Nízkorozpočtové, inteligentní filmové sci-fi, pracující se syžetem cestování v čase, tvoří v současné době protiváhu k jejich blockbusterovým žánrovým soukmenovcům, opírajícím se o triky, speciální efekty a nákladné vizuální atrakce. Oproti nim se snaží přicházet s důmyslnou zápletkou, založenou na hře s časoprostorovými paradoxy.
Stačí zmínit tituly jako Moon a Zdrojový kód od Duncana Jonese, Frekvence Gregory Hoblita, Vyměřený čas Andrewa Niccola nebo Správci osudu George Nolfiho, abyste byli v obraze, o které počiny se jedná. Kdybyste šli dále do minulosti, pak určitě narazíte na v této oblasti dodnes nepřekonaný opus 12 opic od Terryho Gilliama. Nyní se řada rozšiřuje o třetí celovečerní film Riana Johnsona, pořízený za skromných 30 milionů dolarů.
Možná úskalí podobných látek
Atraktivní téma cestování v čase dává tvůrcům spoustu možností, jak nakládat s příběhy, které se dotýkají nejčastěji motivu vzpoury proti předurčenosti osudu. Záleží pak jen na jejich šikovnosti, jak toto metafyzické téma pojednají a zda ho neutopí v moři balastu ve chvíli, když na něj naroubují akčně-thrillerový vizuální kabátek.
Tyto náměty totiž v sobě skrývají mnohá ošidná úskalí, pramenící z toho, že příjemcem je divák, který je nucen spolupracovat více než u látek oddechových. Zde je vyžadována jak pozornost, tak participace na příběhu.
Vnímavý divák musí na jedné straně pojmout všechny nuance vzájemného ovlivňování časových rovin, které jsou nám ve filmu předestřeny, zároveň ale musí být trochu shovívavý v momentech, kdy zjistí, že v nastíněné logice něco skřípe. Pokud se z něj stane až příliš hnidopich, který si v průběhu sledování snímku sestavuje nejprve v hlavě a poté třeba doma v klidu na papíře diagramy jednotlivých osudových příčin a následků v ději, dostaví se logicky zklamání a konstrukce příběhu se mu rozsype před očima.
Variace již ozkoušeného
Režiséru Rianu Johnsonovi se podařilo těmito úskalími proplout relativně se ctí. Možná i díky tomu, že se nesnaží přijít s příběhem kdovíjak originálním, ale spíše takovým, který variuje prvky již úspěšně ozkoušené v jiných, žánrově příbuzných snímcích.
Kdyby se pustil do vytváření vlastní časové mozaiky, možná by pohořel mnohem víc. Johnson neexperimentuje ani příliš neinovuje, ale snaží se děj podat tak, aby se v něm divák neztratil. S časovými paradoxy se vyrovnává spíš v rovině emocionální než přísně logické.
Pokud znáte prvního Terminátora, budete mít občas dojem, že Johnson při vytváření zápletky tvůrčím způsobem modifikoval jeho schéma. Není tu sice žádný Skynet, ale Sarah, ochraňující svého synka, zde nalezneme. Hitman z budoucnosti přijde zabít dítě, aby nevyrostlo. Stejně jako Terminátor z budoucnosti neví, kde se nachází a tak odbouchne před domkem středostavovské rodiny to nepravé. Rozdíl je jen v tom, že oproti Arniemu v jedničce není vyloženě zlý.
Dohoda bez výpovědní lhůty
Děj se odehrává v roce 2044 v Kansasu. Jeho ústřední postavou je Joe (Joseph Gordon-Levitt), který pracuje pro gangstera Abea (zarostlý Jeff Daniels). Joe je looper, tedy nájemný vrah, likvidující osoby, které jsou Abeovými nadřízenými posílány z budoucnosti vzdálené třicet let. V čase budoucnosti je velmi těžké zbavit se těla, na což představitelé organizovaného zločinu vynalezli fintu v podobě odesílání nepohodlných osob o pár dekád zpět. Do doby, v níž se vědělo o cestování v čase, ale nebylo to v ní na rozdíl od té následné proveditelné.
Mafiánský systém, propojující současnost s budoucností, funguje na principu, že v předem domluvený čas a na předem dané místo dorazí svázána oběť i s tučnou odměnou, která je v mžiku popravena ranou z pistole a následně spálená.
Povolání řadového pěšáka zločinu - loopera přináší luxusní živobytí, byť s omezenou platností. Jednoho dne dorazí každému ze zabijáků i jeho zestárlé já a on ho bude muset zlikvidovat. Za to dostane 30 let života a spoustu peněz, aby si je užil. Taková je dohoda, s níž jsou obě strany srozuměny. Za její dodržování je looperům poskytnuto materiálně privilegované postavení ve společnosti, která rapidně strádá.
Zabít nebo být zabit?
Jak ale looper skutečně zareaguje, až tato chvíle nastane? A jak se s ní vyrovná? Kam až sahá jeho pracovní loajalita? Právě tyto otázky musí v mžiku řešit Joe, když za polem cukrové třtiny přistane jeho starší já (Bruce Willis), odsouzené jeho vlastní rukou k smrti. Zabít nebo být zabit, to je oč tu běží. Pravidla tohoto byznysu jsou totiž neúprosná. Kdo ze zakázky vycouvá, mine cíl nebo mu oběť pláchne, stane se sám pronásledovaným.
Joe z budoucnosti prokáže při střetu s jeho katem schopnosti, jimiž vyniká už jeho mladší verze a uteče. Mladší Joe se vydává po jeho stopách, neboť tím, že ho nebyl schopen zlikvidovat, na sebe přivolal pozornost jeho nadřízených, kteří jdou teď po krku jemu. Starší Joe má zas tu nevýhodu, že své mladší já nemůže zabít, protože by se jednalo v podstatě o sebevraždu, po níž by se jeho já v přítomnosti rozplynulo.
