Kupujeme digitální videokameru

Cena nejlevnějších kamer se pohybuje pod hranicí 10 000 Kč, přitom jde pro občasné natáčení videa o zdařilé přístroje. Náročnější a movitější uživatelé si pak mohou dopřát technologických novinek v podobě zápisu dat na pevný disk nebo HD videa.

1. Výrobci digitálních kamer čím dál častěji místo tradičních záznamových pásek miniDVD používají jako médium malá DVD, pevné disky nebo paměťové karty. Ceny miniDV kamer proto rychle padají a dobrou kameru pořídíte už za cenu 15 000 Kč. Kvalitní kamery se zápisem na ostatní média jsou často až 2× dražší.

1. Stejně jako u digitálních fotoaparátů je i v oblasti digitálních kamer mezi výrobci několik stálic – zejména trojice značek Canon, Panasonic a Sony. Se zajímavými kamerami pak občas přijdou také Hitachi, JVC, Samsung či Sharp.

1. Modely ze srovnatelné cenové kategorie obsahují podobné funkce i výbavu a mají také obdobnou kvalitu obrazu. Hlavní rozdíl tak bývá především ve způsobu ovládání kamery. Pak už často hraje roli pouze to, jakou značku máte raději.

1. Základem digitální kamery je snímací čip, jenž mívá menší rozměry a rozlišení než u digitálů. Rozlišení se pohybuje od 800 kpx u nejnižších modelů (Canon MVX850i, Sony DCR-HC24E), až po 3 až 4 Mpx u lepších kamer (Canon MVX4i, Hitachi DZ-GX3300E, Panasonic NV-GS500EP-S).

 
JVC GZ-MG505EZ

1. Velký počet kamer je vybaven jedním CCD snímačem. Kvalita videa je pak často přímo úměrná jeho velikosti – úhlopříčce. Čím větší je úhlopříčka snímače, tím větší mohou být jednotlivé světlocitlivé buňky a mohou lépe zachycovat obraz, který projde objektivem. Obraz kamer s malými snímači často trpí velkým šumem, zejména při horších světelných podmínkách – v šeru a ve tmě. Velikost snímače se pohybuje od základních 1/6" až po 1/3" u nejdražších kamer.

1. Pokročilejší kamery Panasonic (NV-GS280EP-S, SDR-S150E-S, VDR-D250EP-S) a některé modely ostatních výrobců (JVC GZ-MG505EZ, Sony DCR-VX2100E) často využívají rovnou tři snímače (označují se jako 3CCD) – pro každou základní barvu jeden. Výhodou tohoto řešení je větší aktivní plocha, díky níž by měly kamery hlavně při horších světelných podmínkách zaznamenávat obraz lépe. U amatérských kamer není rozdíl tak výrazný, u profesionálních modelů je použití tří čipů nutností.

1. Možnost pořizování fotografií je u většiny kamer kvůli rozlišení snímačů přibližně na úrovni mobilních telefonů. Lepší obraz poskytují kamery s vyšším rozlišením snímačů (okolo 3 Mpx), ale ani tak nečekejte stejnou kvalitu jako u digitálních fotoaparátů. „Brzdou“ jsou hlavně objektivy kamer, které při vysokém rozlišení nedokáží poskytnout dostatečně kvalitní obraz.

1. Vyšší rozlišení snímače kamery přijde vhod také při elektronické stabilizaci obrazu, kdy je z původního obrazu v kameře pořizován výřez, který se posunuje podle pohybu kamery.

1. Rozsah zoomu objektivů se pohybuje od 10× až po více než 30× zvětšení. Při takto dlouhých ohniskových vzdálenostech je nutné použití stativu, většinou zde nepomůže ani stabilizátor obrazu, zvláště ne ten elektronický. Nevýhodou objektivů kamer je, že jejich zoom málokdy začíná na širokém ohnisku – proto například Canon dává k některým svým kamerám širokoúhlou předsádku, vhodnou pro natáčení v interiéru.

1. Stejně jako objektivy fotoaparátů trpí objektivy kamer stejnými vadami – zejména soudkovitým a poduškovitým zkreslením při krajních hodnotách zoomu, a také chromatickou aberací, projevující se fialovými konturami na rozhraní tmavých a světlých částí obrazu. Chromatická vada je u levných kamer běžnou záležitostí, všimnete si jí hlavně při maximálním zoomu.

1. Rozsah digitálního zoomu se u kamer pohybuje v rozmezí 200–1 000×, jeho kvalita je však tak malá, že je většinou lepší spokojit se jen s optickým zoomem.

1. Optický stabilizátor, jímž jsou vybaveny lepší kamery (Panasonic NV-GS300EP-S, Sony DCR-DVD405E a HDR-SR1E), vám sice nezaručí zcela ostrý a neroztřesený obraz, ale alespoň vám pomůže riziko roztřesení minimalizovat. Ve špatných světelných podmínkách nebo při natáčení na dlouhé ohniskové vzdálenosti je však stále lepší, stejně jako v případě digitálního zoomu, použít kvalitní stativ nebo monopod.

