Sony MDR-XB300 a XB40EX: test sluchátek

AVmania zhruba půl roku zpátky informovala o nové řadě sluchátek Sony. Celkem pět modelů řady XB pod různou obměnou značení (MDR-XB300, MDR-XB500, MDR-XB700 a MDR-XB20EX, MDR-XB40EX) dle výrobce disponuje extra basovým pásmem, nezkresleným podáním středů i výšek. Kromě toho je vyzdvihován také vysoký komfort a dokonalá izolace od okolí. V testu se objeví nejnižší zástupce klasické konstrukce – supraurální „třístovky“ a vyšší z dvojice intraaurálek XB40EX. Opravdu sluchátka potvrdí všechny zmiňované vlastnosti nebo výrobce nerad šetří superlativy?

Hezky od konstrukce

Sony XB300 jsou nejmenším, nejlehčím a zároveň také nejlevnějším modelem (či snad modelkou) z řady XB. Po konstrukční stránce se jedná o supraurální uzavřená dynamická sluchátka, tedy nic zvláštního. Přesto nejpozději při nasazení (pravděpodobně daleko dříve) odhalíte hned několik detailů, jež stojí za zmínku. Ale pěkně popořádku.

Standardně bývají sluchátka tohoto typu složena ze dvou mušlí a mostu, jež je spojuje a drží pohromadě. Nejinak je tomu i v tomto případě. Pravou a levou mušli osazenou výraznými náušníkyv jednotný celek dotváří plastový hlavový most. Samozřejmě nastavitelný. Posun můžete provést v několika krocích a rozsah bude dostačovat i pro rozměrově větší hlavu. Konstrukce se vyznačuje pružností a vydrží i náročnější zacházení.

 
První zvláštností jsou náušníky. V Sony u všech třech typů řady XB s hlavovým mostem vsadili na netradiční pojetí. Konstruktéři na mušle nasadili vysoce měkké polštáře s otvory pro přenos zvukových vln ze syntetické kůže. To s sebou nese výhody v podobě vysokého komfortu, bohužel však také nevýhody v oblasti zvuku.

Kromě této speciality narazíte ještě na jednu. Přívodní kabel vypadá spíše jako tzv. kobercový reproduktorový kabel a ne normální sluchátkový, je totiž zcela plochý. Výhody a nevýhody budou diskutabilní. Pod oblečením bude takový kabel prakticky neviditelný, otázkou zůstává, kdo bude nosit tato sluchátka do venkovního prostředí. Neoddiskutovatelným pozitivem je nízký index „zašmodrchání“. A když už se náhodou podaří kabel zamotat, vrátit vše do původního stavu nepůsobí žádné obtíže.

Sony XB40EX představují vyšší z dvojice intraaurálních XB sluchátek. A nelze se divit, když i tento model přichystá posluchači určité zvláštnosti. První z nich je nepochybně design. XB40EX vypadají spíše jako šperk než reprodukční zařízení, což fandové hezkých a současně funkčních hraček, dozajista ocení. Na podlouhlý dominantní prvek s povrchem ze škrábaného hliníku navazuje tělo špuntu s měnící jednotkou a ušním nástavcem. Daní za přitažlivý vzhled jsou větší rozměry, tudíž i možné problémy při nasazování.

Stejně jako v případě testovaného kolegy se na místo běžného přívodního kabelu výrobce rozhodl pro plochou variantu. V tomto případě vidím jednoznačně krok vpřed. Když pominu, že to dobře vypadá, platí výše uvedené výhody – tedy nenápadnost a menší pravděpodobnost zamotání.

Zmíním ještě jeden detail, který mne potěšil. Oba špunty mají označení L a R pro správnou synchronizaci kanálu s příslušným uchem. To by samo o sobě nebylo výjimečné, kdyby „rko“ nebylo v červené barvě, kdežto „lko“ v barvě bílé. Odpadá tak zdlouhavé rozpoznávání písmenka a špunt míří ke správnému uchu rychleji.

Pokračujeme pohodlně a potichu

Klasická sluchátka na tom bývají co do pohodlí lépe, existují samozřejmě i taková, co potvrzují známé pravidlo. MDR-XB300 ale takovou výjimkou nejsou, právě naopak. Mohu-li něco u tohoto modelu vyzdvihnout, bude to právě pohodlí. Primárně se o komfort starají specifické supraurální (velikostně sice mohou překrývat celé ucho, ale pořád leží na něm) náušníky. Po nasazení a úpravě mostu měkké polštářky přilnou na ucho a zmáčknou se podle potřeby. Ani delší poslech nenaznačil případné pocity zvýšeného tlaku, otlačenin se tedy není třeba bát. Za to po stránce pocení dostanou uši celkem zabrat, řešením by byl prodyšnější materiál.

