Reaguji na skvělou úvahu, viz výše!
Inu, zvuk nejni elektromagnetické vlnění-kvantění. Jest to jen řídký a hustý vzduch, menší či větší tlak na ušní bubínek potažmo na část obsahu dutiny lební-mozku-hlavy.
Horší či lepší ucho a menší či větší zkušenost.
Který z nynějších hifistů slyšel živě housle, klarinet, akordeon, cimbál, bicí bez mic a gate, solový zpěv bez aparátu v prostoru který jest pro to určen, větší či menší orchestr, možná varhany, spinet, cembalo, mistrem hranou kytaru, flétnu, komorní kvartet ?
Nemyslím táborový oheň, live koncerty a merendy obecně.
Neslyšel-li, dle čeho může soudit?
Který jest ten pravý poslech, jest to doma?
Slyšel-li, zjistí jak to vlastně chodí a v čem jest to jádro pudla.
Zde zůstává ona pověstná míra subjektivity. Sláva, hurá!
Proto je zde obor, který se zve prostorová akustika, ne elektroakustika (starý rozhlas po drátě umí občas a v určitém PROSTORU hráti lépe, než aparatura za desetinu národního rozpočtu). Jest velký rozdíl mezi tzv. hifi studiem prodejce a prostorem kde budu doma poslouchat. Kdeže jsou staré zařízené pokoje plné krásných-nechtěných akustických prvků, proti nynějším sádrokartonovým kobkám, byť jsou obecného tvaru. Přenos konzervovaného zvuku jest přenos sériový, tedy platí, že kvalitu přenosu určuje nejslabší článek přenosového řetězce a stále častěji jest to ona poslechová místnost. Kabel, trafo, kondík ve zdroji, rychlost přeběhu, průřez vodiče, kajčí peří v bedně, či kus zlata na konektoru, etc., ji nenahradí.
Tedy nesedí-li posluchač v tzv. přímém poli, zde jest to jistě na další diskusi!
A že bedna hraje tak jak jí velí geometrije prostoru, bez vlivu frekvenční charakteristiky, tedy honba za 40Hz a 40 Khz.
A navíc platí:
add 1) aparatura hraje jak vypadá,
add 2) sousedova aparatura hraje vždy lépe,
add 3) zařízení které dělá "píp" a svítí modře, jest lepší něž ostatní!
Poslouchejme a choďme poslouchat zvuky "naživo".
Nedejme na odborné prodavače směrovaných a dvoujádrových kabelů (skin pro hi a pro low, pak se to potká na cínu v cinchi), které přenášejí střídavý signál a plků, pindů, kšeftu a dejme na stařičkého p. Olsona.
Poslouchejte a když se vám to líbí a hraje to tak i doma pak jest to ono!
Zbavíme se i těch pověstných "kuchyní" a různých kapucí poschováváných, které teď vykládají jak to má býti a jak cestou tramvají jsem "vymastroval level".
Vraťme se se k řemeslu!
A jsem zase u té subjektivity.
Staré a stále krásné nahrávky padaly 6dB na oktávu na výškách od 16KHz.
A najednou vstoupil digitální věk, vstoupil neb internet nebyl schopen a stále není, přenést nejlepší dostupnou kvalitu. Tedy jsme onen pověstný steak-řízek-krásný kus masa vložili do různých mlýnků a opět se snažíme z onoho karbenátku udělati řízek.
Karbenátek je vždy jen, a jen, pomleté maso.
Steak jest kus masa ( tedy i můj oblíbený řízek ).
Ať dělám, co dělám, z pomletého řízek neudělám!
Opět téma do diskuse!
Sekvenceru a looperu jest to jedno, klarinetu to vadí.
Ale onen klarinet zde byl dřív, a všici se k němu vracejí, v soundu i na pohřbu!
A obchodník má opět radosti spoustu!
Omlouvám se, možná některé naštvu, ale měl jsem to štěstí a byl jsem přítomen u několika nahrávek na které nejde zapomenout.
A na závěr add 4) když muzikant-interpret nic neumí, nepomůže mu ani svěcená voda, natož nahrávací-přehrávací krabice za mnoho pěněz, zlaté díry, studio akusticky nad průměrem, procesory, PC i MAC-y, pluginy, Neumanny, možná jen PíAr.
A opět ta subjektivita!
Omlouvám se, nepíšu často, mám rád dobře nahranou muziku a dobré řemeslo ( řemeslo jest dnes, bohužel, na úrovni sprostého slova ).
Rád konzervu doma poslechnu, na dvě bedny, na jeden zesilovač, bez korekcí a dalších fičůr.
Subjektivně řeknu, dobrá - blbá.
Přeji všem silné duc-bum, cink a ššššs ( až do 40kHh! ), muzikantům skvělého hudebního ( to se již nenosí, tedy produkčního ) a zvukového mistra a všem posluchačům krásný zážitek z konzervy.
Jsem blbý!