AVmania.e15.cz

Souboj pohlaví: recenze filmu

Šovinistické prase proti feministce s chlupatýma nohama. Tenisová exhibice, na jejímž pozadí probíhá zápas o rovnoprávnost mužů a žen v tenisovém prostředí i přiznání si vlastní sexuality.

Před pětačtyřiceti lety exhibiční zápas, označovaný jako „Souboj pohlaví“ změnil tenisovou historii a přispěl k tomu, aby byl ženský tenis brán stejně vážně jako ten mužský. Loni Hollywood žil (a vlastně stále žije) kampaněmi #MeToo a Time's Up, v jejichž rámci se se kromě tématu sexuálního obtěžování rozproudila i debata o genderově nerovnoměrných platech v Hollywoodu a showbyznysu vůbec.

Nenaplněné oscarové ambice

Do tohoto kontextu dobře zapadá novinka režijní a partnerské dvojice Jonathan Dayton a Valerie Faris, stojící za povedenými komediemi Malá Miss Sunshine (2006) a Ruby Sparks (2012). Ve spolupráci s oscarovým scenáristou za Milionáře z chatrče Simonem Beaufoyem (Do naha!, 127 hodinEverest) na pozadí sportovního utkání rozehrávají témata rovnoprávnosti mužů a žen v tenisovém prostředí i přiznání si vlastní sexuality.

Film, nominovaný na dva Zlaté glóby pro představitele hlavních rolí, volbou biografického námětu, obsazením i feministickým poselstvím neskrýval oscarové ambice, které ale zůstaly nenaplněny. Stalo se tak především proto, že až na herecké výkony a dobovou stylizaci film ničím výjimečně neoslňuje a budí zdání realizační průměrnosti, chcete-li řemeslného standardu.

Dobře je to vidět na realizaci oné slavné „bitvy pohlaví“. To, z čeho by jiní tvůrci dovedli vymáčknout maximum energie, emocí a dramatičnosti, v podání režijní dvojice působí trochu mdle, jako takové tréninkové pinkání. Dvojice sice dobře zaznamená všechny zlomové body utkání, ale neumí jim dát šťávu, vyhrocenost.

Ženská tenisová liga

Dobře, řeknete si, že to od tvůrců indie komedií možná ani neočekáváte a že přednost jejich vyprávění bude v něčem jiném. Ta největší tkví v přiblížení rodícího se vztahu mezi tenisovou šampiónkou Billie Jean Kingovou (Emma Stone) a kadeřnicí Marilyn Barnettovou (Andrea Riseborough).

Obě ženy se seznamují v čase, kdy Billie a další tenistky propagují své vlastní putovní turné Virginia Slims, sponzorované tenkými cigaretami. Tato ženská tenisová liga je předstupněm k založení ženské tenisové asociace WTA, jejíž historicky první předsedkyní byla právě Billie Jean Kingová.

Toni Erdmann: nejlepší komedie roku 2016 [recenze filmu]

Toni Erdmann: nejlepší komedie roku 2016 [recenze filmu]

Komedie roku, v níž excentrický otec jako samozvaný terapeutický kouč shazuje masku sebeovládání své odcizené workoholické dcery.

Stane se tak po sporu se šéfem amerického tenisového svazu Jackem Kramerem (Bill Pullman) o výši finančních odměn na turnajích, které jsou oproti těm mužským sedmkrát až osmkrát menší. Vysvětlení, že ženský tenis nebude nikdy tak atraktivní jako ten mužský a že tomu odpovídají i jejich honoráře, tenistky přivede ke vzpouře. Následuje vyloučení z tenisové asociace a založení vlastní.

Tento profesně-genderový zápas o rovné příležitosti probíhá v atmosféře počátku 70. let. Sexuální revoluce je v plném proudu, ta emancipační často žije jen v představách žen. Vítězka řady grandslamových turnajů Billie Jean Kingová je ukázána jako moderní žena, která tyto představy uvádí do praxe. Angažuje se, prosazuje lepší podmínky v ženském tenise, bojuje proti sexismu ve sportu i ve společnosti a sama přitom řeší milostné vztahy s muži i ženami.

