AVmania.e15.cz

Pestrobarvec petrklíčový: recenze filmu

Láska je mezní stav závislosti. Padesát odstínů šedi pro cinefily podmanivě nahlíží do komnat lesbického sadomasochismu.

Začíná to trochu jako pohádka. V blíže neurčené době a na blíže neurčeném místě v Evropě se nachází vznosné, ale chátrající šlechtické sídlo. A v něm žijí dvě ženy. Starší Cynthia (Sidse Babett Knudsen) a mladší Evelyn (Chiara D'Anna).

Podmanivé bezčasí

Onou dobou by mohl počátek 20. století, stejně jako třeba sedmdesátá léta minulého století. Oním místem nějaká středoevropská země, například Maďarsko, kde žije režisér filmu a kde se i skutečně natáčelo. Ale to spekulujeme. Podmanivý snímek se odehrává ve zvláštním bezčasí a v prostředí, kde se nevyskytují žádní muži.

Obě ženy žijí ve svém svébytném světě, izolovaném od toho okolního, kde se oddávají rafinovaným BDSM hrátkám. Nejsou definovány svým původem, profesí nebo sociálním statusem, ale výhradně rolemi, které sehrávají v rámci jejich výstředního lesbického vztahu.

Sběratelka motýlů Cynthia je ta dominantní, přísná a nekompromisní, která své submisivní milence Evelyn připravuje různé útrapy za to, že neplní k její spokojenosti úkoly, které jí zadala. Evelyn své „paní“ ručně pere luxusní hedvábné kalhotky, čistí jí holínky nebo drhne podlahu. Když něco opomene nebo udělá špatně, následuje trest. Ať už fyzický nebo ve formě psychického ponižování.

Past ritualizovaných her

Jejich hry mají striktně určený průběh, který se s každodenní pravidelností opakuje. Úlohy i postavení obou žen při nich jsou jasně definované, než se ukáže, že tou dominantní osobou ve vztahu je ve skutečnosti „uklízečka“ nebo „služebná“ Evelyn.

Právě ona vytváří scénáře ritualizovaných her a určuje jejich charakter, včetně drobných obměn a vylepšení. Své ponižování po Cynthii s neodbytnou naléhavostí vyžaduje a ta ji s láskou vychází vstříc. Původně možná pro obě vzrušující sadomasochistické hry na dominanci a podřízenost se ale postupem času stávají více rutinními.  

Evelyn přichází se stále novými podněty, ale Cynthia už svou roli dominy přijímá s menším nadšením nebo ochotou. Ráda by z role třeba na čas vypadla a zažívala s Evelyn úplně obyčejné láskyplné souznění. Nesoulad v tom, co obě ženy od vztahu očekávají, i neochota najít kompromis ohledně míry toho, kam až se dá v těchto hrách zajít, vede k tomu, že se tyto hry stanou pro jejich aktérky pastí.

Metafora partnerského vztahu

Ochota hrát tyto hry se přitom stává podmínkou jejich udržitelného vztahu. Cynthia, která nechce o svou mladší milenku přijít, se jim tak i přes drobné vzpoury podvoluje až na hranici vlastního sebezapření. To, co zprvu sloužilo jako zpestření partnerského vztahu, má už jiný charakter, který se blíží spíš smlouvě, v níž má každý nalinkovanou svou úlohu.

Autor scénáře a režisér v jedné osobě na příkladu dvou žen s nekompatibilními erotickými tužbami zkoumá obecnou dynamiku partnerských vztahů, v nichž hrají důležitou roli takové faktory jako vzájemná očekávání, akceptování světa toho druhého nebo podřizování se jeho představě o nás samých. A dochází k tomu, že dva jedinci spolu často uzavírají nějakou smlouvu, jejichž pravidel se důsledně drží v obavě z toho, aby její pozměnění nevedlo k tomu, že oni z ní budou v tom momentě vyšachováni.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek

Film tak můžeme vnímat jako studii nebo metaforu partnerského vztahu, kde lesbická nebo BDSM orientace obou žen nehraje až takovou roli. Režisér záměrně obě herečky vytrhává z nějakého pevného časoprostorového ukotvení a zachází s nimi trochu jako s laboratorními zvířaty, na nichž chce univerzálně demonstrovat, s jakými obtížemi se partnerské nebo intimní vztahy potýkají.

