Kéž by existoval jeden univerzální návod na všechny děti a všechny rodiče. Bohužel není. Navíc i ty nejlepší rady, co fungovaly včera, nemusí zabrat zítra.Syn si na většině cest čte, případně hrajeme hry, pokud se slyšíme (slovní fotbal, jméno-město-zvíře apod.). Většinou to jde. Zdůrazňuju to většinou...Jsou ale cesty, kdy mu to prostě nesedne a nemohu mu to ani vyčítat - ani my dospělí se nechováme vždy stejně, někdy je prostě nálada pod psa a pak každý vrčí na všechny kolem. Nicméně jsou to pak chvíle, kdy abych momentálně prudící dítě nezaškrtil, jsem vděčný za moderní elektronické hračky. Aspoň něco. Půjčím mu buď vlastní mobil na hraní her, případně na dlouhé cesty s sebou vozíme DVD přehrávač.A sám si pamatuju na cesty se svými rodiči. Někdy byla celá cesta na Rujánu v pohodě, jindy mne štvalo i 60 kiláků na chalupu a bohužel jsem otravoval rodiče stejně, jako to dnes schytávám sám (i proto to svému dítěti nevyčítám, nebo aspoň ne moc).Naštěstí tohle období většinou trvá jen pár let.
P.S.: jo, a na okraj - když má kamaráda, bývá to většinou znásobené, protože se buď společně zabaví (a je to skvělé, dokud to nepřeroste k obtěžování okolí - ale to lze usměrnit), nebo společně prudí (a pak to teda stojí za to).