Lesbická láska

Zjevení Marilyn Barnett v jejím životě a téma „zakázané“ lesbické lásky je ve filmu zpracováno velmi jemně a přirozeně. Cítíme přitažlivost mezi nimi od prvních chvil, kdy se na sebe dívají v kadeřnictví, na diskotéce při tanci nebo při společné cestě autem, když se Marilyn přidá k tenistkám na jejich turné.

Opatrné milostné dotyky ve výtahu hotelu, proměněné na hotelovém pokoji v něco už mnohem důvěrnějšího a intimnějšího, kamera zachycuje velmi lehce, étericky jako počátek něčeho opojného, co vzniká. Marilyn jde do vztahu naplno, Billie Jean brzdí ohledy k oddanému a chápavému manželovi Larrymu (Austin Stowell), který ji plně podporuje v její tenisové kariéře. A to až tak, že je ochoten akceptovat její románek, když vidí, že to pomáhá její psychice při zápasech.

Billie Jean Kingová byla ve skutečnosti za jejího manžela Lawrence provdána od roku 1965. V roce 1987 bylo jejich manželství rozvedeno a on měl pak další dvě děti s jinou ženou. S Marilyn Barnett udržovala tenistka intimní vztah už od roku 1971, k jeho přiznání na veřejnosti došlo o deset let později při soudních tahanicích o podílu na majetku za dobu trvání vztahu, který nebyl legálně uzavřen. Marilyn argumentovala tím, že se vzdala své kariéry kadeřnice, aby mohla plně jako sekretářka, kuchařka a důvěrnice podporovat tenisovou kariéru své partnerky.

Jak básníci čekají na zázrak: recenze filmu

Jak básníci čekají na zázrak: recenze filmu

Generační komedie se s příchodem dětí ústředních postav stává více rodinnou. Šestí „Básníci“ jedou na vlně sebeironické abiturientské nostalgie, kterou zatěžuje přebujelý product placement filmu.

Toto už jsou ale fakta nad rámec vyprávěného příběhu, zde vidíme pouze to, jak milostný románek přispívá k manželské krizi u Kingových a jak ji řeší. Téma manželské krize se ve vyprávění zrcadlí, jen v druhém případě není její příčinou nevěra nebo nedostatek času na sebe v důsledku sportovní kariéry, ale závislost na hazardu a sportovních sázkách.

Masakr na Den matek

A to už jsme u druhého hlavního protagonisty vyprávění a tématu, jež dalo filmu název. Bobby Riggs (Steve Carell) je pětapadesátiletá, bývalá světová jednička v tenisu, která zažila časy své největší slávy ve třicátých a čtyřicátých letech.

Nyní žije v luxusním domě s bohatou manželkou (Elisabeth Shue) a malým synkem, ale trochu se nudí. Proto ty sázky a z nich vyplývající dluhy a manželčina varování. A proto i jeho výroky typu, že „Žena patří do ložnice a do kuchyně. Přesně v tomto pořadí“, jimiž k sobě přitahuje pozornost veřejnosti.

Bobby rád provokuje velkohubými prohlášeními, k nimž patří i jeho výzva, že ve svých letech dokáže porazit jakoukoliv z nejlepších tenistek světa. Jeho snaha dehonestovat ženský tenis měla nejen uspokojit jeho šovinistické ego, ale i potvrdit oblíbenou tezi, že mezi mužským a ženským tenisem leží z hlediska výkonnostního bezedná propast. A především vyprovokovat ženskou protihráčku k dnes již legendární „bitvě pohlaví“.

Když odmítla jeho výzvu světová jednička Billie Jean Kingová, využila tuto možnost Australanka a tehdejší světová dvojka Margaret Courtová (Jessica McNamee). 13. března se odehrála jejich exhibice, která byla kvůli ponižujícímu výsledku, kombinovanému s datem konání, posměšně nazývána „Masakrem na Den matek“.

Zvednutá rukavice

Riggs totiž Margaret Courtovou naprosto rozdrtil, vyhrál 6:2, 6:1 a jeho sebevědomí i snaha posmívat se ženskému tenisu ještě vzrostly poté, co se objevil na titulní stránce časopisu Time. Billie Jean Kingová se proto rozhodla zvednout hozenou rukavici, aby učinila přítrž jeho bezbřehé aroganci. Velká show se přichystala na 20. září 1973.

