O filmu Spojenci se mluvilo dlouho předtím, než byl uveden do kin. Postaral se o to bulvární tisk, který spekuloval, že za rozchodem hvězdného páru, zvaného Brangelina (Brad Pitt - Angelina Jolie), mohl stát hercův románek s jeho francouzskou kolegyní během natáčení filmu.
Zdařilá digitální výprava
Tyto spekulace se nepotvrdily, ale velmi dobře posloužily jako součást kampaně k filmu, který je o předstírání. A to hned na několika úrovních z hlediska obsahu i formy. Začněme tou formou. Vyprávění je zasazeno do válečných let a působí výpravně, až zdobně.
Má dokonalé retro ladění, práce na kostýmech byla po právu oceněna oscarovou nominaci a jeho tempo upomíná na časy, kdy rytmus filmu neurčoval zběsilý střih. Interiéry i exteriéry exotického pouštního města nebo rozbombardovaného Londýna působí velmi plasticky. Přesto že jsou dílem trikařů, kteří takto velmi umně smazávají hranice mezi realitou a virtuální napodobeninou.
A to trikařů z české společnosti UPP, kteří s režisérem Robertem Zemeckisem spolupracovali už na jeho předchozím filmu Muž na laně, kde bylo využito toho, čemu se říká kinematografie atrakcí. UPP se na Spojencích spojili s americkou společností Atomic Fiction a v postprodukci vytvořili zdání mnohem výpravnějšího filmu, než je tomu ve skutečnosti.
Aluze na Casablancu
Když si odmyslíte ty nablýskané kulisy, dostanete v podstatě komorní film o dvou lidech, kteří hrají psychologickou válku o svou věrohodnost. Akce tu v podobě přestřelek, výbuchů a leteckých náletů nechybí, ale mnohem víc jde o špionážní hru v hitchcockovském slova smyslu. Tedy takovém, u něhož si nemůžete být jisti identitou postav, tím, co cítí nebo záměry, které sledují.
Hitchcockovský špionážní thriller se tu potkává s válečnou romancí, měnící se v drama důvěry. K tomu si připočtěte prvky detektivního pátrání a dojímavého melodramatu. Britský scenárista Steven Knight (Špína Londýna, Východní přísliby, Láska na kari) navíc celou dobu dává okatě najevo, ke kterému inspiračnímu zdroji se vyprávění vztahuje a vzdává mu hold.
Ano, jde o slavnou Casablancu Michaela Curtize z roku 1942, tedy doby, kdy se odehrává i děj Spojenců. O milostný trojúhelník zde sice nejde, ale o lásku a zradu buď domnělou, nebo skutečnou ano. Ke Casablance se vztahuje i motiv s pianem, francouzskou hymnou a závěrem na letišti.
Robert Zemeckis si ale nepočíná jako vykradač, spíš jako poučený cinefil, kterému dělá radost tyto aluze na žánrové klasiky do filmu umisťovat. Casablanca ostatně není jediná. Milostná scéna v poušti upomene na Anglického pacienta, marocká mise obou hlavních protagonistů na Hanebné pancharty.
Podezření na špionáž pro nepřátelskou stranu
Cílem této mise je provést atentát na německého velvyslance v Casablance. Za tím účelem je do francouzského Maroka vyslán britskou tajnou službou kanadský špion Max Vatan (Brad Pitt). Má se zde spojit s francouzskou odbojářkou Marianne Beauséjour (Marion Cotillard) a společně tento úkol provést.
Atentát má být proveden na plese, který velvyslanec pořádá. Nejdříve si ale oba agenti musí získat důvěru okolí a pozvánku na tuto akci. Max a Marianne proto předstírají, že jsou prominentní francouzský manželský pár. Láska předstíraná se změní v lásku skutečnou a oni se po úspěšném vykonání akce stěhují společně do Londýna. Vezmou se, usadí a narodí se jim dcerka Anna.
Manželské štěstí jim ale dlouho nevydrží. Max se od kontrašpionážního Oddělení pro zvláštní operace (SOE), kde pro britské zpravodajské služby vykonává úřednickou práci, dozvídá, že jeho žena je v podezření. Má být německou špionkou, která nepřátelské straně posílá kódované zprávy.
Max se tedy dá do horečnatého pátrání, co je na tom pravdy. Protože pokud by se podezření z velezrady potvrdilo, musel by svou ženu a matku svého dítěte zastřelit. Pokud by to odmítl, skončil by na oprátce on sám. Tak zní rozkaz.
