AVmania.e15.cz

Na krátko: je lepší milosrdná lež, nebo krutá pravda? [recenze filmu]

Upínání se k nepřítomnému otci, špatná komunikace v rodině, milosrdná lež a ztráta iluzí díky ní. Adaptace předlohy Petry Soukupové, oceněné Magnesiou Literou jako Kniha roku.

Oceňovaná spisovatelka (K moři, Pod sněhem), scenáristka (seriály Comeback a Kosmo) a dramaturgyně (seriál Ulice) Petra Soukupová (1982) získala v roce 2010 hlavní cenu v soutěži Magnesia Litera. Její povídková novela Zmizet se stala Knihou roku a nyní i předlohou pro celovečerní film, k němuž si sama napsala scénář.

Kniha roku

Ze souboru tří knižních povídek, jež spojuje motiv rodinného světa, dětských hrdinů a jejich symbolického i doslovného mizení z tohoto světa, si režisér Jakub Šmíd (1984) vybral pro adaptaci tu prostřední s názvem Zmizet.

A přetvořil ji v komorní rodinné a současně i psychologické a sociální drama o milosrdné lži, která jednoho dne praskne, o ztrátě iluzí v jejím důsledku, o rodinných vztazích, které mohou v některých případech fungovat opravdu jen na krátko a o dětech, které se bouří proti modelu rodiny, který kolem nich vystavěla jejich osamocená matka.

Režisér, herec a od sezony 2018/19 umělecký šéf pražského divadla D21 Jakub Šmíd vystudoval činoherní herectví na JAMU a režii na FAMU. Jako filmař o sobě dal poprvé výrazněji vědět krátkometrážním bakalářským filmem Neplavci (2011), za nějž byl oceněn Studentskou cenou Českého lva. Jeho magisterský film Amanitas z roku 2015 zas získal na festivalu Famufest cenu za nejlepší kameru a režii a cenu diváků. V témže roce debutoval celovečerním snímkem Laputa s Terezou Voříškovou v hlavní roli o mladých lidech, kteří se motají v kruhu hledání sebe sama.

Rivalita sourozenců

Hledání sebe sama je i tématem jeho druhého celovečerního filmu Na krátko. A to nejen u hlavního hrdiny, jedenáctiletého Jakuba, ale u takřka všech postav, ať už jsou dospívající nebo dospělé. V téhle rodině, žijící na ošuntělém sídlišti v severních Čechách, se v bezvýchodnosti svých životů plácají totiž skoro všichni.

Jakub (Jindřich Skokan) zde žije se svou mámou (Petra Špalková) a starší, šestnáctiletou sestrou Pavlínou (Julia Issa). Sourozenecké šarvátky jsou u nich na denním pořádku, jejich rivalita je navíc ještě umocněna tím, že každý z nich má jiného otce. Ve škole zakřiknutý a nesmělý Jakub čelí šikaně spolužáků, kamarády moc nemá, ve fotbale mu to nejde.

Není proto divu, že dny radši tráví ve společnosti svého psa nebo s nůžkami, jimiž si z papíru neustále něco vystřihuje. Rád staví modely lodí nebo se toulá v přístavu. Jeho táta, kterého nikdy nepoznal, je totiž námořník, který se plaví na lodi ve Švédsku. Ví to od své mámy, která tak vysvětluje jeho nepřítomnost v rodině.

Jakubovi otec chybí, vysnil si ho jako člověka, který dělá výjimečné zaměstnání, a proto nemůže být s ním. Chtěl by se za ním podívat alespoň o prázdninách, ale máma to vždy ve sporadických debatách o něm zamluví. Jeho nevlastní sestra se mu posmívá, že jí alespoň její bohatý otec z Ameriky posílá dárky, zatímco jemu ne a ani se mu neozve. Jakub na ni žárlí, nebo spíš na to, že se o ni její otec alespoň nějak zajímá.

Napjatou rodinnou situaci ještě zahušťují občasné návštěvy babičky (Marta Vančurová), které se vždy protáhnou. Babička se staví do pozice rodinného zachránce, ale její dobře míněné rady, jež mají podobu neustálého peskování její dcery, jen atmosféru v rodině zhoršují.

