfa zahraniční rozvědky. Zde se za pomoci metod vydírání a zastrašování snažil rozvědku „vyčistit“ od veškerých poválečných demokratických složek. A byla to právě vysoká funkce, která mu otevřela zdroj obřích zisků.

Organizace přesídlení východoevropských Židů do Palestiny

Ze Zoltána se stal Zdeněk, který pod diplomatickým krytím a se svými kontakty v Londýně kšeftováním na černém trhu získával peníze pro komunistické předvolební kampaně. To vše s požehnáním generálního tajemníka komunistů Rudolfa Slánského, s nímž sdílel židovský původ.

Zároveň se zásadním způsobem podílel na pomoci pro židovské navrátilce a uprchlíky ze všech koutů východní Evropy, při koordinaci jejich deportací přes Československo, Německo, Rakousko a Itálii do Palestiny. V Praze působila humanitární organizace The American Jewish Joint Distribution Committee (AJDC), pomáhající přeživším koncentračních táborů, již vedl Gaynor Jacobson.

Právě s ním učinil dohodu, díky níž od léta roku 1946 do konce roku 1947 prošlo naším územím asi 200 tisíc uprchlíků z Polska a SSSR. V roce 1947 pak obchod s lidmi vyměnil za obchod se zbraněmi, dodávanými formujícímu se židovskému státu Izrael. Díky těmto jeho aktivitám byl pak v Izraeli velmi ctěn.

Komunistická strana ze všech jeho obchodů profitovala, ale ne tolik, kolik by si představovala. Toman se o pohádkové zisky dělil dost nerad, což uspíšilo jeho strmý pád. Jeho chráněnec Rudolf Slánský od něho dal ruce pryč a on byl v dubnu roku 1948 zatčen.

Jan Palach: recenze filmu

Jan Palach: recenze filmu

Nadčasové memento, apelující na každého z nás. Režisér Robert Sedláček zkoumá osobnost Jana Palacha a společenské a politické okolnosti, které jej přivedly k jeho meznímu činu sebeobětování.

Stal se tak prvním vězněným vysokým komunistickým pohlavárem. Věděl ale příliš mnoho, a snad právě proto se mu podařilo v červenci téhož roku uprchnout před převozem z věznice na Karlově náměstí do přísněji střežené pankrácké věznice. Dostal se do americké zóny v Bavorsku a poté za příbuznými do Venezuely, kde obchodoval se stroji a své bohatství ještě navýšil. Doma zůstal syn Ivan a jeho mladší sestra Aurélie, s jejichž osudy si STB dost nehezky pohrála.

Nepřikrášlovaná věrnost historické realitě

Nejednoznačná postava politického šíbra, zákulisního hráče, bezskrupulózního manipulátora a kšeftaře, který větší část z peněz, získaných za různé protislužby, přesouval na vlastní zahraniční konta, menší do ilegální pokladny KSČ, jež z nich platila předvolební kampaně, se výborně hodí pro rozehrání historického dramatu, zkombinovaného s tím osobním.

Z jeho příběhu mohl vzniknout napínavý politický nebo špionážní thriller, odehrávající se na pozadí nepříliš zmapovaného období tzv. Třetí republiky, tedy let 1945 - 48. To by ale Ondřej Trojan musel víc fabulovat, dramaticky přibarvovat a dělat kompromisy na úkor reality. On zvolil jinou cestu, při níž zůstal věrný historickým dokumentům o této postavě a době, na úkor dynamiky vyprávění.

Mečiar: recenze filmu

Mečiar: recenze filmu

Tereza Nvotová skládá portrét trojnásobného slovenského premiéra a jeho éry vládnutí, která slouží jako výstražné memento i pro naši zemi, že obdobu mečiarismu bychom neměli nikdy připustit.

Toman tak připomíná něco na pomezí hraného dokumentu a historického dramatu, v němž až závěrečná čtvrtina tohoto 145 minutového snímku ukazuje, jak napínavý, dramatický a emotivní ten film mohl být. Stačí, když se rodinné drama propojí s útěkem z vězení v momentu, kdy se smyčka začne utahovat.

Do té sledujeme poměrně popisnou rekonstrukci dobových událostí třetí republiky, do nichž výrazně zasahuje postava Zdeňka Tomana jako člověka, který v sobě propojuje působení jak na vnitrostátní, tak na mezinárodní scéně.

