Alice opět pátrá po přeživších ve světě, zasaženém virem, jenž z lidí dělá vražedné zombie. Viník globální epidemie, společnost Umbrella, ve snaze o nalezení léku proti stárnutí a nervovým chorobám, vypustil do oběhu látku, jejímž nezamýšleným vedlejším účinkem se stalo oživení mrtvých buněk jejich nositelů. Únik smrtícího T-viru z genetického výzkumu proměnil obyvatele v krvelačné nemrtvé a planetu v apokalypticky vyhlížející měsíční krajinu, kde vzrůstající počet infikovaných nahání zbytky nákazou nezasažených lidí.
Ženská bojovka
Nadlidskými schopnostmi vybavenou Alici (Milla Jovovichová) zastihujeme v místě, kde jsme se s ní v minulé části série rozloučili. V Japonsku se v čele armády svých klonů postaví v tajných laboratořích hlavnímu šéfovi představenstva a správní rady společnosti Umbrella Albertu Weskerovi (Shawn Roberts) a armádě jeho poskoků. Během souboje ale přichází o svou výjimečnou moc i mnohonásobnou klonovanou identitu.
V dvoumístném vrtulníku se přemisťuje do aljašské divočiny, odkud zaslechne vysílání na nouzové frekvenci se zprávou o místě, zvaném Arcadia, jež má být údajně poslední destinací, nezasaženou mutujícím virem. Potkává zde známou Claire Redfieldovou (Ali Larterová) z minulého dílu a společně se vydávají hledat další členy komanda, kteří by byli ochotni nasazovat krk pro záchranu zbytků lidstva. Nacházejí je ve vyhořelých troskách Los Angeles, které připomínají požárem nebo nukleární katastrofou sežehlá torza původní civilizace.
Britský režisér Paul W.S. Anderson se osm let od premiéry první kapitoly nemrtvé ságy a dalších dvou pokračování, na nichž se podílel pouze v pozici scenáristy a producenta, ke konzolové látce vrátil. Milovník béčkových předloh a jejich realizací, který si udělal jméno na adaptaci videoherního námětu Mortal Kombat nebo futuristické sci-fi Horizont událostí, nás přenáší do šedohnědých, neustále podmračených postapokalyptických kulis vnějškového světa, které tak ostře kontrastují s přísně uzavřenými, leskle bílými podzemními prostorami, kde se nachází sídlo Umbrelly.
Toto prostředí nezapírá natáčení před modrozeleným pozadím, naopak vhodně evokuje uměle simulované herní zázemí. Horší už je to s tím, co se v něm odehrává. V podpovrchových chodbách běhají dorostenky v přilnavých tmavých úborech, jež zdobí rambovský zbrojní arzenál. Tváří se přitom jako zbloudilé duše z oddílu seržantky Ripleyové, které vybíjenou vetřelců vyměnili za masakrování nemrtvých. V militantní variaci na spartakiádní skladbu nazvanou Ženy s kulomety, která svým obsahem evokuje dětskou hru na značky, se musí co nejrychleji přemístit z bodu A do bodu B a dále a u každého stanoviště zdolat nějaké pasti a zrádné zákruty.
Plnění úkolů v Andersonově bojovce zavání strojovou mechaničností, již oživuje až souboj obřího mutanta ve sprchách s Millou Jovovichová a Ali Larterovou v mokrých tričkách. Právě čtyřmetrový kat se sekerou se jako jediný vyděluje z kolektivního davu zombíků, kteří svou anonymní zaměnitelností takřka ztrácejí na důležitosti. Jako okrajové křoví se stávají jen matnou kulisou, redukující počty živých, ale jen těžko vytváří požadované napětí nebo momenty, zavánějící hororovou strašidelností.
Kinematografie atrakcí
Ne, opravdu nečekám nějakou hloubku od námětu, který má základ v počítačové hře, kde jde jen o likvidaci jedné oživlé mrtvoly za druhou. I tvůrci jsou si toho vědomi a dějově chatrnou zápletku se snaží obalit módním trojrozměrným obalem. Na rozdíl od jiných produkcí, které 3D rozměr konvertovali do už natočeného materiálu dodatečně, aby zvýšili jeho diváckou atraktivitu, Anderson po vzoru Jamese Camerona a jeho Avataru už při natáčení pracoval s hloubkou prostoru, která se před ním otevírala. Využil k tomu odpovídající techniku a výsledná iluze mu slouží především k přehlídce rozmanitosti atrakcí, vyrobených pro efekt sám. Viz scéna s letícími brýlemi, hozenými všanc divákovi imaxových kin.
