Fotogalerie

Kletba Zlatého květu: recenze DVD

Marek Čech

12. listopadu 2007

Pověst nejdražšího čínského filmu provází výpravný epos režiséra Yimou Zhanga (Hrdina, Klan létajících dýk).

Režisér citlivých komorních melodramat (Zavěste červené lucerny, Nikdo nesmí chybět, Cesta domů) i historických spektáklů (Hrdina, Klan létajících dýk) Yimou Zhang pokračuje ve svém posledním filmu v linii výpravných opusů, které nacházejí mezi příznivci jeho tvorby stejně nadšené obdivovatele, jako ty, kteří mu vyčítají, že se utápí v megalomanství. A Kletbou Zlatého květu s jejím sporným ideovým vyzněním i křiklavě přebujelou výtvarnou stylizací kritikům opět (jak už ukázaly diskuse a recenze filmu při červnovém uvedení kin) nabrousil hroty jejich klávesnic.

Tento film na DVD/Blu-ray si můžete zakoupit na www.Filmopolis.cz

Není všechno zlato...

Zhang rozehrává na rozmáchlém půdorysu kostýmního historického velkofilmu (s rozpočtem 45 milionu dolarů nejdražšího projektu v čínské filmové historii) v podstatě komorní rodinné drama, jež odkazuje na alžbětinské a antické tragédie.

Scenáristé přenesli námět podle divadelní hry dramatika Caa Yu z třicátých let minulého století do kulis císařského paláce v Číně 10. století za vlády pozdní dynastie Tang. Chystá se tradiční Slavnost chryzantém, připomínka neměnného řádu císařského majestátu, a na dvůr se trochu nečekaně vrací císař a jeho druhorozený syn. Následník trůnu, slabošský korunní princ Wan, udržuje poměr se svou nevlastní matkou, krásnou císařovnou Fénix, která žárlí na jeho sympatie k mladičké lékárníkově dceři. Císař a božský Imperátor Ping o nevěře své manželky ví a rozhodne se ji prostřednictvím pravidelně podávaného léku na její údajnou chudokrevnost, do něhož přidává jed, připravit o rozum.

Hrdá císařovna je ale o jeho úkladech dobře informována a rozhodne se pro odvetu v podobě jeho sesazení. V jejím plánu se jí stává pomocníkem prostřední syn, princ Jai, v němž se sváří mocenské ambice s přirozenou láskou a oddaností syna ke své matce. Do hry se zapojuje ještě třetí, nedostatkem pozornosti rodičů trpící nejmladší syn, princ Yu, a zavržená, ale císařem stále milovaná první žena a její rodina. Vše s tíživou neodvratitelností spěje k tragickému finále, v němž se rozplétá klubko vzájemných intrik, nenávistí a úkladných vražd, a my diváci přemýšlíme, zda to, co se před našimi zraky odehrává, je klasická tragédie v čínském balení nebo další díl přepjaté telenovely.

Lehce předvídatelný děj, vycházející z klasických osudových dramat, v nichž se mísí osobní a mocenské zájmy zainteresovaných stran konfliktu, se režisér Zhang snaží za pomoci svých stálých spolupracovníků (kameramana Zhao Xiaodinga a hudebního skladatele Shigeru Umebayashiho) povýšit na další vizuální podívanou, ze které bude přecházet zrak.

Zhang posunul v Kletbě svůj charakteristický výtvarný styl zas o kus dál a dotýká se samé hranice únosnosti, která se může lehce zhoupnout v samoúčelnost. Filmu tolik vyčítanou barevnou přezdobenost, kterou mnozí považují za manýru, považuji ale za stylotvorný prvek. Práce se zlatavým leskem kostýmů, exteriérem i interiérem paláce i drobnými detaily v podobě císařovniny jehlice do vlasů, ukazuje na povrchu vznešenost vládnoucí dynastie a sílu její ekonomické moci, zatímco při pohledu na patologické rodinné vztahy, demonstruje rčení, že není všechno zlato, co se třpytí.

