Interview s Kryštofem Michalem, zpěvákem ze Support Lesbiens. Vánoční AUDIOSOUTĚŽ o nové CD Homobot uvnitř! Poznej zvuk a vyhraj.
JR: Právě jsem se chtěl zeptat, zda přemýšlíte, že byste se tímto směrem vydali. Podle mého zřejmě kapelám nezbyde nic jiného, než se přizpůsobit trendu, který je takto nastavován. Pozvolna opouštět vlnu hmotné distribuce a vrhnout se na iTunes, MusicJet a podobné služby.
Já si myslím, že cédéčka nezmizí úplně. Stále existuje nostalgický pocit z toho, že nosič působí minimálně jako vizitka odvedené práce. Mám to v sobě také. Nejsem úplně spřátelený s tím, že bych udělal desku, dal jí na iTunes a tím vše pro mě skončilo. V tu chvíli se cítím nahý. No a kde to je? No na iTunes. Sám víš, jaký je rozdíl mezi tím, když někdo pošle prolink, anebo když pošle nějaký produkt v obálce.
AUDIOSOUTĚŽ o nové CD Homobot skupiny Support Lesbiens
Kluci z kapely Support Lesbiens se rozhodli, že jednomu z vás věnují své nové CD. Album Homobot získá vylosovaný soutěžící, který správně identifikuje zvuk v pozadí audiovzkazu Kryštofa Michala. Vzkaz naleznete níže, soutěžní zvuk začíná zhruba v 0:18.
Tipy posílejte do 19. prosince 2011 na e-mailovou adresu rokosky@mf.cz. Do předmětu uveďte heslo Soutěž. Vylosovaný výherce bude kontaktován v úterý 20. prosince.
JR: Máš pravdu, ale pak je také potřeba přemýšlet o tom, co chce masa. A masa chce vše jednodušší, takže jde na internet, album stáhne, zkopíruje do přehrávače…
Chápu, přesto každá deska potřebuje nějakou reklamu, tu reklamu musíš okolo něčeho otočit a otočit jí kolem virtuálního produktu visícího někde na iTunes není úplně ideální. Takže mít v ruce výlisek něčeho, co je okamžitě možné vydávat za svůj produkt, ještě podle mého dlouho nezmizí. I když se desky nebudou fyzicky prodávat a nepůjde o výdělečnou činnost, stejně se budou vyrábět. V omezených edicích, aby vůbec existovaly.
JR: Jenže ono jde také o to, že lidé už nebudou mít cédéčka kam dávat, protože CD přehrávače jsou na ústupu. I z notebooků pomalu mizí CD mechaniky.
Problém je především v tom, že zmizel jakýsi prostředník pro muzikanty, který jim umožňoval něco nahrát. Tím prostředníkem jsou vydavatelské firmy. Nefungují ale ve smyslu, že já potřebuju vydavatelství, abych vydal desku. Nepotřebuju. Jako hudebník potřebuju peníze, abych tu desku nahrál a mohl z nich zaplatit promotion. A to byly právě peníze, které se získávaly za prodej alb. V tuto chvíli se bavíme o tom, že kapela musí buď najít sponzora, anebo vlastní zdroje. Firmy už nemají prachy na to, aby řekly a domluvily se s kapelou, my vám dáme 750.000 na promotion a nahrání desky. Těch 750.000 se jim nikdy nevrátí. Do nějakého okamžiku stále fungovalo, že i těch 8, 10 tisíc prodaných cédéček tyto náklady pokryly. Byla to z nouze ctnost, nic se nevydělalo, ale pokrylo se vše kolem alba, reklamy a turné. Tento konkrétní zdroj mizí, což je opravdu problém. Jak ho nahradit?
KS: Na tuhle otázku teď zřejmě nenajdeme přímou odpověď. Pojďme se přesunout od depresivních témat. Vyjádřili se Monkey Business nějak k opětovné spolupráci s Tonyou Graves, řekli vám svůj názor?
Jakože by se někdo z kapely vyjadřoval k tomu, že s ní děláme pecku? Ne. Toho si vůbec nejsem vědom. Nápad na spolupráci vznikl tak, že Hynek (kytarista Support Lesbiens, pozn. redakce) pomáhal Tonye s deskou a téměř automaticky došla řeč i na spolupráci s námi. Tonya už nám v minulosti zpívala k jedné písničce výrazné backvokály, což se nám moc líbilo. Vůbec to, že vytvoříme skutečný společný duet, zpěv 50 na 50, byl naprosto spontánní nápad.
KS: Výsledek je super.
Nám se ta pecka líbí. Myslím, že dopadla super.
KS: Plánuje Tonya zazpívat i na nějakém vašem koncertu?
Já byl nedávno na jejím křestu v Praze zazpívat s ní pecku. Mám pocit, že má v datu našeho pražského křestu nějaký koncert. Budeme ještě muset vyřešit, jestli jí dovezou, aby tam s námi zazpívala. Jinak ale zpíváme duet bez problému i bez Tonyi. Jedeme takzvanou padesátiprocentní verzi, což ostatně za malou chvíli uslyšíte.
KS: A na konec jednu odlehčující otázku. Koho nebo co ještě Support Lesbiens podporuje?
(smích) Setrváváme na těch postulátech, které jsme měli kdysi. Takže lesby stále ještě podporujeme. Vždycky jsme říkali, že podporujeme minority a menšinové názory. Neplatí to samozřejmě dokonale, protože menšiny jako je ultrapravice nebo ultralevice nikoli. Podporujeme menšiny, které prvoplánově svůj názor nikomu nevnucují a naopak jsou často konfrontované s tím, že svůj názor jim podsouvá většina.
Jsem přesvědčen o tom, že většina je hloupější. Ať chcete nebo nechcete. Proto by o radaru a podobných věcech nikdy nemělo rozhodovat referendum, protože když vezmeme celý národ, je to velký zástup hlupáků, na jehož vrcholu je pouze 10 až 20 % studovaných lidí. Jsou určité věci, do kterých lidi nevidí, tak proč by o nich měli rozhodovat? Z toho důvodu si volíme politiky. Bohužel není naše politická reprezentace vůbec přesvědčivá parta lidí. Naopak. Domnívám se, že jde o dokonalý obraz, dokonalý průřez naší společnosti. A to je dost děsivé. To je dost děsivé.
JR: Na úplný závěr ještě položíme několik rychlootázek. Vždycky dáme dvě varianty, ze kterých bys mohl vybrat, co je ti z nějakého důvodu bližší.
JR: Sluchátka nebo repráky?
Do osmnácti sluchátka, pak už repráky.
JR: Až jsi dostal rozum.
(smích) Takhle nějak to je. Je za tím skryto mnoho důvodů, ale takhle nějak to bylo.
KS: Analog nebo digitál?
Analog je nádherný. Digitál je daleko jednodušší a levnější. Takže je-li možnost, tak analog. Není-li možnost, tak bohužel digitál.
JR: Matěj Ruppert nebo Dan Bárta?
(smích) Jako s kým bych vlezl do postele?
JR: Můžeš to pojmout, jak chceš.
Matěj Ruppert nebo Dan Bárta? (dlouze přemýšlí). Matěj Ruppert spíš po ránu a Dana Bártu spíše na večer.
KS: Support nebo lesbiens?
Asi support, protože v tom ty lesbičky pořád zůstanou obsažené. Lidí, kteří berou, je dost. Lidí, co dávají, setsakra míň.
KS, JR: Moc děkujeme za čas a odpovědi. Běž se namarinovat.