AVmania.e15.cz

Robert Englund: Jediný pravý zabiják z Elm Street

Seznam kapitol
Noční můra v Elm Street patří k legendám hororového žánru. Jak tato filmová série vznikla, proč byla tak úspěšná? To a další zajímavosti v našem speciálu.
Robert Englund: Jediný pravý zabiják z Elm Street

Originální snímek Noční můra v Elm Street se v kinech objevil v roce 1984 a za jeho zrodem stál hororový guru Wes Craven, jenž napsal scénář a ujal se režie. Narodil se v Clevelandu v roce 1939. Přeskočíme náročná studia s dobrým koncem i založení rodinného svazku (ve kterém zplodil dvě děti) a dostáváme se k jeho prvnímu zaměstnání.

Craven pracoval jako učitel, což mu pomohlo dobře poznat mladé lidi, které pak o pár let později nechával tak úspěšně umírat ve svých filmech. S touto prací ale skončil a začal řídit taxi. Ani to mu dlouho nevydrželo a konečně se začal probojovávat k filmu. Stal se z něj střihač zvuku v postprodukčním studiu v New Yorku.

A odtud už byl jen krůček k jeho prvnímu filmu – Poslední dům nalevo (1972). Syrový a realistický příběh dvou dívek, které padnou do rukou násilníků, měl nečekaný průběh a stal se komerčním hitem, přestože jeho rozpočet nebyl veliký (87.000 USD). A tak se z učitele stal režisér hororů, který si s oblibou ve svých filmech i něco málo zahraje, sestříhá apod. Prostě nadšenec, který přichází s neotřelými nápady a nebojí se zpracovávat „ujetá“ témata. Jen díky tomu mohl vzniknout snímek, jenž i u nás patřil k hitům na videu (samozřejmě v podobě pirátských nahrávek) – Hory mají oči.

 

Není špatné, když první dva filmy tvůrce jsou zároveň komerčními hity, jež dokáže ocenit i kritika. Wes Craven měl dobře nakročeno, a pak jednoho dne otevřel noviny a dočetl se o smrti několika studentů, kterým ve spánku selhaly plíce. Přidal k tomu vzpomínku, jak se jednou v noci, když byl ještě dítě, díval z okna a na ulici viděl stát opilce v pruhovaném svetru a klobouku, který se celých deset minut díval jeho směrem, než zmizel ve tmě.

Výsledkem byl veskrze originální a mrazivý nápad o zabijákovi ze snů, jehož návštěva končí smrtí snícího. Tak se zrodil Freddy Krueger; jedna z nejzajímavějších hororových ikon všech dob. Ovšem nebylo by Freddyho bez jeho hereckého představitele Roberta Englunda.

Englund se narodil v Glendale v Kalifornii v roce 1947. Možná díky své hubené postavě a ostře řezané tváři neměl u filmu příliš štěstí na větší a zajímavější role. O to více se prosazoval v hororovém žánru. Spolupracoval s Tobem Hooperem – a to hned několikrát. Poprvé to bylo v Eaten Alive. Ještě před tímhle hororem si ale Englund zahrál také s Arnoldem Schwarzeneggerem a Jeffem Bridgesem ve snímku Zůstaň hladový (1976). To jen dokazuje, jakou smůlu měl na dobré a hlavně větší role. Když neuspěl v konkurzu na Luka Skywalkera do Hvězdných válek, poradil kamarádovi, aby to zkusil on. Ten kamarád se jmenoval Mark Hamill.

Ale Englundova chvíle měla teprve přijít. Jeho postava i tvář totiž pasovaly v očích Wese Cravena k postavě Freddyho Kruegera. Za svého života byl Freddy kotelník, jehož přitahovaly malé holčičky hrající si v ulici Elm Street. Vodil si je do kotelny a žádná nepřežila, aby mohla vyprávět, co se tam dělo. Protože zákon byl na Freddyho krátký, vzali spravedlnost do svých rukou obyvatelé města. Když byl Freddy v kotelně, zablokovali dveře a kotelnu podpálili. Zdálo se, že je jeho ohavným kouskům konec. Ale Freddy se vrátil strašnější než kdy předtím.

 

Jeho tvář i tělo zůstaly pokroucené a seškvařené. Oblečen do červenozeleného pruhovaného svetru, s hnědým umolousaným kloboukem na hlavě a rukavicí s ocelovými břity na pravačce se začal objevovat ve snech dětí z Elm Street. A nejenom objevovat. V nočních můrách, které ze snů vytvářel, snící oběti pronásledoval, a pokud je dostihl a ve snu zabil, zemřely i ve skutečnosti. V Cravenově filmu musí Freddymu čelit půvabná Nancy (Heather Langenkampová). A nutno říci, že závěr, ve kterém Freddymu nezůstane dlužná nic za vraždy svých přátel (jednoho z nich hraje i začínající Johny Depp), je ukázkou skvělé koncepce už tak nadprůměrného scénáře.

