Románová trilogie Padesát odstínů šedi, Padesát odstínů temnoty a Padesát odstínů svobody se stala celosvětovou senzací, která v rychlosti prodeje překonala i Harryho Pottera. Byla přeložena do 52 jazyků a prodalo se jí více než 100 milionů výtisků. Její autorku, britskou spisovatelku Eriku Mitchell (1963), známou pod pseudonymem E. L. James, v roce 2012 časopis Time zařadil mezi sto nejvlivnějších lidí světa.
Literární kritici si zoufali nad tím, jak něco tak stylisticky podprůměrného může zasáhnout tak širokou čtenářskou obec a teď se k nim přidávají i ti filmoví. Po středeční slavnostní premiéře prvního dílu trilogie na Berlinale vstoupila tato adaptace o den později i do našich kin.
Premiéra stanovená do blízkosti svátku všech zamilovaných a to, že si distribuční společnost Universal nepřála, aby se konaly novinářské projekce, naznačuje, na koho tento produkt míří. Padesát odstínů šedi si už v knižní podobě vyneslo nelichotivé nálepky jako S/M porno pro hospodyňky v domácnosti a kritické cvičení v ostrovtipu se nevyhýbá ani filmové verzi.
Červená knihovna v soft erotickém balení
To se ale dalo čekat a filmu to, podobně jako u sponzorských patvarů Zdeňka Trošky, které označuje za lidové komedie, nijak neublíží. Dívky a ženy všech věkových kategorií vezmou kino útokem, protože toto je přesně ona úniková podívaná, jež má šanci oslovit široké pole ženského publika.
Dychtivé pubescentky ve věku patnácti let (stanovená hranice přístupnosti) v příběhu nevinné, naivní a moderními technologiemi nedotčené Popelky, kterou uhrane pohledný a tajemstvím opředený miliardář s S/M sklony, naleznou variaci na Pretty Woman nebo teenagerskou ságu Stmívání.
Ženy ve středním věku zas ocení, že tahle celovečerní telenovela působí poměrně erotičtěji než když paní Veronika vzpomíná na všechny její lásky. Zatímco u primácké červené knihovny si mohou v klidu vyžehlit prádlo, aniž by měly pocit, že jim něco podstatného uniklo, tady mohou trochu popustit uzdu svým sexuálním fantaziím.
A představit si, že namísto starostí se splácením hypotéky a dětmi, které se neustále popichují, je soukromým vrtulníkem unáší do nebes mladý a elegantní muž, který jim pak po přistání ve své soukromé rezidenci ukáže, jak roztomilé hračky ukrývá jeho Červený pokoj.
Neměly by se ale při tom zasnít příliš, aby to procitnutí nebylo až tak bolestné. Protože i ony měly kdysi doma pana Božského, který je pomiloval třikrát denně a to ještě způsobem, který charakterizovaly slovy, že tam kde fantazie většiny mužů končí, tam ta, jíž vládne jejich miláček, začíná.
Dnes, když se z jejich „pana Božského“ stal oddaný sledovatel sportovních přenosů, který radši chodí s kamarády na „jedno“, než aby se věnoval jim, není divu, že znaveny stereotypem snadněji podléhají očividnému kýči, který není ničím víc než moderní pohádkou, zkříženou s postupy červené knihovny. To vše v žánrovém soft erotickém balení.
Nedodržování vlastních pravidel
Máme tu mladou dívku, jíž pomáhá princ nikoliv na bílém koni, ale v luxusním voze Audi nebo v letadle, nalézt vlastní sexualitu a tím cestu ke své dospělosti. Ona díky němu objevuje rozkoš, on díky ní cit. Ano, až takto jednoduché to je.
Problémem je, že autorka předlohy nalinkuje pravidla světa, v němž se postavy pohybují a jenž je redukován takřka výhradně na vztah ústředních hrdinů, ale sama ho porušuje tím, jak se snaží BDSM romanci posunout směrem k té normální.
