AVmania.e15.cz

Krycí jméno U.N.C.L.E. – recenze filmu

Guy Ritchie uchystal stylové špionážní bondovské retro, které dohromady svádí agenty CIA a KGB, kteří spolu musí přes vzájemné bipolární rozepře spolupracovat.
Krycí jméno U.N.C.L.E. – recenze filmu

Poté co britský režisér Guy Ritchie londýnského detektiva z 221B Baker Street Sherlocka Holmese a jeho přítele doktora Watsona představil v akční poloze ve dvojici viktoriánských bondovek, ušitých na míru co nejširšímu publiku, rozhodl se podívat na samotný fenomén bondovek ze šedesátých let.

Bondovská látka

Vybral si k tomu kultovní seriál The Man from U.N.C.L.E. z půli šedesátých let, který měl více jak sto dílů. U zrodu seriálu, který navázal na úspěch série filmů o Jamesi Bondovi, stál Ian Fleming. Duchovní otec postavy Jamese Bonda.

Seriál, který se vysílal ve čtyřech sezónách (1964–1968), pojednával o agentech ze špionážní agentury U.N.C.L.E. (Vedení spojené sítě pro právo a jeho vynucování), již navzdory přituhující studené válce společně vybudovaly Spojené státy a Sovětský svaz.

Klepněte pro větší obrázek

Na scéně se totiž objevil nepřítel daleko strašlivější než vzájemné bipolární rozepře. A to mezinárodní zločinecká organizace T.H.R.U.S.H. (Technologická nadřazenost pro odstranění nehodných a porobení lidstva) s vazbami na bývalé nacistické pohlaváry.

Americký a gruzínský (sovětský) agent pak v jednotlivých epizodách za pomoci množství špionážních udělátek odráželi pokusy T.H.R.U.S.H. o ovládnutí světa. V celovečerní verzi, jež je modernizovanou adaptací této látky, má americký agent CIA Napoleon Solo (Henry Cavill) a ruský agent KGB Illya Kuryakin (Armie Hammer) stejný úkol.

Příběh se odehrává v roce 1963, tedy v době, kdy studená válka vrcholí. Jak se ale ukáže, svět je mnohem komplikovanějším místem, než agentům tvrdili jejich nadřízení. Proto se nechají naverbovat tajnou organizací U.N.C.L.E., již vede pan Waverly (Hugh Grant).

Ta si hodlá vyšlápnout na skupinu zločinců, kteří prodávají jaderné zbraně a moderní technologie každému, kdo jim nabídne dost peněz. Klíčem k jejich dopadení se stává dcera zmizelého německého jaderného fyzika Gaby Teller (Alicia Vikander). Začíná souboj s časem, aby se zabránilo celosvětové katastrofě, jež by mohla destabilizovat už tak křehkou rovnováhu sil ve světě.

Videoklipovitá zkratka

S ústřední trojicí se setkáváme v rozděleném Berlíně, v jehož východní části má agent CIA Solo za úkol najít automechaničku Gaby a dostat ji do západní části Berlína. V choreograficky ladné trabantové honičce se přitom střetne se svým sovětským protějškem.

Klepněte pro větší obrázek

Guy Ritchie nás s poválečnou historií Berlína i vybudováním železné opony, jež byla jedním z průvodních znaků období studené války, seznamuje ve videoklipovité zkratce, která vyhovuje požadavkům letního blockbusteru. Nezatěžuje nás nadbytečnými informacemi, což je příznačné pro jeho styl, který je velice efektní, ale obsahově spíše mělký.

To se projevuje i ve scénáři tohoto filmu, který přichází se zápletkou, již bychom po všech zhlédnutých bondovkách a jiných špionážních filmech asi těžko označili za originální. Příběh je poměrně zaměnitelný a jedním z velkých neduhů jeho podání je fakt, že v něm tvůrci zbytečně dovysvětlují některé jeho klíčové detaily. A to tak, že nám tytéž události ukážou z jiného úhlu pohledu.

Stylové retro

Možná to ale byl záměr, aby vyniklo naivní kouzlo starých bondovek, které sázely víc na nadsázku, akci a styl než na módní „nolanovské“ psychologizování postav. Guy Ritchie se rozhodl vytvořit stylovou retro podívanou a tento záměr důsledně naplňuje.