Noční můra v Elm Street se stala hitem. Produkční studio New Line Cinema bylo spokojeno a producent Robert Shaye si na filmu mohl postavit svou kariéru. Jen pro zajímavost, produkoval také roztomile žravé Critters (první dva díly) a jeho vrcholem je bezpochyby trilogie Pán prstenů.

 

Ale zpět do Elm Street. Film se stal skutečnou noční můrou pro slabší povahy a Freddy se dostal pod drobnohled všech rodících se fanoušků. Možná právě díky tomuto tlaku byl druhý díl, nazvaný Freddyho pomsta, tak slabý. Sice je tu pár překvapivě velkolepých efektů (scéna s autobusem), ale jinak je celý koncept pokračování, ve kterém se Freddy vtěluje do hlavního hrdiny, slabý a tak trochu mimo původní nápad.

 

Naštěstí se v roce 1987 objevuje díl třetí s podtitulem Bojovníci ze sna. Wes Craven se přesně od druhého do šestého filmu sérii nevěnoval, takže je zajímavé sledovat, jak se bez něj příběh dál vyvíjel a kdo ho vystřídal na režisérské stoličce. U trojky to byl Chuck Russell (Sliz, Maska, Likvidátor). V tomto díle se vrací postava Nancy a do děje vstupuje velmi dobrá myšlenka, která dává dětem šanci s Freddym bojovat. Ve svých snech totiž mají možnost být tím, čím chtějí být. Pokud tomu uvěří, možná zabijáka porazí.

Bez zajímavosti také není fakt, že postupem času (a zde už je to patrné) Freddy častěji hláškuje a navíc „šaškuje“, když se s černým humorem na rtech vyžívá ve své krvavé práci. Osobně ale nemám pocit, že by ho to činilo o tolik méně děsivým, jak občas někteří kritici tvrdí.

Další kapitola
Seznam kapitol


celkem 2 komentáře

Nejnovější komentáře

Pěkný sumarizační článek. Příčinou toho, ž… Polux 17. 3. 2012, 18:06
Musím pochválit článek, jelikož Freddy je ne… Salem 17. 3. 2012, 16:14
Zobrazit diskuzi Přidat příspěvek

Další podobné články

Úsměvy smutných mužů: recenze filmu

Úsměvy smutných mužů: recenze filmu

Přes dno lahve na samé dno života. David Švehlík v hořké tragikomedii, stojící na dobrých hereckých výkonech, autentickém prostředí a upřímném a tedy syrovém podání toho, co představuje boj s démonem alkoholu.

Muž, který zabil Dona Quijota: recenze filmu

Muž, který zabil Dona Quijota: recenze filmu

Terry Gilliam po třicetiletých přípravách představuje svůj „prokletý“ donkichotský projekt, do něhož imaginativní formou vnáší téma odpovědnosti umělce za své dílo a lidi, zapojené do jeho přípravy.

Ant-Man a Wasp: recenze filmu

Ant-Man a Wasp: recenze filmu

Svižná, vtipná a emotivní dvojka přichází se záchrannou misí do kvantové říše. Sází přitom na vícegenerační rodinný model vyprávění a vizuální gagy se zmenšováním a zvětšováním.

10 nejočekávanějších letních filmových hitů

10 nejočekávanějších letních filmových hitů

Šestý díl Mission: Impossible, dvojky Úžasňákových a Mamma Mia!, Mrakodrap s Dwaynem Johnsonem, Hotel Artemis, MEG: Monstrum z hlubin a čtyři české novinky na vás čekají v letních měsících v kinech.

První člověk: nový trailer na očekávaný film o první cestě na Měsíc

První člověk: nový trailer na očekávaný film o první cestě na Měsíc

Sicario 2: Soldado – recenze filmu

Sicario 2: Soldado – recenze filmu

Válka proti drogovým kartelům dostává nový rozměr s podezřením, že se podílí na pašování teroristů přes mexické hranice. Syrový pohled do světa tajných operací, v němž postavy hájí svou lidskost.

Predátor: Evoluce - nový oficiální trailer na očekávané akční sci-fi

Predátor: Evoluce - nový oficiální trailer na očekávané akční sci-fi

10 filmů, které si nenechte ujít na festivalu ve Varech (a poté v kinech)

10 filmů, které si nenechte ujít na festivalu ve Varech (a poté v kinech)

Breivikovo řádění z pohledu jeho obětí, psychothriller z tísňové linky, brežněvovská éra očima rockerů i nechtěného spisovatele, Javier Bardem a Penélope Cruz v novince Asghara Farhadiho, transgender baletka. To nejlepší z nabídky karlovarského festivalu.