Milosrdná lež

Jakub se k imaginárnímu, v jeho představách vytvořenému otci upíná, staví ho na piedestal a vidí v něm zachránce od jeho problémů ve škole i v ženské domácnosti. Až se jednoho dne dozví, že jeho skutečný otec (Martin Finger) se neplaví po moři, ale žije nedaleko od něj. A že to není námořník, ale obyčejný chlap ze sídlištního bytu z vedlejšího bloku, který měl kdysi s jeho mámou románek.

Jakub najednou zjišťuje, že celý jeho dosavadní život byla lež. A nezbude mu, než okamžitě dospět a se ztrátou iluzí se nějak vyrovnat. Pomoct mu totiž nikdo nemůže. Matka proto, že to byla ona, kdo si vymyslel celou tu pohádku o tatínkovi, který se mu nemůže věnovat, protože brázdí moře na zaoceánské lodi.

Babička také ne, protože se dost odchyluje od představy těch milujících, vřelých a dobrotivých babiček, na něž pak celý život vzpomínáme. Sestra Pavlína rovněž ne, protože má dost problémů sama se sebou. Je v pubertě, zoufale touží po lásce a pozornosti, ale neumí příliš dobře odhadnout, který kluk je pro ni ten pravý.

Zklamání

Kdo zbývá? Jeho táta. Ale opravdu by to mohl být on? S jeho zaběhnutým stylem životem, spočívajícím v chození na fotbal a pravidelném vysedávání v hospodě, kde je třeba všechny fotbalové situace náležitě rozebrat a zapít? Jakub to zkusí, na čas se k němu přestěhuje, ale záhy poznává, že lednička, plná lahváčů, televize s fotbalem a pivní výchova v toho správného čutálistu, není to, co by ho oslovovalo. Přichází další logické zklamání, jehož uvědoměním pro něj tak trochu končí dětství.

A i otec zjišťuje, že se mu z jeho pohodlného světa toho „správného chlapáka“ nechce moc vystupovat. Žije dlouho sám, nemusí brát ohledy na nikoho, neví, co je to zodpovědnost za druhého, natož pak, co je to starost o dítě. K Jakubovi, na něhož celý život kašlal, přilne na čas a chce se o něj starat jen proto, že jeho „opravdový“ syn z manželství na něj kašle. Chce zaplnit prázdné místo ve svém životě a Jakub je mu najednou dobrý. Dospělý jedinec by jeho motivaci rozklíčoval hned, jedenáctiletému klukovi to chvíli trvá.

Zraňování slovy

Možná i proto, že v této rodině chybí komunikace. Dospělí, kteří by měli být dětem nápomocni radou nebo pro ně zafungovat jako identifikační vzor, tuto roli zvládají jen velmi obtížně, protože nedokážou pomoci ani sami sobě. Bariéry mezi rodiči a dětmi jsou způsobeny dávnými příkořími, neschopností si porozumět nebo zraněnými city na straně dospělých.

Nejlépe je to vidět na vztahu matky a babičky, které spolu o problémech nemluví nebo o nich mlží. Lež tak stíhá lež, a i když na počátku stála snaha ochránit dítě milosrdnou lží, na konci je z toho zmatek v hlavě dítěte, které se brání, jak jen umí, a kope kolem sebe.

Dlouhodobá lež, která měla původně chránit jak matku, tak její děti, se proti matce obrací. Leží na ní velká zodpovědnost, musí se o děti starat, určitě je miluje, ale neumí jim najednou pod tlakem okolností dát tolik empatie, kolik by potřebovaly. Ona sama měla studený odchov, s matkou se sobě velmi odcizily a to napětí mezi nimi se dál přenáší na její děti.

Hovory mezi babičkou a její dcerou, Jakubovou matkou, působí velmi autenticky, nepřikrášleně a zrcadlí se v nich neporozumění a opakování stále stejných chyb v komunikaci. Vzájemné zraňování se slovy mezi matkou a dcerou se přenáší i do konverzace, místy značně kruté, nevlastních sourozenců.

Jakub, z jehož pozice je příběh vyprávěn, doplácí nejen na špatnou komunikaci v rodině, ale i na lhostejnost, sobeckost a pohodlnost světa dospělých. Musí předčasně skládat zkoušku z dospělosti, protože už tu nejsou celé rodiny, které by děti před těmito zkouškami ochránily.

