AVmania.e15.cz

Tobruk: recenze filmu

Václav Marhoul vstoupil v rámci domácí kinematografie na dlouho neorané pole válečného filmu a rozhodl se zpravit veřejnost o pozapomenuté vojenské misi v severní Africe.

Válečná epizoda

Národní protifašistický odpor za druhé světové války nesymbolizovaly jen boje na východní frontě a západní letecké perutě v Anglii, ale i vojáci, kteří nasazovali své životy v pouštích severní Afriky. A právě jim se po Zbyňkovi Brynychovi a jeho filmu Oáza z roku 1972 rozhodl vzdát osobní poctu režisér Václav Marhoul, jenž debutoval před pěti lety „sklepáckou“ adaptací vlastní hry Mazaný Filip.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Režisér a autor scénáře v jedné osobě se pro své vyprávění nechal volně inspirovat válečným románem Stephena Cranea Rudý odznak odvahy (jenž se dočkal v roce 1951 stejnojmenné filmové ekranizace natočené Johnem Hustonem). Děj však přenesl z roku 1862 a zákopů americké občanské války do severní Afriky a lítého zápolení o strategické místo libyjského přístavu Tobruk. Zde se bezmála osm stovek Čechů a Slováků v rámci spojeneckých sil snažilo zastavit postup „hitlerovské koalice“ vedené generálem Rommelem.

DVD/Blu-ray filmy si můžete zakoupit na www.Filmopolis.cz

Příběh se odehrává v roce 1941a je pouhou epizodou v toku válečných událostí. Konec války hrdinové neumějí dohlédnout a jejich jedinou motivací je se ctí obstát v boji a hlavně přežít. Příběh se dělí na dvě části a končí stejně náhodně, jako začal. 

Úvodní část zaznamenává příchod dvou nováčků, jejichž očima sledujeme osudy 11. východního pěšího praporu. Zásadový a naivní dobrovolník, jenž je synem bohatého průmyslníka a kolaboranta s nacisty Jiří Pospíchal (Jan Meduna) a židovský vojín Jan Lieberman (Petr Vaněk) přicházejí do výcvikového tábora československých jednotek v Egyptě. Výcvik vede ostřílený mazák a veterán z cizineckých legií, desátník Kohák (Robert Nebřenský). Z jeho tvrdého drilu a buzerace není do konce jasné, zda chce své svěřence řádně vycepovat a připravit je na nejhorší nebo si na nich léčí jen své mindráky. 

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Po předlouhé expozici, jež v nás vzbudí zdání, že sledujeme osamocené a nenavazující válečné výjevy (vylodění u Tobruku) nebo volně poskládané útržkovité zápisky z psaného deníku, se vyprávění lomí do dramatičtějšího tvaru. Opouštíme bezpečí výcvikového tábora v Egyptě, kde mladíci absolvují každodenní náročné cvičení v dunách a přesouváme se do libyjského městečka Tobruk. Přichází krátká bitva, po níž následuje nečekaný dramaturgický zvrat v podobě osobního příběhu jednoho z vojínů, který se uzavírá návratem k jeho jednotce. Jakoby se scénárista nemohl rozhodnout, zda chce sledovat osudy celé skupiny nebo tragickou postavu jedince, vyčleněného z kolektivu.

Boj o sebeúctu

Příznivci klasických válečných filmů, plných bitev a akce, budou asi zklamáni. Marhoul odhlíží od výpravných scén a soustředí se intimní portrét zhruba desítky mužů, kteří se ocitnou v ohrožení. Uplatňuje důsledný pohled jakoby zevnitř a jeho komorní pojetí nahrává hlubinnému psychologickému ponoru do lidské mentality, jež je vystavena extrémní zátěži. Více než o boj s nepřítelem zvnějšku jde o souboj s vlastním strachem a jeho následky. Vyvrcholením této linie se stává osamělé bloudění zběhlého dezertéra uprostřed pouště, kam se ze zákopů uchýlil v přesvědčení, že jeho spolubojovníci zahynuli v dělostřelecké palbě.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Režisér tuto pasáž, v níž ukazuje důsledky válečného šílenství, vypráví velmi působivě pouze za pomoci obrazu a hudby. Nahlíží nesmyslnost války a prostřednictvím nenápadně načrtnutého významového dramatického oblouku, vedoucího od odvahy přes selhání k nové důstojnosti, se zamýšlí nad povahou hrdinství i zbabělosti. Čtvrthodinové intermezzo zároveň odkazuje k ústřednímu tématu Craneova románu, v němž se strach a pochybnost, jež ovládne vojákovu mysl, promění v pocit viny ze selhání, který ho dožene k osamocenému zoufalému činu při následném ataku.

