AVmania.e15.cz

Rock’n Roll: recenze filmu

Herec a režisér Guillaume Canet si v satiře na pomezí reality a fikce sebeironicky utahuje ze čtyřicátnické krize, své profese, soukromí po boku Marion Cotiilard, mediálního obrazu umělců a především sebe sama.

Francouzského herce Guillaume Caneta mezinárodně proslavila role Étienna ve filmu Dannyho Boylea Pláž (2000). Po boku své tehdejší manželky Diane Kruger se objevil ve filmu z první světové války Šťastné a veselé (2005). Bulvární tisk ho spojoval s francouzskými kráskami, modelkou, zpěvačkou a bývalou první dámou Carlou Bruni a herečkou Élodie Navarre.

Mezinárodně slavnější partnerka

Od roku 2007 je jeho partnerkou Marion Cotillard, s níž tvoří jeden z nejslavnějších a mediálně nejvíce sledovaných párů Francie. Mají spolu dvě děti, šestiletého syna Marcela a dceru Louise, která se jim narodila letos.

Ve své domovině je ceněn nejen jako herec, ale i jako režisér. Natočil pět celovečerních filmů, z nichž ten druhý, thriller Nikomu to neříkej, byl oceněn třemi Césary, včetně jednoho za režii. S Clivem Owenem natočil kriminálku ze sedmdesátých let Pokrevní pouto o dvou bratrech, stojících na opačné straně zákona. Stylová záležitost ale námětově až příliš připomínala film Noc patří nám od Jamese Graye a Canet jí velkou díru do světa jako režisér neudělal.

Jeho věhlas, zdá se, je zatím omezen spíše na Francii, zatímco jeho partnerka je celosvětová superstar, známá z filmů jako Dobrý ročník, Veřejní nepřáteléPočátek nebo Assassin’s Creed. Na svém kontě má Marion Cotillard kromě dvou cen César za filmy Příliš dlouhé zásnuby a Edith Piaf za druhý jmenovaný i Oscara a Zlatý glóbus.

Rub a líc hereckého partnerství

Všechny tyto reálie zde nezmiňuju náhodou, protože právě od nich se odvíjí způsob, jakým si Canet sebeironicky utahuje nejen ze sebe sama, svého partnerství, herectví jako profese, kolegů, showbyznysu, mediálního obrazu, který je o něm vytvářen, stárnutí a krize středního věku a mnoha dalších témat, spjatých s údělem herce.

Čtyřiačtyřicetiletý (ve filmu je mu o rok míň) Guillaume má zdánlivě vše, co si může herec a muž v jeho věku přát. Práci snů, za níž je ceněn, dům na venkově, koně, syna a krásnou ženu, kterou muži považují za sexuální bohyni.

Vražda v Orient expresu: recenze filmu

Vražda v Orient expresu: recenze filmu

Poirotův přehnaně majestátní knír se stává symbolem tohoto okázale ironického zpracování detektivní klasiky Agathy Christie. Za vizuální opulentností je ale cítit úcta k předloze a jejímu moralistnímu jádru.

Ale ono má vše v životě rub a líc. Nepříliš libě nese, že ho sousedé oslovují pane Cotillarde a ona sexuální bohyně se v posteli místo jemu věnuje přípravě na roli ve filmu Je to jen konec světa, kterou má natáčet s vzývaným miláčkem festivalového publika Xavirem Dolanem.

Jako vyznavačka Stanislavského metody si proto doma vybudovala záhonek s živými králíčky. Její pohroužení do role navíc dosáhlo takové míry, že se quebeckým slovíčkám nejen učí, ale tímto dialektem mluví i na svého partnera. Z důvodu toho, že „za roli, která nemá přízvuk nebo postižení, dneska žádnou cenu nedostaneš“.

Necitlivá poznámka mladé kolegyně

V partnerství se Guillaume cítí momentálně přehlížený nebo odsunutý na vedlejší kolej, v profesi se pak pomalu smiřuje s tím, že úlohy bouřliváků nebo milovníků už mu nikdo moc nesvěřuje a pomalu se přehrává do těch otcovských. Tak jako v jeho nejnovějším filmu, kde ztvárňuje roli otce a kněze v jedné osobě.

A právě jeho filmová dcera v podobě dvacetileté modelky a vycházející filmové hvězdičky Camilly Rowe zasadí ránu jeho mužskému i herecké egu, když mu sdělí, že už rozhodně není cool, nejede rock´n´roll a na seznamu herců, se kterými by si to chtěla rozdat (žebříček šukatelnosti) figuruje ostudně nízko. Přesně řečeno, na samém chvostu.

Zabití posvátného jelena: recenze filmu

Zabití posvátného jelena: recenze filmu

Moderní parafráze antické tragédie o vině a krutém trestu ústí do vyšinuté černohumorné morality, jež staví Colina Farrella před rozhodnutí, známé ze Sophiiny volby. Jen pro otrlé diváky.