Sexuální laboratoř

Podobně jako v případě Život Adèle není až tak důležité, že vztah probíhá mezi dvěma ženami, protože do něj vstupují okolnosti, faktory a limity, jež jsou pro partnerské vztahy obecné. Jako žárlivost, strach ze stereotypu, vlastnické nároky apod.

Lesbická orientace je tu brána jako přirozená věc, ne jako otázka volby. Režisér se oprošťuje od genderových stereotypů při posuzování motivů chování jednotlivých postav a do centra své pozornosti staví eroticko-mocenské hry, pomocí nichž ženy svůj vztah testují.

Z této experimentální laboratoře temnějších stránek lidské sexuality, v níž se chování postav odvozuje výlučně od jejich jednání v oblasti intimní, jsme podobně jako v Nymfomance za pomoci zcizujících ornamentů přenášeni do dalšího fikčního nebo spíš mystifikačního světa.

V něm hrají roli motýli jak z originálního, tak českého názvu filmu. The Duke of Burgundy není nějaký burgundský vévoda, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale typ motýla, kterému se v češtině říká Pestrobarvec petrklíčový. Souvztažnost mezi entomologií a sexualitou tu ale není přímá nebo nějak hlouběji propracovaná. Jde spíš o jistou metaforu křehkosti nebo neuchopitelnosti obou žen i prostředí, v němž se pohybují.

Dekadentní pocta sexploataci

Rozpadající se šlechtické sídlo, řídící se vlastními zákony a pravidly, přispívá k navození hypnotické, surrealistické nebo chvílemi až snové atmosféry, již známe z evropských artových filmů. Evelyn ve snu dosahuje extáze netušených rozměrů, při níž zažívá pocit, jako by se jí motýli rozletěli v podbřišku. Hudba britsko-kanadského dua Cat’s Eyes, spolu se zvuky, imitujícími skutečné motýly a další hmyz, tuto melancholicko-poetickou atmosféru umocňuje.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek

Vláčná nebo táhlá kamera Nicholase D. Knowlanda se pomalu pohybuje mezi ponurými interiéry domu, přičemž atmosféra vyprávění díky perfektně nasvíceným záběrům působí náležitě dekadentně. Trochu jako z evropských filmů ze sedmdesátých let, na něž se zde odkazuje.

Pokud ve svém předchozím snímku Berberian Sound Studio (2012) režisér vzdával poctu italským hororově laděným krvavým detektivkám, pro něž se vžil termín giallo, ve svém nejnovějším opusu přichází s přiznanou poctou sexploatačním filmům 60. a 70. let.

V komnatách lesbického sadomasochismu

Oproti béčkovým erotickým hororům gotického ražení v režijním podání Jeana Rollina a Jesúse Franca (jehož herečku Monicu Swinn obsadil do vedlejší role) se ale jeho vyprávění neopájí explicitními erotickými scénami. Strickland si počíná mnohem rafinovaněji. Erotickou smyslnost hledá a nachází skrze voyeuristické nahlížení klíčovou dírkou do komnat lesbického sadomasochismu.

Všechny ty korzety, upnuté černé sukně, punčošky, podpatky a kalhotky tu mají své přesné opodstatnění ve hře na ženskost a její podrývání. Z pornografií zavánějící hry na tyranskou dominu a plachou služebnou si režisér bere pouze model těchto her, který ale naplňuje mnohem sofistikovanějším a citlivějším obsahem. Díky nezobrazování nahoty dosahuje o to více vzrušujícího účinku.

V náznaku BDSM praktik i pomůcek, které k nim ženy používají, jde mnohem dál než tvůrci Padesáti odstínů šedi. Takže dojde i na „lidský záchod“ nebo truhlu, do níž je slastí být zavřena. Vše se ale odehrává za zavřenými dveřmi, za jakoby mlžnou oponou, která pouze dráždí naši představivost.

Padesát odstínů šedi pro cinefily

Režisérovi se zároveň daří tyto scénky odlehčit tím, že nechává občas ženy z jejich dokonale prokomponovaných erotických představení na moment vypadnout. V důsledku jejich selhání nebo nějakých vnějších komplikací, které jejich hru naruší. Velmi výživná je z tohoto pohledu pasáž, kdy se na motýlí sídlo dostaví truhlářka (Fatma Mohamed) za účelem zhotovení speciální mučící postele.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek

Režisér Peter Strickland (Katalin Varga, Berberian Sound Studio, Björk: Biophilia Live) velmi nápaditě a přitom distingovaně pracuje jak s erotickým napětím, tak s černým humorem. Projevuje se jako estét, který pro někoho možná až trochu manýristicky hledá krásu tam, kde jiní asi ne.