Důraz na klíčové hráče probíhající boje o moc

Trojanův přístup k vykreslení této doby je pečlivý a faktograficky poctivý, přičemž hlavní důraz klade na jednotlivé hráče probíhajícího boje o moc a převzetí vlády ve státě. V tom si počíná podobně jako režisér Robert Sedláček v seriálovém cyklu České století (2013), který byl také postaven na „mluvících hlavách“, jimž scenáristé vkládali do úst dialogy a repliky, opírající se o doložená fakta o historických momentech, jejichž byly aktéry.

Ve filmu vystupuje na sedmdesát postav, což je počet spíš na minisérii než na samostatný film. Jde o různé komunistické funkcionáře, poslance, tajemníky či úředníky, které si nejlépe zapamatujete podle tváří herců, kteří je hrají.

Stanislav Majer se představuje jako generální tajemník KSČ Rudolf Slánský, Marek Taclík jako přednosta obranného zpravodajství Bedřich Reicin, Jaromír Dulava jako ministr vnitra Václav Nosek, Jiří Dvořák jako generál Josef Bartík, Martin Finger jako agent zpravodajské služby Adolf Püchler, Aleš Procházka pak coby Klement Gottwald.

Marián Mitaš hraje fanatického prosovětského bolševika a budoucího prokurátora Karla Vaše, Lukáš Latinák Vlado Clementise, Lukáš Melník vystupuje v roli Tomanovy pravé ruky Františka Kuraciny. Z demokratických politiků se Roman Luknár převtělil do Jana Masaryka, přičemž vztah Tomana s Masarykem je jedním z mnoha vedlejších motivů vyprávění.

Milada: recenze filmu

Milada: recenze filmu

Strhující lidský příběh občanské statečnosti komunisty popravené Milady Horákové se režijnímu debutantovi Davidu Mrnkovi bohužel nepodařilo přetavit do stejně silného dramatického tvaru.

Režisér při castingu dbal na to, aby se herci svým předobrazům podobali a i nejmenší role, kdy se postavy ve filmu objeví doslova na pár vteřin, obsadil známými herci. To je příklad Miroslava Táborského, Radka Holuba, Pavla Lišky, Václava Neužila nebo politického camea senátora Jaroslava Kubery v úloze Edvarda Beneše. Důležité, ale rozsahem rovněž nepříliš velké jsou i role Tomanovy sestry Aurélie (Táňa Pauhofová) a jejího manžela Imricha Rosenberga (Jaroslav Plesl).

Dobová výpravnost

Pro diváckou orientaci mezi těmito postavami zvolil režisér metodu vyskakujících štítků se jmény a funkcemi, jež zastávali. Stejně tak jsou za pomocí informativních podtitulků určena i místa dění různých jednání či setkání. Historickou věrohodnost posiluje i použití dobových filmových materiálů.

A dobově věrně působí i výpravná, technická stránka filmu. Film měl údajně rozpočet okolo 50 milionů korun a ty jsou v řemeslném zpracování všech složek filmu od výběru lokací, přes kostýmy, masky až po svícení vidět. Kamera Tomáše Sysla (Krásno, Padesátka, Lichožrouti) dobře evokuje šednoucí atmosféru postupného přebírání moci komunisty a konce demokracie a svobody u nás.

Úsměvy smutných mužů: recenze filmu

Úsměvy smutných mužů: recenze filmu

Přes dno lahve na samé dno života. David Švehlík v hořké tragikomedii, stojící na dobrých hereckých výkonech, autentickém prostředí a upřímném a tedy syrovém podání toho, co představuje boj s démonem alkoholu.

Jiří Macháček Tomanovi jak muži, tahajícímu za nitky v pozadí, dává směsici prvorepublikového světáckého šarmu a komunistické oportunistické přizpůsobivosti, dobře patrné už z toho, jak mění jména podle toho, ke komu se zrovna chystá přichýlit.

Macháčkovo dramatické herectví má své limity, přesto se mu daří z Tomana neudělat jednostrunně nesympatickou figuru. Emočně barvitější je ale Kateřina Winterová v roli jeho ženy Pesly, která tu prochází proměnou z buržoazní paničky, zhýčkané Londýnem, ve fanatickou stalinistku, která je frustrovaná tím, že její manžel dává přednost budování kariéry a hromadění majetku před dítětem, po němž ona touží, až po zlomenou ženu, která neunesla tíhu situace po manželově zatčení. K privátní sféře Tomanova života patří i jeho sekretářka a milenka Milada Třískalová v podání Kristýny Bokové.