Herec se cítí nejprve zaskočený, potom ponížený, ale rozhodně ne smířený s touto pozicí. Proto se rozhodne, že ve svém poklidném středostavovském životě musí udělat nějakou změnu. A to radikální. Do důchodu je přeci daleko a život ve stylu sex, drogy a rokenrol nemusí být jen pro mladé. Ve své proměně ale zajde dál, než by kdo z jeho blízkých, známých i zcela neznámých očekával.

Křehké herecké a mužské ego

Necitlivá poznámka mladé kolegyně. Život po boku partnerky, která ho svými úspěchy zastiňuje. Neustálá pozornost novinářů a obraz, který o něm a jeho rodině média vytvářejí. Jistě si vzpomenete na spekulace bulvárního tisku, zda otcem jejich dcery není Brad Pitt, s nímž Marion Cotillard předtím natáčela špionážní romanci Spojenci

K tomu si připočtěte image slušňáka, díky níž herec nedostává role, jaké by si přál. Třeba ty akční, rockery, tvrďáky, něco fyzického, jak říká. Frustrace třiačtyřicetiletého umělce se stupňuje a korunu jí nasazuje předávání cen César, kde mu sošku vyfoukne o generaci mladší kolega.

Sněhulák: Jo Nesbø a jeho Harry Hole v kinech [recenze filmu]

Sněhulák: Jo Nesbø a jeho Harry Hole v kinech [recenze filmu]

Jo Nesbø, Michael Fassbender jako detektiv Harry Hole a smrt s tváří sněhuláka. Silný tvůrčí tým obtížně hledá klíč k dramaturgicky konzistentní adaptaci první ze zfilmovaných „holeovek“.

Režisér velmi dobře a zábavně rozehrává situaci, kdy hercovo ego schytává jednu boxerskou ránu za druhou, je tlačeno do provazů a v momentu, kdy padá na kolena, řekne A dost!. Ztracené sebevědomí je třeba obnovit stůj co stůj, za každou cenu a jakýmikoliv prostředky.

Daří se mu přitom v souhře se sebou samým jako hercem postihnout, co je na herecké profesi křehké, zranitelné i směšné. U mužů i žen, zde ale skrze hlavního protagonistu více u těch mužů, kteří si odmítají přiznat, že stárnou, rostou jim bříška a dvacítky už po nich moc nepálí.

Nelichotivé verze sebe samých

Režisér se na mužskou krizi středního věku a zvláště u takto veřejně exponované profese umí podívat s velkým nadhledem a inteligentní nadsázkou. Zve nás do své ložnice, seznamuje nás s jeho nejbližšími rodinnými příslušníky i hereckými a tvůrčími kolegy. Cítíme ale přitom, že nejde o dokumentaristickou sondu do jejich životů, ale o hru na pravdu, v níž se jejich alter ega nebojí o jejích nositelích prozradit hodně nelichotivého.

Prolínání fabulace a reality mu slouží k sebeironické hře s vlastním mediálním obrazem i obrazem showbyznysu a jeho hvězd. Po boku letitých stálic filmového a hudebního nebe jako Johnny Hallyday nebo Fanny Ardant se tu objevují další známá jména herců jako Gilles Lellouche, Kev Adams nebo z těch amerických Ben Foster.

Matka! - recenze filmu

Matka! - recenze filmu

Horor o invazi do soukromí košatí do mnohovrstevnatého podobenství, jehož biblická symboličnost je dovedená do šokujícího extrému. Darren Aronofsky a film, který vyvolává vášnivé reakce.

Guillaume Canet, Marion Cotillard, Yvan Attal, herec, režisér a manžel Charlotte Gainsbourg, nebo jeho jmenovec Alain Attal, který spolu s Philippem Lefebvrem vede produkční společnost Les Productions du Trésor, stojící produkčně za Canetovými filmy.

Ti všichni zde hrají sami sebe nebo spíš zkarikované verze sebe samých, tak jak je vnímáme prizmatem médií. První, civilnější polovina filmu nám umožňuje nahlédnout pod slupku tohoto mediálního pozlátka a ukázat, že čtyřicátnická krize a neobratné vyrovnávání se s ní se u slavného herce nijak neliší od té vaší.

Pošetilá snaha vzdorovat stárnutí

Název Rock’n Roll se tu stává symbolem nespoutanosti, nekonvenčnosti, jež ale není pro každého a po čtyřicítce může snadno zavánět směšností, pošetilostí. Zvlášť, když si jako Guillaume začnete barvit vlasy, do koutů vlepovat chlupaté kousky koberce, do čela píchat botoxové injekce, oblékat se jako rocker a svou fyzičku vylepšovat v posilovně.

Dvojitý milenec: recenze filmu

Dvojitý milenec: recenze filmu

Dvojnické zrcadlení. Ozonovo freudistické zkoumání nymfomanie a schizofrenie s krásnou Marine Vacth v hlavní roli nabízí psychologické drama i rozpustilou žánrovou poctou erotickým thrillerům.