Panasonic NV-GS300EP-S

1. Kamery zobrazují natáčený obraz na výklopném displeji, velmi často širokoúhlém. Kamery Sony mají displej dotykový a používají jej i k ovládání nabídky nebo třeba k bodovému měření expozice a ostření, kdy jen prstem ukážete na příslušné místo na displeji. Běžné rozlišení displeje je 123 kpx, což je při úhlopříčce více než 6 cm velice nízká hodnota. Lepší modely kamer mívají rozlišení 230 kpx. Kvalitní displeje bývají pokryty kvalitní antireflexní vrstvou, která zaručuje, že na něm uvidíte obraz i při ostrém slunci.

1. U dobré kamery by měl být samozřejmostí také kvalitní hledáček, nejlépe výsuvný i výklopný. S pevným hledáčkem se totiž při natáčení špatně pracuje a pak je lepší sledovat obraz na displeji. Hledáčky některých kamer jsou velmi malé, standardem je úhlopříčka 0,33".

1. O připojení digitálních kamer do domácí sbírky elektroniky se nemusíte nijak obávat, do základní výbavy patří digitální konektor FireWire a analogová dvojice kompozitní video + stereo. FireWire (označované také jako IEEE 1394 nebo i.Link) najdete na většině počítačů a přes toto rozhraní se přenáší nejen data, ale i řídicí impulzy – přímo ze střihového programu tak můžete ovládat přetáčení pásky, prohledávat scény nebo spouštět přehrávání.

1. Většina kamer má také konektor USB. U miniDV a DVD kamer slouží především ke stahování fotografií z interní paměti nebo paměťové karty, ke stahování videa ho používají třeba harddiskové kamery JVC Everio (např. modely GZ-MG27EZ a GZ-MG77EZ).

1. Budete-li mít vyšší nároky, hledejte kameru, která nabízí vstupy i pro nahrávání (Canon MV830i, Canon MVX460, JVC GR-D650EZ, Panasonic NV-GS500EP-S nebo Sony DCR-VX2100E). Přes FireWire můžete sestříhaný záznam nahrát zpět do kamery a tu využít jako přenosný přehrávač. Pokud má kamera i analogové vstupy, poslouží jako spolehlivý digitalizér a pak pomocí ní můžete do počítače (a následně na DVD) převést záznamy z VHS nebo starších analogových kamer.

1. Velká část majitelů kamer požaduje především jednoduché ovládání. I funkcemi nabyté kamery proto mají automatické režimy, které aktivujete stiskem příslušného tlačítka. Pak už se nemusíte starat o nic jiného, než o ovládání zoomu a tlačítka spouště.

1. Pro složitější světelné podmínky bývají kamery vybaveny scénickými režimy; z nejznámějších (a nejužitečnějších) je to pláž či sníh, sport, noční režim nebo třeba protisvětlo. Jen nejpokročilejší kameramani sáhnou po ručním nastavení expozice, které navíc není u všech kamer možné, někdy se výrobce omezil na jednodušší korekci expozice.

1. Rozmístění ovládacích prvků nebývá někdy příliš dobré, podobně jako ergonomie celé kamery. Třeba „nejmenší trojčipová kamera na světě“ – Panasonic NV-GS180EP-S – je tak malá, že je téměř problém ji držet v ruce a ovládat jednotlivá tlačítka. Kameru si proto rozhodně ještě před koupí v nějakém obchodu „osahejte“.

1. K většině kamer máte možnost dokoupit originální příslušenství. Základem by měla být kvalitní a prostorná brašna, která ochrání kameru před poškozením a prachem a umožní nošení třeba dalšího akumulátoru nebo dalších záznamových médií. Zejména druhý akumulátor by určitě měl být součástí vaší výbavy.

1. Pro lepší kvalitu zvuku je vhodné pořídit si také externí mikrofon, který připojíte buď konektorem, nebo lépe pomocí sáněk na horní stranu kamery. Externí mikrofony jsou citlivější a na rozdíl od interních v nich nebývá slyšet zvuk mechaniky kamery. Při nočním natáčení pak poslouží třeba přídavná lampa.

1. Pokud se rozhodnete pořídit si stativ, vybírejte z nabídky videostativů, nejlevnějším čistě fotografickým modelům se vyhněte. Videostativ musí umět plynule měnit záběr a je tedy potřeba použít speciální hlavu. Pořídit můžete i modely, které mají základní ovládání (zoom a záznam) vyvedeno na rukojeť.

1. Barevné filtry příliš nevyužijete, protože případné úpravy snadněji vyrobíte při střihu v počítači. Vhod vám však může přijít tzv. UV filtr. Filtrací UV záření by měl projasnit opar v dálkách, většina uživatelů ho ale používá jako levnou a spolehlivou ochranu objektivu. Nijak nemění barvy a stojí jen pár stokorun. Náročnější je využití polarizačního filtru, který například dokáže odstranit odlesky na hladině nebo vytvořit krásně modrou oblohu.