Před námi tak defilují pánové ve skvěle padnoucích oblecích, dámy v róbách a velkých brýlích, nablýskaná auta. Výprava, kostýmy, vše působí, jakoby se psal počátek šedesátých let a ne rok 2015. V souvislosti s Ritchieho filmy se často mluví o vítězství formy nad obsahem, ale zde to nevadí.

Ritchie ke špionážním podívaným se šarmantními agenty, krásnými ženami a šílenými padouchy s jejich megalomanskými plány na zničení světa, přistupuje s pobaveným nadhledem. Neparoduje je, ale snaží se je transformovat do 21. století, kdy jejich starosvětský půvab kombinuje s co nejstylovějším vizuálním podáním.

Kamera Johna Mathiesona (Gladiátor, Robin Hood, X-Men: První třída) a hudba Daniela Pembertona mu v tom hodně napomáhá. „Italský“ tarrantinovský soundtrack, který vzdává hold Enniu Morriconemu, je vynikající a stane se jistě vyhledávaným kouskem vašich domácích hudebních sbírek. 

Guyi Ritchiemu jde hlavně o stylovost, ale nezapomíná ani na to, že i s nadsázkou rozehraná špionážní hra by měla obsahovat jisté uvěřitelné prvky. Postavy tu proto mluví svými jazyky, k jejichž střídání dochází. Scéna s bývalým nacistickým mučitelem, k níž jsou prostříhávány záběry brutalit druhé světové války, působí za přispění hudby naléhavě. Atmosféra rozděleného Berlína, v jehož útrobách se prohánějí agenti různých tajných služeb, na nás dýchne svou pochmurností.

Kontrastně k ní pak působí výlet do Itálie s turisticky přitažlivě nasnímanými lokacemi, závody motokár, slizkými zabijáky s knírky a italskou milionářkou Victorií Vinciguerrou (Elizabeth Debicki), která se snaží být ženskou esencí různých bondovských padouchů. Je tak zlá a proradná, až je zábavná.

Zábavné špičkování

Ústřední trojice se zde pokouší najít uneseného otce Gaby, který se proti své vůli v tajném sídle zločinecké organizace podílí na konstruování nebezpečné jaderné zbraně. Nejprve se ale agenti různých mocností a opravářka aut musí dát dohromady, což má velmi zábavný ráz.

Uhlazený gourmetský americký agent, který je častým návštěvníkem dámských ložnic, a trochu neohrabaný ruský Terminátor, který je schopen svému protivníkovi a poté spojenci urvat zadek kapoty auta, se neustále špičkují. Ve snaze trumfnout se na sebe vytahují svodky svých domovských organizací, které na sebe navzájem vedou.

Jejich spolupráce se odvíjí jen v nezbytných mezích, což vytváří vtipné momenty, kdy jeden z nich ještě v přístavu zápolí s pronásledovateli, zatímco druhý už si užívá siestu. Chvíli se ze sebe snaží vymlátit duši, aby se pak navzájem zachraňovali. Výstižnější komentář k americko-sovětským vztahům zde nenajdete.

Klepněte pro větší obrázek

V míře slovního špičkování za oběma agenty nezaostává ani jejich ženská parťačka, která do něj vnáší dvojsmyslný ženský šarm. Její milostné škádlení s nejmladším ruským agentem KGB působí sympaticky, stejně jako celá ústřední trojice.

Že se Armie Hammer (Sněhurka, Osamělý jezdec) dobře popasuje s rolí ruského bijce, se očekávalo. Schopností komediální nadsázky překvapil ale i Henry Cavill, známý ze supermanovského Muže z oceli.

Ideální letní podívaná

Hollywood se tuhle látku snažil přivést na plátna kin už na počátku devadesátých let. Vážnější obrysy dostaly tyto plány ale až po roce 2010, kdy se počítalo, že by ji zadaptoval jako svůj poslední film Steven Soderbergh se scenáristou Scottem Z. Burnsem. Z toho ale nakonec sešlo a Warneři svěřili režii britskému režisérovi Guyi Ritchiemu (Sbal prachy a vypadni, Podfu(c)k, Revolver), který je u nich díky dvěma úspěšným filmům se Sherlockem Holmesem dobře zapsán.

