AVmania.e15.cz

Jack Reacher: Poslední výstřel

Tom Cruise si hraje na Clinta Eastwooda ve filmu, který se nemůže rozhodnout, zda bude sofistikovanou parodií nebo poctou oldschoolovým kriminálním thrillerům.

Postavení Toma Cruise v rámci hollywoodského hvězdného systému se v posledních pěti letech hodně změnilo. Z pětice filmů Hrdinové a zbabělci, Valkýra, Zatím spolu, zatím živi, Rock of Ages a Mission: Impossible - Ghost Protocol zaznamenala výraznější komerční úspěch pouze čtvrtá mise agenta Ethana Hunta.

Tom Cruise byl od půli osmdesátých let a časů Top Gunu dvacet let neselhávající jistotou, na níž mohli producenti bez obav vsadit. Po Spielbergově Válce světů a třetím Mission: Impossible ale začal být pro novináře zajímavý spíše z hlediska svého soukromého života než toho tvůrčího. Nejde ani tak o rozchody s partnerkami, jako spíš o jeho veřejné vystupování (skákání na pohovce v show Oprah Winfrey) a podporu sektářské scientologické ideologie.

Ambice rozjet novou sérii

Za dva roky by se měl objevit pátý díl M: I, jehož režie se má ujmout Christopher McQuarrie. Tvůrce, který má na svém kontě scénář k filmu Obvyklí podezřelí, za nějž získal Oscara nebo k Singerově Valkýře. Před dvanácti lety režijně debutoval štvaneckým thrillerem Únosci a nyní přichází se svým druhým počinem, který Cruise produkčně zaštítil.

Jejich společnou snahou je rozjet ságu s novým, nekompromisním hrdinou. Opírají se přitom o úspěšnou knižní sérii v Americe usazeného anglického spisovatele Lee Childa (1954). Ten se po odchodu z britské televize vrhl na psaní kriminálních thrillerů s ústřední postavou bývalého armádního vyšetřovatele Jacka Reachera. První se objevil v roce 1997, poslední v září letošního roku. Celkově zatím vyšlo sedmnáct titulů s touto postavou. Filmoví tvůrci se inspirovali devátým z nich z roku 2005, nazvaným Výstřel (One Shot).

Snímek měl celkem skromný rozpočet šedesát milionů dolarů, ale za první víkend, který bývá pro tržby určující, vydělal jen čtvrtinu této částky. Odpověď na otázku, zda se podaří nastartovat novou sérii, je tedy hodně nejistá.

Představitel samozvané spravedlnosti

První vykročení přesto není až tak nejisté, jak se původně mohlo zdát ze zveřejněných trailerů. Jen musíme vzít na vědomí, že postavy dvoumetrového statného válečného veterána se ujal Tom Cruise, jehož výška zavdává k mindrákům i v porovnání s průměrně rostlými hereckými partnerkami.

Jack Reacher z knižní série je jakýsi superhrdina v civilu, osamělý a systémem znechucený profesionál, který se pohybuje mimo zákon. Jako představitel a vykonavatel samozvané spravedlnosti je na výši jak fyzicky, tak morálně. Bez dokladů se toulá po světě a vynořuje se, jen když je to opravdu potřeba. Poté zas mizí neznámo kam. Není možno ho nijak najít, pokud on nechce najít vás.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
 

Drsňák bez oficiálních záznamů naráží na různé kauzy a pomáhá je řešit. Armádní výcvik mu dal fyzickou sílu, hbitost a orientaci v používání bojových umění. V kombinaci s až sherlockovou schopností chladné logické analýzy a dedukce, ozkoušené na stovkách případů, jimiž jako vojenský vyšetřovatel prošel, se stává ztělesněním prodloužené ruky zákona, která se zastává slabších a trestá ty, kteří jim ubližují.

Až příliš jasný případ

Jedním z těch, který požádá přímo o jeho pomoc, je i James Barr (Joseph Sikora). Bývalý elitní voják, který je obviněn z mnohonásobné vraždy. Někdo totiž v parku v centru Pittsburghu postřílel pět náhodných chodců a zanechal za sebou takové množství důkazů, že nebylo až tak těžké ho vypátrat. Stopy hovoří jasně. Za snipera a pachatele tohoto činu, kterému hrozí trest smrti, je označen psychicky nevyrovnaný veterán z války v Iráku. Barr leží v komatu, poté, co ho dozorci, přesvědčení o jeho vině, předhodili brutálním spoluvězňům.

