Jamo C 109: kvalitní sloupové reprobedny pro náročné [test]

Kapitoly článku:

• Vzhled, konstrukce, měření
• Zvuk, hodnocení

---

Zvuk

Energická baskytara Marcuse Millera v "Power" ("M2" | 2001 | Telarc | CD-83534) byla zahrána s plnou silou, C 109 jdou do hloubky tak, jak si skladba žádá a mají evidentně ještě víc než dostatečné rezervy. Přesto se zdá, že na tak velkou a objemnou reprosoustavu je ladění spíše audiofilsky decentnější, že basu není tolik, aby vás utloukl.

 Bas je laděn spíše trošku do měkka, takže pokud C 109 dostatečně nenakrmíte (a že unesou jakýkoliv příval energie, který do nich pustíte), bude tím lehce trpět definice a konkrétnost spodního pásma - řešením je ale autoritativní elektronika s dobrým impulsem. Pak je basu rozhodně dost a zvuk je velký a pohlcující. Skvěle to ale funguje i ve filmové produkci - když přichází Tyranosaurus Rex v prvním "Jurském parku", rozechvěje každý jeho krok nejen celý prostor, ale snad i plomby v zubech... 

Vokály v "Půbrdlová a Ulanbatar" z "Oslavy" od Jablkoně (2006 | Indies Records | MAM290-2) byly velké, značně přiblížené, ale opět měkčí a vůbec spolu s akustickými nástroji působí jako velmi muzikální, příjemně pohodový celek. I zde cítíte nezanedbatelný litrový objem ozvučnice, dodávající zvuku na plnosti, stejně tak ale zůstává dojem, že nepřetéká a Jamo C 109 dostatečně jasně reprodukci kontrolují. Chvílemi si snad až říkáte, že takhle rozměrné reprosoustavy by měly nabízet sytější zvuk, celková přirozenost je nicméně rozhodně příjemná a neunavující. Reprodukce je také čistá a klidná, reprosoustavy mají již dospělý nadhled. Hlasům je proto lehce rozumět, působí uvolněně a vykreslené do hloubky.

Činely v "Limehouse Blues" z "Quintet in Chicago" Cannonball Adderleyho (1999 | Verve | 559 770-2) byly hodně zřetelné a výrazné, byť při tichém večerním poslechu byly až dominantní. Se vzrůstající hlasitostí se ale pásmo pocitově linearizuje. Úder do činelu je každopádně velmi pěkně prokreslený a dobře lze slyšet i dlouhý dozvuk, byť ještě kousek plasticity a hloubky by dokázal vzbudit dojem skutečně rezonujícího kovového nástroje v přirozené velikosti. Barva činelu je ale rozhodně přirozená.

Pokud jsou v něčem Jamo C 109 skutečně excelentní, pak je to dynamika. Reprosoustavy zvládají suverénně vyzářit dost energie, aby i velký orchestr byl skutečně velký a živý. Jamo servírují "dýchající" zvuk, rozehrávají se snadno a rychle. Udržují kontrolu a živost takříkajíc od podlahy, od basové sekce až po nejvyšší tóny je zvuk šťavnatý a plný. Úder do velkého bubnu ve Verdiho "Requiem" ze společné desky Bowers&Wilkins a London Symphony Orchestra je okouzlující, dobře definovaný a velice plný, je to hotová exploze zvuku, ne však nekontrolovaná. I šepot sboristů už není jen nekonkrétní masou hlasů, ale je dobře rozlišený. I zde se ovšem projevuje trochu atypický charakter, mísící plnost a velikost zvuku s pocitem, že se vlastně nekoná žádné velké drama, hudba se na vás nevalí a nestrhne vás.

 

Jamo C 109 jsou vlastně docela decentně hrající, neefektní. Když se zaposloucháte, rozlišení je ovšem za dané peníze slušné. Přednes je čistý, ale ne zase až křišťálově jasný, spíše příjemně měkký, přirozený a klidný. Housle v "En la Orilla del Mundo" Charlieho Hadena ("Nocturne" | 2001 | Universal Music | 013 611-2) se nám líbily svou přirozeností - nástroj se zdál sice proporčně o maličko větší, mohl být také o něco hlouběji prokreslený, zato barva strun byla velice dobře trefená a přesvědčivá. Stejně tak saxofon snad mohl být jiskrnější a expresivnější, za dané peníze vlastně ale ne o moc, podobně jako u zmíněných houslí. Za dané peníze je rozlišení ale naprosto dostatečné a můžeme možná i říct, že skvělé.

