AVmania.e15.cz

Paříž–Manhattan: Nepřesvědčivá nápodoba Woodyho Allena

Paříž–Manhattan: Nepřesvědčivá nápodoba Woodyho Allena

Woody Allen za ta léta svými duchaplnými romantickými komediemi inspiroval mnohé. Francouzka Sophie Lelloucheová patří mezi ně. Mezi tím „mít rád Allena“ a „být dobrý jako on“ je však velký rozdíl. Její celovečerní debut se sice jmenuje Paříž–Manhattan, na cestě za svým vzorem se ale příliš daleko nedostal.

Hlavní hrdinka, okázale osobitá lékárnice Alice, může svého guru chválit mnoha větami a DVD s jeho filmy zázračně léčit zdravotní potíže řady pacientů. Její vlastní milostné eskapády přesto pořád postrádají vtip, švih i duchaplnost, takže vypadají jako nezajímavé a nepřesvědčivé rozhodování mezi zdánlivě dokonalým bohatým mužem a příliš upřímným vynálezem alarmů.

Ten je sice už trochu za zenitem, ale v podání herce a zpěváka Patricka Bruela dostatečně šarmantní a režisérkou dostatečně protežovaný, aby byl od počátku jasným kandidátem na závěrečný polibek. Toto Alicino „dilema“ doplňuje několik podivně nerozvitých vedlejších zápletek, které nutí postavy dělat další hloupé věci jako vloupat se do bytu svých příbuzných, aby tam mohly hledat důkazy o nevěře.

Jako vzdělaná fanynka autorka Allenovi ukradla alespoň jeden dobrý nápad. Nechala samotného Woodyho, aby Alici radil z plakátu, podobně jako kdysi jeho hrdinovi kecal do života imaginární Humphrey Bogart v komedii Zahraj to znovu, Same. Škoda že tuto ideu posléze opustí. Allenův vlastní hlas alespoň přináší do filmu jeho bonmoty a ty neznějí tak mdle jako ty od Lelloucheové, zároveň autorky scénáře.

V Paříž–Manhattan romantiku přináší jen jarní Paříž a francouzská móda, hlavní hrdince to většinou sluší. Alespoň od okamžiku, kdy se děj přesune do současnosti z úvodních matoucích flashbacků, v nichž všichni vypadají stejně staře, ač se mají odehrávat o deset let dříve.

Z lehkonohé pocty Woodymu Allenovi tak zbyl jen nesoustředěný film plný slov, ale s málem obsahu, takový, kde postavy dokola opakují, jak milují hudbu Cola Portera (jako hrdina Půlnoci v Paříži), a přitom tu pořád hraje jen jeden hit od Rodgerse a Harta.

Paříž–Manhattan

  • romantický, Francie, 77 minut
  • Režie: Sophie Lelloucheová
  • Hrají: Alice Taglioniová, Patrick Bruel
  • Premiéra: 7. února
  • Hodnocení: 40 %
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku Přidat příspěvek

Další podobné články

Black Panther - recenze filmu

Black Panther - recenze filmu

Jak uchránit unikátní svět africké Wakandy před tím okolním? Střet politických idejí v sympaticky se vymykající marvelovce, jež čerpá z utopických myšlenek afrofuturismu.

Tvář vody: recenze filmu

Tvář vody: recenze filmu

Dospělá variace Guillerma del Tora na pohádku o Krásce a zvířeti s mezidruhovou erotikou, multižánrovou poctou klasickému Hollywoodu a výzvou k toleranci k menšinám, nominovaná na třináct Oscarů.

Deadpool 2: nový trailer na očekávaný filmový trhák [video]

Deadpool 2: nový trailer na očekávaný filmový trhák [video]

Solo: A Star Wars Story - nový oficiální trailer na očekávané sci-fi [video]

Solo: A Star Wars Story - nový oficiální trailer na očekávané sci-fi [video]

Padesát odstínů svobody – recenze filmu

Padesát odstínů svobody – recenze filmu

Odstíny manželské prázdnoty v reklamním vizuálním balení. Erotická trilogie s BDSM tématikou vrcholí a vypomáhá si přitom thrillerovou zápletkou béčkového ražení.

Unsane – nový Soderberghův film je natočený na iPhone

Unsane – nový Soderberghův film je natočený na iPhone

Prezident Blaník: recenze filmu

Prezident Blaník: recenze filmu

Lobbista Tonda Blaník zasahuje do prezidentské volby, bojuje s duchem Václava Havla i Číňany, demaskuje Pražskou kavárnu a odhalí své vlastenecké srdce v politické satiře, vycházející z populárního seriálového tvaru.

Nit z přízraků: recenze filmu

Nit z přízraků: recenze filmu

Obsedantní módní návrhář a jeho nepoddajná múza v patologickém souboji o nalezení partnerské rovnováhy, nominovaném na šest Oscarů. Daniel Day-Lewis se loučí s hereckou kariérou ve velkém stylu.