V té chvíli vstupuje na scénu tulák z neznáma, jehož jméno napsal ještě před zmlácením armádní odstřelovač Barr při výslechu na papírek. Jack Reacher zatčeného muže zná ze svého dřívějšího působení a rozhodne se na jeho případ podívat trochu zevrubněji. Jednak proto, že se mu zdá divné, že by Barr zanechal až tak snadné stopy ke svému odhalení a také proto, že ho zaujme půvabná advokátka Helen Rodinová (Rosamund Pike), pověřená obhajobou obžalovaného.

Černošský detektiv Emerson (David Oyelowo), který vypadá jako Sidney Poitier, i státní návladní Rodin (Richard Jenkins), který případ dozoruje, jsou přesvědčeni o Barrově vině. Helen, Rodinova dcera, chce svému otci dokázat, že i ona umí vyhrávat.

Divák má náskok před postavami

Průběh vyšetřování ukáže to, co my jako diváci víme již od páté minuty. Totiž že Barr je nevinen a že střílel někdo jiný. A že vše to co vypadá jako náhodný útok šílence, je komplot a spiknutí, na jehož konci má být likvidace konkrétní osoby. Zjeví se i to, že výběr obětí masakru nebyl zdaleka tak náhodný, jak by se na první pohled mohlo zdát.

V pozadí této promyšlené konspirace stojí vyšinutý zloduch s umělým okem Zec (Werner Herzog), jenž nutí své poskoky v případě nesplnění úkolu ukousat si prsty. Možná proto, že sám má za sebou zkušenost z gulagu, kde se musel uchýlit k tomu samému, aby přežil.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Divák má tedy, podobně jako v detektivkách s inspektorem Colombem, oproti Jacku Reacherovi tu výhodu, že zná tvář a časem i identitu pachatele. Od scenáristy Obvyklých podezřelých pak čeká, že se přijde s nějakou sofistikovanou zápletkou, která si bude s divákem hrát nebo ho alespoň trochu tahat za nos. Což se neděje. Vše je nám naservírováno až příliš přímočaře.

Pozvolna gradovaná atmosféra

Christopher McQuarrie přitom začíná velmi slibně. Úvodní montáž je dynamická a hlavně patřičně mrazivá, už s ohledem k událostem školního masakru v Connecticutu. Režisér přichází s rychlým sledem záběrů, snímaných z různých úhlů i jakoby přes hledáček pušky odstřelovače.

Identitu skutečného pachatele zločinu známe a začínáme, jako v každé kriminálce, sledovat postup, jakým na jeho stopu přijdou ti, kteří po něm pátrají. Scenárista se ani nijak nesnaží před diváky zatajovat důkazy a fakta nebo ho mást. Detektivní rovina vyprávění připomíná povinnou cestu od důkazu k důkazu, jakési doplňování chybějícího důkazního puzzle.

Režisér a scenárista Christopher McQuarrie nesází na vnější napětí, ale spíš na pozvolna budovanou a gradovanou atmosféru, která má své vnitřní pnutí. Nejde rozhodně o žádnou bourneovskou adrenalinovku, ale o starosvětskou podívanou, v níž automobilová honička trvá skoro čtvrt hodiny. Když přijde na rvačku, tak pěkně na férovku a ručně. Zbraně zůstávají v té chvíli odložené, i když by je mohl jeden ze soupeřů použít.

(Ne)chtěný humor

Akčních scén není mnoho. Vedle té automobilové a závěrečné si jistě zapamatujete bitku v koupelně, která posouvá žánrové vyznění filmu někam až ke grotesce. Dva ranaři jdou na Jacka s baseballovými pálkami a poté co ho omráčí, se ve dveřích koupelny nemotorně přetahují o to, kdo ho dorazí. Nakonec to dopadne tak, že se zvládnou vyřídit navzájem.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Podobně úsměvně působí i to, když se Jack v závěru vydá proti ozbrojené přesile jen s nožem, protože mu jeho parťák (Robert Duvall) odmítl půjčit pušku, kterou ho jistí ze zálohy.

Režisér se na jedné straně snaží o poctivou staromilskou detektivku, jak vystřiženou z devadesátých let, na té druhé do ní včleňuje hlášky a vtípky, které si utahují z Reacherova drsňáctví. A vy jste na pochybách, jestli si ironicky utahuje z něj, z vás nebo z celého žánru. Jestli jde o záměrnou parodii, sebeparodii nebo jen film, který se tvůrcům vymkl z ruky.

