AVmania.e15.cz

Tata Bojs: interview s analogovou kapelou v digitálním světě

Seznam kapitol
Právě vycházející deska, old school nahrávání, čínská kopie sluchátek, zvuk Mardošovy plechovky, Turek, kosmonautská helma. Zkrátka, nebudeme se opakovat! Nebudeme se opakovat!

JR: Jak zní toreádorská otázka? To je naše otázka.
Milan: Samozřejmě býk či nebýk. To je, co tu běží.

KS: Teď vážně. Odkud jste čerpali inspiraci pro Ležatou osmičku? Zároveň by nás zajímalo, jestli se vždy shodnete na konkrétních nápadech, anebo o nich mezi sebou vedete boj?

Milan: Album je z velké části společná práce. Jsme skupina, což předpokládá více lidí dohromady a názory se logicky různí. Deska byla připravována více než čtyři roky, pro nás hrozně dlouhá doba. Vlastně od alba „Kluci kde ste“ až doteď.

Mardoša: To je přímo olympiáda.

Milan: Měli jsme dost času všechny názory tříbit a hodně věci, svým způsobem v těch rukách a v mozku, přesypat a uvědomit si, jestli jsou opravdu dobré, silné a samozřejmě funkční. V průběhu těch posledních čtyř let přišla i spousta jiných starostí, což je právě důvod, proč deska vychází až nyní. Měli jsme nějaké zdravotní problémy, narodily se nám nějaké děti. Jak to tak někdy v životě bývá, všechno má svůj smysl a zaklapává ve správnou chvíli. Nakonec je lépe, že jsme si počkali, až se všechno utříbilo. Teprve nyní máme opravdu pocit, že tam není nic nedodělaného.

KS: Ideální stav. A ta zmiňovaná inspirace tedy přišla odkud? Kdybychom ji vztáhli přímo na nové album?
 

Mardoša: Těžko říct, jestli vůbec přišla. Samotná inspirace je vždycky termín. U nás to funguje tak, že se prostě domluvíme, jdeme do zkušebny a hrajeme. Někdy z toho vzejde něco zajímavějšího, někdy méně, ale výsledek přijde, dá se říci, vždycky. Máme v ruce na dvacet až třicet demáčů v různých zvukových kvalitách, kterými se v průběhu jednoho soustředění celou dobu jen probíráme a selektujeme, co by mohlo mít nějakou životnost. Takže ta inspirace zřejmě ve vzduchu poletuje a někdy nás prostě udeří.

Milan: Písnička jsou dvě hlavní věci - hudba a text. Hudební nápady vznikaly opravdu průběžně, už třeba v roce 2007 po vydání„Kluci kde ste“ jsme si nahrávali první demáče. Čas je prověřil a po delší době nám přišly rovněž zajímavé, proto jsme na nich pracovali i teď. Ta inspirace obsahová, textová, je stejně tak průběžná. Texty píšeme my dva, s čímž souvisí i odlišné přístupy. Paradoxně právě na tomhle albu se podařilo propojit naše pohledy na některá témata, což se v minulosti příliš nedělo. Díky tomu se na desce objevují i nějaká společná dílka jako důkaz toho, že se naše přemýšlení ocitá v podobných intencích. Máme podobná témata, kterými se zabýváme.

JR: Michal Máka nám poslal vaše album, kde se objevuje mimo jiné geniální písnička Ztraceni v překladu. Koho napadlo použít v ní francouzštinu? Mimochodem, kdo zpívá ženský hlas?

Milan: Zpívá to mademoiselle Zuzu.

JR: To zní divoce.

Milan: Jde o Zuzanu Šmídovou, mojí spolužačku z Holarky, tedy střední výtvarné školy. Předesílám, že není zpěvačka.

KS + JR: Není zpěvačka? Ale zní výborně.

Mardoša: Já myslím, že z toho má radost. Manžel jí pořád říká, že neumí zpívat a ona se nakonec objeví u nás na albu. Teď může provokovat slovy: „Já neumím zpívat, jo?“

Milan: „Tak se podívej, co jsem natočila.“… Původně měla přijít do studia pouze kontrolovat můj akcent a být spíš takový dozor, protože vyučuje francouzštinu a věnuje se jí léta letoucí. Takže se najednou naše cesty po těch letech zase protnuly, víceméně symbolicky, z čehož máme všichni v kapele radost. Té písničce její hlas dodává určitý sex-appel a je to z ní cítit.

KS: Zní opravdu neuvěřitelně, jako rodilá Francouzka, proto nás napadlo, kde jste ji objevili.

JR: Ta písnička začíná osmibitovým, analogovým zvukem, evokuje videohru a musím říct, že jsem díky ní pochopil smysl opakování. Slyšel jsem ji asi dvacetkrát pořád dokola.

Milan: Z toho máme radost.