Skrze nasazení speciálních brýlí nás režisér zve do plastického světa, kde vám kolem hlavy budou svištět kulky, vaše chuťové pohárky podráždí vyhřezlá střeva nakažených a za zátylkem budete cítit dech vzteklých dobrmanů, kteří se umí rozpůlit. Obrazová kompozice ale nepracuje jen s těmito rozmarnými lákadly, ale díky třetí dimenzi zároveň získává na přehlednosti, způsobené použitím delších záběrů, které nám umožní si jednotlivé sekvence lépe vychutnat. Časté zpomalovačky odkazují k vizuálnímu cítění mistra krvavého baletu Johna Woo a ne dnes tak často užívané roztřesené greengrassovské těkavosti. 3D efekt tím sice vynikne, ale tempo snímku zvlášť v klasickém dvojrozměrném formátu ztrácí na gradaci a jeví se zbytečně natahovaným.
Se zpomalujícím efektem souvisí i stylizační prvek matrixovského užití techniky bullet-timu s rotující kamerou a extrémně znehybněným časovým tokem, jež příběh na obou jeho pólech uvozuje. Kinetické zákony popírající salta nebo uhýbání kulkám zavání ale až příliš vykrádáním slavné předlohy a přes prostorový efekt nepřináší nic nového.
Stejně jako okázalá spřízněnost skrze projevy mimiky, gest, hlasového zabarvení i kadence řeči šéfa Umbrelly Weskera s agentem Smithem. Mezi těmito matrixovskými oddíly, umístěnými na začátek i konec snímku, dynamický potenciál vyprávění poklesne na více jak půlhodinu takřka na hladinu mrazu a my se stáváme účastníky debat s nechtěně směšným dialogovým základem. K lobotomizujícímu dojmu v těchto pasážích přispívá i elektronický hudební doprovod dvojice, působící pod uměleckou značkou Tomandandy.
Trojrozměrný bonus
Z nevzrušivosti se nás snaží vytrhnout Andersonova manželka Milla Jovovichová jako v latexovém oblečku obsedantně fetišizovaný objekt pozornosti, který nemá za úkol nic jiného než běhat, střílet a sekat hlavy zombíkům při spíše předstírané snaze zjistit spojitost koncernu Umbrella s šířením zkázonosného nemrtvého viru. Úlohu dějového nováčka na sebe bere bratr Claire Chris (Wentworh Miller), jehož se zhostil herec, proslavený postavou Michaela Scofielda ze seriálu Útěk z vězení. Což je zdůrazněno v popkulturním odkazu v momentě, kdy se s ním Alice poprvé střetává po přistání s letadlem na střeše budovy, jež se ukáže být vězením.
Nekomplikovaně jednorozměrné postavy, choreografie akčních scén, uzpůsobená 3D pozadí a zápletka, jež nepředstírá žádné významné poselství, pokud za něj nepovažujeme neškodnou kritiku obřích nadnárodních korporací, které se v touze po zisku nezastaví takřka před ničím. Přidejte si k tomu cliffhangerové zakončení, kterého jsme byli svědky i minule v Tokiu a koná i tentokrát, čímž se otevírá prostor pro další díly série.
Čtvrtý Resident Evil si díky těmto ingrediencím užijí všichni ti, kteří mají rádi prvosignálně jednoduchou popcornovou zábavu, která nestaví na originalitě ani myšlenkově vrstevnatém podhoubí, ale na lunaparku atrakcí, které se snaží na skromnou hodinu a půl zabavit především naše smysly. Bonus v podobě lákadla trojrozměrné podívané zachraňuje film od totální nudy a stává se nejhodnotnější devízou, kvůli níž zvažte návštěvu kina. Pro fanoušky videoherní série i jejích předchozích tří filmových převedení povinnost, pro ty ostatní spíše záležitost s visačkou „Jen na vlastní nebezpečí.“
P.S. Podle těchto závěrečných kritérií si libovolně upravte i výsledné hodnocení.
Resident Evil: Afterlife
- Žánr: Videoherní adaptace
- Původní název: Resident Evil: Afterlife
- http://www.residentevil-film.cz/
- VB/ Německo/ USA 2010
- Scénář a režie: Paul W.S. Anderson
- Hrají: Milla Jovovichová, Boris Kodjoe, Ali Larterová, Wentworth Miller, Sienna Guilloryová, Spencer Lockeová, Shawn Roberts, Kacey Barnfieldová, Norman Yeung, Kim Coates
- Distribuce: Falcon
- Distribuční premiéra v ČR: 23. 09. 2010
| AVmania.cz hodnotí |
| film |   | 4/10 |