AVmania.e15.cz

Od Sedmi samurajů k Sedmi statečným aneb zrození legendy

Seznam kapitol
Vzájemné ovlivňování westernového a samurajského žánru nejen v ikonických dílech Akiry Kurosawy a Johna Sturgese, ale i v širším popkulturním rámci.
Od Sedmi samurajů k Sedmi statečným aneb zrození legendy

V souvislosti s premiérou nové verze Sedmi statečných, jejichž recenzi jsme vám přinesli o víkendu, jsme se rozhodli ve speciálu podívat na někdy dost krušné okolnosti natáčení původního filmu Johna Sturgese z roku 1960 a blíže vás seznámit s dramatem Akiry Kurosawy Sedm samurajů (1954), z něhož zase vycházela tato westernová klasika.

Tím ale síť vzájemných inspirací a popkulturních odkazů u potýkání westernového a samurajského žánru zdaleka nekončí. Japonský mistr ctil americké westerny, tvůrci jako Sergio Leone nebo George Lucas zas Kurosawovy snímky. A nejen oni. Vyprávěcí model schopných ochránců a utiskovaných, kteří si je najmou, našel svůj odraz i v žánru sci-fi nebo mezi animovanými tituly. 


Sedm samurajů

r. Akira Kurosawa, Japonsko, 1954

Těžko byste se asi hledali někdo, kdo by neznal legendární americký western o hrstce statečných, kteří se postaví přesile banditů, aby ochránili před rabováním bezbrannou vesnici na odlehlém mexickém venkově. Western Johna Sturgese patří již přes půl století k nesmrtelným filmovým klasikám.

Klepněte pro větší obrázek

Vidělo ale stejně tolik diváků film, který Sedmi statečným posloužil jako předloha? Drama Sedm samurajů fenomenálního japonského režiséra Akiry Kurosawy, které se odehrává ve feudálním Japonsku šestnáctého století? Domnívám se, že ne. Povědomí o něm určitě mají, ale spíše než o divácký evergreen typu Sedmi statečných půjde dnes o lahůdku pro cinefily.

Potulní samurajové bez pána

Akira Kurosawa (1910-1998) se do povědomí světové filmové veřejnosti dostal v roce 1950 s filmem Rašomon. Na MFF V Benátkách za něj získal Zlatého lva. Do té doby natočil od roku 1943 jedenáct snímků, s náměty převážně ze soudobého poválečného Japonska.

Rašomon byl jeho první historický film, resp. film v historických kulisách. Ačkoliv se odehrával ve 12. století, šlo spíše o psychologickou studii různých svědectví o jedné události. Co nadchlo Evropu, byl především nečekaně moderní a originální styl, výtvarná hodnota černobílého obrazu a srozumitelné humanistické poselství.

Pro film Sedm samurajů (1954) sáhl Kurosawa se spoluscenáristy Shinobuem Hashimotou a Hideo Ogunidem do historie znovu. Oproti psychologickému námětu Rašomona však získal příběh o sedmi samurajích podobu dobrodružné akční podívané o boji slabých proti silným, obyčejných rolníků proti desperátům. Sedm potulných samurajů se rozhodne postavit přesile. Zužitkují přitom zkušenosti z nekonečných válek ve službách svých pánů a co víc, konečně ve službě dobré věci.

„V 16. století se Japonsko zmítalo ve víru věčných válek. Po celé zemi se rolníci obávali dusotu kopyt krvelačných lapků.“ Tak je popsána dobová situace, v níž se hladový vysloužilý samuraj Kambei potuluje krajem a přemýšlí, kdy se kde nají. A zdaleka není sám.

Být samurajem znamená vysoké postavení ve společnosti, tvrdý trénink a čistý mravní štít. Jenže války kosí samuraje i jejich pány a veškerý válečný um je k ničemu, když není pána, který by svého samuraje nakrmil. A tak se může stát, že zoufalí rolníci, strachující se o svou úrodu, kterou jim každý rok vydrancují divoké bandy, najmou samuraje za tu hrst rýže, která jim ještě zbyla.