Vzbuzení zájmu o období tzv. Třetí republiky

Se Želary to Ondřej Trojan dotáhl k nominaci na Oscara za nejlepší zahraniční film, s Tomanem určitě zasáhne do nominací na České lvy, minimálně v technických kategoriích. Hvězdně obsazený snímek disponuje atraktivním námětem, který zaplňuje bílá místa v naší novodobé historii.

Režisér a spoluscenárista filmu se při vykreslení Tomanovy osobnosti opírá o archivní a osobní svědectví a snaží se o co nejvěrnější dobovou rekonstrukci skutečných událostí tzv. Třetí republiky. Věrnost realitě a množství postav, které do ní zasahují, ale zároveň vyprávění ubírají na emotivnosti a napínavé dramatičnosti. Režisér se ale do přibarvování reality ve prospěch větší žánrovosti nechtěl pustit a spolehl se radši na pečlivou faktografickou přípravu a profesionální řemeslné provedení.

Svým filmem v nás zároveň probouzí zájem zjistit si více nejen o postavě Zdeňka Tomana, ale i o celém období tzv. Třetí republiky. V něm totiž probíhal nejen boj mezi demokraty a komunisty, koordinovaný Moskvou a řízenými agenty NKVD, ale také boj o moc uprostřed samotné komunistické partaje. Výsledek tohoto boje neblaze poznamenal tuto zemi na dlouhých více jak čtyřicet let. Některé střety na veřejném a politickém kolbišti dneška o směřování této země jakoby tento zápas znovu připomínaly. Právě proto je dobré si tuto dobu znovu připomínat, jak to činí právě Ondřej Trojan.

AVmania.cz
Toman   7

Toman

  • Žánr: historické drama
  • www.tomanfilm.cz/
  • Česko / Slovensko, 2018
  • Scénář: Zdeňka Šimandlová, Ondřej Trojan
  • Režie: Ondřej Trojan
  • Hrají: Jiří Macháček, Kateřina Winterová, Kristýna Boková, Stanislav Majer, Marek Taclík, Roman Luknár, Lukáš Latinák, Táňa Pauhofová, Lukáš Melník, Jaromír Dulava, Jiří Dvořák, Martin Finger
  • Distribuce: Falcon
  • Distribuční premiéra v ČR: 04. 10. 2018

 

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku Přidat příspěvek

Další podobné články

Avengers: Endgame – první oficiální trailer [video]

Avengers: Endgame – první oficiální trailer [video]

Smrtelné stroje: recenze filmu

Smrtelné stroje: recenze filmu

Města budoucnosti jako motorizovaní predátoři, pohlcující slabší kusy. V Peterem Jacksonem produkované teenagerské dystopii, jejíž ambice stát se sérií zůstanou zřejmě nenaplněny.

Záhada Silver Lake: recenze filmu

Záhada Silver Lake: recenze filmu

Pátrání po zmizelé krásné sousedce proměňuje režisér David R. Mitchell v podvratnou hru s konvencemi žánru filmu noir, plnou popkulturních odkazů, utahování si z konspiračních teorií a lynchovského matení diváků.

3 dny v Quiberonu: recenze filmu

3 dny v Quiberonu: recenze filmu

Na stříbrném plátně zářila tak jasně, až sama vnitřně zcela vyhořela. Empatický portrét krásné herečky s tragickým osudem Romy Schneider, oceněný sedmi německými filmovými cenami Lola.

Creed II – recenze filmu

Creed II – recenze filmu

Rocky Balboa a Ivan Drago se po třiatřiceti letech znovu utkávají v ringu prostřednictvím svých svěřenců. Ve filmu o vině, pomstě, vykoupení a snaze synů vyrovnat se svým otcům i ochotě naplnit jejich očekávání.

Aquaman: poslední oficiální trailer na očekávaný komiksový hit [video]

Aquaman: poslední oficiální trailer na očekávaný komiksový hit [video]

Oni a Silvio: recenze filmu

Oni a Silvio: recenze filmu

Oscarový režisér Paolo Sorrentino na pozadí dekadentních orgií prázdné hýřivosti vykresluje satirický portrét italského premiéra Silvia Berlusconiho a politiků jeho střihu.

Svědkové Putinovi: recenze filmu

Svědkové Putinovi: recenze filmu

Vybrali si ho a pak se nestačili divit. Svědectví o mocenském vzestupu Vladimira Putina a manipulativních praktikách, jež k tomu použil, které léty nabralo na mrazivém kontextu.