Padesát milionů Američanů sedělo přikováno u televizních obrazovek. Dalších devadesát milionů lidí si přímý přenos zapnulo ve zbytku světa. Přímo v aréně v Houstonu se tísnilo přes třicet tisíc lidí. Riggs na kurtu přivítal Kingovou obřím lízátkem, poté co podepsal lukrativní smlouvu se společností na výrobu cukrovinek Sugar Daddy, ona mu dala na oplátku kvičící prasátko jako symbol mužského šovinismu.

Manžel na hodinu: recenze filmu

Manžel na hodinu: recenze filmu

Pokračování úspěšné komedie Hodinový manžel. Slovenská manželka, závazek z dědictví, krize středního věku i půvabné akvabely. Nymburští Lachtani se perou s novými výzvami.

Byla to velkolepá show, do níž každý z nich šel s jinými ambicemi. Billie Jean chtěla obhájit cestu, nastoupenou sporem s Jackem Kramerem o rovnoprávné platové podmínky obou pohlaví v tenisovém světě, Bobby ve výhře viděl možnost splacení svých dluhů, showmanské připomenutí sebe sama, zábavu, další sázku, jež tak miluje jako princip hry.

Macho stylizace

Jeho pravá motivace byla výslednicí více faktorů, který je ten hlavní, se těžko odhaduje. Zvlášť u člověka, který i to šovinistické prase, za něž se označuje, vlastně jen hraje. Stylizace do macha, alfa samce, z něhož stříká testosteron a feministkám z něho a z jeho výroků naskakují pupínky, to vše je show.

A Bobby v podání Stevea Carella ji hraje se všemi proprietami. S prsatými modelkami, které mu nosí drinky, se zvířaty na vodítku, potápěčskými ploutvemi, barevnými kostýmy. Je to ten člověk, který je rád, když je ho všude plno, který rozbije terapeutickou skupinu gamblerů svým přiznáním, jak to sázení vlastně miluje a potřebuje k životu, a který si všechen ten humbuk okolo zápasu díky své hyperaktivní povaze nesmírně užívá.

Na rozdíl od Billie Jean, která je jeho pravý opak. Soustředěná, odhodlaná, houževnatá, uvědomělá, inteligentní. S Bobbym ji spojuje láska k tenisu, jenž u ní vyhrává nad soukromým životem. Vztah k Marilyn ale do jejího nitra vnese rozpolcenost, na níž v souboji pohlaví také hledá odpověď.

Oba herci už se potkali před sedmi lety ve vztahové komedii Bláznivá, zatracená láska v úlohách otce a dcery. Steve Carell po Honu na lišku asi nikoho nemusí přesvědčovat, že je skvělý jako komediální i dramatický herec, v úloze Bobbyho Riggse zužitkuje obojí. Jeho komediální exhibice převládá, ale nedostává překvapivě tolik prostoru, kolik by se mohlo z trailerů zdát.

Více show, méně tezovitosti

Souboj pohlaví totiž není komedie, ale spíš dramedie, v níž hraje prim ona emancipační linie jak v oblasti privátní, tak profesní. Tomuto emancipačnímu pohledu je trochu šablonovitě uzpůsobeno dělení na mužské a ženské postavy.

Ženské reprezentují rovnost mezi pohlavími, vzájemnou podporu i mezi konkurenčními hráčkami pro věc, která může zlepšit ve výsledku postavení jich všech, hodnoty, blízké feministickému hnutí. Mužské postavy ztělesňují dominanci, nadřazenost a přehlíživost k otázkám rovných příležitostí.

Špunti na vodě: recenze filmu

Špunti na vodě: recenze filmu

Jiří Langmajer, Hynek Čermák, Pavel Liška a sedm dětí, sjíždějících Sázavu. Vodácká komedie se snoubí s rodinnou v modelu S tebou mě baví svět na vodě. Komerční potenciál vysoký.

Ale ani tento tezovitý koncept není stoprocentní a narušují ho postavy manžela Billie Jean s jeho chápavostí a tolerancí, tenistky Margaret Courtové a její rivality vůči Billie Jean a nakonec i Bobbyho Riggse, když si uvědomíme, že z jeho strany jde jen o šovinistickou pózu.

V případě jejich střetu tak možná nejde ani tak o souboj pohlaví nebo šovinistů a feministek, ale vážného a nevážného přístupu k profesi, v níž vynikají. Billie Jean prostřednictvím jí bojuje za rovnoprávnost mužů a žen, Bobby Riggs jí využívá k osobní show.

