Infračervené, rádiové, bluetooth nebo drátové? Pomůžeme vám zorientovat se ve světě dvou (ná)ušních miniaturních reproduktorů.
Po přečtení dvou předchozích dílů Sluchátkový svět pod drobnohledem a Svět sluchátek: konstrukce a druhy byste měli bez problémů dešifrovat některé běžně používané „sluchátkové“ pojmy. Dnes k nim ještě přibudou bezdrátová a klasická „drátová“ sluchátka.
Drát či bezdrát, to je oč tu běží
Pryč jsou časy, kdy musela být sluchátka pevně svázána se zesilovacím prvkem. Sennheiser, průkopník bezdrátového poslechu, dokázal již v sedmdesátých letech analogově přenést zvukovou informaci bez nutnosti kabelového propojení. V letech devadesátých využila tato firma digitálního přenosu pomocí infračervených paprsků, do sluchátek zabudovala digitálně/analogový (D/A) převodník a první sluchátkový systém tohoto zaměření byl na světě. Dnes se na trhu vyskytuje několik různých typů bezdrátového přenosu. Jsou ale v porovnání s kabelovou klasikou výhrou?
„Drátová“ sluchátka jsou stále primárním artiklem na sluchátkovém trhu. Skládají se ze samotných mušlí a přívodního kabelu. Ten slouží k přenosu elektrické informace směrem k měničům. V závislosti na cenovém a kvalitativním zaměření sluchátek je vyráběn z různých materiálů. Počínaje těmi nejlevnějšími, přes běžnou měď a speciální bezkyslíkatou, konče stříbrem či dokonce zlatem. Nejdražší z jmenovaných naleznete jen u některých výměnných kabelů, které mohou pomoci ze sluchátek dostat maximum. I když se to možná nezdá, přívodní kabel má znatelný vliv na celkový charakter zvuku.
Vlevo originální kabel k Sennheiser HD600, vpravo kabel od Cardas
Na trhu se setkáte s přívodními kabely nejrůznějších délek, průměrů a barev. Kromě klasického rovného také existuje kroucený podobný telefonní „šňůře“ a několikažilový, který se používá u elektrostatů. U dynamických modelů bývá kabel zakončen zpravidla malým 3,5mm jack konektorem nebo jeho větším kolegou o velikosti 6,3 mm. První typ se ve většině případů využívá u menších sluchátek, kde se dá předpokládat připojení k přenosnému přehrávači, druhý se používá u sluchátek velkých. Existují také 2,5mm jack konektory pro připojení např. mobilních telefonů. U elektrostatických modelů konektory nespadají žádné normě, je na výrobci, jakou podobu dostanou.
Na prvním obrázku vidíte kroucený přívodní kabel, vlevo je jack 3,5 mm a vpravo jack 6,3 mm. Na obrázku druhém několikažilový kabel ke sluchátkám značky STAX.
Info: Do této kategorie lze také zařadit sluchátka, která se připojují k počítači za pomoci USB. V jejich útrobách se skrývá miniaturní zvuková karta v naprosté většině případů žalostné kvality. Hledáte-li alespoň trochu vydařenou reprodukci, dejte raději od tohoto novátorství ruce pryč.
Bezdrátový systém je složen ze samotných sluchátek s ukrytým přijímačem signálu a stanice, která zvukovou informaci vysílá. Vysílací středisko se připojuje ke zdroji zvuku a je nutné jeho napájení. Stejně tak je potřeba napájet samotná sluchátka, tedy středisko přijímací. Systémy pro bezdrátový přenos lze rozdělit podle přenosu na infračervený, rádiový a bluetooth.
Tip: Bezdrátová sluchátka jsou ideálním společníkem k televizoru. K některým systémům je dokonce možné připojit druhý pár, což ještě rozšiřuje možnosti využití.