Mardoša: Textově měl celý vývoj téhle písničky několik zvratů. Napřed vznikl refrén, navíc pouze jeho první půlka - absurdní princip, že někdo něco říkal. Teprve až pak jsem začal psát začátek a přidávaly se další asociace, jako ta sluchátka, fakt, že kluk v písničce vnímá okolní svět méně, je uzavřený v té své bublině. Tenhle rozpracovaný text jsem pak v lednu přinesl na nahrávání, kde napadlo Bublajse, že by hudba mohla hlavní postavu přenášet v čase a prostoru. Pak už byl jen krok přejít do francouzštiny.

Dnes oficiálně vychází Ležatá osmička, stojí za vyzkoušení!

Milan: Přesně příklad, jak to všechno někdy zapadá.Tím, že Mardoša neměl dopsanou druhou sloku, zkoušel jsem si hudbu a zpívání jen do té první. Písnička samozřejmě pokračuje, což byl impuls rozvinout ji dále ve francouzštině, jakoby v úplně jiném časoprostoru. I tak nakonec dojdeš k tomu, že se celý děj odehrává jen v představách toho kluka, neboť písnička končí, sloka se uzavírá, refrén taky a oba na konci zpívají: „Plus le temps de le dire ne serait-ce qu’une seule fois,“ a to znamená: „Už to nestihneme říct ani jednou, ta písnička končí,“ a pak následuje: „C´est la fin“ – „To je konec." Takže…

JR: Takže tím končí. Anebo začíná, protože já si ji fakt musím pustit znovu. Je to takové zacyklené.

Zvuk Mardošovy plechovky

 

KS: Určitě jste nahráváním, ať už v Sonu nebo jinde, strávili spoustu času. Vzniká v téhle fázi ponorková nemoc, kdy si říkáte, že musíte od čehokoli spojeného s hudbou pryč a nechcete slyšet už ani akord?

Milan: U nahrávání v Sonu jsme nebyli stále všichni. V době, kdy na desce pracujeme, je to spíš o domluvě na nějaká soustředění. Týden, čtyři dny se koncentrujeme na práci všichni naráz a snažíme se nic jiného nedomlouvat, abychom opravdu ten čas trávili spolu. Ideální je, když máme možnost odjet úplně mimo Prahu. Pak zase přicházejí dny, kdy se na desce dělá s různými lidmi průběžně dál. V první fázi nejdříve tvorba, takový ten brainwashing.

Mardoša: Brainstorming.

JR: Brainwashing zní možná lépe.

Mardoša: Ona je to taková kombinace obojího.

Milan: Vymytí jsme z toho každopádně důkladně… Následuje fáze aranžování v počítači, fáze zkoušení, jestli aranže opravdu fungují naživo, u čehož musíme být všichni. U mého zpívání kluci neasistují, tam je nutné, aby mi jen někdo pouštěl rekord. Dělali jsme na tom s Dušanem (Dušan Neuwerth, pozn. redakce), naším pátým členem kapely, zvukařem a občasným kytaristou, který vlastně míchal i poslední dvě desky. Tentokrát jsme se ale na míchání domluvili právě v Sonu, kde mají k dispozici i nový mixpult. Naprosto úžasný. Nám se tam strašně zalíbilo.

JR: Vy jste tam nahrávali i Futuretro, že?

Milan: Futuretro, Biorytmy a vlastně i Ukončete nás, které se dělalo ještě na Blatinách, v jejich starém působišti.

JR: Míchal to Milan Cimfe?

Milan: Přesně tak. Míchal to Milan Cimfe a my mu tam s Dušanem dýchali na záda. On míchal, my dýchali. Masteroval to Pavel Karlík, který navíc funguje jako takový zaštiťovač. Občas dělá nějaké masteringy, takže jsme se domluvili i na mastering téhle desky.

JR: Když jsme u tohoto tématu, jak je pro vás důležitá zvuková kvalita desky? V dnešní době, podle mě, spousta posluchačů nemá v této oblasti skoro žádné nároky. Já se přistihuji, že když písnička nezní tak, jak si představuju – šumí, není dobře namixovaná - okamžitě ji vypnu.

KS: Ty už máš ale deformaci.

JR: Já mám asi trošku audiofilní deformaci. Ale, jak se k tomu stavíte vy, snažíte se to dotáhnout do nějaké dokonalosti?

Milan: Snažíme, samozřejmě. Do takové té dokonalosti, která by nám byla blízká, hlavně tvořila ten předobraz a finále by pak mělo splňovat nějakou úvodní představu. Dušan je vynikající zvukař. Já jsem takový puntičkář, někdy úplně otravný a lidi v Sonu, kteří na tom s námi pracovali, jsou osobami na správných místech. Prošla jim rukama spousta desek a spousta muziky. Navíc je ta práce baví, což je ideální podmínka pro vznik něčeho dobrého. Celý proces byl důkladný ze všech stran, určitě chceme, aby naše deska zněla dobře, i když jsou na ní použité lo-fi zvuky, které znějí vlastně špatně. Ovšem špatně znějí záměrně. Objevuje se tam poměrně dost zvuků a nástrojů nahrávaných pod typickým euforickým tlakem, kdy jsme na něco přišli ve zkušebně a říkali si: „Tohle je skvělý, pojďme to rychle nahrát,“ a strčili jsme to kabelem do zvukovky v mém počítači, která není nijak kvalitní a ten zvuk nahráli čistě jednoduše, jen přes mikrofon.