Láska předstíraná nebo skutečná?
Zvrat s podezřením Marianne vyzradily trailery, i když nemusely, ale Zemeckis má pořád ještě v ruce trumfy, kterými nás udržuje v napětí. Pro mnoho diváků ale bude druhá půle vyprávění, v níž jde o onu krizi důvěry mezi manžely a agenty v jednom, méně přitažlivá než ta první. Není tomu ale tak.
První půle filmu v Maroku má ráz přímočarého špionážního dobrodružství, do něhož patří i milostné vzplanutí v autě v poušti. Během písečné bouře, kdy oba agenti, chystající se na akci, neví, zda se z ní vrátí živí a zdraví. Vyvrcholí tím jejich vzájemné oťukávání a špičkování i potlačovaná přitažlivost, která mezi nimi vládne.
Přesun do Londýna a s ním spojené manželství a narození dítěte, to vše se odehraje až příliš rychle. A do toho přichází zpráva, která nabourává důvěru mezi oběma manžely. Max si není jistý, jestli ho žena miluje nebo jen umně předstírá, ať už je Francouzka nebo Němka. Je cizí špionkou nebo se on sám stal obětí špionážní hry?
Marianne cítí, že se s ním něco děje, ale k přímé konfrontaci, jež by osvětlila důvody takového chování, nedochází. Jen k drobným dvojznačným narážkám v hovoru, kdy se ta druhá strana snaží zjistit, co ví ta první a jaké má pohnutky.
Vztahová dynamika je nejistotou ohledně hodnověrnosti partnera vyšponovaná na maximum. Max, tlačený časem, se v okupované Francii snaží zjistit pravdu o identitě své ženy. Chce ale zjistit pravdu o Marianne jako agentce, nebo ženě, jejíž láskou si není jistý?
Brad Pitt kazí párovou chemii
Odpověď v melodramatickém závěru naleznete, ale pochybnosti o hloubce jejich vztahu zůstávají. Může za to hlavně Pittův herecký výkon, který nám neumožňuje se do prožívání dvojice vcítit. Působí sošně, koženě, netečně.
Nevím, jak moc za to můžou nějaké chirurgicko-kosmetické zákroky, které Brad Pitt podstupuje, aby v třiapadesáti vypadal na třicet a něco, ale jeho mimika působí strnule. Což vynikne o to víc v kontrastu s živelným, emotivním nebo pro potřeby vyprávění žádaným záhadně nejednoznačným výrazem ve tváři jeho herecké partnerky.
Možná to ale byl režijní záměr ukázat agenty, kteří jsou zvyklí předstírat natolik, až ztratí svou vlastní tvář. Spíš bych se ale přikláněl k druhé možnosti, že fešný Brad Pitt jede herecky trochu na autopilota a onen souboj mezi láskou a důvěrou pak nevyzní tak, jak by měl.
Spojenci vás díky tomu nevezmou za srdce tolik, jak by mohli. V tom se liší od oscarového favorita se čtrnácti nominacemi La La Land. Oba filmy napodobují starý Hollywood, ale La La Land tak činí mnohem životnější formou, co se týče chemie ústředního páru. Ta u Brada Pitta a Marion Cotillard zůstala jen v rovině bulvárních spekulací, nikoliv ve filmu samém.
Kvůli matnému výkonu Brada Pitta ale netřeba film zatracovat. Jeho fanynky mu ho ostatně snadno odpustí. Zemeckis v působivém a řemeslně dobře zvládnutém retro kabátku vypráví příběh, plný zvratů a matoucích stop, které posouvají žánrovým vyzněním filmu. Hitchcockovský potenciál látky nebyl naplněn na sto procent, ale na sedmdesát za to znejišťující manželsko-agentské předstírání ano.
Spojenci
- Žánr: špionážní melodrama
- Původní název: Allied
- www.alliedmovie.com/
- Velká Británie / USA, 2016
- Scénář: Steven Knight
- Režie: Robert Zemeckis
- Hrají: Brad Pitt, Marion Cotillard, Jared Harris, Lizzy Caplan, Matthew Goode, Charlotte Hope, Raffey Cassidy, Lasco Atkins, Marion Bailey, August Diehl
- Distribuce: CinemArt CZ
- Distribuční premiéra v ČR: 26. 01. 2017
Hodnocení filmu: 7/10