Triky, které výrobci pro zvýšení prodejů a nalákání zákazníků používají, mají různou podobu. Tou nejčastější je uvádění matoucích a nepravdivých údajů.
Domácí kina, AV přijímače či levné (aktivní) reproduktory mají společného jednu věc. Výrobci se snaží vylepšit skutečnost a ohromit nás čísly. Stačí přidat pár wattů výkonu, pár decibelů, pochlubit se nesrozumitelnou zkratkou (schválně, víte co to ve skutečnosti je PMPO?) – a vida, zákazník je lapen.
Výkon zesilovače už málokdo bude ve skutečnosti měřit, takže stačí dát na domácí kino fascinující nálepku 1 000 W, a pak máte pocit, že si nesete domů něco extra. Tahle hra výrobců s čísly trochu připomíná ono známé klukovské soutěžení „můj je větší, než tvůj“.
Věřte, nevěřte…
Podívejme se na pár drobností, kterých si můžete všimnout. Například u reprobeden (zvláště těch levných počítačových) panuje oblíbený nešvar uvádět kmitočtový rozsah bez udání tolerance. Ano, nemůžeme čekat, že u bedýnek za pár set Kč výrobce nechá změřit kmitočtovou charakteristiku, a tu v návodu vytiskne. Ale namlouvat koupěchtivým, že malá levná „bedýnka“ s jedním měničem má kmitočtový rozsah 20 až 20 000 Hz, je velmi zavádějící.
Divili byste se, kolik lidí takové hlouposti uvěří a raději se vyhnou produktu, kde například výrobce uvede rozsah 50 Hz až 16 000 Hz. Ano, správě namítnete, že ani zde není toleranční pásmo, ale osobně považuji takový údaj za důvěryhodnější a pravděpodobnější. U hi-fi reproduktorů jsou důvěryhodné údaje již nezbytností, přesto vám samozřejmě nic neříkají o tom, jak kvalitně, čistě, nezkresleně či bez propadů dokáže sestava hudbu zahrát.
Ještě se můžeme zastavit u výkonu. Pokud uvidím údaj o výkonu AV receiveru při zatížení všech kanálů, impedanci 8 Ω a plném pásmu 20 Hz až 20 kHz, tak se dá hovořit o údaji, který je použitelný a vypovídající, přeci jen to zhruba odpovídá tomu, co posloucháte. To se již nedá říci o údaji, kdy se na při 6 Ω měří signál o kmitočtu 1 kHz, zpravidla při dvoukanálovém provozu. Ruku na srdce – kolikrát si doma po návratu z práce pustíte čistý 1 kHz, abyste si odpočinuli.
Spolehlivě ale tak naměříte daleko vyšší hodnoty, které se na nálepce budou skvěle vyjímat. A to nemluvě o známém paradoxu levných domácích kin, kdy papírový výkon je 800 W, ale štítkový odběr klidně výrobce uvede jen 100 W.
Čím více kanálů máš, tím více jsi člověkem?
5.1 kanálové AV zesilovače se staly běžným low-endem, který je postupně vytlačován 7.1 kanálovými, levnými AV přijímači. Ano, 7.1 je zapomenuto, máme 7.2, 9.2, dokonce 9.3 a 11.3 kanálové AV přijímače. Dá se říci, že například Dolby ProLogic IIz, který přesunul dvojici zadních efektových kanálů do předu, nad přední hlavní pár, smysl mít může (vyzkoušeno). Ale trend, kdy výrobci nabízí .2 či .3 LFE kanály?
Pomiňme teorii, že subbasové pásmo je nesměrové, a že tedy více subwooferů zpravidla nepotřebujeme pro celistvé vykreslení scény, zastavme se ale u možného využití dvou či tří subwooferů. Kvalitní subwoofer není levný, více jich možná může mít smysl u velkých prostor, ale v domácích podmínkách? Někdy ano, ale náklady nejsou malé a správné umístění a volba vyžadují zkušenosti. V normálních podmínkách mi to spíše zavání snahou prostě něco přidat. A on to někdo koupí. A výrobci subwooferů budou mít radost, že také více prodají.
Na druhou stranu něco navíc výrobci nabídnout musí. Doba káže každý rok nabídnout nové modely a všichni výrobci to tak dělají. Při současné evoluci, kdy se přidává podpora 3D, zvyšuje se počet HDMI vstupů, přidává se síťová podpora, to smysl mít může. Ten, že například HD dekodéry jsou pomalu i v nejlevnějších AV receiverech a nechybí třeba kalibrace za pomoci mikrofonu, případně potěší podpora interntových rádií a přehrávání (FLAC) audiosouborů z lokální sítě. To má smysl hledat. Ale pár watů navíc? Proč?
Majitelům velkých plochých televizorů, těm, kteří hledají něco lepšího než AIO kino, určitě postačí něco dobrého, vybaveného se slušným zvukem, který ale nemá s reklamními údaji vycucanými z prstu nic společného. A posluchač bude spokojen. Na čas. Než znovuobjeví radost z prostého sterea a poslechu hudby. Po čase někdo bude chtít více, začne se pídit po skutečné kvalitě, pořídí si kvalitní sluchátka, atd., zkrátka ho postihne nemoc zvaná "audiofílie". Ale to už je jiná kapitola.