Spolupráce amerického režiséra Paula Thomase Andersona (Hříšné noci, Magnolia, Skrytá vada) a britského herce Daniela Day-Lewise druhého jmenovaného už jednou přivedla k zisku Oscara. Bylo to za film Až na krev, který z osmi nominací proměnil dvě. Za kameru a herce v hlavní roli.
Daniel Day-Lewis toto nejprestižnější ocenění získal už třikrát, vedle Až na krev (2007) za filmy Moje levá noha (1990) a Lincoln (2013). Letos to by to mohlo být s kostýmním dramatem Nit z přízraků počtvrté, i když větší šance se dávají Gary Oldmanovi za jeho ztvárnění Winstona Churchilla.
Rozloučení s hereckou dráhou
Nit z přízraků obdržela šest oscarových nominací (nejlepší film, režie, herec v HR, herečka ve VR, hudba, kostýmy) a šedesátiletý Daniel Day-Lewis v létě minulého roku prohlásil, že rolí v tomto filmu se loučí s hereckou kariérou.
Šlo o prohlášení překvapivé, ale možná že ne až tolik pro ty, kdo sledují kariéru tohoto mimořádného herce. Je o něm známo, že jako vyznavač Stanislavského metody převtělení se na každou roli důkladně fyzicky i duševně připravuje, tak aby s ní plně splynul.
Bylo tomu tak i v tomto případě, kdy se v rámci přípravy na úlohu fiktivního módního návrháře naučil vše od základního šití a střihu až po náročnější procesy měření a zdobení. Na konci tohoto učebního období dokázal ušít kopii Balenciagových šatů.
Pávě španělský návrhář Cristóbal Balenciaga (1895 - 1972) s jeho zdobným stylem šatů, aristokratickou klientelou a až klášterní atmosférou, která panovala v jeho salónu, aby zde lidé v tichu mohli vnímat dokonalost módy, se stal inspirací pro postavu Reynoldse Woodcocka. Starého mládence, pevně držícího kontrolu nad svým okolím, ale zároveň nesmírně nadaného tvůrce, schopného vytvářet nádherné šaty pro londýnskou smetánku.
Hra o vztahovou dominanci
Těch inspirací pro vznik této postavy bylo víc. Od londýnských návrhářů poválečné éry až po postavu obsedantního vdovce Maxima de Wintera z Andersonova oblíbeného psychologického dramatu Alfreda Hitchcocka Mrtvá a živá z roku 1940.
V něm se mladá žena, která se zamilovala do nedávno ovdovělého šlechtice, musela na jeho starém sídle vyrovnávat se stínem smrti jeho manželky Rebeky, která zahynula za zvláštních okolností. Zde se postava, jež vstoupí do Reynoldsova života, bude muset vyrovnávat nejen s přízrakem jeho zemřelé matky, který ho pronásleduje, ale především s jeho vlastní egocentrickou povahou.
Anderson zde rozehrává destruktivní, patologickou romanci módního návrháře a jeho múzy a milenky, která tématem dominance a submisivnosti, boje o sféru vlivu a střetu dvou silných vůlí připomíná jeho předchozí filmy Až na krev a Mistr.
Nápad na ni dostal režisér v momentě, kdy byl nemocný a manželka Maya Rudolph se o něj obětavě starala. Dle jeho slov viděl v její tváři tak soustrastný a současně milující výraz, jako dlouho předtím ne. A to samé jako odkázaný na ni cítil i on. Odtud byl jen krůček k rozvinutí tohoto nápadu do podoby, kdy se zdraví člověka stane součástí hry o vztahovou dominanci či poddajnost.
Šaty jako symbol moci a sebejistoty
Děj nás zavádí do roku 1955, kdy v dynamicky se rozvíjejícím Londýně dochází i k rozkvětu módy. Věhlasný dámský krejčí, oblékající hraběnky, bohaté dědičky, filmové hvězdy a vlivné dámy, Reynolds Woodcock (Daniel Day-Lewis) stojí v centru tohoto dění. Dáma musela mít dostatek peněz, patřičný rodokmen a odpovídající vychování, aby mohla vyrazit na večírek v jeho modelech, které byly vždy unikátní.
