Za jeden z nejlepších českých sci-fi filmů je považován ten z roku 1963. V obnovené premiéře vstupuje do kin digitálně restaurovaná verze.
Na počátku vyprávění se chodbou kosmické lodi potácí pološílený muž s popálenou tváří. Jde o kosmonauta Michala (Otto Lackovič), jenž se uzavřel na jedné z palub, kde může Ikarii způsobit vážné škody. Na obrazovce ho sleduje velitel Vladimír Abajev (Zdeněk Štěpánek) a jeho myslí probíhají vzpomínky.
Průzkumná mise mimozemských forem života
V retrospektivě můžete sledovat start kosmické lodi Ikarie XB 1, která se v červnu 2163 vydala se čtyřicetičlennou posádkou do vesmíru, k planetám v souhvězdí Alfa Centauri na průzkumnou misi mimozemských forem života. Čtyři měsíce, během nichž loď urazila polovinu vzdálenosti, proběhly v klidu. Navazovala se přátelství, vznikaly lásky, řešily se běžné pracovní úkoly a mladá astronautka Štefa (Marcela Martínková) čeká dítě.
Časem se však začala projevovat únava a omrzelost, vznikaly spory a hádky. Oslava 110. narozenin nejstaršího člena posádky Anthonyho Hopkinse (František Smolík) byla přerušena poplachem. V dráze Ikarie se objevila cizí kosmická loď. Při jejím průzkumu se ukázalo, že jde o vrak pozemské válečné lodi a nakonec došlo nešťastnou náhodou k výbuchu atomových střel, který oba průzkumníky připravil o život.
Během další cesty provedou astronauti Erik Svenson (Jiří Vršťala) a Michal důležitou opravu na povrchu lodi. Krátce nato se u posádky začne projevovat zvláštní únava a ospalost. Je vyvolaná zářením Temné hvězdy, která způsobuje útlum biochemických pochodů v živých organismech. To může znamenat zkázu celé výpravy, a proto Abajev odešle dosavadní výsledky výzkumů pomocnou raketou k Zemi.
Přestože měla působnost Tmavé hvězdy trvat šedesát hodin, už po pětadvaceti se posádka probudila, protože mezi Ikarií a Temnou hvězdou se objevilo záhadné ochranné silové pole. Odkud, nikdo nevěděl. U Michala a Svensona se však projevily následky ozáření z opravy na povrchu a zatímco lékař zachraňoval Svensona, Michal se v záchvatu šílenství zabarikádoval na jedné z palub. Tady končí Abajevovy vzpomínky.
Po dramatickém pronásledování se zástupci velitele posádky MacDonaldovi (Radovan Lukavský) podaří Michala odzbrojit a vědci mezitím zjistí, že silové pole bylo vyvoláno vysílačem z jedné planety Alfa Centauri. V okamžiku, kdy se Štefě narodí dítě, objeví se na obrazovkách Ikarie fantastické město mimozemšťanů.
Posádka jako lidé s běžnými starostmi a radostmi
Autoři se při psaní scénáře volně inspirovali románem Stanisława Lema K mrakům Magellanovým. Snímek stál šest milionů korun, což byla v té době více než dvojnásobná suma, za kterou se běžně celovečerní filmy natáčely. Aby se vynaložené peníze co nejvíce vrátily, točil Jindřich Polák ve stejných kulisách souběžně ještě film pro děti Klaun Ferdinand a raketa (1962). Titulní roli si v něm zahrál Jiří Vršťala, herec, který v Ikarii ztělesnil postavu Erika Svensona.
Film s pracovními názvy Stříbrná kometa a Za dvě stě let koncem června se už v době svého vzniku se setkával s příznivými ohlasy kritiků, kteří upozorňovali především na první polovinu, kde nad dramatickým příběhem a technikou budoucnosti převládá popis všedních dní mnohačlenné posádky.
Členové čtyřicetičlenné posádky se vyrovnávají s tím, že po návratu budou jejich rodinní příslušníci podstatně starší, navazují se první těsnější vztahy a vznikají i konflikty, mající svůj původ ještě na zemi. Atraktivní astronautka Brigita (Irena Kačírková) přivolává pozornost mužských členů posádky. Její velitel se potýká s tím, že jeho žena Rena kvůli těhotenství nebyla do posádky zařazena, zatímco Štefa ano.
Přestože některé technické postupy a nápady byly později okopírovány a v monstróznější podobě rozvinuty i západními kinematografiemi, je Ikarie připomínána především pro způsob, zachycující lidi budoucnosti. Snahu filmařů vyjádřil režisér filmu Jindřich Polák: „V mnoha utopistických filmech jsou lidé budoucnosti líčeni jako šedivé, nudné figury, bez jakýchkoliv znaků dnešního člověka. My tak k jejich kresbě nepřistupujeme. Lidé budou nadále bojovat o přízeň žen, o uznání, o štěstí, i když samozřejmě v jiné rovině.“
Povinný ideologický nátěr
Civilní výkony české herecké elity dodávají filmu nečekanou přirozenost a psychologický rozměr. Figury působí jako běžní lidé s jejich radostmi a starostmi. Ocenit je třeba i Kališovy černobílé obrazy v širokoúhlém formátu, Liškovu novátorskou elektronickou hudbu a přesvědčivé kulisy i kostýmy, které vytvářejí stylisticky vytříbený fiktivní svět daleké budoucnosti.
Poplatné době vzniku filmu a její ideologii zůstalo vyobrazení posádky cizího vesmírného plavidla, na něž kosmonauti z Ikarie narazí. Je zřejmé, že jde o posádku z kapitalistického světa, která zhynula na mamon a hýřivost. Její prohnilost je ještě zdůrazněna tím, že v prostorách mrtvé lodi se nacházejí atomové zbraně.
Oproti nim je posádka Ikarie vyobrazována jako vznešení lidé nové, šťastnější a bezválečné socialistické budoucnosti. Souviselo to i s tehdejšími úspěchy Sovětského svazu na poli dobývání vesmíru a s celkovým techno-optimismem té doby.
Spolu s návratem do kin se často klade otázka, jestli bychom v dnešní době byli schopni natočit takový film. Jeden z českých tvůrců, který pracuje se zahraničním produkcemi jasně odpověděl, že produkce takového filmu v dnešní době by byla tak drahá, že ji nikdo v ČR není schopen zaplatit. O čestném postavení filmu v historii české sci-fi svědčí i skutečnost, že byl podle něj v roce 1990 nazván český měsíčník pro sci-fi fanoušky Ikarie, který stále pokračuje pod názvem XB-1.