Infračervený (IR) přenos je v celé audio - video sféře velice rozšířen. Možná si to ani neuvědomujete, ale je využíván v naprosté většině domácností. a to v podobě dálkového ovladače. Funguje na principu infračerveného přenosu a lze pomocí něj ovládat většinu výrobků domácí spotřební elektroniky. IR „paprsky“ používají i někteří sluchátkoví výrobci k přenosu zvuku vzduchem. Hlavní úskalí tohoto přenosu spočívá v nutnosti přímé viditelnosti vysílače a přijímače. Infračervené paprsky bohužel nedokáží prostupovat pevnými látkami, takže zapomeňte na nějaké velké cestování po bytě.
Vysílací centra s IR diodami a přijímače v podobě sluchátek.
Po zvukové stránce není tento druh přenosu zrovna synonymem audiofilní představy o reprodukci zvuku. Nesplňuje ale ani podstatně nižší nároky. V aktivní stavu se totiž na pozadí objevuje rušivý šum a celé spektrum je znatelně zkresleno. Levné systémy ocení především nenároční uživatelé a milovníci nočního sledování televizoru. Modely některých firem ale splňují i požadavky náročných posluchačů. Jedná se o systémy využívající digitální IR přenos. Po zvukové stránce mohou být opravdu výbornými společníky, rozhodně ale ne peněženkám.
AKG Hearo 999 pořídíte za přibližně 30 000 Kč, za to AKG Hearo 888 na obrázku vlevo téměř o polovinu levněji.
Rádiový přenos (RF) spatřil světlo světa již před pěknou řádkou desetiletí a je populární dodnes. K vysílání a přijímání informací (velice zjednodušeně řečeno) využívá elektromagnetického vlnění. U sluchátek je to nejčastěji v pásmu 800 – 900 MHz, v poslední době jsou ale čím dál častěji používána pásma 2,4 GHz a 5,6 GHz. Výhody tohoto typu přenosu jsou především v prostupnosti materiálu. Nestane se tedy jako u IR, že by se poslech přerušil při nepřímé viditelnosti obou klíčových částí bezdrátového systému. A možnosti většího cestování po bytě dokonce ve vzdálenosti několik desítek metrů.
Radioprofesionálové od AKG, Sennheiser a Beyerdynamic
Ani tento typ přenosu nemůže v analogové podobě konkurovat drátovým sluchátkám. Opět se dočkáte nepatřičného šumu a mírného zkreslení. V porovnání se stejně drahými infračervenými kolegy si ale „radisté“ vedou zpravidla o něco lépe. Pokud máte náročné představy, jistě se nespokojíte s analogem, ale porozhlédnete se raději po typu digitálním. Ten neduhy levných analogových sluchátek eliminuje.
Bluetooth (BT) je poměrně mladý systém. Vyvinula ho firma Ericsson v devadesátých letech pro potřeby mobilních telefonů a osobních počítačů. Pracuje podobně jako Wi-Fi v pásmu 2,4 GHz. Dnes je již poměrně rozšířen a připojíte pomocí něj přístroje nejrůznějšího ražení. Stisku modrého zubu neunikla ani sluchátka a to zásluhou miniaturních rozměrů vysílače a přijímače hlavně přenosná. Zvuk trpí podobnými „příznaky“ jako u IR a RF přenosu.
Modrozubá sluchátka Platronic Pulsar 590A
Kabelové rozuzlení aneb raději drát zamotaný než drát žádný
Klasika je v tomto směru dosud nepřekonána. Drátová sluchátka nabízí oproti bezdrátovým stejné cenové kategorie zpravidla preciznější reprodukci, která není doprovázená nepříjemným šuměním. Pokud jste sluchátkově nároční a nechcete utrácet opravdu vysoké finanční částky za digitální bezdrátový systém, raději o tomto druhu poslechu ani neuvažujte. Ten je určen pro uživatele nevelkých nároků toužících po určitém komfortu, který „bezdrát“ nabízí. Ideální pak pro počítačové hráče.
V díle Sluchátkový svět: vybíráme si ta pravá se dozvíte jakými způsoby mohou na hlavě či jen uších sluchátka držet. Přidám i pár tipů, podle kterých by mělo být jednodušší nová sluchátka vybrat.