Kapitoly článku:
Máte nějaké osvědčené tipy, jak co nejvíce šetřit sluch? Po jaké době poslechu či pobytu v hlučném prostředí si udělat přestávku?
Můj nejlepší tip, jak šetřit sluch, je chránit ho před hlukem a to zejména explozivním (např. petardy, rockové koncerty, buchary apod.) a jednotvárným (např. stroje). Druhá otázka je podobná, jako byste se ptal, po kolika cigaretách si máte udělat přestávku - napoví vám přímo pan ministr na každé krabičce. A přece ani toto není mnoha lidem nic platné.
Doporučujete čištění ucha v domácích podmínkách? Kdy jít k lékaři na odborný výplach zvukovodů?
Díky za otázku, kterou bezpochyby pokládáte pomyslně za mnohé čtenáře. Problém nezní, zda čistit či nečistit uši doma, ale jakým způsobem čistit. A v tom dělá mnoho lidí chybu. Setkávám se zejména u čistotných maminek, se snad až zálibou v důkladném čištění oušek dětí. Při takovém obřadu se lze snadno dostat do hloubky zvukovodu a napěchovat tam ušní maz, který pak skutečně těžko odstraňuje i odborník.
Zároveň časté a důkladné čištění uší dráždí a stírá kůži zvukovodu, čímž dochází k ještě větší mazotvorbě, případně otevření brány k bolestivé infekci – zánětu zvukovodu (ne středního ucha! - pokud tedy není poraněn bubínek). Fakt, že povrch bubínku a zvukovodů má schopnost samočištění a že to tak působilo u našich předků podobně jako u zvířat až do vynálezu ušních tyčinek, asi dnes také neobstojí.
Osobně tedy zastávám názor zlaté střední cesty. Uši je vhodné čistit, jen když jsou skutečně špinavé a zejména opatrně kolem ušních vchodů, kde doporučuji čistit jen „na dosah malíčku“ - jen tam, kam bezpečně vidíte. Zbytek ponechte na odborníkovi. I na ORL však může být čištění uší nepříjemná záležitost, proto dobře pomáhá rozkapání zvukovodů předem. Raději pomocí „obyčejného“ parafinového oleje, než zbytečně drahých neúčinných sprejů či dokonce nebezpečných ušních svíček a podobných nesmyslů.
Na trhu se vyskytuje několik různých konstrukcí sluchátek. Nejméně šetrná se mi zdají intraaurální sluchátka (špuntová konstrukce). Ta totiž utěsní zvukovod a veškerý akustický tlak (na rozdíl např. od otevřených circumaurálních sluchátek) produkovaný měničem směřuje na sluchové ústrojí. Na druhou stranu však umí lépe izolovat, což umožňuje nastavení nižší hlasitosti. Je domněnka o větší škodlivosti špuntů pravdivá či mylná?
Podstatou poškození hlukem je hladina akustického tlaku sluchadla překračující nebezpečnou úroveň. Je proto zásadní nastavit sluchátko tak, aby v žádném případě vložný zisk nepřekročil hladinu nepříjemného poslechu. Sluchátko se zašpuntovaným nebo uzavřeným uchem může uchránit sluch před okolními nadměrnými hluky, a umožňuje tak nerušený poslech při nastavení nižší hlasitosti.
Při použití IEM sluchátek se do zvukovodu nedostává tolik vnějších ruchů, proto je možné nastavit nižší hlasitost poslechu. Naopak u otevřených circumaurálních ruch proniká mřížkou a posluchač jej má tendenci vyšší hlasitostí "přebít".
Sluchátka, která nejsou zvukotěsná, tuto funkci splnit nemohou, a proto jsou bezpochyby rizikovější. Uživatel si totiž samozřejmě nastavuje hladinu poslechu tak, aby překročila úroveň okolního šumu. Tím se snadno dostane nad rizikové hladiny decibel, aniž by si toto uvědomil. Poslech s takovými sluchátky např. v ruchu dopravy nedoporučuji. K tvz. „špuntům“ ale ještě musím podotknout, že svým těsným ucpáním zvukovodu mohou vyvolat, zvláště u citlivějších osob, zánět zvukovodu.
Většina reprodukčních zařízení nemá vyrovnanou frekvenční křivku. Může poslech hudby s nadmírou basů či vysokých kmitočtů ve finále způsobit změnu citlivosti ucha na tyto frekvence?
Lze to tak v zásadě říci. Buňky, které zpracovávají vyšší kmitočty, jsou umístěné na začátku hlemýždě vnitřního ucha. Proto lze poslech hudby s přemírnou hlasitostí vysokých frekvencí pokládat za nebezpečnější pro poškození ucha.
Navíc toto poškození může zůstat skryto, protože celkový vjem hlasitosti zůstává stejný a postižený ztrácí v první fázi pouze schopnost porozumění řeči (typicky zprvu zejména v poslechově náročnějších situacích).
Hluboké zvuky však mohou v extrémních intenzitách působit nepříznivě na rovnovážné ústrojí, krom toho, že působí na psychiku (dokonce i infrazvuky, tj. neslyšitelné frekvence!). Trvalý jednotvárný úzkopásmový hluk je však rizikový v jakékoliv frekvenci, typicky ale bývají tyto hluky též vysokofrekvenční – např. stroje, brzdy apod.
Poznámka šéfredaktora: Dlouhých pět let uplynulo od prvního vydání tohoto rozhovoru zde na stránkách AVmanie. Za stejných pět let se změnila spousta věcí, ale hlavně sluchátka posloucháme už snad všichni, a to nejčastěji na ulici v hluku velkoměsta. A přebíjíme okolní hluk ještě větším hlukem ze sluchátek. Doufám, že vylovením tohoto rozhovoru z hlubin zapomnění připomeneme fakt, že sluch je třeba chránit.