AVmania.e15.cz

Paříž–Manhattan: Nepřesvědčivá nápodoba Woodyho Allena

Paříž–Manhattan: Nepřesvědčivá nápodoba Woodyho Allena

Woody Allen za ta léta svými duchaplnými romantickými komediemi inspiroval mnohé. Francouzka Sophie Lelloucheová patří mezi ně. Mezi tím „mít rád Allena“ a „být dobrý jako on“ je však velký rozdíl. Její celovečerní debut se sice jmenuje Paříž–Manhattan, na cestě za svým vzorem se ale příliš daleko nedostal.

Hlavní hrdinka, okázale osobitá lékárnice Alice, může svého guru chválit mnoha větami a DVD s jeho filmy zázračně léčit zdravotní potíže řady pacientů. Její vlastní milostné eskapády přesto pořád postrádají vtip, švih i duchaplnost, takže vypadají jako nezajímavé a nepřesvědčivé rozhodování mezi zdánlivě dokonalým bohatým mužem a příliš upřímným vynálezem alarmů.

Ten je sice už trochu za zenitem, ale v podání herce a zpěváka Patricka Bruela dostatečně šarmantní a režisérkou dostatečně protežovaný, aby byl od počátku jasným kandidátem na závěrečný polibek. Toto Alicino „dilema“ doplňuje několik podivně nerozvitých vedlejších zápletek, které nutí postavy dělat další hloupé věci jako vloupat se do bytu svých příbuzných, aby tam mohly hledat důkazy o nevěře.

Jako vzdělaná fanynka autorka Allenovi ukradla alespoň jeden dobrý nápad. Nechala samotného Woodyho, aby Alici radil z plakátu, podobně jako kdysi jeho hrdinovi kecal do života imaginární Humphrey Bogart v komedii Zahraj to znovu, Same. Škoda že tuto ideu posléze opustí. Allenův vlastní hlas alespoň přináší do filmu jeho bonmoty a ty neznějí tak mdle jako ty od Lelloucheové, zároveň autorky scénáře.

V Paříž–Manhattan romantiku přináší jen jarní Paříž a francouzská móda, hlavní hrdince to většinou sluší. Alespoň od okamžiku, kdy se děj přesune do současnosti z úvodních matoucích flashbacků, v nichž všichni vypadají stejně staře, ač se mají odehrávat o deset let dříve.

Z lehkonohé pocty Woodymu Allenovi tak zbyl jen nesoustředěný film plný slov, ale s málem obsahu, takový, kde postavy dokola opakují, jak milují hudbu Cola Portera (jako hrdina Půlnoci v Paříži), a přitom tu pořád hraje jen jeden hit od Rodgerse a Harta.

Paříž–Manhattan

  • romantický, Francie, 77 minut
  • Režie: Sophie Lelloucheová
  • Hrají: Alice Taglioniová, Patrick Bruel
  • Premiéra: 7. února
  • Hodnocení: 40 %
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Na shledanou tam nahoře: recenze filmu

Na shledanou tam nahoře: recenze filmu

Poválečná doba přeje byznysu s lidským zármutkem, na němž se chtějí přiživit různí podvodníci. Potměšilé účtování s dějinami i lidskými slabostmi v adaptaci ceněného francouzského románu.

Jurský svět: Zánik říše - první oficiální trailer je tu [video]

Jurský svět: Zánik říše - první oficiální trailer je tu [video]

15 vánočních filmových tipů: sci-fi a komiksové adaptace na DVD/Blu-ray

15 vánočních filmových tipů: sci-fi a komiksové adaptace na DVD/Blu-ray

Příchozí, Ghost in the Shell, Vetřelec: Covenant, Válka o planetu opic, Valerian a město tisíce planet, Doctor Strange, Logan: Wolverine, Wonder Woman. První výběr z letošní DVD a Blu-ray produkce.

Kvarteto: recenze filmu

Kvarteto: recenze filmu

Bára Poláková a Jaroslav Plesl v hořké komedii Miroslava Krobota o generaci třicátníků, která si uměle prodlužuje mládí a zmítá se v neperspektivních vztazích.

Rock’n Roll: recenze filmu

Rock’n Roll: recenze filmu

Herec a režisér Guillaume Canet si v satiře na pomezí reality a fikce sebeironicky utahuje ze čtyřicátnické krize, své profese, soukromí po boku Marion Cotiilard, mediálního obrazu umělců a především sebe sama.

Avengers: Infinity War – první oficiální trailer na očekávaný filmový hit [video]

Avengers: Infinity War – první oficiální trailer na očekávaný filmový hit [video]

7 životů: recenze filmu

7 životů: recenze filmu

Orwellovská federace budoucnosti, v níž platí přísná politika jednoho dítěte a sedm sester s tváří Noomi Rapace, které jí vzdorují. Dystopie s dynamickou a krvavou akcí od režiséra Jeníčka a Mařenky.

Zahradnictví: Nápadník – recenze filmu

Zahradnictví: Nápadník – recenze filmu

Čistá láska naráží na odpor despotického otce v podobě předchůdce Jiřího Kodeta v Pelíšcích. Trilogie dvojice Hřebejk a Jarchovský vrcholí divácky nejvstřícnějším a pro autora scénáře i nejosobnějším dílem.