Na druhou stranu je možná dobře, že si tvůrci z Jacka Reachera dělají tak trochu srandu, protože jinak by ta hra na drsňáka, který všechny vyřídí a ještě vládne skvělou intuicí, působila při zasazení do reálného detektivního případu ještě směšněji.

Cruiseova sebeprezentace

Jack Reacher není žádný Superman, ale chlap z masa a kostí. Něco jako třeba John McClane ze Smrtonosné pasti, takový chlápek od vedle. Zbytečně nemluví, ale když prohodí nějakou suchou hlášku, stojí to za to. Jeho sebevědomí vyvěrá ze zkušeností, jež získal jako vojenský vyšetřovatel, i z toho, že je většinou bystřejší a zdatnější než jeho protivníci.

Rozpornost jeho figury spočívá pak nejvíce v tom, že jsou mu přisuzovány vlastnosti nepřemožitelných akčních hrdinů 80. let arnoldovského střihu a přitom jde o spíše realistickou postavu. Takových „nedorozumění“ je ve filmu více.

Jackovo kouzlo tkví v jistém tajemství, které obestírá jeho až westernově laděnou postavu muže, jenž se zjevuje z neznáma, aby trestal bezpráví. Tomu Cruiseovi, který letos oslavil padesátku, ale zatím chybí ve tváři onen kamenný výraz á la Clint Eastwood, i když se o to všemožně snaží.

Jeho Jack Reacher je zkrátka něco jako Tom Cruise. Dobře vypadající padesátník s chlapeckým kukučem, který chce ve chvíli, když si svleče tričko, ukázat, že v posilovně je jako doma. I když hází zatvrzelé pohledy a cedí přitom úderné hlášky, nemůžeme se zbavit dojmu, že sledujeme pořád toho lehce afektovaného floutka z Top Gunu, který rád hází takové zvláštní obličejové grimasy.

Cruiseovi chybí zjizvenost Mickeyho Rourkea či ztuhlost Sylvestera Stalloneho. Jeho exteriér je až příliš vyleštěný a nezračí se v něm hloubka a temnota toho, čím si postava Jacka Reachera ve válečných konfliktech prošla. Přesto v akčních scénách působí dobře, jak již dokázal v roli agenta Ethana Hunta. Předvádí zde především svou fyzičku, již může takto sebeprezentovat.

Přepjatý záporák

Pokud o Cruiseově postavě platí, že ji nechybí jisté přepjaté rysy, u figury hlavního záporáka je tato koncepce dovedena ad absurdum. Ruský gangster Zec v podání německého artového režiséra Wernera Herzoga je bondovský arcipadouch s nezaměnitelně modulovaným hlasem a pohledem, který vám říká, že vaše prsty dlouho nezůstanou na svém místě. Herzog k této figuře přistupuje s opravdu velkým nadhledem a vy si říkáte, že kdyby se podobné bizarní stylizace držely i ostatní postavy, mohlo vzniknout něco na způsob Herzogova remaku Špatného poldy.

Nerozhodnost

Jack Reacher doplácí na to, že se nemůže rozhodnout, zda chce být sofistikovanou parodií osmdesátkových či devadesátkových akčňáků nebo poctivým oldschoolovým kriminálním thrillerem, sázejícím na pozvolný vypravěčský tón a nikoliv zběsilou kinetickou akci. Je plný bizarních scén, u nichž se těžko určuje hranice mezi humorem záměrným a nechtěným.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Závěrečné vyústění je hodně béčkové. A když Jack Reacher promlouvá do duše mladé dívce (Alexia Fast) nebo přemítá nad údělem kancelářských krys, máte chuť se schovat. Třeba proto, aby vám v příští scéně nenabídl scientologickou příručkou s návodem jak správně žít.

Problém je možná už v předloze, která zřejmě neobsahuje nijak výrazný kriminální příběh. Soudím tedy podle obsahu filmu, knihu jsem nečetl. Režisér ho ilustruje solidně a s jistotou, ale neumí mu dát punc něčeho výjimečného nebo vzrušujícího.