Realisticky, s citem a bez zbytečných klišé

S neutěšeností života všech postav v této rodině koresponduje i nálada snímku. Chladný zimní čas s ranními inverzemi a šedí panelákového sídliště dobře zachycuje syrová kamera, již obstarává rodák ze Srí Lanky Vidu Gunaratna, který s režisérem pracoval už na Laputě. Ve scénách rodinných hádek dokáže být velmi bezprostřední, ze severočeských a ústeckých lokací Děčína, Kralup nad Vltavou, Mělníka, Neratovic nebo Ústí nad Labem zas dokáže vytěžit ducha zašlých průmyslových měst.

Režisér o mikrokosmu rodinných vztahů vypráví realisticky, s citem, bez zbytečných klišé i uměle vyhrocených situací, nesentimentálně. Volí pomalé tempo vyprávění, které nám umožňuje napojit se na vnitřní prožívání především Jakuba a jemnější nuance příběhu, které herci zvládají dobře prodat. Jejich emoce dobře odráží i hudba kapely Květy, která film doprovází.

Jakub Šmíd s využitím předlohy a scenáristické podpory Petry Soukupové vypovídá o odcizenosti, ztrátě iluzí, hledání sebe sama, o tom, jak je nesnadné změnit vzorce chování, které si člověk nese ze své rodiny, o špatné komunikaci v ní, o chybování záměrném i nezáměrném. O tom všem je Na krátko, které míchá zraňující krutost a křehkost mezilidských vztahů v poměru, který nebude vzdálený vaší vlastní zkušenosti.

AVmania.cz
Na krátko   7
  • Žánr: rodinné drama
  • www.cinemart.cz/filmy/na-kratko/
  • Česko, 2018
  • Scénář: Petra Soukupová (podle vlastní povídky)
  • Režie: Jakub Šmíd
  • Hrají: Jindřich Skokan, Petra Špalková, Marta Vančurová, Martin Finger, Julia Issa, Jindřich Žampa
  • Distribuce: CinemArt
  • Distribuční premiéra v ČR: 24. 05. 2018
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku Přidat příspěvek

Další podobné články

MEG: Monstrum z hlubin – recenze filmu

MEG: Monstrum z hlubin – recenze filmu

Prehistorický obří žralok proti traumatizovanému záchranářovi v podání Jasona Stathama. V béčkovém žraločím thrilleru, jemuž chybí osobitost, nadsázka, krev i nervy drásající napětí.

Miss Hanoi: recenze filmu

Miss Hanoi: recenze filmu

David Novotný a Ha Thanh Špetlíková v kriminálce z uzavřeného světa vietnamské komunity. Režisér Zdeněk Viktora po Raluce přichází s žánrovým kouskem, stavícím na jiskření nesourodého páru vyšetřovatelů.

Mission: Impossible – Fallout je nejlepší akční film roku 2018 [recenze]

Mission: Impossible – Fallout je nejlepší akční film roku 2018 [recenze]

Nejlepší díl série a akční film roku, plný zvratů a spektakulární akce. Agent Ethan Hunt se ocitá na šachovnici mocenských zájmů různých tajných agentur, které proti sobě intrikují a vzájemně si nevěří.

Úžasňákovi 2: recenze filmu

Úžasňákovi 2: recenze filmu

Režisér Brad Bird kvalitativní laťku jedničky nepřekonal, ale ani nepodlezl. Humor snímek těží z prohození tradičních rodinných rolí, kdy žena zachraňuje svět a muž zůstává doma s dětmi a podporuje ji.

Hotel Artemis – recenze filmu

Hotel Artemis – recenze filmu

Drew Pearce ve svém debutu spoléhá na noirovou atmosféru zašlého hotelu, přebudovaného na supermoderní nemocniční zařízení pro členy zločineckého podsvětí, méně už na rozvíjení zápletek, s nimi spjatých.

Chata na prodej – recenze filmu

Chata na prodej – recenze filmu

Hořce ironická charakterová studie české mentality, naroubovaná na fenomén českého chataření. Komedie o obtížnosti komunikace uvnitř třígenerační rodiny, v níž se poznáte.

Alita: Battle Angel – nový trailer ke Cameronovu filmu

Alita: Battle Angel – nový trailer ke Cameronovu filmu

Střídavá péče – recenze filmu

Střídavá péče – recenze filmu

Rodinné drama o manipulaci a domácím násilí přerůstá do dech beroucího thrilleru, který v sobě spojuje přednosti evropské i zámořské produkce. Debut francouzského režiséra Xaviera Legranda, oceněný v Benátkách i na Febiofestu.