AVmania.e15.cz

NO: Mimořádný film o chilské reklamě na demokracii

NO: Mimořádný film o chilské reklamě na demokracii

Mladý chilský režisér Pablo Larraín natočil o éře generála Pinocheta už tři filmy. Artová temná groteska Post Mortem se dostala i do českých kin, diktatura tam byla přítomná jako mokvající podhoubí, z něhož vyrůstala bizarní a obtížně pochopitelná podobenství z apatického života tichého zaměstnance pitevny.

Jeho loňský snímek NO pinochetovskou trilogii uzavřel v docela jiném stylu. O dost veselejší satira založená na neuvedené hře chilského exulanta Antonia Scármenta odhaluje zákulisí referenda, které generál pod tlakem USA v roce 1988 vyhlásil, aby jím legitimizoval svou další vládu. V jeho rámci dostala opozice poprvé přímý přístup do televize, čtvrthodinu denně během měsíční kampaně.

Reklamního specialistu, který se opoziční kampaně chopí ve stylu, v jakém točil dosud reklamy na kokakolu, hraje charizmatická hvězda Gael García Bernal. Bernalova přítomnost sice narušuje autentické ztvárnění doby, jíž Larraín dosáhl tím, že točil na analogové kamery z osmdesátých let, ve formátu 4:3 a se všemi nedokonalostmi fluoreskujících barev a neostrého pozadí. Zároveň ale přítomnost hvězdy upozorňuje, že nesledujeme dokument. Divák neznalý detailů chilské historie by úpravy ani nepoznal.

Díky videoobrazu totiž režisér do filmu nenápadně zakomponoval i řadu původních reklam a záběrů a jeho mimořádné vizuální balení dokáže navodit pocit naléhavosti.
NO má ale i stejně pozoruhodný obsah. Nezůstává u komedie, je zároveň společenským portrétem země na rozcestí. Bernalův sympatický kariérista René, syn chilského disidenta a podřízený člena kampaně, proti generálově pravicové vládě bojuje stylem, který se naučil právě díky ní. Odmítne představy opozice vyčítat Pinochetovi mrtvé, zmizelé a umučené a trvá na tom, že obyvatelé chtějí víc radosti, lidovosti a chytlavější jingle. Symbolem kampaně Ne se stane duha a tančící a zpívající lidé.

NO ale není jenom politická groteska o absurditách populismu. Larraín dokázal ve svém filmu popsat ustrašený život v diktatuře, angažovat diváka emocionálně díky Reného soukromí. Stihne také zauvažovat nad obtížemi vyrovnávání se s minulostí i vysvětlit budoucí vývoj země, v níž Pinochet i po odstavení od moci zůstal senátorem. Daří se mu napnout příběhem lidí, kteří se odvážili stát si za svým přesvědčením. Jeho film je hořký, dramatický, originální, ironický, zábavný, inteligentní. V současné nabídce českých kin skutečné zjevení.

NO

tragikomedie, Chile/ USA /Francie/Mexiko, 118 minut
Režie: Pablo Larraín
Hrají: Gael García Bernal, Alfredo Castro, Louis Gnecco
Premiéra: 23. května
Hodnocení: 100 %

Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

Na ČSKR jsou 3 kritiky k filmu No - hodnocen… Jiri Borovy 29. 5. 2013, 15:54

Další podobné články

Liga spravedlnosti: recenze filmu

Liga spravedlnosti: recenze filmu

DC až příliš povědomě opisují u marvelovských Avengerů. Špičkující humor postav od Josse Whedona se přitom topí v digitálním balastu akčních scén od Zacka Snydera.

Deadpool 2: nová upoutávka na očekávaný komiksový hit [video]

Deadpool 2: nová upoutávka na očekávaný komiksový hit [video]

Game Night: nový trailer na očekávaný hit (či propadák?) [video]

Game Night: nový trailer na očekávaný hit (či propadák?) [video]

Vražda v Orient expresu: recenze filmu

Vražda v Orient expresu: recenze filmu

Poirotův přehnaně majestátní knír se stává symbolem tohoto okázale ironického zpracování detektivní klasiky Agathy Christie. Za vizuální opulentností je ale cítit úcta k předloze a jejímu moralistnímu jádru.

Zabití posvátného jelena: recenze filmu

Zabití posvátného jelena: recenze filmu

Moderní parafráze antické tragédie o vině a krutém trestu ústí do vyšinuté černohumorné morality, jež staví Colina Farrella před rozhodnutí, známé ze Sophiiny volby. Jen pro otrlé diváky.

Mečiar, Jakeš a Babiš v povolební festivalové Jihlavě

Mečiar, Jakeš a Babiš v povolební festivalové Jihlavě

Reflexe mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava 2017, spojená s recenzemi filmů o Vladimíru Mečiarovi a Miloši Jakešovi, které vzbudily největší zájem publika i médií.

Mečiar: recenze filmu

Mečiar: recenze filmu

Tereza Nvotová skládá portrét trojnásobného slovenského premiéra a jeho éry vládnutí, která slouží jako výstražné memento i pro naši zemi, že obdobu mečiarismu bychom neměli nikdy připustit.

Milda: recenze filmu

Milda: recenze filmu

Tragikomický portrét muže, který neumí překročit svůj totalitní stín. Dokumentarista Pavel Křemen svádí marný boj s Milošem Jakešem, kterého chce přimět k nějaké sebereflexi jeho politického působení.