Pokud jste sledovali předávání Oscarů, nemohlo vám uniknout překvapení v sále i v řadách tvůrců samotného vítězného titulu, když byla v samém závěru večera vyhlášena nejprestižnější kategorie nejlepší film roku. Ocenění získal snímek Spotlight, který předtím z šesti oscarových nominací proměnil jen jednu za původní scénář.
Ono to ale zas takové překvapení nebylo, zvlášť když uvážíme, že oscarová akademie se vždy snaží v daném roce vyzvednout minimálně jedno ušlechtilé drama s velkým tématem, které zasahuje do společenského diskurzu. Toto kritérium letos převážně žánrová konkurence filmů Marťan, Šílený Max: Zběsilá cesta a REVENANT Zmrtvýchvstání nesplňovala.
Aby ale nedošlo k mýlce, když používáme adjektivum ušlechtilé, neznamená to akademické nebo sterilní. Novinářské drama Spotlight dostalo v konkurenci ostatních nominovaných ocenění za nejlepší film po právu a v recenzi se pokusím toto své tvrzení podložit argumenty.
Investigativní úsilí, oceněné Pulitzerovou cenou
Začněme od samotných tvůrců, kteří hodně překvapili. Režisér a spoluscenárista Thomas McCarthy je herec menších rolí, scenárista a režisér. Mimo autorských látek, které si i režíruje (Přednosta, Nezvaný host, Win Win, The Cobbler), se podílel jako scenárista i na pixarovce Vzhůru do oblak nebo na biografii sportovního agenta J. B. Bernsteina Milionový nadhazovač.
Josh Singer je uznávaný, převážně televizní scenárista, který je podepsaný pod seriály Západní křídlo, Zákon a pořádek, Hranice nemožného nebo Anatomie lži. Jeho jediným celovečerním filmem byl předtím snímek WikiLeaks z roku 2013. Novinářské prostředí předestřel už v něm, ve Spotlight tak učinil ale v mnohem komplexnější podobě.
Scénář se velmi věrně a věrohodně inspiruje vznikem série reportáží, které v roce 2002 vedly k odhalení více jak sedmdesáti kněží-pedofilů v Bostonu a okolí. Investigativní tým žurnalistů z deníku The Boston Globe, zvaný Spotlight, během roku 2002 uveřejnil na šest stovek článků na toto téma a přispěl tak k celkovému odhalení 249 kněží a bratrů z bostonské arcidiecéze, kteří byli veřejně obviněni ze sexuálního zneužívání malých chlapců.
Úsilí tohoto investigativního týmu, jež rozpoutalo lavinu dalších obvinění a vyšetřování, které zasáhly celou katolickou církev, bylo v roce 2003 oceněno Pulitzerovou cenou. A nejen to. Především dodalo odvahu obětem těchto trestných činů mluvit o jejich traumatických zážitcích.
Lokální téma s celospolečenským dopadem
Film Spotlight na ploše dvou hodin chronologicky mapuje zhruba roční pátrání, na jehož konci byla ona série článků o tom, jak církev ve spolupráci s právníky dlouhá desetiletí problém pedofilních kněží tolerovala a snažila se ho systematicky zametat pod koberec.
Celý příběh začíná nástupem nového editora Martyho Barona (Liev Schreiber) do redakce The Boston Globe. Marty přichází z centrály New York Times, pod něž Boston Globe nově spadá, a má přispět ke zlepšení ekonomického výsledku novin. Což v řadách novinářů vyvolá obavy z redukce stavů nebo přílišné centralizace témat, o nichž píšou.
Martyho filozofie je ale jiná. Noviny, které se potýkají s celosvětovým poklesem prodeje a konkurencí internetu a televize, musí přijít s dobře zpracovaným lokálním sólkaprem, který bude mít celospolečenský dopad. A hned zkraje prokáže čich na takové téma.
Zaujme ho sloupek o právním zástupci Mitchellu Garabedianovi (Stanley Tucci), který tvrdí, že bostonský arcibiskup Bernard Law (Len Cariou) věděl o sexuálních spádech svého podřízeného, místního kněze Johna J. Geoghana, vůči dětem a nijak nezasáhl. Právník tohoto kněze zažaloval, ale okolnosti případu se veřejnost zřejmě nedozví, protože informace, které u soudu zazněly, jsou tajné. A to se rozhodne Baron změnit.
Výchozí situace je tedy jasná. Editor židovského původu, první na tomto postu, v silně katolickém Bostonu pověří vedoucího týmu Spotlight Waltera "Robbyho" Robinsona (Michael Keaton), aby se do této kauzy se svými lidmi zakousl. Kolegové z Bostonu ho považují za náplavu, která se chce na jedné kauze tzv. udělat, než postoupí zas na další a vyšší post někde jinde.