Na rozdíl od Shainbergovy Sekretářky (2002), v níž je sexuální orientace postav brána jako danost, s níž se pracuje, aby dominantní sadista i submisivní masochistka dosáhli společného nejen sexuálního splynutí, ale i vzájemného porozumění, zde je Christianova sexuální orientace či záliba brána nikoliv jako přirozená součást jeho já, ale jako výsledek prožitého traumatu z dětství.
Konzervativnější než jak se prezentuje
Christian Grey (Jamie Dornan) je prezentován jako inteligentní, chladný, cynický a protřelý sadista, který si nad vším rád udržuje absolutní kontrolu. Anastasia Steele (Dakota Johnson) pak jako naivní panenská dívka, která touží po úplně normálním vztahu.
To je ale něco, čeho se Christian děsí. Má fóbii z doteků, se ženami nespí v posteli, neseznamuje je se svou rodinou. Toto vše ale dvaadvacetiletá Anastasia, která s ním jako studentka anglické literatury před promocí přišla udělat rozhovor do školního časopisu, skoro jakoby mávnutím proutkem změní.
Má to být ona, kdo prochází proměnou a objevuje své živočišné, v tomto případě v sexuální oblasti masochistické já, ale mnohem víc se zdá, že se Christian vzdává toho svého. Ne proto, že by chtěl nebo to nějak vyplývalo se vzájemné interakce postav, ale prostě proto že se to tak autorce lépe hodí do její konstrukce, která je mnohem konzervativnější než se tváří.
Zmírňovaná smlouva o dominanci a podřízenosti
Christian nabídne Anastasii smlouvu, založenou na její podřízenosti vůči jeho dominantní osobnosti, která ji zaručuje, že se bude hrát podle předem dohodnutých pravidel. Podmínky této smlouvy, spočívající v tom, že bude s jejím tělem zacházet, jak uzná za vhodné nebo vyhovující, ale postupně zmírňuje.
Christianův sadismus, spojený s neschopností prožívání normálního sexuálního vztahu, se proměňuje s tím, jak Anastasia přichází na chuť praktikám, jež byly součástí jeho sadistického potěšení.
V první polovině vyprávění, kdy k sobě hledají cestu, je možno nalézt pár úsměvných situačních momentů, které opisují od Bridget Jones nebo jiných vyprávěnek o tom, jaké všechny trapasy je schopno vyvést nemotorné káče při seznamování s mužem, který se jí líbí.
Baví i náznaky toho, jaké jsou ve skutečnosti Christianovy sexuální preference. Jako třeba když nakupuje v železářství, kde Anastasia pracuje na brigádě, nějaké propriety pro BDSM praktiky jako bondage a zve přitom nic netušící dívku na rande.
I když jí jalovými dialogy typu, že není muž pro ni a že ho nemůže milovat, naznačuje, že není ten pravý, lidská Bella svého upířího Edwarda chce. V druhé půli vyprávění ještě naivně kulí oči a nechápe, proč ji chce ubližovat, ale když ji ukáže svůj Červený pokoj a vymezí si pomocí smlouvy, které praktiky provádět lze a které ne, začne ji vlastně ta hra kočky s myší na ovládaného a ovládajícího bavit. Jak moc se zatím úplně nedozvíme, protože jde o první část trilogie a cesta ke spořádanému svazku je ještě dlouhá.
Sterilní videoklipová erotika
Už teď je ale jasné, že Padesát odstínů šedi není žádné erotické drama, ale červená knihovna, která vás bude bavit humorem převážně nechtěným. Vysokoškolská studentka si musí vygooglovat slovo submisivní, aby pochopila, co s tou lepicí páskou vlastně její milý zamýšlí.
Erotické scény moc vzrušujícím dojmem ale nepůsobí. Vše je zahaleno do šerosvitného oparu, podbarveného hudbou, v němž je vidět, že Jamie Dornan strávil před natáčením poměrně dost času v posilovně a že má vyrýsované břišní svaly i pozadí.