Zestárlý Joe hledá řešení patové situace ve scénce v bistru, připomínající rozhovor Al Pacina s Robertem De Nirem v Nelítostném souboji Michaela Manna. Marně se v ní snaží přemluvit své mladší já ke spolupráci. Joe ml. ale třetí cestu, spočívající v spojenectví proti vůdci gangu, odmítá.
Co je morálně ospravedlnitelné?
Každý z nich sleduje vlastní zájmy, které jsou z hlediska motivací u obou identit postav pochopitelné. My pak máme problém, které z nich nebo přesněji které z jejich verzí fandit. Mladšímu Joeovi jde o profit ze zakázky a obhájení vlastního kejháku. Starší chce odpravit tajemnou postavu z budoucnosti s přezdívkou Rainmaker, jenž mu zničila život. Proto usilovně hledá v přítomnosti chlapce v dětském věku, jenž za třicet let nechá zavraždit jeho milovanou čínskou manželku a o totéž se pokusí i u něj.
V příběhu se tak objevuje další etický otazník, který se snaží hypoteticky zodpovědět na otázku, zda je morálně únosné a ospravedlnitelné zabít dítě, když víte, že z něj vyroste pachatel velkých zločinů. Představte si Hitlera, Stalina a zkuste si na ni v rámci fiktivní projekce odpovědět sami.
Shodou okolností jeden ze tří Joem vytipovaných chlapců, z nichž by mohl jednou vyrůst Rainmaker, bydlí na farmě, kam dorazil i Joe mladší. Cid (Pierce Gagnon), který vypadá jako kříženec Johna Connora z Terminátora a Damiena Thorna z Přichází Satan!, žije se svou energickou matkou Sarou (Emily Blunt) a vládne telekinetickými schopnostmi, jež vyprávění posunují někam směrem k adaptacím Stephena Kinga.
U městského hejska, narkomana a zabijáka Joea mladšího dojde na venkově k náhlému prozření, díky němuž pochopí, že děti a ženy, v nichž nachází zalíbení, je třeba chránit. Z nájemného vraha se stává zastánce druhých, který se rozhodne zlomit osudový kruh příčin a následků docela jiným způsobem, než který má v plánu jeho starší verze.
Herecká „maska“ Bruce Willise
Tato melodramatická, rodinná linie, rozprostřená ve střední části vyprávění, navazuje na tu úvodní, kterou bychom mohli popsat jako kriminální nebo gangsterskou. V ní Rian Johnson zužitkovává své zkušenosti s těmito žánry, jenž si otestoval jak ve svém debutu Zmizení (2005), který bychom mohli popsat jako noirovou krimi ze střední školy, tak v následné podrazácké komedii Bratři Bloomovi (2008).
Režisér se snaží o skloubení noirové sci-fi, zabijáckého thrilleru, romance a rodinného dramatu, přičemž v závěru si vypomáhá duchařskými prvky, které byste hledali spíš ve Znamení M. Night Shyamalana nebo Kukuřičných dětech. Drží mu to díky hrátkám s časovými paradoxy a z nich vyplývajícího vnitřního napětí mezi Joem starším a mladším celkem pohromadě.
V příběhu je spojnice mezi nimi dosaženo pomocí vzkazu, vyřezaného do předloktí, který se u toho staršího objeví coby stará jizva. V hereckém pojetí je tohoto propojení dosaženo za přispění „masky“, kterou si nasazuje Joe mladší v podání Josepha Gordona-Levitta. Ta nám má sice pomoci uvěřit, že z něj jednou vyroste Bruce Willis, ale za cenu popření či omezení Levittovy mimiky, která je stejně jako gestikulace přizpůsobena hereckým manýrám jeho staršího kolegy.
Problematická srovnání
Looper byl v zámoří velmi vřele přijat a provází ho odtud mnoho chytlavých a propagačně vděčných nálepek. Srovnání s Matrixem, Počátkem či 12 opicemi mu ale spíš škodí, neboť jejich kvalit nedosahuje. Na to je jeho režie příliš neefektní a střídmá a obsah málo originální.
Neobstojí dle mne ani ve srovnání s rovněž nízkorozpočtovými sci-fi Duncana Jonese Moon a Zdrojový kód, které byly napínavější, atmosferičtější a lépe zrežírované. Byť i v nich při hlubším pohledu v časových paradoxech mnohé skřípalo. S tím ale musí fanoušci počítat, aby si mohli obdobné filmy užít.
Snímek Looper s tímto vědomím vezmou rovněž nadšeně za svůj, neboť představuje jejich důstojného pokračovatele. Rozporuplného ve své snaze být zároveň inteligentní indie sci-fi a mainstreamovou naháněčkou s Brucem Willisem, ale přesto pořád hodného zvýšené pozornosti všech, kteří nedají na vyprávění o cestování v čase dopustit.
Looper
- Žánr: sci-fi thriller
- Původní název: Looper
- www.loopermovie.com/
- USA / Čína 2012
- Scénář: Rian Johnson
- Režie: Rian Johnson
- Hrají: Joseph Gordon-Levitt, Bruce Willis, Emily Blunt, Paul Dano, Jeff Daniels, Piper Perabo, Noah Segan, David Jensen, Jeff Chase, Garret Dillahunt, Tracie Thoms, Qing Xu
- Distribuce: Bontonfilm CZ
- Distribuční premiéra v ČR: 11. 10. 2012