Orientace v množství často protichůdných informací, které nabízí internet, následně dostává silný nádech nepřehlednosti. Čemu vlastně věřit? A čemu věříte vy?
Kapitoly článku:
Na jedné straně časopisy, e-časopisy a jejich internetové články a diskuze, odborná diskuzní fóra a na straně druhé uživatelské recenze, postřehy v rámci různých webových aktivit podobných Heureka.cz.
Na internetu najdeme spousty názorů, které se vydávají za fakta a mraky subjektivních postřehů, které se berou za bernou minci. Na straně druhé jsou testy, recenze a články, více či méně profesionálně zpracované, v časopisech a internetových magazínech, které se alespoň o objektivitu snaží.
Marie, co to zase čteš?
Jak asi postupuje pomyslných devadesát procent recenzentů-uživatelů, kteří hodnotí výrobek, který si pořídili? Vždyť to přeci znáte. Koupím v e-shopu produkt a za pár dnů přijde na email požadavek s hodnocením. Většina lidí pak v prvotním návalu... a) radosti sepíše pozitivní hodnocení, b) vzteku sepíše negativní příspěvek. Pozitivní radost se však vůbec nemusí rovnat kvalitnímu výrobku. Negativní hodnocení, vůbec nemusí vypovídat o zakoupeném „šmejdu“.
Co je špatně? V prvních chvílích soužití s (třeba) novým televizorem jsem ovlivňován základními faktory. Nehodnotím, pokud nejsem odborník anebo pokročilý uživatel vše a ještě do detailů. Jedná se o – povětšinou – první názor (!), nikoliv o hodnocení (alespoň trochu objektivní). Výrobku se pak přisuzují vlastnosti, které vůbec nemusí mít. A bude úplně jedno, jestli se jedná o pozitivní anebo negativní "recenzi". Jde o jeho „poselství“, které má předat ... a ono skutečně předává, dalším, potencionálním kupujícím. Jestliže se sejde navíc více podobně vyprodukovaných myšlenek, byť nejsou pravdivé, přichází drama v podobě, že... tisíckrát opakovaná „lež“ (ano, lež je zde silné slovo) se stává pravdou.
V žádném případě nekritizuji uživatele za sepsané prvotní postřehy (určitě mohou být užitečné), ale upozorňuji, že s přijatou informací musím adekvátně pracovat. Správně ji vyhodnotit. Neboť člověk stále často podléhá dojmu, že to někdo (kdokoliv) napsal, tak to musí být pravda.
Odborná recenze proti tomu popisuje testovanou věc při předem stanovených postupech, které jsou (nebo by měly být) u jedné kategorie podobné. Nesmí docházet k zásadním přehmatům u popisu skutečného obsahu, reálných vlastností. Recenzent vytvoří odborně viděný názor, nejlépe podložený měřením. Právě měření se stává jakousi formou objektivního vyhodnocení, při vždy stejném principu zjišťování jakosti. Oko se nechá zmást, ač oko trénované, „studená“ sonda však nikoliv. Z druhé strany platí – oko není sonda, zkrátka graf vám obrazový dojem nepopíše. Ideální recenzent je pak takový, který má zkušenosti s vícerem podobných produktů a cíleně (!!!) filtruje subjektivní, zaujatý pohled.
Třikrát měr, jednou řež
Které hodnocení preferujete vy? Hodnocení amatérů, či profesionálů?
Když člověk hledá informace před nákupem, by měl mít vždy na mysli výše uvedené, ale nejen to! I odborná recenze se dá samozřejmě záměrně zkreslit a vytvořit vhodným „vedením“, třeba v návaznosti na požadavky (někdo by možná uvedl nátlak) někoho (firma, agentura, majitel firmy), totálně jiný obraz testované věci. Stát se může, jak v případě internetového plátku, tak ve chvíli, kdy recenzi přinesl renomovaný časopis v papírové podobě (obecně tento postup je hodně krátkozraký, protože vždy je možnost si informace ověřit, případě výrobce platí nespokojeností napálených majitelů, což se v internetové době rychle roznese).
Jak tedy k testům přistupovat? Jak přistupovat k testujícím? S rozvahou, klidem a nadhledem. Nesmíme brát test, popis výrobku, jako jednoznačně určený stav. Vždyť přeci dobře víme, že u koncového běžného (nejpočetnějšího) uživatele nelze hovořit o potřebě totální „kvality“, nýbrž o preferencích. Jde o splnění hlavních cílů, které před nákupem byly - lépe či hůře - stanoveny.
Obecně lze ale říct, že zákazník není odborník a často není schopen či ochoten zkoumat výrobek zrakem profesionála, závěry měření technikou ho vlastně nezajímají. Daleko bližší mu je stav, popsaný běžným výrazivem - „lidskou formou“. A jsme zpět na začátku - u důvodu, proč je často člověku bližší subjektivní recenze vytvořená dalším obyčejným uživatelem, než odborníkem.