Pro potřeby filmového vyprávění té show mohlo být mnohem více a plakátové tezovitosti feministických myšlenek naopak méně. Vzájemné objímání ženské části publika po vyhraném zápase už je pak zbytečně doslovné, mnohem lépe ten zápas o rovnoprávnost a přijetí vlastní sexuality v sobě odráží výkon Emmy Stone v roli Billie Jean Kingové.

Témata filmu, jež tehdy i později reprezentovala, se jí bytostně dotýkala a působí tak autenticky. Platové rozdíly v odměnách, proti nimž Kingová dlouhé roky bojovala, zmizely ale až nedávno díky iniciativě sester Williamsových.

Vyprávění, zabalené do retro atmosféry sedmdesátých let, plné zářivých barev, tupírovaných účesů, pánských kotlet a minišatů, podporuje chytlavý soundtrack a především výkony obou hlavní protagonistů. Na Oscary to ale chtělo víc.

AVmania.cz
Souboj pohlaví   6

Souboj pohlaví

  • Žánr: životopisná sportovní komedie
  • Původní název: Battle of the Sexes
  • www.foxmovies.com/movies/battle-of-the-sexes
  • USA / Velká Británie, 2017
  • Scénář: Simon Beaufoy
  • Režie: Jonathan Dayton, Valerie Faris
  • Hrají: Emma Stone, Steve Carell, Andrea Riseborough, Natalie Morales, Sarah Silverman, Alan Cumming, Bill Pullman, Elisabeth Shue, Austin Stowell
  • Distribuce: Bontonfilm CZ
  • Distribuční premiéra v ČR: 05. 04. 2018
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

Dobrý film, doporučuji.:-) Miki 6. 4. 2018, 16:59
Zobrazit diskuzi Přidat příspěvek

Další podobné články

Escobar: recenze filmu

Escobar: recenze filmu

Tenkrát v Kolumbii. Portrét narkobarona Pabla Escobara, který po dobrém či po zlém hledá ve veřejném životě respekt druhých. Javier Bardem a Penélope Cruz ožívají ve vzpomínkách zločincovy milenky.

Teheránská tabu aneb Sex, drogy a šaría [recenze filmu]

Teheránská tabu aneb Sex, drogy a šaría [recenze filmu]

Sex, drogy a šaría. Stejné touhy, ale jiná pravidla v teokratickém světě dvojí morálky. Metodou rotoskopie natočený animovaný film přináší obžalobu pokrytecké iránské společnosti, svázané restriktivními pravidly.

Ghost Stories: recenze filmu

Ghost Stories: recenze filmu

Britská hororová antologie tří duchařských příběhů, spojených jedním rámcovým, odhaluje psychologický základ zdánlivě nevysvětlitelných nadpřirozených případů.

Já, Simon: recenze filmu

Já, Simon: recenze filmu

Feel-good movie a gay varianta oblíbených romantických teenagerských komedií nabízí pozitivní pohled do světa, jemuž vládne tolerantní a liberální duch.

Smrtelné stroje, Bumblebee: nové oficiální trailery na očekávaná sci-fi [video]

Smrtelné stroje, Bumblebee: nové oficiální trailery na očekávaná sci-fi [video]

10× nejslavnější muzikanti ve filmu

10× nejslavnější muzikanti ve filmu

Bird, Great Balls of Fire!, The Doors, Ray, Walk the Line, Control, Edith Piaf, Serge Gainsbourg, Get On Up - Příběh Jamese Browna, Nico, 1988. Nejslavnější muzikanti na filmovém plátně.

Na krátko: je lepší milosrdná lež, nebo krutá pravda? [recenze filmu]

Na krátko: je lepší milosrdná lež, nebo krutá pravda? [recenze filmu]

Upínání se k nepřítomnému otci, špatná komunikace v rodině, milosrdná lež a ztráta iluzí díky ní. Adaptace předlohy Petry Soukupové, oceněné Magnesiou Literou jako Kniha roku.

40 sex symbolů sedmdesátých let

40 sex symbolů sedmdesátých let

Ornella Muti, Laura Antonelli, Jane Birkin, Jacqueline Bisset, Farrah Fawcett, Maria Schneider a Sylvia Kristel aneb Bože, jak hluboko klesly Emmanuelly při Posledním tangu v Paříži. Odhalené scény slavných hereček.