JR: Takže vítězí obsah nad formou.

Milan: No jistě! Musí, jinak by to ani nešlo. Když jsme dodělali master, tak byl různě kontrolován, aby hrál i na nějakém malém jezevčíku. Vzali jsme tu nahrávku do auta k Pavlovi Karlíkovi. Volkswagen, vevnitř zabudovaný systém od výroby a zkoušeli jsme si pouštět naše CD z discmana. Hrálo dobře, tak si tak lebedíme, jak se nám povedlo, načež mu došly baterky a Milan Cimfe dopustil zbytek desky z počítače a popravdě, ta zvuková stopa zněla hrozně.

Mardoša: Normálně v MP3?

Milan: Ne, měl wavy. Ta zvukovka z MacBooku to normálně ---- PÍP ---- , zploštila tak, že se zvuk zvláštně „rozsejpal“. Bylo to divné.

JR: A teď si vemte, že takhle poslouchá drtivá většina lidí a ještě si to jsou schopni pustit jenom v těch repráčcích na notebooku. Snaha jít za kvalitním zvukem prostě upadá.

Mardoša: Nebo holky, když jdou dvě holky a každá má jedno sluchátko. To je super.

Milan: Na druhou stranu, když se ti podaří udělat tu nahrávku způsobem, že i z takových repráčků z malého přístroje, se ti přenese atmosféra písničky. Třeba teď o víkendu jsem ještě nezmasterované věci pouštěl mým rodičům, když jsme byli společně na chatě. Mimochodem, pouštěl jsem jim právě tu písničku Ztraceni v překladu a ještě nějaké další a ono je to bavilo. Konkrétně tahleta písnička i z obyčejného malého škrtátka, z malých repráčků. Měl jsem z toho pocit, že výsledek je v pořádku.

JR: Ta je více než v pořádku. Začátek je perfektní. Ten 8-bit, pořád to slyším v hlavě.

Další kapitola
Seznam kapitol


celkem 2 komentáře

Nejnovější komentáře

Moc dobré interview. Neotřelé, netypické, zá… Adam 6. 6. 2011, 10:44
Perfektní interview! Autorům děkuji za zábav… O. 6. 6. 2011, 00:19

Další podobné články

Sennheiser PXC 550: bez hluku na cestách i v kanceláři [test]

Sennheiser PXC 550: bez hluku na cestách i v kanceláři [test]

Sluchátka s aktivním potlačením hluku tvoří stále ještě minoritní skupinu na trhu, přesto se však objevují stále častěji v nabídce různých výrobců. Sennheiser se pustil do konkurenčního boje s modelem PXC 550.

BML E3 – bezdrátové špunty za babku [test]

BML E3 – bezdrátové špunty za babku [test]

Malá sluchátka do kapsy, která můžete kdykoliv snadno připojit k mobilu anebo si je zavěsit na krk jako náhrdelník. To vše za méně jak 600 Kč. Má smysl takový model kupovat?

Evolveo SupremeSound E7: bezdrátová sluchátka s vyměnitelnou baterií [test]

Evolveo SupremeSound E7: bezdrátová sluchátka s vyměnitelnou baterií [test]

Společnost Evolveo je známá jako výrobce různorodé elektroniky. V oblasti osobního audia a videa se etablovala jako producent povedených levných přehrávačů a nyní se pouští sluchátkových vod. Jaká je Bluetooth novinka?

B&O BeoPlay P2 – minimalistické řešení na cesty [test BT reproduktoru]

B&O BeoPlay P2 – minimalistické řešení na cesty [test BT reproduktoru]

O tom, že Bang & Olufsen vyrábí designová zařízení není třeba déle diskutovat. Bluetooth reproduktor BeoPlay P2 vyniká nejen svými rozměry, ale také tím, že na něm najdete pouze jedno tlačítko pro zapnutí...

iPod Nano a iPod Shuffle končí

iPod Nano a iPod Shuffle končí

Klipsh znovu uvádí na trh reproduktor Forte III

Klipsh znovu uvádí na trh reproduktor Forte III

Jestli ještě neposloucháte hudbu ze streamu, jste out. Budoucnost patří Spotify

Jestli ještě neposloucháte hudbu ze streamu, jste out. Budoucnost patří Spotify

Smrtelené zlo 2: soundtrack legendárního hororu vyjde na LP

Smrtelené zlo 2: soundtrack legendárního hororu vyjde na LP