Případ, rostoucí do obludných rozměrů
Investigativní tým Spotlight, složený z nejzkušenějších novinářů, má v početné redakci The Boston Globe tu výsadu, že se může jedné kauze věnovat několik měsíců. A rok 2001 zasvětí té s pedofilním kněžím, jež naroste do obludných rozměrů.
Robby, Mike Rezendes (Mark Ruffalo), Sacha Pfeiffer (Rachel McAdams) a Matt Carroll (Brian d’Arcy James), ve spolupráci s editorem Benem Bradleem, Jr. (John Slattery), postupně získávají výpovědi obětí i psychoterapeutů, kteří jim pomáhali. Setkávají se s právníky, kteří jim informace zatajují i těmi, jež jim v pátrání pomáhají. Věnují se rozsáhlým rešerším i zdlouhavému prohledávání kartoték a databází s historií působení jednotlivých kněží.
Jejich puntičkářství, pomalý sběr dat a zvažování všech pro a proti ve vztahu k obětem, které zpovídají a jichž je víc než tisíc, je ukázkovou učebnicí seriózní novinářské práce. Do jejich několikaměsíčního úsilí zasahují události 11. září 2001, které trochu zbrzdí nebo pozdrží zveřejnění výbušného materiálu.
Ale nejen to, jak se do případu dostávají hloub a hloub, uvědomují si jeho komplexnost. Ta jim nedovoluje přijít s nehotovým polotovarem, který by měl sice sílu bulvární třaskaviny, kterou už jim žádná jiná redakce nevyfoukne, ale ne materiálu, který může pohnout i takovou systémovou organizací jako je katolická církev.
Limity a omezení spíš vnitřní než vnější
Ona zodpovědnost k práci, kterou vykonávají a jež má díky jejich poctivosti a odhodlání sílu měnit společnost k lepšímu, je asi tím nejsilnějším poselstvím celého vyprávění. Novináři z Boston Globe, pracující na tomto případu, nejsou ani tak limitováni vnějšími zásahy, které se snaží jejich pátrání znesnadnit (i když samozřejmě ano), jako těmi vnitřními.
Což se nejlépe ukáže v momentě, kdy vyjde najevo, že tento případ měli na stole už před pár lety, ale díky vlastní pohodlnosti nebo neochotě se do něho pořádně zakousnout i oni umožnili, aby nabobtnal do těchto rozměrů.
Tvůrci realisticky nahlíží do mechanismů novinářské práce, již se nesnaží nijak uměle dramatizovat. Takže žádné schůzky v podzemních garážích, zabiják, najatý katolickou církví, který by jim šel do krku, honičky, pronásledování v autech, zastrašování nebo něco podobného.
Spotlight není ani Dan Brown ani seriál Atentát z pera předních českých investigativců Janka Kroupy a Josefa Klímy, kteří příběh o vlivu ruských zpravodajských her na domácí politické prostředí a okolí prezidenta proměnili v exploatační ukázku práce tajných služeb. Kdybych zůstal v těch analogiích v našem prostředí a u špiček naší investigativní žurnalistiky, tak Spotlight je jako poctivý a dobře ozdrojovaný článek v Respektu nebo v Reportér magazínu.
Spotlight si nevypomáhá umělými zvraty, ale ukazuje, s čím novináři opravdu bojují. S limity časovými, důkazními i osobnostními. I podcenění závažnosti tématu, jež novináři přichází na stůl, se stává součástí jeho profesního vývoje, v němž se ukazuje, že má právo na chyby a omyly, které si pak řeší ve vlastním svědomí.
Novinářská zodpovědnost a morální integrita
Morální integrita je důležitou výbavou každého novináře. Ono přiznání chyby, když ji udělám a ne její dětinské popírání ve smyslu, že článek „Hitler je gentleman“ existuje. Scenárista nás nepouští do soukromí novinářů, ale ukazuje, jak se vyrovnávají s odpovědností vůči těm, kteří jim důvěřují a svěřují jim své bolestné příběhy.
Při zpovídání obětí, které si nesou šrámy z dětství po celý život, jsou nuceni je empaticky tlačit do co nejpřesnějších odpovědí, aby měla veřejnost možnost seznámit se s hloubkou problému. Při sepisování výsledného materiálu pak musí mít na paměti, co jejich svědectví vyvolá nejen v duších tázaných, ale i jejich blízkých příbuzných nebo sousedů.