Guy Ritchie ji zpracoval tak, jak se od něj asi očekávalo. Povedená šedesátková stylizace se v jeho novince snoubí s obdobnou choreografií akčních scén, již známe právě ze Sherlocka Holmese. CGI místy příliš bije do očí, střih mohl být na mnoha místech přehlednější, tempo vyprávění občas kolísá, zápletka je značně průhledná, ale vše zachraňuje právě ona pečlivě vyvedená retro atmosféra, všudypřítomná pobavená nadsázka a vzájemná chemie ústřední trojice, která slovní přestřelky střídá za ty skutečné.

Takhle nějak si představuji nenáročnou, únikovou a požitkářskou letní podívanou, která chce v dobrém slova smyslu bavit a nesnaží se jít po realitě. Připomene vám noblesní bondovky se Seanem Connerym a doma si ji určitě budete rádi připomínat soundtrackem. 

Krycí jméno U.N.C.L.E.

  • Žánr: špionážní komedie
  • Původní název: The Man from U.N.C.L.E.
  • Web: www.manfromuncle.com/#home
  • USA 2015
  • Scénář: Guy Ritchie, Lionel Wigram
  • Režie: Guy Ritchie
  • Hrají: Henry Cavill, Armie Hammer, Alicia Vikander, Elizabeth Debicki, Hugh Grant, Jared Harris, Luca Calvani, Sylvester Groth, Christian Berkel, David Beckham
  • Distribuce: Freeman Ent.
  • Distribuční premiéra v ČR: 20. 08. 2015

Hodnocení filmu: 7/10                            

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Na shledanou tam nahoře: recenze filmu

Na shledanou tam nahoře: recenze filmu

Poválečná doba přeje byznysu s lidským zármutkem, na němž se chtějí přiživit různí podvodníci. Potměšilé účtování s dějinami i lidskými slabostmi v adaptaci ceněného francouzského románu.

Jurský svět: Zánik říše - první oficiální trailer je tu [video]

Jurský svět: Zánik říše - první oficiální trailer je tu [video]

15 vánočních filmových tipů: sci-fi a komiksové adaptace na DVD/Blu-ray

15 vánočních filmových tipů: sci-fi a komiksové adaptace na DVD/Blu-ray

Příchozí, Ghost in the Shell, Vetřelec: Covenant, Válka o planetu opic, Valerian a město tisíce planet, Doctor Strange, Logan: Wolverine, Wonder Woman. První výběr z letošní DVD a Blu-ray produkce.

Kvarteto: recenze filmu

Kvarteto: recenze filmu

Bára Poláková a Jaroslav Plesl v hořké komedii Miroslava Krobota o generaci třicátníků, která si uměle prodlužuje mládí a zmítá se v neperspektivních vztazích.

Rock’n Roll: recenze filmu

Rock’n Roll: recenze filmu

Herec a režisér Guillaume Canet si v satiře na pomezí reality a fikce sebeironicky utahuje ze čtyřicátnické krize, své profese, soukromí po boku Marion Cotiilard, mediálního obrazu umělců a především sebe sama.

Avengers: Infinity War – první oficiální trailer na očekávaný filmový hit [video]

Avengers: Infinity War – první oficiální trailer na očekávaný filmový hit [video]

7 životů: recenze filmu

7 životů: recenze filmu

Orwellovská federace budoucnosti, v níž platí přísná politika jednoho dítěte a sedm sester s tváří Noomi Rapace, které jí vzdorují. Dystopie s dynamickou a krvavou akcí od režiséra Jeníčka a Mařenky.

Zahradnictví: Nápadník – recenze filmu

Zahradnictví: Nápadník – recenze filmu

Čistá láska naráží na odpor despotického otce v podobě předchůdce Jiřího Kodeta v Pelíšcích. Trilogie dvojice Hřebejk a Jarchovský vrcholí divácky nejvstřícnějším a pro autora scénáře i nejosobnějším dílem.