Myslíte, že slyšíte dobře? Nehrozí vám poškození sluchu?

Kapitoly článku:

• 1. část rozhovoru
• 2. část rozhovoru

---

Sluch patří mezi smyslové orgány umožňující kromě pasivní komunikace vnímat také radost zprostředkovanou reprodukčním zařízením. Jen málokterý sluchově zdravý člověk si dokáže představit omezení schopnosti vnímat zvuky, o úplné ztrátě sluchu nemluvě. O lidech, kteří propadli poslechu hudby, sledování filmů, či hraní na hudební nástroj, to platí dvojnásob.

Sluch mohu s trochou nadsázky přirovnat k botám. Na začátku jsou nové, nablýskané a pohodlné. Postupem času se jejich vlastnosti mírně mění, podrážka netlumí tolik nerovností, povrch se odírá. Pokud s nimi budeme podstupovat náročné situace, může dokonce dojít k nenávratnému poškození, jejich životnost lze ale prodloužit šetrným zacházením a vhodným ošetřováním. Analogie se rozchází především u konce. Když zničíte boty, dáte je ševci nebo v případě neopravitelné vady koupíte nové. Když si poškodíte sluch, navštívíte lékaře a...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jak sluch funguje a jak se v průběhu života mění schopnost slyšet různé frekvence?

Sluchové ústrojí je velmi složitým a jemným orgánem. Stručně ho lze popsat tak, že boltec a vnější zvukovod směřují zvuky na bubínek, ve středním uchu se odehrává převod zvuků a zejména jejich zesílení na hlemýždě (vnitřního ucha), v jehož prostorách (v tzv. Cortiho orgánu) se teprve odehrává proces přeměny zvuku (akustického tlaku) na bioelektrický signál. Tento je pak převáděn sluchovým nervem přes různá přepojení (zprostředkovávající různě složité reflexy, na nichž se účastní sluch) až do sluchové kůry předního mozku. Základní sluchovou korovou oblast naleznete v tzv. Heschelových závitech spánkového laloku, kde se signál dále zpracovává na informaci, kterou vědomě identifikujeme (a reagujeme na ni).

 
Zjednodušený nákres sluchového ústrojí člověka.

Po celou dobu je sluchový signál tonotopicky přenášen. To znamená, že buňky zpracovávající sousedící frekvence spolu sousedí i mikroskopicky. Čím více je přitom případná porucha lokalizována směrem k mozku, tím více je problém spíše než porucha sluchu patrný jako porucha zpracování sluchového signálu a řeči.

Jak moc je nebezpečné vystavovat sluch nadmíru hlasitému zvuku? Mohou časté návštěvy koncertů a dlouhodobý pobyt v hlučném prostředí působit problémy?

Na otázku „jak moc“ lze těžko odpovědět přesně číslem. Poškození sluchu hlukem skýtá mnoho faktorů. Citlivost sluchu na poškození hlukem je též individuálně a možná i geneticky podmíněná.

V zásadě však platí, že trvalý hluk o hladině vyšší než 70dB je pokládán za poškozující (WHO uvádí limity od 73dB/12h). Koncerty populární hudby (zejména rockové) přitom vytvářejí u reproduktorů hluky dosahující až hodnot startujícího letadla a není vzácností, když po takovém vystoupení potkáváme účastníky v našich ambulancích. I ve filharmonických orchestrech přesahuje hudba limitní hladiny, odborníky byla popsána asymetrická nedoslýchavost houslistů v souvislosti s výkonem povolání. 

Etymotic ER-20 EtyPlugs dokáží snížit hluk až o 20 dB při údajném zachování frekvenční charakteristiky. Jsou výborná do prostředí se zvýšenou intezitou hluku, kde ale potřebujete slyšet všechny frekvence. Například na živý koncert, fotbalový zápas atp.

Bohužel celkově pozoruji trend hlasitého provozu hudby (i vážné – a to pokládám za obzvláště nepochopitelné), což v kontextu s dalším každodenním hlukem např. dopravním dotváří celkovou zátěž sluchu, kterou denně podstupujeme. Nejlépe propracovanou zůstává problematika hlukové zátěže a ochrany sluchu před hlukem v zaměstnání, kde existují limity a výpočty pro pracovněprávní a medicínskoprávní rozhodování a posudky.

Někteří čtenáři se na diskusním fóru zmínili, že jim občas v uchu začne z ničeho nic pískat. Je to důvod k obavám či se jedná o běžný jev?

„Pískání“, medicínsky správně šelest ušní (subjektivní tinnitus – jakýkoliv vnímaný nepřirozený zvuk z uší nemající zdroj ve vnějším prostředí), bývá častým jevem a v určité podobě se s ním setká zřejmě každý člověk. Stačí vyhledat absolutně tiché prostředí, protože lidský sluch je nastaven na stálé mírné přirozeně šumové prostředí.

Pokud se však jedná o náhle vzniknuvší šelest ušní, zejména spojený s nedoslýchavostí (případně závratí) nebo v možné souvislosti s poškozením ucha (poranění, hluk, jedovaté látky, léky, náhlé onemocnění – třeba i nachlazení), pak nutno pomýšlet na poškození sluchu a vyhledání lékaře v nejbližší ordinační hodiny.

V případě potvrzení takového podezření, bude léčba účinná pouze po včasném zahájení (tj. do několika hodin, maximálně dní od vzniku potíží). Rozhodně je tedy špatně např. s šelestem po silvestrovských oslavách nebo rockovém koncertu počkat „až když to nepřejde samo“ - to už bývá často pozdě.

V poslední době se čím dál větší oblibě těší sluchátka. Spatřujete v jejich používání vyšší míru nebezpečí než při běžném reprosoustavovém poslechu?

Dle mého názoru není problém ve sluchátkách samotných. Riziko spočívá v tom, že při běžném poslechu jsme v intenzitě korigováni okolím (asi bychom špatně pochodili, kdybychom si pustili doma muziku jen tak „na plné pecky“), zatímco při použití sluchátek se nemusíme omezovat. Existuje zde riziko pouštění zvuků do ucha v již nebezpečných intenzitách.