Vymezuje se jak vůči mainstreamové kinematografii, ztělesněné zmíněnými Padesáti odstíny šedi, tak té béčkové s její otevřenou nahotou a hledá vlastní svébytný tvar, který by vypověděl něco o lásce jako mezním stavu, kdy se odevzdáváme tomu druhému a stáváme se hříčkou jeho erotických fantazií, tužeb a potřeb, které nemusí vždy kolidovat s těmi našimi.

Ukazuje, jak je nesnadné akceptovat a aplikovat do partnerského života vše, co protějšek vnímá jako podmínku takového vztahu. Šestačtyřicetiletá Dánka Sidse Babett Knudsen (Starý, nový, půjčený a modrý, Po svatbě) a Italka Chiara D'Anna nás vtahují do této studie závislosti, při níž se otevírají zakuklené třinácté komnaty.

Způsobem, který ocení nejen cinefilové a filmoví labužníci, ale všichni ti, kdo mají rádi snímky s podmanivou atmosférou, dráždivou provokativností a humorem, který nás z tohoto uzavřeného světa sadomasochistických vášní přenáší zpět do reality.

Pestrobarvec petrklíčový

  • Žánr: erotické drama
  • Původní název: The Duke of Burgundy
  • www.aerofilms.cz/filmy/260-Pestrobarvec-petrklicovy/
  • Velká Británie 2014
  • Scénář: Peter Strickland
  • Režie: Peter Strickland
  • Hrají: Sidse Babett Knudsen, Chiara D'Anna, Fatma Mohamed, Monica Swinn, Eugenia Caruso
  • Distribuce: Aerofilms
  • Distribuční premiéra v ČR: 16. 04. 2015

Hodnocení filmu: 8/10                           

 

Další článek




celkem 3 komentáře

Nejnovější komentáře

sice je mně ten film ukradenej, ale pevně do… Radon 27. 4. 2015, 23:16
proboha, ten redaktor je debil!!! tak díky z… FrantisekKoudelka 21. 4. 2015, 13:26
.....A ja sa pýtam : ČO KOMU MôŽE TENTO FILM… NOWOCAYN 19. 4. 2015, 22:49

Další podobné články

Vetřelec: Covenant – recenze filmu

Vetřelec: Covenant – recenze filmu

Frankensteinovské téma stvořitele a jeho výtvoru slouží nejen k poznání vetřelčího rodokmenu, ale i úskalí režijního přístupu Ridleyho Scotta k této látce.

40 největších ženských hereckých sex symbolů 90. let

40 největších ženských hereckých sex symbolů 90. let

Sharon Stone, Gina Gershon, Salma Hayek, Cameron Diaz, Demi Moore, Pamela Anderson, Kate Winslet, Jennifer Lopez, Elizabeth Hurley nebo Nicole Kidman a jejich odhalené scény ve filmech.

Válka o planetu opic: výborný finální trailer na očekávané sci-fi [video]

Válka o planetu opic: výborný finální trailer na očekávané sci-fi [video]

Král Artuš: Legenda o meči – recenze filmu

Král Artuš: Legenda o meči – recenze filmu

Londýnská gangsterka, zkřížená s hrdinskou fantasy, v níž se hrdina dlouho zdráhá přijmout svůj úděl. Guy Ritchie Artušův origin napumpoval velkou audiovizuální energií, která překrývá zjednodušený výklad legendy.

Lady Macbeth: recenze filmu

Lady Macbeth: recenze filmu

Manželství jako obchod, patriarchální dominance, probuzený chtíč, cizoložství a vraždy. Viktoriánské erotické drama na motivy předlohy Nikolaje Leskova ukazuje, jak se z oběti stává krutá a manipulativní vládkyně.

Blade Runner 2049: první oficiální trailer na očekávané sci-fi [video]

Blade Runner 2049: první oficiální trailer na očekávané sci-fi [video]

Wonder Woman: finální trailer před premiéru je tu [video]

Wonder Woman: finální trailer před premiéru je tu [video]

Strážci Galaxie Vol. 2: recenze filmu

Strážci Galaxie Vol. 2: recenze filmu

Sázka na excentričnost ústřední pětice a její týmovou chemii z jedničky je v pokračování vystřídána větším příklonem k blockbusterovému schématu s výraznou melodramatickou linkou rodinných vztahů.