Guillaume ale zajde mnohem dál, z čehož těží závěrečná třetina vyprávění, která už je tak přehnaná či přepálená, že úvodní profesní a partnerská sebeironická satira se mění v bizarní, absurdní, groteskní, jedno jak to nazvete, jízdu ústředního hrdiny, pří níž vyvádí psí kusy ve snaze zastavit své stárnutí. Není proto divu, že vše končí ponižující veřejnou ostudou.

Zábavná analýza krize středního věku

Tematicky více vrstevnatá satira na pomezí reality a fikce se dotýká současné posedlosti mládím, obtíží soužití dvou umělců v dvoukariérovém partnerství, krize středního věku, rozdílů mezi mediálním a skutečným obrazem života herců a mnohého dalšího.

Canet se ve filmu, k němuž si napsal scénář, zrežíroval ho a po boku své partnerky a hereckých přátel si zahrál sebe sama, nebojí pálit do vlastních řad a opakovaně překračovat hranici diváckých očekávání. Vypodobnění osobnostní krize má ale přitom dostatečně univerzální ráz a přináší spoustu ze života odpozorovaných vtipných momentů, podaných s velkou nadsázkou. Tu ve druhé polovině režisér šroubuje do čím dál větších obrátek a zběsilost jeho nápadů graduje do situační crazy komedie, jež trochu přebíjí civilní charakter první části.

Způsob, jakým si herec utahuje ze své profese, soukromí i sebe sama, je ale velmi osvěžující. Zrcadlí se v něm marnivost, pošetilost, fanfarónství, ale i pomíjivost lidského konání v touze po věčném mládí, úspěchu a obdivu. Krize středního věku dostala jméno Rock’n Roll a režisér ji velmi zábavně analyzuje.

Rock’n Roll
Film   8

Rock’n Roll

  • Žánr: komedie
  • Původní název: Rock’n Roll
  • www.unifrance.org/film/41834/rock-n-roll
  • Francie, 2017
  • Scénář: Guillaume Canet, Rodolphe Lauga, Philippe Lefebvre
  • Režie: Guillaume Canet
  • Hrají: Guillaume Canet, Marion Cotillard, Camille Rowe, Gilles Lellouche, Fanny Ardant, Yvan Attal, Johnny Hallyday, Alain Attal, Philippe Lefebvre, Ben Foster
  • Distribuce: AČFK
  • Distribuční premiéra v ČR: 30. 11. 2017
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku Přidat příspěvek

Další podobné články

30 sex symbolů šedesátých let

30 sex symbolů šedesátých let

Brigitte Bardot, Ursula Andress, Claudia Cardinale, Raquel Welch, Sophia Loren, Catherine Deneuve, Jane Fonda, Anita Ekberg, Britt Ekland, Sharon Tate. S šedesátými léty přichází éra sexuálního uvolnění ve společnosti i kinematografii.

Creed II: první oficiální trailer na pokračování boxerské ságy [video]

Creed II: první oficiální trailer na pokračování boxerské ságy [video]

Escobar: recenze filmu

Escobar: recenze filmu

Tenkrát v Kolumbii. Portrét narkobarona Pabla Escobara, který po dobrém či po zlém hledá ve veřejném životě respekt druhých. Javier Bardem a Penélope Cruz ožívají ve vzpomínkách zločincovy milenky.

Teheránská tabu aneb Sex, drogy a šaría [recenze filmu]

Teheránská tabu aneb Sex, drogy a šaría [recenze filmu]

Sex, drogy a šaría. Stejné touhy, ale jiná pravidla v teokratickém světě dvojí morálky. Metodou rotoskopie natočený animovaný film přináší obžalobu pokrytecké iránské společnosti, svázané restriktivními pravidly.

Ghost Stories: recenze filmu

Ghost Stories: recenze filmu

Britská hororová antologie tří duchařských příběhů, spojených jedním rámcovým, odhaluje psychologický základ zdánlivě nevysvětlitelných nadpřirozených případů.

Já, Simon: recenze filmu

Já, Simon: recenze filmu

Feel-good movie a gay varianta oblíbených romantických teenagerských komedií nabízí pozitivní pohled do světa, jemuž vládne tolerantní a liberální duch.

Smrtelné stroje, Bumblebee: nové oficiální trailery na očekávaná sci-fi [video]

Smrtelné stroje, Bumblebee: nové oficiální trailery na očekávaná sci-fi [video]

10× nejslavnější muzikanti ve filmu

10× nejslavnější muzikanti ve filmu

Bird, Great Balls of Fire!, The Doors, Ray, Walk the Line, Control, Edith Piaf, Serge Gainsbourg, Get On Up - Příběh Jamese Browna, Nico, 1988. Nejslavnější muzikanti na filmovém plátně.