Nezklame, ale ani nenadchne

Po atmosférickém úvodu, který vypadá jako předzvěst opravdu dusného kriminálního thrilleru, je divákům v páté minutě prozrazeno to, k čemu se pak postavy více jak hodinu a půl dobírají. Tedy, kdo je oním sniperem a kdo ho úkoluje.

Vůbec mi nevadí, že před akcí, která má sympaticky zemitý a nijak nadsazený ráz, se dává přednost pozvolna gradovanému tempu vyprávění. Právě naopak. Citelně mi ale schází, že motivace některých postav (Zec, Rodin) nejsou zcela uspokojivě vysvětleny.

Nevím také, zda je šťastné rozhodnutí, když v momentech, kdy bychom se měli o hlavního hrdinu bát, se dostavuje úlevný smích (koupelnová scéna). Humor až příliš ředí už tak nepříliš přítomné napětí, jehož se vyprávění zbavilo prozrazením vraha.

O filmu, jemuž čeští distributoři přisoudili vinnetouovský podtitul Poslední výstřel, zřejmě kvůli jeho nasazení do kin na závěr roku, je možno říct, že nezklame, ale ani nenadchne. Tom Cruise s režisérem McQuarriem ho pojali jako generálku před pátou misí M: I, v případě úspěchu pak jako nastartování série podobné té bourneovské. Jen v mnohem staromódnějším hávu.

Dojem z něho je pro mě až příliš rozpačitý, že si nejsem jistý, zda nějaké další sequely chci vidět. Pokud ano, tak s mnohem jasnější koncepcí, v jakém žánru vlastně vyprávět.

Jack Reacher: Poslední výstřel

  • Žánr: kriminální thriller
  • Původní název: Jack Reacher
  • www.jackreachermovie.com/
  • USA 2012
  • Scénář: Christopher McQuarrie (podle knihy Lee Childa Výstřel)
  • Režie: Christopher McQuarrie
  • Hrají: Tom Cruise, Werner Herzog, Rosamund Pike, Robert Duvall, Richard Jenkins, Jai Courtney, David Oyelowo, Alexia Fast, Joseph Sikora, Scott A. Martin
  • Distribuce: Bontonfilm CZ
  • Distribuční premiéra v ČR: 27. 12. 2012

Hodnocení filmu: 6/10

 

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Selský rozum: jak si Andrej Babiš podmaňuje zemědělství [recenze filmu]

Selský rozum: jak si Andrej Babiš podmaňuje zemědělství [recenze filmu]

„Žlutý baron“ Andrej Babiš si podmaňuje nejen české zemědělství, ale i tuto zemi v dokumentu Zuzany Piussi a Víta Janečka.

Thor: Ragnarok, Liga spravedlnosti - nové trailery na očekávané filmové hity

Thor: Ragnarok, Liga spravedlnosti - nové trailery na očekávané filmové hity

Kde brát seriály, filmy a hry ve 4K a HDR

Kde brát seriály, filmy a hry ve 4K a HDR

Televizory, monitory, herní konzole,... všude samé 4K a HDR, ale kde brát obsah? Hry už jsou na 4K připravené, rychle nabídnou i HDR, ale filmů a seriálů je málo. Hlavně těch dostupných.

Atomic Blonde: Bez lítosti – recenze filmu

Atomic Blonde: Bez lítosti – recenze filmu

Spolurežisér Johna Wicka ve špionážní misi z Berlína před pádem zdi sází na jeho atmosférickou kulisu, sexy chladnou agentku Charlize Theron, osmdesátkový soundtrack a dlouhou akční scénu napříč patry domu.

Přání smrti: legendární film se vrací v remaku [video]

Přání smrti: legendární film se vrací v remaku [video]

Apple TV bude poskytovat obsah ve 4K rozlišení

Apple TV bude poskytovat obsah ve 4K rozlišení

Baby Driver - recenze filmu

Baby Driver - recenze filmu

Drive pro teenagery. Edgar Wright si pohrává s žánrovými klišé gangsterek i romancí, ale jeho nosnému nápadu se sladěním rytmu hudby a choreografie akce chybí silnější příběh a práce s charaktery postav.

Dunkerk – recenze filmu

Dunkerk – recenze filmu

Evakuace spojeneckých vojáků jako šílenství války v přímém přenosu. Práce s obrazem a nervním zvukem se stává součástí konceptu, jak nově nahlédnout na žánr válečného filmu. Britský režisér Christopher Nolan poprvé natočil příběh podle skutečných událostí.