Díky jeho výtvorům se plaché ženy cítily odvážnými a neatraktivní krásnými. V příběhu o vztahové dominanci zde režisér šatům dává symbolickou hodnotu zdánlivé moci a sebejistoty. Ale nejen ji, jak ukazuje scéna, nabitá voyeurským erotickým napětím, kdy návrhář bere své nové múze míry na šaty a skrze hebkou látku se laská s jejím tělem pod ní.
Woodcock je považován za génia svého oboru, naprosto oddaného kreativní práci, kterou dělá. Své klientky si pečlivě vybírá a stejně tak pečlivě si řídí své dny. Jeho puntičkářství, pracovní nasazení, nesmírná náročnost na druhé a trvání na dodržování řádu a denních rituálů si vybírají svou daň v podobě jeho emocionální vyprázdněnosti a odtrženosti od okolí.
Pravidla hry
V tom jeho bezprostředním se pohybují jen švadleny a sestra Cyril (Lesley Manville), která se stará o praktický chod salónu. Modelky a klientky do něj přicházejí, poskytnou mu inspiraci, někdy i dočasnou společnost, ale nikdy si je doopravdy nepřipustí k tělu.
Staví je na úroveň krejčovských panen, k nimž se může chovat přezíravě nebo jako k věcem, které zahodí, když ho přestanou bavit. A stačí opravdu málo, aby se pakovaly z jeho života. Třeba když si při snídani trochu hlasitěji namažou topinku máslem, začnou být příliš konfliktní, chtějí si uzurpovat víc citu, než jim může návrhář dát. Tehdy nastupuje jeho sestra, která se jich za něj zbaví. Woodcock má zkrátka rád svůj klid a striktní systém zvyklostí a pravidel, který mu umožňuje soustředit se na práci.
Pak ale v kavárně v zapadlém přístavním městečku během víkendového odpočinkového pobytu uvidí stydlivou servírku Almu Elson (Vicky Krieps). Zaujme ho svou křehkostí, čistotou, milou neohrabaností a v něm se probudí něco, co známe ze hry G. B. Shawa Pygmalion.
Reynolds si je vědom, že dívce imponuje a nabídne jí uvolněné místo po svém boku. To ale netuší, s čím si zahrává. Tahle zdánlivě neškodná submisivní bytost, ve skutečnosti s velmi silnou vůlí, totiž velice rychle pochopí pravidla hry a rozhodne se aktivně bojovat za to, aby neskončila jako její předchůdkyně. Situaci jí usnadňuje i to, že se do ní Reynolds skutečně zamiloval.
Narušení křehké rovnováhy
Nit z přízraků vypráví příběh muže, posedlého zničující dokonalostí. Muže natolik soustředěného na každičký detail, že mu uniká vše ostatní a podstatné. Muže, kterého zničila láska. Nebo zachránila. Záleží na úhlu pohledu.
Daniel Day-Lewis ho modeluje jako sebevědomého tvůrce, pohlceného sebou samým a svou prací. Velká sebekázeň a pracovitost ho dovedla tam, kde je. A režisér se snaží ukázat, co se stane, když onu vnitřní sebekontrolu něco naruší nebo vykolejí. V tomto případě láska.
Navenek to vypadá, že má Woodcock nad salónem kontrolu, ale ve skutečnosti celý byznys manažersky drží nad vodou jeho sestra Cyril. Alma jim do jejich vyváženého vztahu zasáhne. Cyril se zprvu domnívá, že Alma je pro bratra pouze další z řady jeho múz, které přijdou a zase odejdou. Když se ukáže, že ne, mezi oběma ženami se začíná vytvářet složité pouto.
Pragmatická Cyril ví, že salón potřebuje dědice a učí Almu, jak zvládnout náladového Reynoldse. Alma ale nečeká jen na její rady a sama začne narušovat křehkou rovnováhu Salónu Woodcock, čímž se vytváří složitý trojúhelník protichůdných vášní, motivací a zájmů, které jsou ústředním tématem tohoto příběhu.
Krajní cesta ke kompromisu
Alma totiž poměrně záhy pochopí, že Reynolds se svou samolibou ješitností, sobeckou bezcitností a malicherným lpěním na směšných zvyklostech, si přímo říká o to, aby mu někdo pomohl. Využije jeho pečlivě skrývaných slabin jako je fixace na zemřelou matku k tomu, aby jeho život začala překopávat způsobem, který mu nebude ve výsledku proti srsti.
