AVmania.e15.cz

Příběhy z Afriky: s texty i beze slov

V posledních letech se na českých festivalech i v klubech objevují stále častěji špičkoví interpreti world music z Afriky.
Příběhy z Afriky: s texty i beze slov

V Praze před prázdninami vystoupili legendární senegalský Orchestra Baobab, Habib Koité z Mali (kterého pozvali též organizátoři letošních Colours Of Ostrava) nebo zpěvačka Oumou Sangaré z téže země. Ve Valašském Meziříčí letos hráli interpreti z Pobřeží slonoviny a Konga a v programu Folkových prázdnin 2008 v Náměšti nad Oslavou najdete výborného písničkáře Tcheku z Kapverdských ostrovů. Alba předních afrických zpěváků a hudebníků seženete i v českých obchodech, a tak přijměte pozvání k poslechu několika exotických nahrávek.

Klepněte pro větší obrázek

Habib Koité je sice kytarista a zpěvák, avšak na jeho novém albu Afriki slyšíme i další nástroje. V základní sestavě jeho skupiny Bamada najdeme balafon (západoafrický xylofon), kalebasu (rytmický nástroj z vydlabané tykve) a další rytmické nástroje. V pozadí stojí početný sbor vokalistů a hráči na spoustu dalších nástrojů včetně tradičních houslí sokou nebo loutny n’goni.

Texty jsou – nedá se to označit jinak – lidské. Koité střídá vyznání matce s holdem přátelům, avšak dostane se i k popisu tradičního života ženy na venkově nebo na výzvu Afričanům, aby nespoléhali na pomoc z Evropy. Díky anglickým a francouzským překladům v bookletu si může slova písní každý pročíst a prostudovat. Navzdory pro nás nezvyklému „mazlivému“ sólovému zpěvu, navzdory téměř gospelovým sborům (gospel má přece svůj původ v africké hudbě!) a navzdory výrazné rytmické složce můžeme hovořit o písničkářském albu. O albu s názorem, kterému nelze nic vytknout ani po interpretační stránce.

Klepněte pro větší obrázek

Zatímco Koité vypráví příběhy ve verších, jeho krajan Toumani Diabaté se obejde beze slov. Diabaté je v současné době nejuznávanějším světovým hráčem na koru, 21strunnou loutnou, kterou například publicista Jiří Moravčík označuje jako „symbol západoafrické hudby“. Nového Diabatého album The Mandé Variations je celé instrumentální, aranžérsky úsporné a přitom zvukově plné.

Virtuóz z Mali na svůj nástroj hraje tradiční melodie i vlastní kompozice, kterými vypráví historky ze svého pobytu v Londýně, vzdává hold zesnulému géniovi afrického hudby Alimu Farkovi Tourému a přitom se inspiruje například britskou reggae kapelou UB40. Booklet alba obsahuje řadu informací pro zasvěcené posluchače včetně údajů o ladění kory v jednotlivých písních. Doporučuji však i neškoleným zájemcům pro chvíle relaxace. Velmi zjednodušeně řečeno: Čím je u nás Štěpán Rak se svými nahrávkami pro sólovou akustickou kytaru, tím je Diabaté v rámci západní Afriky se svou korou.

Klepněte pro větší obrázek

Jestliže Diabatého kdysi pro světovou veřejnost objevil americký bluesman Taj Mahal, který s ním natočil výborné album Kulanjan (1999), Senegalec Youssou N’Dour se do povědomí dostal díky přízni Petera Gabriela. V roce 1994 nazpíval obrovský hit 7 Seconds se zpěvačkou Neneh Cherry a od té doby je nejznámějším zástupcem západoafrické hudby ve světě, ve vlasti někdy až přehlíženým a kritizovaným za příklon k popu. Po návratu ke kořenům na duchovně (islámsky) zaměřeném albu Egypt (2004) nyní N’Dour natočil další afropopové album Rokku Mi Rokka.