Ticho před bouří

Marhoul pracuje s až westernovým napětím, kdy atmosféricky buduje náladu před očekávaným střetem. Klid před bouří je zachycen očima vojáků a skládá se ze střípků všedních úkonů, realisticky znázorňujících každodenní život za války. Praní prádla, výprava za slepičími vejci, koupání ve škopku, návštěva baru a nezdařená mise za africkou prostitutkou, nuda v zákopech. Autorovi šlo o vykreslení válečné rutiny bez příkras a kudrlinek a víc než na samotné boje se zaměřuje na to, co se děje před a po konfrontaci s kulkami nepřítele.

Přílišná roztříštěnost jednotlivých motivů a epizod má ale za následek, že nadhozené situace nikam negradují, chybí jim pointa a my si je tak nemůžeme pořádně vychutnat. Děj plyne jaksi odnikud nikam a fragmentárnost a absence silného příběhu přispívá ke ztrátě tempa vyprávění a nekompaktnosti celku. 

Soustřeďuje se na vojáky, jejich vztahy mimo zákopy i ve vypjatých okamžicích, na náladu místa a času, do něhož jsou uvrženi. Ukazuje rozdílnou psychickou i fyzickou odolnost uvnitř mužstva, rozpory, střety, ale i chvíle přátelství, stmeleného společným ohrožením. Konflikty ale nijak nehrotí, což vede k civilnosti a autentičnosti filmu, blízkého svou nedramatičností Mendesovu Mariňákovi.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Bojové operace jsou nahlíženy z pozice obránců. Italská vojska, která v Africe vznášela koloniální nároky, jsou představena jako skryté nebezpečí, číhající tam někde venku. Anonymní nespatřená masa, s níž se česko- slovenští vojáci neocitnou v bezprostředním kontaktu, ale jejich všudypřítomnou rozpínavost cítí takřka na každém kroku. Když se dočkáme bleskurychlé a nečekané akce protivníka se vší razancí, jsme zaskočeni stejně jako vojenští nováčci.

Civilní pojetí

Civilní pojetí má za následek, že ve scénáři chybí emotivně výživné scény, tak příznačné pro hollywoodskou produkci. Nedočkáme se žádných milostných trojúhelníků, zmuchlaných fotografií milovaných dívek a dopisů mamince na rozloučenou. Marhoul se ale vyhýbá klišé a patosu i za cenu toho, že si k postavám nevytvoříte hlubší vztah, provázený ztotožněním či soucítěním s nimi. Figury vojáků jsou načrtnuty jen povrchně a chybí jim hlubší psychologické prokreslení.

O jejich minulosti i motivacích se dozvíme jen v letmých zmínkách a i charakterově jsou jen velmi nezřetelně rozlišitelní. Množství postav by mohlo být klidně zredukováno na menší počet opravdu výrazných typů, které by nesly silný osobitý příběh či téma. Takto jsme svědky toho, že se pozornost přesouvá v průběhu děje na různé protagonisty, kteří režisérovi slouží jako prostředek k pootočení úhlu pohledu na zachycené události.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek

Přesto sázka na neokoukané tváře hereckých protagonistů, i přes jejich problematické scenáristické uchopení, vyšla na výbornou. Na hercích je vidět příprava, kterou prošli. Jan Meduna i Petr Vaněk v rolích idealistických outsiderů tvoří dva póly přístupu k hrdinství, z nichž každý z nich dospívá k jinému bodu deziluze ze ztráty původních ideálů. Vděčnou partii dostává Michal Novotný jako vojín Růžička, který směšuje civilní herectví s lékárnicky odvažovanými dávkami humoru. Robert Nebřenský jako zlý a krutý desátník Kohák malinko přehrává v duchu sklepácké poetiky odstupu od rolí a schematická plochost jeho psychopatické postavy není do konce nijak vysvětlena.

