Kapitoly článku:
KS: Plánujete novou desku vyvézt i do zahraničí? Případně koncertovat v zahraničí? Samozřejmě kromě Slovenska. :)
Milan: Přestoupili jsme od Warner Music k Supraphonu, což byla logická cesta s ohledem na to, že se do Supraphonu plynule přesunuli lidi, se kterými jsme léta pracovali ve Warnerech. Pro venkovní pohled možná velká změna, ale pro ten vnitřní o takovou změnu nejde. Supraphon má paradoxně větší možnosti než Warner Music, takže naše deska vychází asi tři dny po vydání u nás i celosvětově na iTunes. Michal (Máka, pozn. redakce) mi ukazoval, že singl Opakování, který vyšel v půlce května, už někdo koupil v zahraničí. Jeden prodaný na iTunes. To je skvělé. Jinak vyložené ambice prorazit celosvětově nebo začít více fungovat v zahraničí, jsme nikdy neměli. Naše texty jsou psané v češtině, občas tedy něco ve francouzštině, něco v korejštině a něco ve slovenštině, ale převážně jsou založené na českém pohledu, který by byl těžce přeložitelný.
KS: Podle čeho si vybíráte hudebníky, s nimiž budete spolupracovat. Na nové desce se objevuje například Vladimir 518. Čím vás musí zaujmout?
Mardoša: Vladimir 518 nás zaujal už jenom tím, že má tu osmičku (smích). Na Ležaté osmičce jsme chtěli spolupracovat s někým s osmičkou. Navíc má narozeniny 8. 8., jak jsme posléze zjistili.
KS: A v případě Clarinet factory?
Milan: Clarinet factory jsou těleso, které nás všechny dlouhodobě baví. Všichni z nich patří mezi kreativní hudebníky a trochu jiný typ hráčů na klasické nástroje, než ti, co potřebuji notový zápis. Pak jsou schopní zahrát cokoli, typy geniálně vybavené hráčsky, instrumentálně. Což jsou Clarinet factory taky a navíc k tomu kreativní, hudbu sami tvoří. Takže tady nešla spolupráce přes noty a zápisy, ale spíše přes nějaký pocit.
Vzpomínám si na jeden skvělý moment při nahrávání. Měli jsme v té písničce (Písmenková, pozn. redakce) jednoduchý rytmus, který ani nebyl hrán na bubny. Byl tam loop, taky jakoby 8 bitový a jenom luskání. Nic více se tam objevit nemělo. Chtěli jsme dodržet koncept, že to budou opravdu jen oni, ale na klarinet se těžce hraje rytmus. Jenže Pepino, jeden z nich, výborný týpek, který nosí v zimě a létě pořád stejný boty Martensky, až pod kolena, nosí je fakt pořád, neuvěřitelný. Tak ten hraje na bass klarinet a já mu říkal, zda by nebyl schopen udělat na klarinet zvuk, co by evokoval kopák. Hodně basově. Že by se dal alespoň na první dobu. A on, že zkusí. Tak to udělal. A já, to je výborný. To bys mohl udělat ještě jeden zvuk, co by suploval virbl. On ho udělal. Pak mu říkám, to už bych asi chtěl moc, kdyby se ti podařilo ještě mezi doby dát hihatku. A zase to udělal. Dal dech mezi každou ránu a zahrál rytmický pattern na klarinet. Ten tam je, to je ten zvuk, co přijde po prvním refrénu.
JR: To je na klarinet?
Milan: To je na klarinet. Zvláštnost té písničky. Přijde mi, že ten rytmus bys nikdy nenašel v žádných zvukových bankách. Zkrátka originální zvuk.
JR: Kvalitní muzikant musí mít kvalitní nástroje a sluchátka. Jaké používáte? Máte nějakou oblíbenou značku?
Milan: Během toho času, co hrajeme a že hrajeme už dost dlouho, jsme si samozřejmě každý oblíbil nějaký typ nástroje, kterému zůstáváme věrní. Já už léta hraju na bicí Sonor. Od pana Gregoroviče ze Slovenska mám svoje vlastní paličky s nápisem Milan Cais, signature. To je prostě bomba (vzrušeně). Mám svoje paličky.
JR: To je škody, když se zlomí.
Milan: Zase je to dobrý suvenýr pro fanoušky. Na podepisovaní. Činely používám Istanbul, turecké. Naprosto mi vyhovují, mají nádherný zvuk a spektrálně obsahují to, co třeba drahé činely Zildjian. Ty jsou ale v úplně jiném cenovém levelu. Je to jenom tím, že si léty vybudovaly jméno, přičemž Turek takové jméno nemá. Zvuk je nicméně srovnatelný, možná i v leckterých ohledech lepší.