Dělá ale tyto kroky postupně a zezačátku se především učí našlapovat mezi jeho rituály tak, aby ho příliš nevyděsila a sebe tím v jeho očích nezapudila. V jeho komplikované osobnosti ale postupně objevuje větší míru citovosti, bezbrannosti a tím zranitelnosti, které se rozhodne využít k tomu, aby se partnerská politika jednostranného ustupování změnila v oboustranně přijatelný kompromis. U Reynoldse se nápor citů začne negativně odrážet na jeho tvorbě a jeho praktická sestra se proto rozhodne zakročit.
Z mozaiky oněch drobných konfliktů, které mezi trojící těchto postav probíhají, režisér skládá jejich psychologické portréty. Komisní, pedantické, slovně jedovaté sestry Cyril, vzhlížející k bratrovu uměleckému géniu, ale dobře si uvědomující jeho stinné stránky. Milující Almy, která zklamání a frustraci ze vztahu promění v manipulativní vynalézavost, podobnou ve své kreativnosti návrhářskému umění jejího partnera.
To je pro něj vším. Látky, stehy, vzory jsou pro něj posedlostí, ale Alma přesto najde způsob, jak si ho k sobě připoutat. Byť krajním způsobem. Reynolds ale pochopí, že to dělá i pro jeho dobro a podvolí se mu. Kdybychom použili parafráze názvu známých dramat, tak Zkrocení zlého muže udělá hrdinka hry (její název by byl spoilerem) bratří Mrštíků tak, že oddání se či podvolení bude tento muž vnímat jako jediný způsob, jak skrze své oslabení vyrovnat vzájemný souboj o partnerskou dominanci.
Černohumorné elegantní melodrama
Průběh tohoto souboje se zračí ve tvářích herců, kteří umí minimalistickými prostředky vyjádřit, co se uvnitř postav děje. Každé gesto, posunek, pohled, zdvihnuté obočí, grimasa dovede lépe než stovky slov vyjádřit, jaké emoce právě prožívají.
Ten boj má i svou sociální rovinu. Londýn byl v té době striktně rozdělen na společenské vrstvy. Alma jako prostá dívka z východní Evropy tyhle rozdíly nevnímá, ani se necítí být součástí některé z nich. Z ciziny si přináší tendenci být stejná jako ostatní, což jí přináší schopnost volně se pohybovat mezi jednotlivými anglickými společenskými třídami.
Reynolds v Almě nachází inspiraci a pro Almu soužití s ním znamená vysvobození z jejího předchozího života. Během nějaké doby se ale Alma stane rušivou silou, která testuje Reynoldsovu sílu i ochotu ke kompromisu. Než k němu dojde, klaustrofobní dusno v komnatách domu by se dalo krájet. Režisér ho ale, spolu s Reynoldsovými obsesivními rituály, shazuje úlevným černým humorem.
Lehkost, grácie a elegance je patrná i z technické a vizuální stránky filmu. Výprava, svícení, dobová stylizace, to vše hraje režisérovi do karet. Velká péče byla věnovaná i kostýmům a nominace na Oscara je určitě zasloužená. Stejně jako ta za kameru, již si vzal poprvé na starosti režisér filmu.
Anderson z krejčovského salónu učinil bojiště, v němž na pozadí trojúhelníku protichůdných vášní, motivací a zájmů probíhá souboj o nalezení partnerské rovnováhy. Té se podaří dosáhnout způsobem, nad nímž zatleskají ctitelé díla bratří Mrštíků i temnějších romancí, neskrývajících to patologické v lidských vztazích, jež nemusí vždy vést jen k rozkladu, ale i k harmonii.
Nit z přízraků
- Žánr: romantické drama
- Původní název: Phantom Thread
- www.focusfeatures.com/phantom-thread/
- USA, 2017
- Scénář: Paul Thomas Anderson
- Režie: Paul Thomas Anderson
- Hrají: Daniel Day-Lewis, Lesley Manville, Vicky Krieps, Richard Graham, Harriet Sansom Harris, Camilla Rutherford, Jason Redshaw, Brian Gleeson
- Distribuce: CinemArt
- Distribuční premiéra v ČR: 01. 02. 2018