Vše toto musí zodpovědný novinář zvažovat, když jde se sólokaprem ven. Zároveň ale novinář není vytržen z přirozeného společenství lidí. I to na něj nějak tlačí nebo se ho snaží ovlivňovat, zvláště když jde o pověst tak vážené instituce jako je církev.
Píchnutí do tématu zneužívání dětí kněžími ve městě, kde se všichni dobře znají a kde oni sami byli vychováni v katolické víře, znamená pochopitelně narušení sociálních vazeb mezi lidmi, kteří spolu až dosud bezproblémově sousedili. A rovněž tak ukázání problematických stránek katolické církve po 11. září, kdy se k ní mnozí v modlitbách obraceli, měli na miskách vah svého rozhodování.
Všechny tyto vnitřní pochyby reportérů se ale rozpouští tváří v tvář instituci bostonské arcidiecéze, která odmítá přijmout pokání. Protože by tím přiznala chybu v systému, který léta umožňoval, aby problematičtí kněží, kteří zneužívali děti, mohli dál působit na jiných farnostech. Svou vinu nesli ale i příbuzní obětí, kteří byli ochotni jít s církví na dohodu o vyrovnání, pokud se případ nedostane před soud.
Kouzlo a význam investigativní žurnalistiky
Pravda o případu je nakonec zveřejněna a my si znovu uvědomujeme ozdravný vliv médií pro chod každé demokratické společnosti. I to, proč na ně a na morální integritu jednotlivých novinářů útočí ti, kteří se tento demokratický vývoj snaží zvrátit nebo ho dostat do svého mocenského područí.
Spotlight je skvělou vizitkou novinářské profese a společensky odpovědné funkce, již plní a která má šanci měnit svět k lepšímu. Je ale i připomínkou pomalu ustupujícího světa poctivé investigativní žurnalistiky, která si je vědoma toho, že materiál, na němž reportéři pracují několik měsíců, potřebuje i patřičný rozsah a vhodné médium k jeho uveřejnění.
Film se nevymezuje vůči internetu, ale ukazuje kouzlo stohu papírů a složek, jež se vrší na stolech redaktoru při rešerších k tématu, na němž zrovna pracují. Je v tom starosvětský půvab politicky motivovaných filmů ze sedmdesátých let typu Všichni prezidentovi muži (1976), jenž pojednával o odhalení aféry Watergate. Ale i umanutost pátračů po pravdě v procedurálním thrilleru jako byl Fincherův Zodiac.
Sázka na ansámblovou hereckou souhru
Režisér Thomas McCarthy rozvážným tempem vyprávění, které v závěru graduje, zpřítomnil roční investigativní práci, která by nebyla možná bez osvíceného vedení redakce Boston Globe. Ta dala týmu Spotlight důvěru a prostor k tomu, aby se do tak náročného úkolu mohl pustit.
Sázka na ansámblovou souhru tohoto týmu, již podnikl nově příchozí editor Marty Byron, jakoby od něj okopíroval i režisér filmu. Dává hercům prostor, nesnaží se režijně exhibovat a plně slouží vyprávěnému příběhu.
Spotlight je druh filmu, na který pomalu v záplavě komiksových adaptací zapomínáme. Poctivý ve zpracování tématu, o němž pojednává a které má široký společenský dopad. Tlumený a nesnažící se uměle zvyšovat dramatičnost dění. S herci, z nichž vyzařuje umanutost (Mark Ruffalo) i empatie (Rachel McAdams), s níž se postavy chtějí dobrat pravdy.
Je to zřejmě nejlepší a nejrealističtější film o novinářské profesi, který přináší oslavu investigativního způsobu žurnalistické práce a jejího významu pro zdravý vývoj demokratické společnosti. Spotlight bere žurnalistickou práci vážně a ukazuje ji plasticky, bez příkras a laciného zjednodušování. Tím ji rehabilituje i v očích těch, kteří nevěří snad už vůbec ničemu a snadno tak podléhají různým konspiračním nebo alternativním výkladům světa, jichž je dnes plný internet.
Spotlight
- Žánr: novinářské drama
- Původní název: Spotlight
- www.spotlightthefilm.com/
- USA / Kanada, 2015
- Scénář: Thomas McCarthy, Josh Singer
- Režie: Thomas McCarthy
- Hrají: Michael Keaton, Mark Ruffalo, Rachel McAdams, Liev Schreiber, John Slattery, Brian D’Arcy James, Stanley Tucci, Jamey Sheridan, Billy Crudup, Neal Huff, Duane Murray
- Distribuce: Falcon
- Distribuční premiéra v ČR: 07. 04. 2016