 

Velký zvuk pojí C 109 i s velkou zvukovou scénou, pokud je jen lehce natočíte dovnitř poslechového trojúhelníku a hodně odsadíte od zadní zdi (jsou to bez diskuse bedny do velkých prostorů), scéna je luxusně přehledná a propojená. Stingova "Englishman in New York" ("Symphonicities" | 2010 | Deutsche Grammomphon | 06025 274 2537) šla i dost hluboko za reprosoustavy a měli jsme z ní pocit, že dýchá. 

Skvělá je celková soudržnost, pocit, že reprosoustavy přenáší do poslechové místnosti i vzduch, že vše se vzájemně dotýká a souvisí. Lokalizace nástrojů není holograficky dokonalá, ale už to tak bývá, že buď dostanete perfektní lokalizaci, nebo velkou, spojitou scénu. Jamo zvolilo to druhé a rezignovalo na monitorovou přesnost; odmění vás ale pocitem, že jste v dění, že je hudba kolem vás a že už zdánlivě vystupuje ven z korpusů reprosoustav.

 

Jakkoliv hrají Jamo C 109 spíše muzikálně, mají v sobě i určitý podíl severské věcnosti. Pokud tak čekáte "hezky" hrající reprosoustavy, zrovna tyhle to nejsou a proto se musíte uvolnit a do hudby zaposlouchat, nezískají si vás úplně na první dobrou. Ani Orffova "O Fortuna" v podání RSO Berlin ("Carmina Burana" | 1984 | Decca | 411 702-2) vám tak ihned nezvedne chloupky na rukou a nezadře se vám pod kůži, spíše vás pomalu objímá, nenaléhá a nechává na vás, jak se do hudby ponoříte. Vše se zdá spíše přiměřené, nic neschází, nic nepřebývá, jen stěží najdete v poměru k ceně nějaký problém, je to ale dospělý, audiofilsky decentní přednes, který se vcelku vymyká dnešnímu trendu přímého, efektního zvuku.

Verdikt

Možná jsme ani takovouhle reprosoustavu se značkou Jamo nečekali. Je to plnohodnotný high end, s krásným, čistým designem, s výborným zpracováním, ale hlavně s nenásilným, ale rozhodně plnorozsahovým přednesem. Na jednu stranu se C 109 velmi snadno a lehce rozehrávají, na stranu druhou jsou ale "hladové", nejlépe jim je, když je pořádně nakrmíte a dáte jim silnou, stabilní a proudově řádně naddimenzovanou elektroniku. 

Jejich velkým talentem je skvělá dynamika a velice pěkné podání prostoru spolu se solidním rozlišením, kteréžto charakteristiky vás za dané peníze určitě nezklamou. Měli byste se však připravit na to, že přes svou velikost nenabízí možná očekávatelný sytý, plný zvuk s mohutným basem, ale spíše kultivovaný, nepřehnaný přednes. Nás každopádně zaujaly, neb mají jen málo chyb a dělají Jamo rozhodně čest.

Jamo C 109

Cena: 69 990 Kč/79 990 Kč

• Systém: třípásmový bassreflex
• Woofer (mm/in) 2x177,8/7
• Mindrange (mm/in) 177,8/7
• Tweeter (mm/in) 25/1 DTT
• Výkon (W) dlouho/krátkodobý 200/400
• Citlivost (dB) 89
• Frekvenční pásmo (Hz) 30 - 27000
• Impedance (Ohm) 6
• Hmotnost (kg/lb) 33.6/74.1
• Rozměry mm/in (HxWxD) 1132 x 234.5 x 417
• Provedení černý nebo bílý klavírní lak, vysoce kvalitní ořechová dýha

Zapůjčil: CPT Praha

---

Poznámka redakce: autor je šéfredaktorem magazínu Hi-Fi Voice,
Článek byl převzat z Hi-Fi Voice