AVmania.e15.cz

Legendy rockového písničkářství

Bruce Springsteen, Mark Knopfler a Eagles. Jak se loni dařilo legendám anglosaského písničkářského rocku?
Legendy rockového písničkářství

Zatímco se na pultech objevují první hudební alba s vročením 2008, ohlédněme se ještě jednou za minulým rokem, ve kterém se dařilo legendám anglosaského písničkářského rocku. Povedená nová alba vydali Brit Paul McCartney i Američan Neil Young, po letech se s velmi silnou novinkou přihlásila newyorská písničkářka Suzanne Vega. Bruce Springsteen natočil po akustických odbočkách přímočarou rockovou desku, zatímco Mark Knopfler pokračuje ve svých folkových eskapádách. A Eagles se vrátili s prvním novým albem po 28 letech.

Bruce Springsteen, kytarista a zpěvák vysoké postavy a úctyhodné šíře repertoáru, sklízel v roce 2006 úspěchy s folk-countryovým albem We Shall Overcome, kterým vzdával hold slavnému písničkáři Petu Seegerovi (ano, tomu, který se svým banjem nastartoval v 60. letech boom country v českých zemích). O rok později se však Springsteen sešel se svou starou dobrou kapelou The E Street Band, aby natočil jedno ze svých nejpřímočařejších rockových alb. CD Magic nikam neodbočuje; písně se valí jedna za druhou, zpravidla ve středním až rychlejším tempu.

 
Klepněte pro větší obrázek

Autor ctí pravidelný rytmus, nepokouší se používat žádné moderní zvukové technologie, je sympaticky staromilský, což se mimochodem odráží i v ne úplně čistém zvuku alba. Jako by se legendární zpěvák, přezdívaný The Boss, svým mírným chrapotem snažil naznačit, že konzervativní americké rockové písničkářství má stále smysl. The E Street Band hraje sice rockově, avšak nikoli tvrdě. Přesně tak, jak to známe od Toma Pettyho, Neila Younga, Counting Crows a především… právě od Springsteena. Z kontextu alba vybočuje pouze klidnější titulní píseň Magic a závěrečný nepojmenovaný bonus, jediná opravdu folková píseň na CD.

Klepněte pro větší obrázek

Springsteen zůstává i ve svých nejráznějších písních vypravěčem, podobně jako jím je jeho skotský kolega Mark Knopfler. Ten už ve skupině Dire Straits osciloval mezi rockem a akustickou hudbou a řadu jeho melodií dodnes přebírají i české folkové kapely. Po rozpadu své domovské kapely zamířil Knopfler na sólovou dráhu a začal se věnovat hudbě čím dál tišší a čím dál klidnější. Jeho novinka Kill To Get Crimson stojí na kombinaci výrazného vypravěčského hlasu s akustickými nástroji. Kytara je velmi pěkně nazvučená, důležitou roli hraje akordeon a také loutna. Jedná se o album na pomezí anglosaského folku a americké akustické country, album melancholické, klidné a srozumitelné. Písničkářské.

Zatímco Springsteen i Knopfler vydávají jedno CD za druhým a jejich vývoj je předvídatelný (střídání folku s rockem u prvního a postupné zklidňování u druhého), první studiové album amerických Eagles po 28 letech (!) jsme mohli čekat s jistým napětím. Novinka Long Road Out Of Eden nakonec vyšla v luxusní edici jako dvojalbum s bookletem ve formě knížky s řadou povedených fotografií kapely a přírodních scenérií. Jestliže jsme mohli o Springsteenově i Knopflerově desce tvrdit, že jsou sympaticky staromilské, u Eagles to platí několikanásobně.

Klepněte pro větší obrázek

Jako by téměř třicetiletá propast od posledních nahrávek neexistovala. Kapela stále osciluje mezi akustickými mezihrami a popovými refrény, mezi countryrockem a rockovými sóly na elektrickou kytaru. Na ploše dvojalba si Eagles mohli dovolit rozvinout některá témata na úctyhodných plochách (titulní skladba například trvá přes 10 minut). Proti Springsteenovi i Knopflerovi mají Eagles výhodu bohatších vokálů a pestřejší stavby písní, avšak jako celek zní Magic i Kill To Get Crimson kompaktněji a přesvědčivěji než Long Road Out Of Eden. Návrat Eagles je důstojný, avšak nikoli omračující.

  • Bruce Springsteen: Magic. Columbia/Sony BMG 2007, celkový čas: 47:53
  • Mark Knopfler: Kill To Get Crimson. Mercury/Universal 2007, celkový čas: 57:03
  • Eagles: Long Road Out Of Eden. Universal 2007, celkový čas: 45:06 + 53:09
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Nemilovaní: recenze filmu

Nemilovaní: recenze filmu

Rozcházející se rodiče pátrají po zmizelém dvanáctiletém synovi v sugestivním dramatu Andreje Zvjaginceva o nemožnosti či nepřítomnosti lásky v důsledku sobectví, lhostejnosti a odcizení.

Pozemšťan: pokračování kultovního sci-fi dal sám režisér na The Pirate Bay

Pozemšťan: pokračování kultovního sci-fi dal sám režisér na The Pirate Bay

Zmenšování: recenze filmu

Zmenšování: recenze filmu

Nosný nápad se zmenšováním lidí režisér Alexander Payne rozmělňuje ve směsici žánrů, motivů a témat a jeho rozvedení obětuje na oltář humanistického a ekologického poselství, jež nám sděluje.

Nejtemnější hodina: recenze filmu

Nejtemnější hodina: recenze filmu

Gary Oldman si po Zlatém glóbu kráčí pro Oscara v roli britského premiéra Winstona Churchilla, který musí slovem i činy přesvědčit národ i své politické oponenty, že zlu nelze donekonečna ustupovat.

Velká hra: recenze filmu

Velká hra: recenze filmu

„Pokerová princezna“ Molly Bloom ve svůdném podání Jessicy Chastain pořádá nelegální turnaje a pod režijním vedením debutujícího mistra scénářů a rychlých dialogů Aarona Sorkina hájí svou profesní čest.

12× nejočekávanější akční filmy, thrillery, kriminální a monster movie v roce 2018

12× nejočekávanější akční filmy, thrillery, kriminální a monster movie v roce 2018

Přání smrti, Tomb Raider, Mission: Impossible 6, Rudá volavka, Sicario 2: Soldado, Debbie a její parťačky, Jurský svět: Zánik říše. Pokračování zavedených sérií, remaky i novinky, které nás letos čekají v kinech.

15 silvestrovských tipů: komedie, romance, fantasy a dobrodružné filmy

15 silvestrovských tipů: komedie, romance, fantasy a dobrodružné filmy

Toni Erdmann, T2 Trainspotting, Naprostí cizinci, Café society, Spojenci, La La Land, Obr Dobr, Král Artuš: Legenda o meči, Kong: Ostrov lebek, Mumie. Třetí výběr z letošní DVD/Blu-ray nabídky.

Největší showman: recenze filmu

Největší showman: recenze filmu

Biografický muzikálový portrét „prince humbuků“ P. T. Barnuma a jeho varietního panoptika lidských „zrůd“ nabízí až příliš zidealizovanou verzi mnohem složitější a kontroverznější historické reality.