AVmania.e15.cz

Kapitán Phillips: recenze filmu

Seznam kapitol
Paul Greengrass žene Toma Hankse k oscarovému výkonu v strhujícím thrilleru podle skutečné události novodobého pirátství u somálských břehů.

Paul Greengrass se dvěma díly bourneovské trilogie redefinoval vizuální pojetí akčního žánru a ustavil jeho dnešní podobu. Se Zelenou zónou zabrousil do žánru válečného, ale blockbusterovější charakter díla narazil na menší zájem diváků a film se tak tak zaplatil.

Návrat ke kořenům

Rozhodl se proto vrátit ke svým kořenům a stylotvorné formě, díky níž získal svou skvělou pověst. Tato forma spočívá v hrané rekonstrukci skutečných událostí.

Osvědčila se u Krvavé neděle (2002), tematizující historickou událost z moderních dějin Irska z roku 1972, jež dala filmu název. Svého vrcholu dosáhla tato metoda v Letu číslo 93 (2006) o jediném letadle ze čtyř, které při událostech z 11. září nedoletělo ke svému cíli určení.

Z předchozí režisérovy tvorby se Kapitán Phillips Letu číslo 93 asi nejvíc podobá. I zde jde o skutečné drama, kdy divák (alespoň ten poučenější) ví, jak události dopadnou, přesto napětím nedýchá, jak únos dopadne. V Letu šlo o únos teroristy a hrdiny byli vzbouřenci na palubě letadla, kteří se jim postavili. V Kapitánu Phillipsovi je hrdina, který se postaví únosu somálských pirátů, individualizován.

Reportážní metoda, pomocí níž je odpor v mezní situaci zachycen, je u obou filmu podobná. Děj připomíná mrazivou dokumentární revizi skutečnosti, při níž z tváří účastníků konfliktu cítíme, jak panika, strach a nervozita v nastalém chaosu bičuje jejich emoce na maximum.

Definice obyčejného heroismu

Změna oproti Letu či Krvavé neděli je právě v individualizaci hlavního hrdiny. Režisér chtěl, abychom víc pocítili jeho osobní drama a tak vsadil na jistotu hereckého profesionála. Tím se stal Tom Hanks a ukázal se být pro titulní úlohu kapitána Richarda Phillipse skvělou volbou.

Režisér se na něj může plně spolehnout a nemusí film táhnout jen svou brilantní režií. A je to právě Hanks, kdo snímek ve slabších chvílích v půli vyprávění, kdy děj stagnuje, zachraňuje svou silou osobnosti. Nejde o sílu nějakého superhrdiny, ale o přirozenou autoritu obyčejného padesátníka s bříškem, šedinami a brýlemi, který věrohodně nachází a naplňuje definici obyčejného heroismu.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
 

Hanksovo „zfotrovatění“ jde postavě Kapitána Phillipse naproti, neboť nejde o žádného ultimativního pána situace, ale spíš o prototyp obyčejného chlápka od vedle, který se ve špatný čas ocitl na špatném místě. Zkrátka něco jako John McClane ze Smrtonosných pastí, jen méně akční.

Emotivní herectví

Díky tomuto nastavení a civilnímu výkonu Toma Hankse postavě uvěříme její přerod z respekt budícího velitele přes improvizujícího vyjednavače s piráty, který se je snaží vodit za nos a vyváznout ze zajetí, až po psychicky zdeptaného rukojmího, který vyměnil svůj život a svobodu za bezpečí své posádky.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek 
 

V závěrečné půlhodině, kdy boj s piráty nabírá na obrátkách, se dostává ke slovu i Hanksovo nesmírně působivé emotivní herectví, které eskaluje ve chvíli, kdy je po všem a on už je v bezpečí. Teprve teď na něj doléhá, co prožil a že je zázrak, že z toho vyvázl živý. A dává nám plně pocítit jeho uvědomění si této situace.

Moderní piráti

Pokud by se vám z předchozích řádek zdálo, že herecky jde o nějakou Hanksovu one man show, můžu vás ujistit, že tomu tak není. V případě obsazení úloh somálských pirátů se Greengrass vrátil k dalšímu trademarku své tvorby, kterým je práce s neherci.

Hanksův protivník a pirátský vůdce Abduwali Muse (Barkhad Abdi), s nímž soupeří Phillips o svou posádku, je svému mnohem zkušenějšímu hereckému kolegovi velice důstojným partnerem. Pokud by tomu tak nebylo, nefungoval by pro vyprávění klíčový psychologický souboj mezi těmito dvěma postavami.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Greengrass postavy pirátů neheroizuje, ani nedémonizuje, spíše je zasazuje do kontextu problémů současného světa. Činí tak způsobem, z něhož nelze číst nějaký aktivistický politický komentář. Možná víc ten lidský.

Moderní piráty ukazuje jako lidi, pro které se přepadání a unášení lodí stalo denním chlebem. Jde o nástroje v rukou mnohem mocnějších šéfů, které jsou si vědomé, že dělají špatné věci, ale jejich sociální situace jim neumožňuje jednat jinak.

Další kapitola
Seznam kapitol


Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Zahradnictví: Nápadník – recenze filmu

Zahradnictví: Nápadník – recenze filmu

Čistá láska naráží na odpor despotického otce v podobě předchůdce Jiřího Kodeta v Pelíšcích. Trilogie dvojice Hřebejk a Jarchovský vrcholí divácky nejvstřícnějším a pro autora scénáře i nejosobnějším dílem.

Liga spravedlnosti: recenze filmu

Liga spravedlnosti: recenze filmu

DC až příliš povědomě opisují u marvelovských Avengerů. Špičkující humor postav od Josse Whedona se přitom topí v digitálním balastu akčních scén od Zacka Snydera.

Deadpool 2: nová upoutávka na očekávaný komiksový hit [video]

Deadpool 2: nová upoutávka na očekávaný komiksový hit [video]

Game Night: nový trailer na očekávaný hit (či propadák?) [video]

Game Night: nový trailer na očekávaný hit (či propadák?) [video]

Vražda v Orient expresu: recenze filmu

Vražda v Orient expresu: recenze filmu

Poirotův přehnaně majestátní knír se stává symbolem tohoto okázale ironického zpracování detektivní klasiky Agathy Christie. Za vizuální opulentností je ale cítit úcta k předloze a jejímu moralistnímu jádru.

Zabití posvátného jelena: recenze filmu

Zabití posvátného jelena: recenze filmu

Moderní parafráze antické tragédie o vině a krutém trestu ústí do vyšinuté černohumorné morality, jež staví Colina Farrella před rozhodnutí, známé ze Sophiiny volby. Jen pro otrlé diváky.

Mečiar, Jakeš a Babiš v povolební festivalové Jihlavě

Mečiar, Jakeš a Babiš v povolební festivalové Jihlavě

Reflexe mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava 2017, spojená s recenzemi filmů o Vladimíru Mečiarovi a Miloši Jakešovi, které vzbudily největší zájem publika i médií.

Mečiar: recenze filmu

Mečiar: recenze filmu

Tereza Nvotová skládá portrét trojnásobného slovenského premiéra a jeho éry vládnutí, která slouží jako výstražné memento i pro naši zemi, že obdobu mečiarismu bychom neměli nikdy připustit.