Vnímáme vzdechy, vypnutá těla, přivírání oči, kousání do rtů, ale je to trochu jako z Deníků červených střevíčků nebo z klipu nějakého R&B zpěváka či zpěvačky. Po plácnutí přes zadek řemenem následuje v kině smích a i jiné praktiky z BDSM katalogu působí spíš humorně.
Tam, kde má být mezi partnery sexuální napětí, pravidelně vypadává jeden z nich z role, díky čemuž se jaksi vytrácí. Zda to bylo proto, že hercům nebylo úplně příjemné tyto scény natáčet a snažili se je proto odlehčit, se můžu jen domnívat.
Každopádně pokud jste viděli erotické scény ve filmech jako Hořký měsíc, Sex a Lucía nebo Život Adèle, tyto vám budou připadat hodně sterilní a nudné.
Nafouknutá dráždivá bublina, která splaskne
Pětadvacetiletá dcera slavných rodičů Dona Johnsona a Melanie Griffith Dakota Johnson má pro roli Anastasie potřebný nevinný půvab v kombinaci s probouzející se žádostivostí. Jamie Dornan, který zaujal rolí sadistického sexuálního vraha žen v kriminálním seriálu The Fall, mi zde naopak přišel jako model z reklamy na toaletní vodu a jakoukoliv uhrančivost jsem u něj postrádal.
Britské scenáristce Kelly Marcel, jež má za sebou práci na filmu Zachraňte pana Bankse, se podařilo do filmu propašovat humor, který působí odlehčujícím dojmem. Tedy ten chtěný, protože mnohem víc je toho nezáměrného, který dílo posouvá do až parodické roviny.
Sedmačtyřicetiletá britská režisérka, fotografka a výtvarnice Sam Taylor-Johnson, která před šesti lety celovečerně debutovala filmem Nowhere Boy o dospívání Johna Lennona, odvedla profesionální práci. Film má kvalitní kameru Seamuse McGarveyho (Pokání, Anna Karenina) i hudbu stálého spolupracovníka Tima Burtona Dannyho Elfmana.
Není to ale moc platné, když uvnitř se nachází příběh, jehož předpokládaná dráždivost splaskne ve chvíli, kdy se mezi cílovou skupinou, tedy divačkami, rozšíří šuškanda o tom, o jak nafouknutou reklamní bublinu jde.
Ženskému tvůrčímu trojlístku, tedy autorce, scenáristce a režisérce se nepodařilo přijít s něčím, co by z hlediska erotického napětí mělo šanci zaplnit mezeru po erotických thrillerech devadesátých let. Erotika a to někdy velmi explicitní proniká do artových filmů typu Nymfomanky, ale v mainstreamové kinematografii chybí.
Adaptace Padesáti odstínů šedi se ale neřestně pouze tváří a nenabízí víc než tuctovou červenou knihovnu v lehkém BDSM oparu. Pokud zvažujete na valentýnský svátek, že byste právě na tenhle film vyrazili společně s partnerem či partnerkou do kina, protože ten mediální hype k tomu přímo vybízí, zůstaňte radši doma. Třeba při té příležitosti zjistíte, že váš reálný intimní život je podstatně barvitější a nápaditější než tahle rádoby perverzní limonáda.
Padesát odstínů šedi
- Žánr: erotická romance
- Původní název: Fifty Shades of Grey
- www.fiftyshadesofgreymovie-intl.com/ww/
- USA 2015
- Scénář: Kelly Marcel (podle předlohy E. L. James)
- Režie: Sam Taylor-Johnson
- Hrají: Jamie Dornan, Dakota Johnson, Jennifer Ehle, Rita Ora, Marcia Gay Harden, Eloise Mumford, Max Martini, Luke Grimes, Rachel Skarsten
- Distribuce: CinemArt
- Distribuční premiéra v ČR: 12. 02. 2015
| Padesát odstínů šedi |
| Film |
|
3 |