Izolace je v rámci uzavřených typů průměrná. Ven tolik zvuku neproniká. Směrem k posluchači by mohl být odstup od okolního zvuku lepší. Na druhou stranu nesmíme zapomínat na fakt, že sluchátka jsou supraurální. Náušníky tedy zvukově neutěsňují ucho.

Sony XB40EX logicky po izolační stránce v přímé konfrontaci s kolegou vítězí. Je to dáno povahou jejich konstrukce, kdy příchod zvuku brzdí materiál (z vnějšího pohledu) až v místě vyústění zvukovodu, kdežto v případě MDR-XB300 na ušním boltci. Zůstanu raději přeci jen ve správné kategorii a porovnám izolaci se Sennheiser IE8. Zvláštní tvar těla „čtyřicítek“ izolační schopnosti mírně shazuje. Poměrně dlouhá část těla, která je určena pro zasazení do ucha, má sklony k pohybu a zcela ušní prostor nepokrývá. IE8 jsou na tom daleko lépe, neboť zapadnou do prostoru uvnitř boltce a navíc vzduchově uzamknou zvukovod.

S nejistým umístěním v uchu souvisí i nižší komfort. Dostatečné množství ušních nástavců sice poskytne majiteli možnost najít, co možná nejlepší stav, jenže to stále nezabrání posunům ve všech osách. Daleko jednodušeji tak sluchátka vypadnou po nechtěném zatažení za kabel.

A konečně zvuk

K testování zvukového výstupu obou sluchátek sloužily komponenty z kvalitativně daleko vyšší třídy. Záměrně jsem se v reprodukční oblasti sestavy nevyhnul ani použití lacinějších a kompromisních výrobků. Osvědčenou testovací sestavu pro dnešek rozšířily Sennheiser IE8 a Audio-Technica ATH-910 PRO.

Nejprve bylo již osvědčeným způsobem zkoušeno stylem 1. připojit, 2. poslechnout, 3. zapomenout. Prvotní myšlenky, jež člověka při poslechu napadnou, mohou být správné, stejně tak zcela mylné. Proto je potřeba učinit ještě několik dalších kol testu. Tím dalším je poslech se zaměřením na výrazný charakter. Zjišťuje se, zda sluchátka působí v prvním momentu basově, suše, živě, s nevýrazným spodkem atp. Nakonec několikrát opakovaně podstoupí kritický poslech s vyměňováním komponentů a zaznamenáváním poznatků. Finální fázi představuje, umožňuje-li to povaha, slepý test.

Supraurální model v prvotní fázi působil poměrně chudě a výrazným spodním pásmem. Další fáze poslechu nepřinesly prakticky žádné názorové změny. Sluchátka mají opravdu mohutné extra basové pásmo. Bohužel se v tomto případě mohutnost nesnoubí s precizností. Basy působí neurovnaně, neposedně a představují spíše dunění v dutém prostoru. Nesprávné reprodukci spodních kmitočtů přispívají i pohodlné náušníky. Stačilo trochu z boků na mušle zatlačit a zvuk se částečně vyčistil.

Středové pásmo basy spíše nenápadně doplňuje. Je přítomno v celé šíři, občas se ale v náplavě nízkých frekvencí nepříjemně topí. Vyšší středy a zbytek vysokých frekvencí až do limitace mých sluchových dispozic se značně umělým nádechem už jen sekundují. Nebojím se tvrdit, že většinu posluchačů nenadchnou. Jenže v oblasti levného „uzavřeného zvuku“ zase nemůžeme čekat zázraky.

Intraaurální XB40EX na tom jsou co do objemu basů lépe. Je jich méně, přesto nechybí důraz, ale co stojí za pochvalu – relativní přesnost. Středy a výšky spodní frekvence sympaticky doprovází, a celek tak představuje celkem slušný plnohodnotný zvuk. Stejně jako u kolegy v oblasti středů zaznamenáte syntetický nádech, výšky již tak netrpí.

Oproti IE8 ale už v prvních momentech poslechu (s ohledem na pořizovací ceny nic překvapivého) značně zaostávají ve všech ohledech. Především poznáte nevyrovnanost a mírný pokles v momentě, kdy bas přechází v nižší střední pásmo. Zvuk IE8 je jednolitý, bez výrazných chyb.

Jak to je s těmi superlativy?

Nemá smysl rozvádět debaty o reklamním jazyku výrobců, přesto už občas některé výroky přesahují pomyslnou mez. Pominu-li tyto výroky, oba modely nabídnou za přijatelnou cenu slušný zvuk, pohodlí a izolaci. Intraaurální XB40 navíc přidávají vzhled navozující pocit luxusu.

Zapůjčil

• Sony - Česká republika
• www.sony.cz