Sporná interpretace

Výpravná dokonalost se odráží v choreograficky až baletním pojetí celého filmu. Zhang zde předvádí svou posedlost barevnou organizací obrazu, jíž vše podléhá. S precizností sobě vlastní zachycuje jak každodenní vnitřní život paláce se všemi zritualizovanými procedurami služebnictva, tak závěrečný střet armád, jež vytváří gigantické obrazce, kdy se zlatavě žlutá barva brnění císařovniných vojsk potkává s černou barvou vojsk císařových, aby nakonec na sytě žlutých květech chryzantém zůstala karmínově červená pachuť zmařených životů.

Individuální život vojáků nemá žádnou cenu a je jen hříčkou a nástrojem v rukou všemocných vládců. Fascinace davovými scénami, perfekcionismus v pohybu i statických scénách, prolínání motivů a symbolů, barev a tvarů s oblíbeným užitím ornamentů čtverců uprostřed kruhu a jejich vzájemného vrůstání do sebe, to vše vytváří nezaměnitelný formální výraz Zhangových filmů.

Často diskutované téma, jak interpretovat obraz, kdy je nádvoří paláce po závěrečné bitvě poseto tisícovkami mrtvol, které jsou během pár okamžiků odklizeny, nanosí se čerstvé květiny a slavnost pokračuje dál, je opravdu nesnadné. Odkaz na události na Náměstí nebeského klidu v roce 1989 nebo konstatování, že velká říše potřebuje silného vládce? Vzhledem k předchozím režisérovým filmům a z nich patrného odporu k patriarchálním autoritám bych se přikláněl spíš k první možnosti. Zhang, který byl pověřen režií úvodního ceremoniálu pekingské olympiády konané v příštím roce, si ale zároveň musí uvědomit, že se z pozice umělce, tvořícího v šedé zóně, stává výkladní skříní režimu, který se prostřednictvím něj snaží světu sdělovat, že i v Říši středu dochází k demokratickým změnám.

Nenaplněné očekávání?

Zhang oproti všem očekáváním spojeným s jeho předchozími dvěma okázalými filmy nenatočil další dynamický wu-šu nebo kung-fu film s milostnou zápletkou a bojovými scénami, odehrávajícími se v barevně odlišených vyprávěcích i vypravěčských perspektivách. Natočil dobře vystavěné konverzační rodinné drama či tragédii, v němž i závěrečný souboj armád slouží plně tomuto žánrovému vymezení.

Oporou pro režijní záměr, který představuje sice nijak originální, ale chvályhodné vybočení z dosavadní tvorby, je mu především ústřední dvojice manželů v podání dvou asijských hereckých hvězd, jež se objevují v posledních letech i v hollywoodských projektech. Zešedlý a zarostlý Chow Yun-Fat v roli ledově klidného pomstychtivého císaře, i režisérova múza Gong Li okouzlující svou zralou, krásou (jež nese stopy smyslnosti i oduševnělosti) v úloze císařovy ženy, hrají své party velmi tlumeně, ale naléhavě a výborně zvládají přechod z podpovrchově skrytých emocí v jejich výtrysk.

Poselství o tom, že pomsta a nenávist se v rukou jejich původců vždy jako smrtící bumerang obrátí nejvíce proti nim samým, snad ani není třeba připomínat.

DVD

Bonusová výbava disku není nijak oslňující a především velmi citelně chybí materiály o výtvarné stránce filmu, včetně práce na kostýmech nebo vnitřním vybavení paláce. Malá historická exkurze do roku 928, v němž se příběh odehrává, či pozadí natáčení bojových scén, by fanoušky Zhangových filmů také jistě potěšily. Takto se dočkáme jen necelých dvaceti minut bonusů, jež ale nepřináší nic víc než film o filmu, v němž se režisér snaží obhajovat svůj stylizačně košatý rámec, do něhož vyprávění zasadil.

Ve dvou krátkých dokumentících o postavách císařských manželů a jejich představitelích se od Chow Yun-Fata opakovaně dozvídáme, jak moc se mu líbila herecká partnerka. To nám určitě taky, ale když už bonusy nepřinesou víc než nezbytný trailer a upoutávky na tři distribuční DVD novinky (horory Prokletí domu slunečnic, Katakomby a „dickovský“ Next), zůstává trochu lítosti nad nevyužitou šancí přinést opravdu zajímavé materiály.

Disk je vybaven kompletní češtinou, má jednoduché a v duchu ladění snímku výrazné menu. Český dabing k filmu je ucházející a titulky si užijeme pouze v češtině.