Intimní pohled

Technická stránka filmu rozhodně nezaostává za evropskou produkcí na poli válečného dramatu, což je v domácích podmínkách příjemné novum. Žiletkově ostrý zvuk, při němž pocítíte na vlastním těle každou střelu a ohlušující výbuch, ve spojení s hudbou amerického skladatele Richarda Horowitze (Vítězové a poražení), jejíž orientální nádech koresponduje s pouštní náladou, vytváří prostor pro postupně budované napětí. Kamera Vladimíra Smutného se nebojí vyprávět obrazem. Střídá dlouhé pomalé záběry, které zaznamenávají pověstný klid před bouří s těmi, kde naplno propukne válečná vřava. Využívá tiché a výmluvné krásy afrických písčitých scenérií, jež se rázem mohou stát stejně zlověstnými, a dává je plně do služeb příběhu.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek

Václav Marhoul zkombinoval ve své poctě hrdinům ze severní Afriky postupy psychologického a válečného dramatu s prvky dokumentárně zaznamenané všední reality vojenského života. Tobruk je cenný přinejmenším v tom, že odmítá vytvářet nové legendy a na své hrdiny dívá střízlivě a bez idealizace. Pojednává o hrstce lidí, ztracených uprostřed mohutné válečné vřavy a o postupné ztrátě jejich ideií. Nepřináší oslavnou ódu na konkrétní události a postavy, ale mnohem intimnější vhled, vyprávěný očima sotva dospělých kluků, kteří se ocitli ve válce, aniž by si dokázali představit,  jakým peklem umí být.

Pomalý spád, dramaturgickou nevyváženost jednotlivých segmentů příběhu a absenci pevného děje vyvažuje audiovizuální stránka filmu, díky níž že se mu podařilo vytvořit solidní žánrový film, který české kinematografii již dlouhodobě tak chybí.

Tobruk 

  • Trailer
  • Žánr: válečné drama
  • www.tobruk.cz
  • ČR 2008
  • Scénář a režie: Václav Marhoul
  • Hrají: Jan Meduna, Petr Vaněk, Robert Nebřenský, Kryštof Rímský, Martin Nahálka, Michal Novotný, Radim Fiala, Matěj Hádek, Andrej Polák, Petr Stach, Petr Lněnička
  • Distribuce: Bioscop
  • Distribuční premiéra v ČR: 11. 9. 2008
AVmania.cz hodnotí
filmKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek7/10
 
Další článek




celkem 7 komentářů

Nejnovější komentáře

Chtělo to scénáristu... Charmed 27. 9. 2008, 00:20
Re: snad příště Charmed 27. 9. 2008, 00:15
Re: Sirovost kedu 16. 9. 2008, 21:50
Re: snad příště kedu 16. 9. 2008, 21:46
snad příště JIdas 15. 9. 2008, 13:13

Další podobné články

Na shledanou tam nahoře: recenze filmu

Na shledanou tam nahoře: recenze filmu

Poválečná doba přeje byznysu s lidským zármutkem, na němž se chtějí přiživit různí podvodníci. Potměšilé účtování s dějinami i lidskými slabostmi v adaptaci ceněného francouzského románu.

Jurský svět: Zánik říše - první oficiální trailer je tu [video]

Jurský svět: Zánik říše - první oficiální trailer je tu [video]

15 vánočních filmových tipů: sci-fi a komiksové adaptace na DVD/Blu-ray

15 vánočních filmových tipů: sci-fi a komiksové adaptace na DVD/Blu-ray

Příchozí, Ghost in the Shell, Vetřelec: Covenant, Válka o planetu opic, Valerian a město tisíce planet, Doctor Strange, Logan: Wolverine, Wonder Woman. První výběr z letošní DVD a Blu-ray produkce.

Kvarteto: recenze filmu

Kvarteto: recenze filmu

Bára Poláková a Jaroslav Plesl v hořké komedii Miroslava Krobota o generaci třicátníků, která si uměle prodlužuje mládí a zmítá se v neperspektivních vztazích.

Rock’n Roll: recenze filmu

Rock’n Roll: recenze filmu

Herec a režisér Guillaume Canet si v satiře na pomezí reality a fikce sebeironicky utahuje ze čtyřicátnické krize, své profese, soukromí po boku Marion Cotiilard, mediálního obrazu umělců a především sebe sama.

Avengers: Infinity War – první oficiální trailer na očekávaný filmový hit [video]

Avengers: Infinity War – první oficiální trailer na očekávaný filmový hit [video]

7 životů: recenze filmu

7 životů: recenze filmu

Orwellovská federace budoucnosti, v níž platí přísná politika jednoho dítěte a sedm sester s tváří Noomi Rapace, které jí vzdorují. Dystopie s dynamickou a krvavou akcí od režiséra Jeníčka a Mařenky.

Zahradnictví: Nápadník – recenze filmu

Zahradnictví: Nápadník – recenze filmu

Čistá láska naráží na odpor despotického otce v podobě předchůdce Jiřího Kodeta v Pelíšcích. Trilogie dvojice Hřebejk a Jarchovský vrcholí divácky nejvstřícnějším a pro autora scénáře i nejosobnějším dílem.