132
Fotogalerie

Sedmnáct MP3/MP4 přehrávačů v testu

Kapitoly článku:


Jak jsme testovali

Celkové hodnocení je rozděleno do pěti základních kritérií. Prvním je výbava, kde jsme sledovali použité datové rozhraní, nabídku funkcí, jako jsou například diktafon, FM rádio, záznamové možnosti, časové funkce a všechny další zajímavé možnosti, které se do hodnocení jinak neprojevily. FM rádio považujeme za standard, ale pro ty, kteří mají názor odlišný, jsme přehrávače bez rádia oproti ostatním znevýhodnili.

Dalším velmi důležitým kritériem byla kvalita displeje a komfort, způsob a možnosti ovládání. Dále jsme hodnotili šíři možností nastavení, rychlost odezvy a za důležité samozřejmě považujeme i české prostředí.

Po funkční stránce nás zajímaly podporované formáty, a to hudební, obrazové i videoformáty. Důležité pro nás také bylo, aby přehrávač podporoval ukládání do složek a nejlépe i zobrazení a procházení jejich stromovou strukturou. Do této části hodnocení spadalo i korektní zobrazování českých znaků v názvech, TXT souborech a u ID3 TAGů.

Kvalitu zvukového výstupu jsme posuzovali se sluchátky Koss Porta Pro a sledovali zde případné rušení, taktéž i úroveň výstupního výkonu v těchto i dodávaných sluchátkách. Ač byla některá sluchátka velmi kvalitní, rozhodně je nelze srovnávat se značkovými s pořizovací cenou několika tisíc. Proto berte bodové hodnocení kvality sluchátek jako relativní.

Poslední část hodnocení byla zaměřena na rychlost přenosu do a z přehrávače a test výdrže. Rychlost jsme měřili při reálném přenosu hudebních souborů o délce 3–5 MB a výdrž při přehrávání 70 % MP3 a 30 % WMA formátů při nastavené hlasitosti, která je optimální pro poslech v mírně rušném prostředí a vypnutém displeji (vypnutém podsvícení). Jedinou výjimkou byl přehrávač TrektStor, který podsvícení nikdy nevypíná, ale sníží jej na zhruba 30–40 %. Spíše však máme pocit, že to ani tak nebylo cílem jako spíš chybou firmwaru. Ten lze naštěstí aktualizovat u všech přehrávačů. Pokud projeví výrobce snahu, může jejich inovací opravit různé chyby, přidat nové funkce apod.

Formáty souborů
 

AAC (Advanced Audio Coding) – zvukový kodek vyvinutý jako následník taktéž ztrátového formátu MP3. Má vyšší datovou úsporu a nejlépe se uplatňuje při vyšších datových tocích

AMV (Anime Music Video) – formát vytvořený pro osobní multimediální přehrávače určený ke kompresi videa. Konverzi do požadovaných formátů zajišťuje program AMV Convert Tool

DivX – označení video kodeku kompatibilního s MPEG-4. Má kvalitní kompresi a výraznou datovou úsporu a často se používá k šíření filmů a seriálů

LRC – souborový formát určený k synchronizaci textů skladeb s příslušnými hudebními sobory. Obsahují v sobě kromě textu samotného i časové údaje kvůli správné synchronizaci

MJPEG (Motion JPEG) – kompresní video formát založený na postupné kompresi jednotlivých snímků JPEG

MOV – jedná se v podstatě o kontejner pro multimediální obsah (stejně jako AVI) přehrávače QuickTime od společnosti Apple

XviD – Jedná se o kodek s otevřeným kódem, který vycházející z MPEG-4 a je založen na kodeku OpenDivX, jehož vývoj skončil.

WMV (Windows Media Video) – Video formát Microsoftu původně navržený pro streamování přes internet. Je založen na standardu MPEG-4 a dnes také hojně využívaný. Existuje standard WMV HD pro videa ve vysokém rozlišen

Druhy přenosu souborů
 

MTP (Media Transfer Protocol) – přenosový protokol, za kterým stojí Microsoft, pro přenos multimediálního obsahu do přehrávače či jiného zařízení. Zařízení se v systému nehlásí jako běžný flash disk, ale jako multimediální zařízení. Synchronizaci zajišťuje hlavně Windows Media Player, ale i další. Pokud máte nainstalován Windows Media Player 11, lze multimediální obsah bez problémů přenášet i kopírováním přes průzkumníka. V dřívější verzi to bylo možné jen pro omezený výčet multimediálních souborů

UMS (USB Mass Storage) – komunikační protokol, který využívá většina zařízení pro USB rozhraní s úložným prostorem. Taková zařízení se v systému hlásí jako další disk a lze na ně ukládat jakýkoliv obsah (i jej číst) z kteréhokoli souborového manažeru

Druhy displejů
 

LCD (Liquid Crystal Display) – displeje z tekutých krystalů, které tvoří síť pixelů (dnes už výhradně barevných). Jsou zařazeny za zdroj světla generovaný fluorescenční lampou se studenou katodou (CFL) nebo nověji LED diodami

OLED (Organic Light-emitting Diode) – druh displeje, který využívá k zobrazení organických elektroluminiscenčních diod. Není tak vyžadováno žádné podsvícení, jako u technologie LCD. Má horší čitelnost na slunci

Určitě si přečtěte

Články odjinud