Hladoví medvědi

Rolník Rikichi (Yoshio Tsuchiya) vyslechne, jak se vůdci lapků domlouvají, že s dalším přepadením jeho vesnice počkají do sběru úrody. Vyhladovělí a vystrašení vesničané se na radu starého zkušeného muže Gisakua (Kokuten Kôdô) rozhodnou vyslat muže pro samuraje, kteří by byli ochotni chránit vesnici jen za stravu a nocleh. Není to jednoduchá úloha, ale jak Gisaku říkal „Medvěd vychází z hory jen tehdy, když je hladový. A proto je třeba najít hladové samuraje“. A tak se Rikichi s dalšími muži vydává do města.

Klepněte pro větší obrázek

Tam vidí, jakým způsobem samuraj Kambei (Takashi Shimura) vysvobodí unesené dítě z rukou únosců. Oholí si hlavu a oblékne se do šatů jako ubohý kněz. S jídlem v jedné ruce odvrátí únoscovu pozornost a dítě zachrání. To Rikichiho a ostatní vesničany zaujme a dohodnou s Kambeiem na ochraně vesnice.

Je ale potřeba sehnat muže. Nejprve se k němu přidává mladý samuraj Katsushiro (Isao Kimura) a to jisté by chtěl udělat i rozverný a trochu bláznivý Kikuchiyo (Toshirô Mifune). Původem rolník, který se vydává za samuraje. Kambei sežene ještě pět samurajů a po cestě se k nim definitivně přidává i Kikuchiyo. Společně pak cvičí vesničany k ochraně před bandity a vesnici opevňují. Čtyři ze samurajů při tomto krvavém střetu zahynou. Vesničané jsou ale vítězi, jak poznamená na závěr Kambei.

Potýkání „urozeného“ a „obyčejného“

Režisér na a půdorysu vyprávění o nuzných rolnících, kteří si najmou sedm profesionálních bojovníků na ochranu své vesnice před lapky, vytvořil mnohovrstevné vyprávění, v němž se vedle působivých bojových scén (jejichž pojetí pak obohatilo historii westernového žánru) prosazují i lyrické obrazy nebo sociální problémy.

Obyvatelé vesnice jsou prezentováni v kolektivním duchu, přestože se i mezi nimi objevují výrazné typy. Vedle stařešiny Gisakua a rolníka Rikichiho, truchlící pro unesenou manželku, je to přičinlivý mladík Yohei (Bokuzen Hidari) a vdovec Manzó, obávající se o čest své dcery Shiny (Keiko Tsushima).

Sedm samurajů tvoří sardonický, zkušený vůdce Kambei, jeho horlivý žák ze šlechtické rodiny Katsushiro (Isao Kimura) i dávný přítel Shichiroji (Daisuke Katô). Dále pak mlčenlivý starý šermíř Kyuzo (Seiji Miyaguchi), sekyru dobře ovládající Heihachi (Minoru Chiaki) a rozvážný Gorobei (Yoshio Inaba). Benjamínkem týmu je nezkrotný a rozervaný Kikuchiyo, který se stává spojkou mezi rolníky a samuraji. Ve filmu má spoustu humorných scén, které odlehčují napjatou situaci.

Vesničané, pracující ve věčně se opakujícím cyklu ročních dob, v dobrém i zlém sdílejí společný odvěký úděl a jsou v očích režiséra jedinými možnými vítězi. Bezprizorní samurajové naopak představují společenství, historicky odsouzené k zániku, k jehož ztraceným ideálům sebeobětování a cti se dokáží znovu dopracovat jen díky těm, které pomáhali po staletí zbídačovat.

Při potýkání samurajů s vesničany dochází k mísení „urozeného“, v Japonsku určeného velmi přísnými pravidly oblékání i chování, a „obyčejného“, tj. zdravého selského rozumu lidí bez vzdělání, ale s každodenní tvrdou životní školou. Střety těchto dvou světů plodí často komické situace, které pro západního diváka velmi zlidšťují onen vzdálený svět rituálního Japonska.