Ačkoli je Senegalcova novinka méně kompaktní a méně zvukově autentická než křehké instrumentální album Diabatého, můžeme ji vnímat jako syntézu západo- a severoafrické hudby v nejlepším slova smyslu. Na loutnu n’goni zde hraje Bassekou Kouyaté z Mali (bývalý člen skupiny Aliho Farky Tourého), nechybí kora a ve studiu vypomohli i členové senegalského Orchestra Baobab. Po 13 letech se N’Dour ve studiu setkal také s Neneh Cherry, avšak sám tvrdí, že se nesnažil o pokračování 7 Seconds, nýbrž o mnohem autentičtější africkou nahrávku. Rokku Mi Rokka má v N’Dourově diskografii zajímavé postavení. Je pro ucho Evropana přístupnější než náročný Egypt, avšak současně opravdu afričtější než popové nahrávky z 90. let.

  • Habib Koité & Bamada: Afriki. Cumbancha/P&J Music 2007, celkový čas 46:01
  • Toumani Diabaté: The Mandé Variations. World Circuit/P&J Music 2008, celkový čas: 57:50
  • Youssou N’Dour: Rokku Mi Rokka. Nonesuch/Warner Music 2007, celkový čas: 46:55
Další článek




celkem 2 komentáře

Nejnovější komentáře

Re: Ali Farka Touré Milan Tesař 26. 8. 2008, 19:57
Ali Farka Touré To-Chu 3. 8. 2008, 20:27
Zobrazit diskuzi Přidat příspěvek

Další podobné články

30 sex symbolů šedesátých let

30 sex symbolů šedesátých let

Brigitte Bardot, Ursula Andress, Claudia Cardinale, Raquel Welch, Sophia Loren, Catherine Deneuve, Jane Fonda, Anita Ekberg, Britt Ekland, Sharon Tate. S šedesátými léty přichází éra sexuálního uvolnění ve společnosti i kinematografii.

Creed II: první oficiální trailer na pokračování boxerské ságy [video]

Creed II: první oficiální trailer na pokračování boxerské ságy [video]

Escobar: recenze filmu

Escobar: recenze filmu

Tenkrát v Kolumbii. Portrét narkobarona Pabla Escobara, který po dobrém či po zlém hledá ve veřejném životě respekt druhých. Javier Bardem a Penélope Cruz ožívají ve vzpomínkách zločincovy milenky.

Ghost Stories: recenze filmu

Ghost Stories: recenze filmu

Britská hororová antologie tří duchařských příběhů, spojených jedním rámcovým, odhaluje psychologický základ zdánlivě nevysvětlitelných nadpřirozených případů.

Já, Simon: recenze filmu

Já, Simon: recenze filmu

Feel-good movie a gay varianta oblíbených romantických teenagerských komedií nabízí pozitivní pohled do světa, jemuž vládne tolerantní a liberální duch.

Smrtelné stroje, Bumblebee: nové oficiální trailery na očekávaná sci-fi [video]

Smrtelné stroje, Bumblebee: nové oficiální trailery na očekávaná sci-fi [video]

10× nejslavnější muzikanti ve filmu

10× nejslavnější muzikanti ve filmu

Bird, Great Balls of Fire!, The Doors, Ray, Walk the Line, Control, Edith Piaf, Serge Gainsbourg, Get On Up - Příběh Jamese Browna, Nico, 1988. Nejslavnější muzikanti na filmovém plátně.

Na krátko: je lepší milosrdná lež, nebo krutá pravda? [recenze filmu]

Na krátko: je lepší milosrdná lež, nebo krutá pravda? [recenze filmu]

Upínání se k nepřítomnému otci, špatná komunikace v rodině, milosrdná lež a ztráta iluzí díky ní. Adaptace předlohy Petry Soukupové, oceněné Magnesiou Literou jako Kniha roku.