Mardoša: Asi bude lepší o tom Turkovi nemluvit, ať to jméno nezíská a cena nejde nahoru.
JR + KS: Pravda. My ho nebudeme zmiňovat.
Milan: Co se týče sluchátek, používáme léta pořád ta samá. Beyerdynamic. Ale jejich čínskou kopii.
JR: Fakt? (zaskočeně) A to ještě hrají? (šokovaně)
Milan: Jasně. A můžu říct, že ta čínská kopie hraje jenom o trošičku hůře než originál.
JR: Jsou uzavřené, že?
Milan: Přesně tak. Já potřebuji uzavřené. Věnoval jsem výběru docela dost času. Záleželo mi, aby ten poslech byl dobrý, aby sluchátka dobře seděla. Je tam několik aspektů. Musí dobře sedět na hlavě. Musíš mít pocit lehkosti. Ale současně by při pohybu za bubny neměly padat.
JR: Navíc tam máš mikrofon.
Milan: Ten jsem tam zbastlil. Je totiž výhoda, že ty Beyerdynamiky – a jejich čínská kopie – mají kovový hlavový most. Provrtal jsem do toho díru a nějakým bazmekem přidělal jádro Shure SM 10. Osvědčilo se mi, že tenhle mikrofon je směrový, sice dělá zpěv trochu telefonní, mírně krade příjemné basy a je více středový. Zase má ale tu výhodu, že nebere moc zvuk činelů. Tím, jak sedím za bubnama, je pro Dušana (Dušan Neuwerth) celoživotní totální trauma, že do zpěvu přelézají činely. Takže on začíná zvučit tím, že si udělá barvu činelů přes můj mikrofon, se kterou pak musí pracovat. Ta tam prostě je, ta je tam vždycky. K tomu pak přidělává zvuk bubnů, zvuk zpěvu a zvuk celé kapely. Je to tedy trochu odlišný způsob zvučení, než bývá standardem.
KS: Stalo se ti někdy, že by mikrofon odlétl a posluchači zmateně koukali, protože zpěv najednou zmizel?
Milan: Občas se mi stává, že se mi sluchátka posouvají, protože se hodně hýbu. Vždycky se musím lehce rty dotýkat houbičky, co kryje mikrofon. Pak mám příjemný zemitý pocit z toho, že sedím správně a všechno je v pořádku.
Mardoša: Dušan už léta navrhuje, že nejlepší by bylo, kdyby Milan zpíval s kosmonautskou helmou. Měl by zpěv krásně izolovaný od bicích. Asi by to ale bylo trošku nepohodlné, musely by tam být nějaké stěrače, odsávání, ventilace, klimatizace.
Milan: Kdybychom do toho šli všichni, tak bych do toho šel. Ale abych tam já seděl s helmicí a vy si v klídečku dýchali čerstvý vzduch, to ne.
Mardoša: Ale ona taková helma, to bude asi stát dost peněz, si myslím.
JR: A co ji sehnat v Turecku, než bude mít Turek jméno? Mohla by tam být i signace.
KS: Nebo v Číně.
(Všichni se smějí)
Mardoša: Co vlastně ta stolička? Už nějakou máš?
Milan: Nemám, musím koupit.
JR: To je ten pověstný klidový přístup Milana Caise, který se občas rozhodne vylézt na osvětlovací konstrukci, z níž ho pak není snadné dostat? Stejným klidovým přístupem likviduje lavičky?
Milan: Ale kdybys viděl, co už třeba vydržel ten mikrofon. A sluchátka.
JR: Jejich čínská kopie.
Milan: Pak mi právě nevadí, když je zlikviduji. Víš, že je to čínská kopie, která stojí asi o šest a půl tisíce méně. Už si musím koupit nové, mám dvoje a ty jedny už se pod vlivem vysoké zátěže občas přechrmlají.
JR: Možná to bude tím, že je to právě čínská kopie, ne ?
Milan: Myslím, že bych odpálil i ty Beyerdynamiky. Akorát bych si s tím musel dát více práce.
JR: Čas se nám bohužel naplnil, takže poslední obligátní otázka. Jak zní toreádorská otázka? To je naše otázka na závěr.
Mardoša: To je taková otázka, která nás provází celý život. Snažíme se ji zodpovědět, ale není to vůbec lehká otázka.
Tak to je ta poetika, se kterou pracují Tata Bojs.
Tak to je ta poetika, se kterou pracují Tata Bojs.