Puntičkářský režisér

Vyprávění je rozděleno na dvě části. První líčí, jak Kambei dává dohromady své spolubojovníky, druhá se odehrává ve vesnici a jejím okolí a popisuje přípravy k boji a boj samotný. Při střídání komických, lyrických a tragických situací hrají v druhém díle důležitou roli působivé přírodní exteriéry a proměny počasí. Závěrečné střetnutí se odehrává v dešti a blátě. Vidíme krev, pot, ostří mečů, splašené koně, umírající samuraje a rolníky, bojující o holý život.

Při natáčení Kurosawa projevil své pověstné puntičkářství. Nechal otočit proud řeky, obarvit déšť inkoustem, od herců vyžadoval, aby kvůli věrohodnosti vyprávění chodili nejméně týden před natáčením v samurajských kostýmech. Lépe tak s nimi srostou.

Film Sedm samurajů odstartoval řadu dalších Kurosawových samurajských dramat, nemyslitelných bez charismatické osobnosti Toshira Mifuneho a dalšího z Kurosawových oblíbených herců Takashiho Shimury. Stejně tak jako bez práce dalších jeho spolupracovníků, které jen nerad obměňoval.

Jakkoliv jsou jeho historické filmy velkolepé a výpravné, je to především Kurosawova režijní představivost, perfektní scénář a originální smysl pro humor, které se podílejí na nesmrtelnosti jeho filmových dramat. Film byl nominován na Oscara ve výtvarných kategoriích (výprava, kostýmy) a film a jeho dva herci Mifune a Shimura rovněž obdrželi nominace na britské ceny BAFTA. A stal se podkladem pro u nás mnohem známější remake Sedm statečných, jemuž se budeme věnovat dále. 

Další kapitola
Seznam kapitol


celkem 2 komentáře

Nejnovější komentáře

ale no táááák, Sedem statočných je práve pre… miro 4. 10. 2016, 19:48
Vlastně je to všechno taková pohádka: boj do… St. 30. 9. 2016, 13:31

Další podobné články

Zahradnictví: Nápadník – recenze filmu

Zahradnictví: Nápadník – recenze filmu

Čistá láska naráží na odpor despotického otce v podobě předchůdce Jiřího Kodeta v Pelíšcích. Trilogie dvojice Hřebejk a Jarchovský vrcholí divácky nejvstřícnějším a pro autora scénáře i nejosobnějším dílem.

Liga spravedlnosti: recenze filmu

Liga spravedlnosti: recenze filmu

DC až příliš povědomě opisují u marvelovských Avengerů. Špičkující humor postav od Josse Whedona se přitom topí v digitálním balastu akčních scén od Zacka Snydera.

Deadpool 2: nová upoutávka na očekávaný komiksový hit [video]

Deadpool 2: nová upoutávka na očekávaný komiksový hit [video]

Game Night: nový trailer na očekávaný hit (či propadák?) [video]

Game Night: nový trailer na očekávaný hit (či propadák?) [video]

Vražda v Orient expresu: recenze filmu

Vražda v Orient expresu: recenze filmu

Poirotův přehnaně majestátní knír se stává symbolem tohoto okázale ironického zpracování detektivní klasiky Agathy Christie. Za vizuální opulentností je ale cítit úcta k předloze a jejímu moralistnímu jádru.

Zabití posvátného jelena: recenze filmu

Zabití posvátného jelena: recenze filmu

Moderní parafráze antické tragédie o vině a krutém trestu ústí do vyšinuté černohumorné morality, jež staví Colina Farrella před rozhodnutí, známé ze Sophiiny volby. Jen pro otrlé diváky.

Mečiar, Jakeš a Babiš v povolební festivalové Jihlavě

Mečiar, Jakeš a Babiš v povolební festivalové Jihlavě

Reflexe mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava 2017, spojená s recenzemi filmů o Vladimíru Mečiarovi a Miloši Jakešovi, které vzbudily největší zájem publika i médií.

Mečiar: recenze filmu

Mečiar: recenze filmu

Tereza Nvotová skládá portrét trojnásobného slovenského premiéra a jeho éry vládnutí, která slouží jako výstražné memento i pro naši zemi, že obdobu mečiarismu bychom neměli nikdy připustit.