Kapitoly článku:
Na čem jsme testovali
Pro náš „testík“ posloužily dva nedávno testované, kvalitní 3D televizory – pasivní technologii zastupoval model LG 47LM860V, aktivní pak Philips 46PFL7007K12.
Pozorovací vzdálenost si každá osoba určovala sama, bez omezení v rozsahu 0m – 4m. Nakonec se všichni testující posadili do vzdálenosti mezi 1,9m – 3,0m. Přesné vzdálenosti nakonec uvádět nebudeme. Testující se shodli, že pokaždé by zřejmě seděli trochu jinde. Do hry zde zřejmě vstupovala i případná momentální únava, či typ 3D pořadu.
Abychom poskytli testujícím, co nejvíce objektivní možnost posouzení, pouštěli jsme různé ukázky z 3D filmů, ale také demo ukázky z BD přehrávače, satelitního tuneru (3D programy), a také 3D z USB flešky.
Testující diváci - výsledky
A co výsledky našeho snažení? Jak dopadl souboj dvou rozdílných způsobů prezentace 3D obrazových „taškařic“?
- M56B – pasivní 3D vnímá jako klidné, ale mírně neostré. Vidí zubatost na hranách objektů, která na něj působila rušivě. Prokreslenost a 3D efekt v menším rozsahu než u konkurence v podobě aktivu.
Aktivní stereoskopie ho uchvátila více. Tvrdí, že pro něj dává ostrost, s klidem na okrajích objektů. Negativně nevnímal jakékoliv případné záchvěvy obrazu (neduh aktivního zobrazení). Pokud si nechal aktivovat Ambilight, popsal situaci v tom smyslu, že obraz ztrácel hloubku a jevil se o hodně menším. Po vypnutí se vrátila veškerá dříve popsaná pozitiva. M56B volí pro sebe aktivní technologii.
- M15 – u pasivního zaznamenává menší ostrost, ale zdá se mu mimořádně klidná. Jednoznačně poukazuje na hranové „zubatění“, které mu ovšem nikterak nevadí. Jen si ho povšiml.
Aktivní 3D mu nesedí. M15 popisuje nepříjemné blikání, zvláště u světlejších scén. Dále pak uvádí, že mu oči „tahá“ každý klip úplně jinak. Po chvíli sledování stav nevydržel a brýle sundává. Nebyl schopen „nechtít“ ostřit. Ambilight jednoznačně nechtěl zapnutý.
- M39 – pasiv vnímá jako klidnou variaci s mírně hrubším obrazem a občasným crosstalkem. Zoubky na hranách objektů taktéž, jako část ostatních vidí. Nevadí mu. Bohužel není schopen sledovat prostorový obraz delší čas – točí se mu při něm hlava.
Aktivní stereoskopii cítí rušivě. M39 vnímá blikání, u světlejších scén obzvlášť. Popisuje různou úroveň zatížení zraku u různých pořadů. 3D mu celkově nevyhovuje – stereoskopii nemusí. Při sledování v obou částech chtěl mít tmu a deaktivován Ambilight.
- Z35 – pasivní část testování ji přitáhla a byla zcela spokojená. Nepopisuje žádná negativa v obraze. Aktivní byla neklidnější, ale stále koukatelná. Aktivní cítí jakožto „přesnější“ v prostoru. Není schopna se rozhodnout, které by dala svůj hlas.
- Z19B – při sledování prostoru na LG TV, není schopna mu cokoliv vytknout až na jedno demo, které ji donutilo sundat brýle. Stejný pořad vyvolává podobný pocit u aktivního Philipsu a brýle sundává – ukázku není ochotna sledovat dále. Vše jen v tomto případě.
U zástupce od společnosti Philips popisuje píchání v očích při scéně, kde v pozadí prochází jasné nebe se sluneční září. Cítí chvění obrazu. Aktivní technologii nepřijímá. Vybírá si jednoznačně pasivní.
- Z61 – pasiv bere jako zajímavé zpestření běžného zážitku. Zrak jí dovolí sledovat prostorové dění obrazu zhruba 20 minut, následně brýle sundává. Obrazu vytýká lehký „závoj“ ve smyslu ostrosti.
U aktivního 3D brýle odkládá již po (zhruba) dvou minutách. Musí odpočívat. Obraz pro ni byl jednoznačně přitažlivější, než v pasivním provedení, ovšem nemůže ho sledovat déle. Prostorový obraz charakterizuje, jakožto moderní zajímavost, kterou nepotřebuje a neurčí ani jednu variantu, kterou by přijala.
Poznámka: Všichni testující se shodli, že jim vadí nemožnost si u sledování aktivní stereoskopie lehnout. U pasivní pak zaznamenávali posun 3D efektu a občasně také barevného podání.
Závěrem
Co nám vlastně tento „pokus“ prozradil? Co nám potvrdil? Jednoznačně to, že každý si musí vyzkoušet obraz na vlastní oči, teze o jedné „nejlepší“ technologii neplatí. Oko každého člověka bylo, je a bude jinak stavěné. Má svá skrytá zákoutí, chcete-li vady. Citlivost zraku u lidí se může dramaticky lišit. Je dokázáno, že schopnost prostorově s rostoucím věkem slábne, jsou lidi, kteří 3D obraz u 3D televizorů nejsou schopni vidět vůbec, naopak jiní vidí více „vrstev“, než je průměr. Zkrátka vše je třeba vyzkoušet.
Vezměme si například muže, 56 let, u kterého se očekávala jednoznačná preference pasivní zobrazovací prostorové technologie (vyšší věk, brýle, citlivý zrak), ale vše dopadlo jinak - volil aktivní 3D. Naproti tomu patnáctiletý mladík předvedl cosi obráceného. Odložil aktivní brýle a vybírá si pasiv.
Kompromisní vyjádření prostoru stále využívá nedokonalosti našeho zraku a jistého ošálení. I proto zrak dostává více, či méně zabrat. Zřejmě tomu tak bude až do dne, kdy některá společnost nabídne skutečnou 3D technologii, kde divák nalezne „hmatatelnou“ výšku, šířku, ale i skutečnou hloubku objektu. A jak se shodli všichni testeři – nejlépe bez brýlí.
Nový televizor vybírejte pečlivě. Kolik do něj chcete investovat, na jaké ceně začínají kvalitní modely? Jaká bude nejvhodnější úhlopříčka, rozlišení a jaký typ zobrazovacího panelu? Určitě si přečtěte návod Jak dobře koupit televizor.
Doporučujeme také redakční výběry televizorů: